S radostí našim čtenářům přinášíme další část myšlenek Nicoláse Gómeze Dávily.
*
Nicolás Gómez Dávila (1913-1994)
Boj proti nespravedlnosti, který nevrcholí ve svatosti, vrcholí v krvavých otřesech.
Historická důležitost člověka zřídka kdy souhlasí s jeho vnitřní přirozeností. Historie je plná vítězných blbů.
Největší vychytralost zlého je jeho proměna v domáckého a diskrétního bůžka, jehož přítomnost občerstvuje
domov.
Sprostota spočívá v předstírání, že jsme čím nejsme.
Inteligentní myšlenka způsobuje smyslové potěšení.
Kniha nevzdělává toho, kdo ji čte s cílem vzdělat se.
Moudrost neznamená ovládat se pro strach z excesu, ale pro lásku k hranici.
Chudoba je jediná bariéra proti chumlu vulgarit, které řehtají v duši.
Vzdělat člověka je zabránit mu ve „svobodném vyjádření osobnosti.“
Nic není tak nebezpečné jako řešit přechodné problémy trvalými řešeními.
Odmítnutí nás znepokojuje a přijetí nás mate.
*
Přeložil hama
Fotografie sedmnáctiletého Dávily pořízená za jeho pobytu v Paříži v roce 1930 byla převzata z Wikimedia Commons (zdrojový soubor), podle kterých je autor neznámý a ochrana autorských práv fotografie vypršela.
Díky.
Skvělé.
“Chumel vulgarit” :) Vzhledem k jejich řehtání a “bariéře” (ohradě) bych asi za vhodnější považoval “stádo vulgarit”
Také děkujeme ze zájem.