Věda a počátky vesmíru I

1 Úvod

V následující sérii článků se budeme zabývat souvislostí mezi odpovědí na základní otázku filosofické kosmogonie, nauky o vzniku a původu vesmíru, a vědou a vědeckým bádáním. Na otázku, odkud vesmír pochází a jak vznikl, můžeme dostat dvě rozdílné odpovědi: vesmír byl stvořen, tj. má od sebe odlišnou příčinu – Stvořitele, nebo vesmír nebyl stvořen, neexistuje žádná příčina vesmíru odlišná od něj samotného. V závislosti na tom pak rozlišujeme dva kosmogonické systémy – teismus a monismus.

Vzpomínka na Elizabeth Anscombe

Prof. Elizabeth Anscombe

Milující manželka a matka sedmi dětí, konvertitka, horlivá a nebojácná katolička, obávaná debatérka, respektovaná filosofka s nesmírně širokým záběrem témat a pronikavým vhledem do problémů, žena s nekonformním myšlením a vystupováním: taková byla Elizabeth Anscombe (1919-2001). Dnes si připomínáme desáté výročí ode dne, kdy tato velká a nezapomenutelná žena odešla na věčnost.

Nicolás Gómez Dávila IV.

Zdráhat se obdivovat značí bestii.

Cynismus není znakem důvtipu, ale neschopnosti.

Ten, kdo se něčeho zříká, se zdá neschopný těm, kdo nejsou schopni se něčeho vzdát.

Informace, komunikace a bytí

V těchto dnech vychází publikace zástupce šéfredaktora Duší a hvězd Jiřího J. Stodoly Informace, komunikace a bytí. Autor v ní pátrá po základních východiscích informační vědy za užití nerelativistické a kriticky prověřené filosofické metody navazující na práce českých filosofů, jakými jsou Jiří Fuchs, Stanislav Sousedík a mnozí další.  V knize je ukázáno, že úvahy, které se dostaly do centra zájmu s rozvojem mezioborových disciplin, jakými jsou kybernetika, informační a kognitivní věda, teorie komunikace a celá řada dalších, mají velmi blízko k tradiční aristotelské metafyzice, a že je to právě aristotelské paradigma vědy, které může poskytnout potřebný rámec pro ontologické ukotvení těchto oborů.

Subsistující forma? Proč ne? (2. část)

Závažná námitka proti pojetí duše jako substanciální formy a zároveň svébytného jsoucna pochází od čelního představitele české aristotelské filosofie – Jiřího Fuchse.[1] Podle Fuchse nemůže být duše principem a zároveň jsoucnem, Fuchs odmítá, že by princip jsoucna (v tomto případě forma), mohl být zároveň něčím, co samostatně je, tedy svébytným (subsistujícím) jsoucnem.

Legrační polyhistor

Borisi Cvekovi se nelíbí Roman Joch.  Tato věta je málo informativní. Kdo by od chemika, spisovatele, levicového liberála, nepokřtěného křesťana a především polyhistora Cveka čekal něco jiného? Kdyby se kapacitě, kterou představuje Boris Cvek, Roman Joch líbil, bylo by to pro Jocha znamení, že by se měl nad sebou vážně zamyslet. Cílem tohoto článku není polemizovat s Borisem Cvekem, ale upozornit na skryté perly, které jeho článek obsahuje. Osobně se velice podivuji nad tím, že polyhistor, za kterého se Cvek považuje, může mít tak povrchní znalosti a hloupé názory.

Subsistující forma? Proč ne? (1. část)

Cílem série článků je znovu kriticky zhodnotit odmítnutí tradičního aristotelského pojetí lidské duše jako svébytné (subsistující) substanciální formy, které ve své knize Filosofie, 5. Problém duše učinil český filosof Jiří Fuchs. K tomu budeme užívat především textu Článku 11 zmíněné publikace, který se nachází na straně 98 – 116. S prvním problémem se setkáváme překvapivě velmi záhy. Hned na straně 98 Fuchs přestavuje aristotelké učení o látce a formě a činí tak velmi nepřesně.

Katolická cesta Jaroslava Durycha I – Úvod

O „katolické cestě“ – jakožto o „zlaté střední cestě“ – s kterýmžto pojmem Jaroslav Durych zachází velmi opatrně – lze hovořit teprve tehdy, když je čtenáři představena nejzávažnější obtíž, s níž se poutník na této cestě záhy setkává; kterou však lze překlenout důsledným dodržováním jejího závazného směru. Touto mocnou překážkou je – atheismus.

Andělský učitel

1. Povolání

Roku 1225 se hraběti Landolfovi Akvinskému narodil sedmý a poslední syn Tomáš. Přicházel na svět počátkem století, ve kterém již ohrožená, a div nekolísající křesťanská vzdělanost se měla znovu vzpřímit a vydat své nejvzácnější ovoce. Zuří boj mezi císařem a papežem. Pýcha hradních pánů kontrastuje se ctnostmi světců a světic. Jednou, když se chůva chystala koupat malého Tomáše, dítě tiskne v ruce kousek pergamenu a odmítá jej pustit. Později se ukáže, že na pergamenu je napsáno andělské pozdravení.

O bytnosti hmotných věcí

O první látce a podstatném tvaru

Podstatné změny těles, které známe z vlastní zkušenosti, nejsou vysvětlitelné jinak než tím, že každá hmotná pod­stata se skládá ze dvou bytostných částí, ze dvou pod­statných složek, činné a trpné. Princip trpný, potenciál­ní, nazýváme první látkou a princip činný, uskutečňující, který činí hmotnou věc tím, čím je, věcí určitého druhu, určité přirozenosti, nazýváme podstatným tvarem.