Lekce Zlého: Junák a zodpovědnost křesťana

Někdy se ptám, zda si dnešní křesťané dostatečně uvědomují svoji osobní zodpovědnost před světem. Zda si uvědomují, že jsou povinni hlásit se ke Kristu a hlásat Krista a Evangelium nejen návštěvami bohoslužeb a v soukromých rozhovorech, ale též celým svým jednáním a životem, neboť jím dávají příklad a ovlivňují svět.

Jedním z největších zlozvyků dnešních křesťanů je jakési “hodinové křesťanství,” kdy křesťan navštíví v neděli bohoslužby, kde se zbožně modlí. Jeho zbožnost a starost o Boží vůli mu ale bohužel vydrží maximálně pár kroků za kostelní práh. V několika minutách se stává pohanem, který se po zbytek týdne nijak zvlášť neliší od svého okolí zjevem ani uvažováním. Někteří mají těch hodin v týdnu více a dokonce jeví snahu se křesťansky chovat i v dalším životě, ale stejně se člověk musí divit, co dělají, když se zrovna nemodlí a nejsou v kostele.

Žádná krize nemůže ospravedlnit odpadlictví

Stránky Lumen de Lumine uveřejnily článek, v němž informují o vystoupení Cristiana Magdiho Allama z Církve. Italský novinář, který konvertoval ke katolicismu od islámu a byl pokřtěn papežem Benediktem XVI., je oznámil s odůvodněním, že Církev rezignovala na obhajobu Pravdy a pravé víry a zcela se oddala náboženskému relativismu. Více ZDE.

Víra (7): Nesprávné názory o tom, co je víra

Tak jako ve vztahu ke všem učením církve, objevily se během věků bludy týkající se ne toho či onoho článku víry, ale samotné povahy katolické víry, její potřebnosti a nezbytnosti k dosažení spásy. Gnostikové usilovali o spásu, ne však jako záchranu z hříchu, ale z nevědomosti, takže v jejich systému nebylo místo pro víru, ale pro „pravdy“ vyjádřené mýty, tedy neformulovali ani dogmata ani přesnou filosofickou nauku. Šlo jim o osobní náboženskou zkušenost. Podobně není místo pro víru u heterodoxních mystiků, kteří vycházejí z přesvědčení, že v každém člověku je jakási božská jiskra, která je skryta pod příkrovem běžných starostí, ponoření do tělesnosti a nevědomosti a kterou je třeba si uvědomit a zakusit. V těchto případech jde o cesty údajného duchovního růstu, které počítají jen se silami vlastními člověku, i když v něm skrytými, a neopírají se o nezaslouženou Boží milost.

K obvinění biskupa Fellaye z antisemitismu

Kurt kardinál Koch

Kardinál Kurt Koch nedávno napadl biskupa Fellaye kvůli jeho údajnému antisemitismu.[1] Prohlásil, že „nelze pochybovat, že deklarace Nostra aetate platí i dnes. Je to jen skupina lefebvristů, která neakceptuje ekumenický dialog, vztahy k židům a náboženskou svobodu. Židé jsou našimi staršími bratřími: především v pohledu Benedikta XVI. ohledně jednoty mezi oběma Zákony jsme s Židy neoddělitelně spojeni. Jedná se o centrální body učitelského úřadu Svatého otce, a když nějaká skupina neakceptuje koncil a učitelský úřad, je třeba se ptát, jak se může považovat za katolickou. To je základní problém. Každá forma antisemitismu je nekřesťanským skutkem. Katolická církev musí ze všech sil bojovat proto tomuto jevu.“

Podobně i vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi[2] řekl, že „je nemožné označovat Židy jako nepřátele církve.“

Důvodem jsou slova biskupa Bernarda Fellaye, generálního představeného Kněžského bratrstva sv. Pia X.,  pronesená 28. prosince 2012 v Kanadě, že „židé, svobodní zednáři a modernisté jsou nepřátelé církve, kteří odporují tomu, aby církev uznala Bratrstvo.“[3]

Křesťanské hodnoty bez křesťanství?

“Já bych chtěl, abychom přestali být čistě křesťanskou stranou, ačkoli to mnoho našich členů nerado slyší. (…) Chtěl bych, abychom byli strana lidí, kteří křesťanské hodnoty vyznávají bez ohledu na to, zda jsou věřící, nebo ne.” – Pavel Bělobrádek v rozhovoru pro Studenta.cz.

Nejzásadnější problém, který mám s Bělobrádkovou KDU-ČSL, je ten, že beze zbytku přejala filosofii celosvětově krachující “moderní křesťanské demokracie”, která vidí budoucnost v “otevřené moderní křesťanské straně”, která se neváže na konkrétní konfesi a nelpí na tom, aby všichni její členové byli křesťané (nebo nedej Bože dokonce křesťané dokonalí).

Je to filosofie postavená na několika zásadních omylech, chtělo by se říci, ale vzápětí se rozum tomu vzpírá uvěřit, protože nejde ani tak o omyly, jako spíše nesmysly – nesmysly natolik zjevné, že člověk nemůže uvěřit tomu, že se někdo může takto mýlit…

O smyslu života

To nejhorší, co může křesťana v sekularizovaném světě potkat, a co ho bohužel velmi často potkává, je podlehnutí prázdnotě a dezorientaci sekulárního ducha, se kterým se neoddělitelně pojí ztráta povědomí o smyslu života. Sekularismus a agnosticismus (o ateismu nemluvě) neznají Boha a tudíž ani smysl života. Nahrazují jej proto různými požitkářskými náhražkami, touhou žít šťastně a kvalitně, případně (dnes už ne tak často) užitečně. Jenže… Co je to šťastný život? Co je to kvalitní život? Co je to užitečný život?

Pavel Bělobrádek: My opravdu, ale opravdu nejdeme s každým

Pavel Bělobrádek

Pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, poskytl rozhovor pro ChristNet.cz, ve kterém hodnotí své předsednictví a vývoj KDU-ČSL v poslední době. Zajímavé je, jak mluví o tom, že se mu nepodařilo rozbít klišé, že lidovci jdou s každým. Problém je v tom, že to žádné klišé není a že lidovci pod vedením Bělobrádka opravdu jdou skoro s každým a křesťanství i křesťanskodemokratické ideály přitom letí do škarpy. Posuďte sami.

KDU-ČSL uzavřela v krajských volbách tři předvolební koalice se Stranou zelených a čtvrtá nevznikla jen z jediného důvodu, který ovšem nemá s křesťanskými ideály nic společného: podpora drancování Šumavy je pro jihočeské lidovce až příliš důležitý bod programu, aby se jí byli ochotni vzdát…

Nicméně pan Bělobrádek tvrdí, že bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá. S tím sice nesouhlasím, ale OK, nechme to tentokrát být a podívejme se na úroveň senátní. Snad se shodneme, že Senát je úroveň celostátní a bioetické otázky se v něm probírají. Jakého to kvalitního kandidáta podpořila KDU-ČSL v okrese Chomutov?

Bůh nebo Evoluce?

Popravdě řečeno, nic jsem od polemického semináře na téma Bůh nebo Evoluce, který proběhl 8. září ve Šlapanicích u Brna, neočekával. Možná jsem však jako člen jednoho z pořadatelů byl skeptický až příliš. Byl jsem si vědom, že seminář sotva vyřeší spor, táhnoucí se dějinami dlouhá tisíciletí – neboť ve skutečnosti nepůjde tolik o diskusi nad pravdivostí či omylností v časovém úseku poměrně mladé teorie darwinismu, ale nad věčnou otázkou existence Boha.

V konečném výsledku mohu říci, že jsem se nemýlil. Přesto nemohu napsat, že by se moje skepse potvrdila.

Největší slabiny “pokoncilní církve”

Dnes jsem narazil na Facebooku na zajímavý plakátek, který nádherným a výstižným způsobem shrnuje největší problém a největší selhání “moderní pokoncilní církve”. Na plakátku můžete vidět jednoho sympaticky vypadajícího teenagera a u něj napsán tento vzkaz:

Vyrůstal jsem v rodině, která trávila hodinu týdně v kostele. Nyní jsem na vysoké škole a učí mne lidé, kteří věnovali roky svého života usilovnému studiu toho, jak co nejdůkladněji zničit vše, co jsem se během té hodiny týdně naučil…

Plakátek má vysvětlovat tragickou situaci mnoha křesťanských rodin a z ních pocházejících dětí v USA, ale lze jej vztáhnout na celou západní civilizaci, včetně naší země. Ještě nikdy nebyla situace výchovy nových generací křesťanů tak zoufalá. Výuka ve státních školách na Západě je již téměř všude založena na s křesťanstvím naprosto neslučitelných ideologiích, takže to, co říká druhá část zprávy plakátku, je fakticky jejich přesný popis, v ničem nepřehánějící. Co hůř, mnoho katolických škol je na tom téměř stejně.

Křesťané, nevolte lidovce!

Pavel Bělobrádek

Několik let jsem čekal, kdy z Pavla Bělobrádka něco konkrétního vypadne. Za jeho předsednictví se dlouho nic nedělo, pominu-li raketový start, při kterém sliboval zatočit s politickými sviněmi. Byl to nejspíš mladický úlet, jenž byl brzo zapomenut. I přes, páně Bělobrádkovo, dlouhotrvající mlčení a mlžení, jsem tomuto sympatickému muži přál, aby dorostl do pevného křesťanského politika a státníka.

Dnes jsem se tedy dočkal. Díky postkomunistickému Právu, jehož téměř nulová prodejnost v sobotu, kvůlivá televizní příloze, stoupá do finančně téměř soběstačných rozměrů, byl můj hlad, po předsedově rozjezdu, ukojen. Nevím, jak jiní, ale já procitl z naivního snu do kruté reality. Šéf KDU-ČSL se řádně a viditelně odkopal. Zcela jsem ztratil iluze o tom, že v tomto člověku dříme pravý obhájce konzervativních hodnot. Dny, strávené po boku bezpáteřních, věčných mudrlantů, milců pravdy, lásky a funkcí, nepochybně udělaly své. Bělobrádek tancuje, jak kontroverzní Kmentová píská, spolu s havlistou Pithartem slyší trávu růst, souznění s eurohujerskou Roithovou si raději ani nebudu domýšlet.