Putnova “profesura”

Doc. M. C. Putna

Televize i noviny jsou plné M. C. Putny a vcelku pochopitelné neochoty prezidenta Zemana jmenovat jej profesorem. Je to zvláštní, protože pokud by média byla objektivní, musela by se v prvé řadě důrazně ptát akademické obce, čím si Putna zaslouží titul profesora antropologie.

Pan Putna totiž není antropolog a jeho vědecký přínos antropologii se limitně blíží nule. Putna je kontroverzním literárním kritikem, který si znepřátelil řadu svých kolegů nejen prosazování kontroverzních názorů a těžce ideologizovaných přístupů, ale i značně neférovým chováním (viz aféra kolem vydávání Demlova díla) – což bude asi ten důvod, proč se pro něj musí hledat profesura mimo jeho obor.

Před 50 lety vyšla encyklika Pacem in terris

Přesně před 50 lety (11. dubna 1963) vyšla sociální encyklika Jana XXIII. Pacem in terris.

Již jednou jsem se na těchto stránkách o této encyklice obšírněji zmiňoval, v článku Bratrství práva a povinnosti, v němž jsem se zmiňoval i o velice zásadní dezinterpretaci této encykliky v médiích. Musím říci, že za ty skoro čtyři roky se nic nezměnilo a tyto nářky jsou stále aktuální. Koneckonců, stačí se podívat na ChristNet na příspěvek, v němž toto výročí připomínají. Slovo povinnost tam nenajdete…

Pochybovat zakázáno!

Dr. Radomír Malý

Tak nám média oznámila, že 12 kardinálů, mezi nimi i náš mons. Duka, se ocitlo na listině jisté americké organizace, sdružující údajné oběti sexuálního zneužívání kněžími. Prý jsou viníky, a proto se nesmějí účastnit konkláve. Z čeho je vlastně obviňují? Kdyby se jednalo skutečně o zneužívání, tak bych to plně podpořil. Jenže útok vůči těmto hodnostářům se týká něčeho jiného: prý ve svých výrocích “zlehčovali” tyto případy, kardinál Duka dokonce měl tu “drzost” říct, že v případě Irska je to pravdivé asi v 10 procentech případů. Tedy stručně řečeno: Když my, organizace vydávající se za komunitu obětí kněžského zneužívání, někoho označíme za viníka, tak vy, církevní hodnostáři, držte hubu a neodvažujte se vznášet námitky a pochybnosti, jinak se se zlou potážete. Maximálně je vám dovoleno poníženě se kát a plačtivě akceptovat všechny urážky na adresu Církve.

Konzervativci, vzpamatujte se!

Václav Klaus

Postupem času se četní čeští (neo)konzervativci probouzejí z letargie a cítí potřebu zastávat se prezidenta Klause a jeho amnestie, přičemž často opakují (spolu s prezidentem) mantru, že zde nejde o kritiku amnestie, ale o útok na Klause a hodnoty, které hájí. Samozřejmě z jistého úhlu pohledu je to pravda, protože kdyby byl (respektive když byl) na Klausově místě Václav Havel, rozhodně by se podobné mediální kampaně nedočkal. Přesto si troufám tvrdit, že tito konzervativci dělají kritickou a nenapravitelnou chybu…

Prezident Klaus byl vždy podivným mixem liberála a konzervativce, který konzervativní politice a hodnotám dílem dost pomáhal a dílem hrozně škodil. Jeho amnestie definitivně rozhodla, že škody mnohonásobně převáží přínos. Tak jak ji koncipoval, je zrůdná a morálně neobhájitelná. Kampaň, která se proti ní zvedla, je v podstatě v pořádku a stojí na straně spravedlnosti. Je naprosto nemístné prezidenta hájit. Jednak si to nezaslouží, jednak to ještě více konzervativní politiku nezaslouženě poškodí.

TV Nova a leták FSSPX

P. Tomáš Stritzko FSSPX

Zprávy na Nově sleduji málokdy, neboť jejich úroveň je ještě několikanásobně horší, než je tomu u obvykle dosti slabých zpráv ČT. Tentokráte jsem se ale nemohl dočkat, až se jejich záznam objeví v archivu, neboť jem se doslechl, že v nich figuruje Kněžské bratrstvo sv. Pia X. a jeho leták pojednávající o slušném oblékání v kostele. A musím říci, že zklamán jsem nebyl.

Redaktoři TV Nova se do práce pustili s nepochybně obrovským nadšením a ve stylu “když se mi něco nelíbí a nemám argumenty, je nejlepší metodou manipulovat a skrze zmanipulované zesměšňovat.”  A já, jako správný šťouravý divák-neovce, co nemá rád manipulátory, budu teď tak drzý, že si dovolím doplnit jejich reportáž několika opravujícími a upřesňujícími poznámkami:

Zázrak v Praze

Knihu Martina Leschingera Zázrak v Praze bych zařadil do skupiny knih zábavných, užitečných a neotřelých. Není to sice žádný velký literární zázrak, nicméně především díky myšlenkové neotřelosti jde o poměrně svěží a zábavné dílko, které podněcuje k užitečným zamyšlením. Proto bych knihu i doporučil k přečtení…

Příběh je poměrně jednoduchý: krize jedněch mainstreemových novin postaví jejich šéfredaktora do (ne)záviděníhodné situace – má na měsíc volnou ruku to vést po svém a buď je postaví na vlastní nohy, nebo končí. Rozhodne se deník debulvarizovat a zaplnit seriózním (tj. pravdivým, nemanipulujícím a důležitým) obsahem a zároveň během tohoto rozhodnutí projde konverzí, kterou vyvolá jeho setkání a rozhovor s Jezulátkem. No a pak se dějí věci…

Další úchylný flanďák

Otřást hnusem se musí každý slušný člověk po přečtení si článku na serveru Novinky.cz. „Deset let vězení. Tahle hrozba se vznáší nad katolickým knězem a někdejším domažlickým kaplanem za dlouhodobé sexuální zneužívání nezletilého chlapce. Státní zástupce podal na třiačtyřicetiletého duchovního obžalobu za zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání.“

Ano, hnus a nic než hnus. Kněží a s nimi také učitelé, lékaři, hasiči nebo policisté patří do kategorie tzv. pomáhajících profesí a jejich činnost obvykle nebývá chápána jako běžné zaměstnání. Tito lidé plní své vyšší poslání, své povolání. Proto zcela oprávněně se od těchto lidí očekává daleko vyšší úroveň morálních vlastností. O to citlivěji se pak posuzuje a mnohdy rovněž odsuzuje morální pochybení každého jednotlivce a přenáší se de facto na celou skupinu, do níž případný přestupce náleží. Policista ve spojení se zločinem, obrázek v poslední době, možná díky silné medializaci, zdaleka ne vzácný. Pochybení lékařů či praktikování neodzkoušených postupů, příp. sexuální delikty s pacienty. Pyromanii hasičů známe zatím jen z amerických filmů nebo z prvorepublikových vyprávění. Naštěstí.

Válečná horečka a lži maskované jako pravda

Írán

Poté, co jsem si přečetl vcelku fundovaný článek Ignáce Pospíšila o situaci v Sýrii, kde ale v diskusi již čtenáři prokazovali poněkud velké neznalosti moderního ozbrojeného střetu, včetně nekonvenčních strategií a tzv. „asymetrické válečné doktríny“, rozhodl jsem uvést na pravou míru několik mýtů a obecně oblíbených omylů,  které se v diskusi pod článkem objevily…

Omyl č. 1

„Írán je nebezpečná země ovládaná maniaky a fanatiky.“

Samozřejmě že iránský teokratický režim není nic světoborného, prostí Peršané i příslušníci národů a národností žijící v Iránu nejsou nadšeni svým vládním režimem. Což ovšem nevypovídá vůbec nic o tom, zda opravdu touží po změně režimu a zda jsou opravdu plni nadšení a touhy zopakovat si například lybijský či momentálně aktuální syrský scénář tzv. „regime change“, za pomocí bojůvek ozbrojenců, jejichž násilné činy se v tzv. „nezávislých“ západních sdělovacích prostředcích nikdy neobjeví. Neobjeví se tam ani mrtvá těla vojáků, policistů, či příslušníků jiných naboženství, která jsou jejich obětmi při tzv. „nenásilných protestech“.

Církev a vlažný postoj ke komunismu??

Arcibiskup Matocha (1888-1961)

ChristNet.cz dnes zveřejnil článek Michala Černého Křesťan a politika, v němž se autor mimo jiné podivuje nad tím, že církev “je kritizována za to, že se aktivněji nepostavila proti nacismu, ale nikoli za vlažný postoj ke komunismu.” A pokračuje: “Nejenže s ním v řadě případů vřele koketovala, ale také s ním nemalou dobu koexistovala.” Domnívám se, že je třeba se ohradit proti takovémuto nesmyslu a falšování dějin.

Škoda, že autor nevyjmenoval alespoň pár příkladů z té “řady případů”, v nichž církev s komunismem “vřele koketovala”. Tak nějak mne totiž žádný nenapadá, samozřejmě pokud vynecháme “ilegální teologické směry” (ona zmíněná tzv. teologie osvobození) či osobní selhání jednotlivců (jako byl odpadlík Josef Plojhar a další tzv. “pokorokoví kněží” u nás). Ovšem vydávat Církví odmítané omyly teologů či padlé kněze za příklad koketování Církve s komunismem, to by vyžadovalo buďto zlý úmysl, nebo velké selhání úsudku.

Poučení: CBS doplnila svou galerii, ale ostuda jí už zůstane

CBS, největší soukromá televizní síť v USA, si udělala ostudu se svým zpravodajstvím z washingtonského Pochodu pro život (angl. March for Life). CBC DC totiž zveřejnila na svých stránkách “fotozpravodajství” pod názvem Activists Hold Annual March For Life On Roe v. Wade Anniversary, které svojí extrémní zaujatostí překonalo i slavný výkon nejmenovaného televizního reportéra, který někdy v roce 2009 nebo 2010 s vážnou tváří svým kolegům ve studiu i divákům tvrdil, že nedokáže rozeznat, zda před nejvyšší soud přišlo více pro-lifeistů (několik set tisíc) nebo potratářů (pár desítek).