Pouť k Panně Marii, Matce Milosti

Poutní kaple

V sobotu 8. června 2013 se na Vyšebrodsku v Jižních Čechách již podruhé uskuteční tradičně katolická pouť k Panně Marii, Matce Milosti.  Poutníky srdečně zvou R.D. Zdeněk Prokeš, administrátor farnosti Vyšší Brod a správce poutního místa, a spoluorganizátoři Ignác Pospíšil a Lukáš Krutský.

Poutníci se shromáždí ve Vyšším Brodě na náměstí u vyšebrodského farního kostela sv. Bartoloměje a v cca 09:50 (tento čas je zvolen, protože vlak z Rybníka přijíždí krátce před půl desátou) vyrazí na Maria Rast am Stein, mariánské poutní místo nacházející se na severním svahu Martínkovského vrchu, který se tyčí jižně od Vyššího Brodu. Cesta tam vede podél zastavení křížové cesty, čehož bude využito k patřičným modlitbám.

Ohlédnutí za Pochodem pro život

Pochod pro život 2013 očima jedné z jeho účastnic…

Tak jako každý rok jsme se my, Krutští, rozhodli i letos vypravit na Pochod pro život do Prahy. A jelikož naše auto dosloužilo, nezbývalo nám nic jiného, než se těch 210 kilometrů přepravit vlakem, což má ale taky svoje výhody, protože jsme se domluvili s panem Ignácem, že přistoupí, až vlak bude projíždět jeho městem.

A tak jsme jeli. Táta, maminka a nás pět dětí. Nevím, jestli to byla smůla nebo štěstí, když se ve stejném vagonu objevila naše chemikářka a s ní její manžel – učitel češtiny. Ale jak tak přemýšlím – nadšená jsem rozhodně nebyla, takže bych tu situaci nazvala spíš smolnou. Po cestě jsme pozorovali srnky a předháněli se, jaká strana (část z nás seděla na levých sedadlech a část na pravých) uvidí těch krásných zvířat s bílýma zadkama víc. My jsme jich měli asi dvacet, a druhá strana přibližně dvacet pět. Takže o vítěze bylo postaráno.

Papežem zvolen kardinál Bergoglio

Kardinál Bergoglio (2008)

Konkláve skončilo překvapivě rychle, když již ve druhém dnu svého trvání posadilo na papežský trůn argentinského kardinála Bergoglia (* 1936), arcibiskupa Buenos Aires, který si zvolil jméno František. Několik základních informací o něm naleznete ZDE.

Modlete se za nastupujícího papeže i za Tradici, protože jestliže zásadně nezmění své postoje, čekají tradiční katolíky velice těžké časy. Neboť jestliže ve věcech přirozeného zákona se zřejmě drží katolických pozic, jeho postoj vůči Tradici a tradiční liturgii byl dosud (co se mi povedlo zjistit) vyloženě nepřátelský.

Ignác Pospíšil

Aktualizace

Doporučuji čtenářům tento velice fundovaný článek Michala Semína:

Přichází s Františkem I. i soumrak papežství a další vlna progresivně pojatých změn?

Akce na říjen

Panna Maria Růžencová

Začal nám říjen, měsíc Panny Marie Růžencové, růžence a respektu k lidskému životu. Zde je seznam nejdůležitějších tradičně katolických a pro-life akcí (jakož i dalších akcí pro tradiční katolíky a pro-life aktivisty důležitých) dle mého výběru.

Více podrobností o akcích naleznete na stránce Aktuality Katopedie, kde jsou k dispozici rovněž informace o pravidelných běžných tridentinách, které tento seznam z praktických důvodů neobsahuje. Pokud zde či tam podle vás některé akce chybí, tak je neváhejte připomenout v diskusi.

Mešní liturgie v kontextu dne

Každý, kdo se o mešní liturgii více či méně zajímá, ví z církevního kalendáře něco o jejím vztahu k průběhu ročního rytmu. Méně je známo o jejím vztahu k dennímu rytmu, což je způsobeno zejména protikladem mezi tradičním pojetím, že mše svatá se slouží ráno, a praxí vynucenou mnoha mimoliturgickými faktory, že nám často nezbývá než žádat, aby byla mše svatá večer. Opravdu, původní pojetí, že mešní liturgie (až na výjimky) má pro věřící zahájit den (přesně vzato fyziologický a astronomický den, začínající východem slunce), se projevuje i v liturgických předpisech, ty jsou však určeny v první řadě pro klérus a tam je to složitější.

Jak známo, kromě mešní liturgie existuje ještě liturgie hodin a do jejího rytmu ve starších dobách byla mše svatá integrována, jak můžeme pozorovat ještě dnes na příklad, nahlédneme-li do „usuálu“ (Liber usualis missae et oficii pro dominicis et festis cum canto gregoriano ex editione vaticana adamussim excerpto…, Desclée & Socii, Tournai), kde jsou texty a zpěvy jak pro mešní liturgii tak pro liturgii hodin uvedeny v denním pořadu pro význačnější liturgické příležitosti: liturgický den začíná prvními nešporami – tedy večerem před tím, jak chápeme den v občanském smyslu – pak se předpokládá matutinum (ač to znamená latinsky ranní, značilo to – zejména v mnišské praxi – obřady praktikované během druhé poloviny noci), primy, tercie a po nich mše sv., po které pak následují sexty, nony, nešpory (zvané druhé) a kompletář.

Dnes si připomínáme sv. Pia V.

Sv. Pius V.

Dnes si tradiční katolíci připomínají památku sv. Pia V., papeže v letech 1566-1572. Je to jeden z papežů obzvláště ctěných v tradičně katolických kruzích – jako ten, kdo kodifikoval tridentskou mši (proto se jí občas říká mše sv. Pia V. – nicméně zde je třeba podotknout, že kodifikovat není totéž, co vytvořit, tridentská mše je mnohem starší).

Pius V. má ale zásluh mnohem více. Jako jeden z největších papežů nejen své doby by měl být připomínán právě dnes, kdy ctnosti jím reprezentované “nejsou v módě” a upadají. Jako vytrvalý a nezlomný hlasatel a obhájce Pravdy a muž svatého života může být velkou inspirací a posilou v době, kdy relativismus, indiferentismus, “light katolicismus” a “dialog jen pro dialog” rozsévají napříč celou pozemskou církví úpadek a deziluzi.

Nikdy neříkejte, že něco nejde…

William Wilberforce (1759-1833)

Zrovna včera jsem narazil na facebooku na jeden poměrně starý a zlidovělý vtip, či spíše humorně formulovanou moudrost:

“Nikdy neříkejte, že něco nejde. Dříve či později se totiž najde nějaký blbec, který neví, že to nejde. A udělá to.”

Jo, zlatá pravda. Nicméně ten problém je mnohem širší. Defétismus a neschopnost vyvíjet dlouhodobější systematické úsilí je velmi smutným výsledkem degenerace naší společnosti, jakož i českých katolíků. A věty (Teď) to nejde! či (Teď) není vhodná doba! jsou vždy první po ruce, aby absenci nutného úsilí omluvily.

Vyšší Brod: Svatý týden s tradiční liturgií

vyšebrodský klášter

I o Svatém týdnu (včetně tridua) 2012 bude v cisterciáckém vyšebrodském klášteře sloužena tradiční liturgie podle misálu bl. Jana XXIII. z roku 1962. Všechny bohoslužby se z důvodu generální opravy opatského chrámu konají v konventní zimní kapli v 1. patře vedle varhanního kůru (viz aktualizace). Je také možno zúčastnit se chórových modliteb mnichů dle cisterciáckém žaltáře, jejichž rozvrh je k nalezení na stránkách kláštera.

Závěr mše svaté (O tridentské mši svaté XV)

Ite, missa est

Od tohoto místa popisujeme pokračování mešního obřadu jak po ukončení přijímání věřících, tak po ukončení přijímání celebranta v případě, že k přijímání věřících nedošlo. Nejprve – pro jednoduchost – uveďme, co se děje v případě, když je k dispozici právě jeden ministrant.

Ten jde k epištolní straně oltáře a vezme do rukou konvičky (drží je za ouška), v pravé ruce tu s vínem. Celebrant u oltáře vezme kalich za nodus do pravé ruky (stále ještě s palcem spojeným s ukazováčkem), a nastaví jej poněkud dál od sebe. Ministrant nalije do kalicha trochu vína (ne všechno), celebrant podrží kalich před sebou a zakrouží s ním tak, aby víno omylo vnitřní stěny kalicha. Modlí se při tom následující modlitbu:

Quod ore súmpsimus, Dómine, pura mente capiámus: et de múnere temporáli fiat nobis remédium sempitérnum.

Přijímání věřících (O tridentské mši svaté XIV)

Má-li někdo misálek, např. Schallerův, může se poněkud divit tomu, že je v něm přijímání věřících nějak odbyto. Je to mimo jiné důsledek toho, že v tridentském misále přijímání věřících není. A to je zase mimo jiné důsledkem toho, že mše svatá může být celebrována i bez přijímání, resp. účasti věřících vůbec, čili může při ní přijímat jen celebrant. Ritus přijímání věřících je dán ne v misálu, nýbrž v rituálu, a tak v případě přijímání věřících na příslušnou stať v rituálu celebrant „odskočí“ a po ukončení přijímání věřících se z rituálu do misálu „vrátí“ (pro moderního člověka pracujícího s počítačem nejde o nic zvláštního, nejvýše může obdivovat to, jak katolická církev dokázala „programátorsky myslet“ už před staletími).

Naznačená nezávislost přijímání věřících na misále (ale ovšem nejen ona) umožnila Janu XXIII. v roce 1960 jeho ritus poněkud zkrátit. A tak si nejprve popišme, jak probíhá přijímání věřících dle původního ritu, a pak, jak bylo zkráceno.