Svatý Martin de Porres

Svatý Martin de Porres se z lidského hlediska narodil jako nejmenší z nejmenších – byl nemanželským synem bílého šlechtice a černošsky, tvrdě řečeno byl bastard a mulat. Dokonale se ale na něm vyplnila slova Krista Pána o tom, že první mezi lidmi bývají poslední v Božím království a naopak (Lukáš 13, 30). Sv. Martin svědčí o tom, že ke svatosti nevedou světské podmínky, do kterých se člověk narodí, ale ochotné a trpělivé nesení vlastního kříže.

Martin se narodil roku 1579 v Limě v Peru španělskému šlechtici Janu de Porres a svobodné černošce Anně. Jeho otec ho po osmi letech uznal za syna, ale poté, co s Martinovou matkou zplodil druhé dítě, rodinu opustil. Od dětství Martin trpěl chudobou i společenskými předsudky kvůli tomu, že byl míšenec. Ve 12 letech se začal učit holičem a ranhojičem.

Od svých 15 let začal pracovat jako pomocník v dominikánském klášteře v Limě, kde se později stal laickým bratrem. V roce 1603 složil věčné sliby. Pracoval zejména v klášterní ošetřovně (jeho obětavost v péči o nemocné vynikla především v době morové epidemie) a za úkol měl také distribuovat almužny mezi potřebné. Při klášteře založil nový siročinec. Ze své péče nevyjímal ani zvířata. Nezbytné prostředky získával nejen svou důmyslností, ale často také díky zázračnému Božímu zásahu.

Usmívám se na zástup, pak pronáším několik slov modlitby nad mísou zeleniny a kousky chleba. Každý ta slova zná, ale já je nikdy nezapomínám opakovat: „Pane, požehnej a rozhojni tento pokrm, který přijímáme z tvé štědré ruky, a nasyť všechny, kteří sem přicházejí.“

Potom s radostí rozdávám v bráně potravu chudým. Trvá to asi hodinu. Cizinec by se mohl vynadivit nad tím, že zeleniny na míse a kousků chleba v košíku, jak se zdá, neubývá. Nicméně, na padesát hladových je nasyceno. A pokud si někdo ještě přeje vzít s sebou něco z potravin, dostává, co si přeje. Je to přímo zázračné. Nikdy nedívám ani do košíku ani do mísy. Sleduji pouze to, jak potraviny jdou z mé ruky do ruky chuďasům, a jen toužím, aby toho bylo dost pro všechny.

Mezi jeho přátele patřila sv. Růžena z Limy, dominikánská terciářka a poustevnice, která se stala první kanonizovanou světicí amerického kontinentu.

V nejasně osvětleném pokoji s vysokými vyřezávanými stropy mě očekává sestřička Růženka. Známe se už dlouho. Od dětství máme tolik společného. Oba jsme pokřtěni ve stejném kostele – u svatého Šebestiána. Přijímá jméno Isabela, ale pro její krásu jí už dětství říkají „Rosa“. A teď patří k dominikánskému Třetího řádu. Nosí černý a bílý hábit rodiny svatého Otce Dominika. Je o sedm let mladší než já. Celá Lima ji už zná. Ještě jí není ani dvacet. Umí úžasně vyprávět o svém dětství, o svém životě s otcem. Pracuje v zahradě a ve dne v noci se modlí za hříšníky. Každý říká, že je svatá. Často se jí zjevuje anděl strážce. Ona s ním rozmlouvá tak, jako jindy s blahoslavenou Pannou Marií. Od dětství ji často něvštěvuje Dítě Ježíš, aby si s ní hrálo. A teď je to dominikánská terciářka, jedna z mnohých skvělých dívek v Limě. Mohla být velkou dámou ve společnosti. Růžena však nikdy po ničem takovém netouží. Jejím přáním je jenom se modlit a trpět za hříšníky. Chce odtrpět všechno, co španělští dobyvatelé páchají na Indiánech. To je její životní cesta, kterou si volí.

Mezi základní vlastnosti sv. Martina patřila heroická pokora. Urážky kvůli svému původu nikdy neoplácel, ale obětoval je Bohu. Svou touhu po mučednictví, kterého se mu nemělo dostat, nahrazoval velmi tvrdým pokáním. Trval také na tom, že svůj šat bude nosit do té doby, dokud se mu zcela nerozpadne. Teprve potom jej byl ochoten nahradit novým. Sám sebe nazýval černým psem, což byla narážka na barvu jeho pleti a příslušnost k dominikánskému řádu

Již za jeho života se na něm projevovaly známky svatosti. Při modlitbě býval obklopen jasnou září, při adoraci Nejsvětější svátosti se často vznášel nad zemí. Popsány jsou také případy jeho bilokace, kdy se náhle nevysvětlitelně objevil na místě, kde jeho pomoci potřeboval nemocný člověk.

Začínají si připomínat jiné příběhy z Martinova života. „Prošel i zamčenými dveřmi o půlnoci.“ Říká Otec Jan. „Jednou to udělal kvůli mně, když jsem byl mladým novicem. Byl jsem těžce nemocný. Vidím to jako dnes. Ležím s vysokou horečkou. Mám strašnou žízeň a bolesti. Ležím na lůžku a čekám, že mi někdo přinese aspoň trochu vody. Není tu však nikdo, kdo by mi ji přinesl. Moje postel není ani trochu pohodlná. Hrozně špatně se mi na ní leží. Modlím se, aby ke mně přišel bratr Martin. V tu chvíli cítím, že se mi ulevuje. Připisuji to Boží moci u Martina. Na chviličku zavírám oči – a když je otevírám, je u mne a nese mi pohár osvěžující vody v jedné ruce a nějaké prostěradlo ve druhé a jen se usmívá. A ví, co potřebuji. Potom ještě v noci přichází zamčenými dveřmi.“

V roce 1639 sv. Martin velmi těžce onemocněl. Byl pokoušený od ďábla, v smrtelném zápase jej povzbuzovala Panna Maria, sv. Dominik a sv. Vincent Ferrerský.

Ve své celičce spočívám pokojně na svém lůžku, já, Martin de Porres, černošský laický bratr. V rukou plné mozolů svírám kříž. Třebaže je tu šero, přesto jasně vidím. Přichází sem Don Luis v honosných šatech. Přes své vysoké postavení padá na kolena u mého lůžka.

„Bratře Martine, nezapomeň na mne až přijdeš do nebe! Stále za mne pros! Ať dobře plním své povinnosti!“

Lehce přikyvuji. Bolest postupuje. Stává se horší a horší.

Stěží už rozeznávám tváře místokrále nebo převora. Zato se mi před duchovním zrakem ukazují jiné tváře, krásné a zářící. Usmívají se na mě a povzbuzují mě, abych se nebál. Je tu přesvatá Panna Maria. Vztahuje ke mě své ruce. Je tu můj patron svatý Martin. Pak svatý Otec Dominik, jeho bratr a svatý Vincenc Ferrerský.

„Nikdy na vás nezapomenu, Excelence“, šeptám. „Prosím Boha. Kéž vám žehná a všem ostatním přátelům!“

Pomalu míjejí hodiny. Stmívá se. V královském města Lima postupně pohasínají svíce, jak v bohatých palácích, tak v chudých chatrčích. Neklidně se zachvěji. Cítím krajní vyčerpání. Celý den se mě ďábel snaží strašit, abych se bál smrti. Stále však doufám v Boží milosrdenství. Konventní ranhojič připravuje v rohu cely své léky. Letmý úsměv mi přebíhá v tváři.

„Neobtěžujte se, prosím“, šeptám. „To je konec. Už mě tu nemůže nic zadržet.“

Sv. Martin de Porres zemřel 3. listopadu 1639 v 9 hodin. Navzdory svému „nízkému“ lidskému původu byl pohřben se všemi poctami. Jeho pohřbu se zúčastnila řada významných lidí. Přestože byl laik, byl pochován mezi kněžími. Za blahoslaveného byl prohlášen v roce 1837. 6. května roku 1962 jej papež bl. Jan XXIII. svatořečil. Při té příležitosti řekl:

Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe (Mt22,37-39).

Protože dobře věděl, že Ježíš Kristus trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo (1 Pt 2,21-24), věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval Nejsvětější Svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co nejčastěji.

Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.

Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.

Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeského dobra si málo cení nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání!

Modlitba:

Nejpokornější Martine de Porres, planoucí

láskou obejmout svého strádajícího bratra.

Pozdravujeme a vzýváme tě pro vzorný

životní boj a nádherný příklad lásky.

Pro své vysoké postavení,

které nyní zaujímáš,

vyslyš naléhavé prosby

svých strádajících bližních,

kteří chtějí napodobovat

tvůj ctnostný život,

a pokojně žít v tom postavení,

ve kterém má Bůh své místo,

uskutečnit s pevností svůj úkol,

a vzít odvážně svůj kříž,

odevzdaně do svaté vůle Boží.

Chceme tě následovat

a kráčet ve tvých šlépějích,

po vzoru našeho Pána Ježíše

a Jeho Nejsvětější Matky Panny Marie,

abychom obdrželi po zásluhy

našeho Vykupitele nebeské království.

Amen.

Svatý Martin de Porres je patronem sociální spravedlnosti, chudých, proti soužení s myšmi a krysami, proti rasismu, za rasovou snášenlivost, míšenců, černochů, kadeřníků, stylistů, garderobiérů, Peruánců, veřejného školství a vzdělávání, zdravotnictví, televizního vysílání.

Beletristické úryvky pocházejí z knihy: BAHOUNEK,  T. Martin od lásky – posel věčného zákona : život sv. Martina de Porres. Brno : Brněnské Angelicum, 2004. 67 s.

One Response to Svatý Martin de Porres

  1. […] listopad, čtvrtek – Církev si připomíná památku sv. Martina de Porres (1579-1639), dominikánského pečovatele o chudé a […]

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: