Svatá Alžběta Uherská

Jestliže sv. Martin de Porres je příkladem toho, že svatost nezávisí na vnějších podmínkách, ale na milosti Boží a ochotě konat Boží vůli, platí to plnou měrou  i o svaté Alžbětě Uherské (Durynské). V jejím případě však byly společenské podmínky zcela opačné, než u sv. Martina. Z duchovního hlediska snad ještě těžší, neboť,  jak známo, Pán Ježíš učí, že bohatým není lehké vstoupit do Božího království…

Svatá Alžběta pocházela z královského rodu, byla dcerou uherského krále Ondřeje II. a jeho ženy Gertrudy. Narodila se v roce 1207 v Bratislavě. Již ve čtyřech letech byla zasnoubena s prvorozeným synem durynského vladaře Heřmana I. Byla s pompou převezena na durynský dvůr (jednou ze zastávek bylo i Brno) na hradě Wartburgu, kde byla vychovávána po boku svého nastávajícího ženicha. Její snoubenec Heřman však v roce 1216 umírá.

Na Alžbětina nastávajícího tchána Heřmana kvůli válce s mohučským arcibiskupem Siegfriedem je uvalena církevní klatba, ve které pomaten na rozumu také umírá. Jeho nástupcem se stává jeho syn Ludvík IV., který se má po smrti svého bratra stát Alžbětiným manželem. Ludvík, který je také v klatbě, se po nějaké době válčení s mohučským arcibiskupem usmiřuje, a klatba je z něj sňata. V roce 1221 se Ludvík žení s Alžbětou Uherskou.

Alžběta Ludvíkovi porodila tři děti – Heřmana (1222), Žofii (1224) a Gertrudu (1227), která se stala představenou sester premonstrátek a byla Církví blahoslavena. Společně se svým mužem zakládá Alžběta v roce 1223 špitál v Gotě.

V roce 1224 se setkává s menšími bratry, kteří ji zcela nadchnou pro myšlenku sv. Františka. V Eisenachu pomáhá založit minoritský klášter. Jejím zpovědníkem se stává Konrád z Marburku, který vyniká mimořádnou přísností, ale často také musí krotit Alžbětin zápal pro františkánskou spiritualitu.

Během hladomoru v Durynsku v letech 1225-1226 zakládá Alžběta ve Wartburgu druhý špitál a vyvíjí neuvěřitelnou charitativní činnost. V roce 1227 se její muž Ludvík IV. připojuje ke křížové výpravě císaře Fridricha II. a v Otrandu umírá.

Po manželově smrti a porodu dcery Gertrudy Alžběta pobývá v Eisenachu, Bamberku, Kitzingenu a Pottensteinu u svých příbuzných. V roce 1229 se stěhuje do Marburku, kde se zatím usílili bratři minorité, a přijímá hábit třetího řádu sv. Františka. Zakládá tu špitál a osobně slouží nemocným. Umírá 17. listopadu roku 1231 v Marburku.

Svatá Alžběta vynikala eucharistickou úctou, mariánskou zbožností, hlubokou kontemplativní modlitbou, sebezáporem, pokorou a především skutky milosrdenství.

Konrád Marburský, duchovní vůdce sv. Alžběty, o ní v krátkém životopise, který zaslal papeži Řehoři IX. v roce 1232, napsal:

Prodala svoje šperky a cenné oděvy, aby mohla podporovat chudé. Pravidelně dvakrát denně ráno a večer navštěvovala nemocné a nejbědnější sama ošetřovala. Stlala jim čerstvé slamníky, zvedala a plnila samaritánskou službu.

(…)

V Marburku přikázala vybudovat špitál, kde shromažďovala slabé a nemocné. Ty nejubožejší a nejodpudivější posazovala ke svému stolu. Když jsem ji za to jednou pokáral, odpověděla mi, že jí toto jednání působí mimořádnou radost a že násobí její zbožnost. Připoměla mi svůj někdejší život a vyjádřila přesvědčení, že svou pýchu může odčinit jedině opačnými skutky.

(…)

Když chlapec zemřel, chtěla bez mého vědomí léčit malomocné děvčátko a ukryla je ve svém domě. Nevykonávala u jejího lůžka jen obvyklé služby milosrdenství, k jakým patřilo krmení, ukládání na lůžko a mytí, ale ponižovala se tak dalece, že jí k ošetření nohou i zouvala obuv, kterou museli malomocní nosti, aby neroznášeli nákazu.

(…)

Kromě těchto skutků jejího milosrdného života dosvědčuji před Bohem, že jsem zřídkakdy potkal tak kontemplativní ženu. Mnozí zbožní mužové a ženy viděli, jak jí při modlitbě zázračně zářila tvář a z očí jako by jí vycházely sluneční paprsky.

V roce 1235 je svatořečena papežem Řehořem IX. Alžbětin švagr Konrád, velmistr řádu německých rytířů, začíná téhož roku budovat v Marburku kostel zasvěcený sv. Alžbětě. V Eisenachu staví kostel sv. Alžběty bratři dominikáni.  V roce 1236 jsou slavnostně vystaveny relikvie sv. Alžběty v Marburku, který se stává poutním místem.

O osm set let později o ní jiná světice – Edita Steinová – napsala:

Postačilo pouhých čtyřiadvacet let, aby Alžbětina duše dosáhla vrcholu dokonalosti, potvrzené svatořečením tři a půl roku po jej smrti. Sedm století zakoušeli lidé moc její přímluvy a čerpali inspiraci z jejího životního příkladu. I v naší době plné hořkého vnějšího i vnitřního strádání nechť nám ona, anděl milosrdenství, udělí útěchu a pomoc. Nejistým a bloudícím totiž jasně ukazuje, kde je třeba kdykoli hledat věčnou vůdčí hvězdu. Žila po celý svoj život jako nepochopená cizinka mimo rodnou vlast a připomíná nám, že všichni žijeme na tomto světě jako cizinci a že nemáme žádnou jinou skutečnou vlast než království nebeského Otce; a že vlast nemá jiného původce než toho, který sestoupil z nebe do naší bídy, aby ji proměnil a spolu vynesl nad nebesa; že v době našeho putování nenajdeme nikde skutečnou útěchu a pomoc než jedině v Duch Utěšiteli, Paraklétu. Cesta, po které se Alžběta neomylně a bez zastávek vydala, vybízí také nás, abychom vykročili a překonávajíce nepřirozené se navrátili k přirozenému a pak se nad ně povznesli do nadpřirozena, do samotného náručí Nejsvětější Trojice.

Sv. Alžběta Durynská je patronka světlušek, Durynska, sirotků, vdov, žebráků, nemocných, trpících nouzí.  Spiritualita sv. Alžběty inspirovala sestry ažbětinky, které patří ke III. řádu svatého Františka, ale žijí po hromadě a skládají řeholní sliby. Jejich hlavní činností je péče o nemocné a potřebné. V Brně provozují hospic.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: