Temná církev

Mnohdy se mi zdá až neuvěřitelnou katolická lhostejnost, se kterou přihlížíme k urážkám Boha Otce, jeho Syna i Ducha Svatého, jakož i k urážkám  Panny Marie, andělů a světců. Je dobře známo, že hříchem je každé přestoupení Božích příkazů, a to i tehdy, když si ani dobře neuvědomujeme, že přestupujeme Boží zákon a že tedy Boha urážíme. Že jsme se dopustili hříchu, to nás napadne až o určitý čas později. Mnohem častěji urážíme Boha ze slabosti, uvědomujeme si, že se dopouštíme hříchu, ale naše vůle je slabá na to, aby hříchu zabránila. Leckteré takové hříchy možno hodnotit jako lehké, neboli všední, ale tím se příliš neutěšujme. Hranice mezi lehkým a těžkým hříchem leckdy ani nelze stanovit.

Často jsme však svědky toho, že se naši bližní Bohu a všemu, co s Bohem souvisí, vědomě vysmívají, rouhají se mu a zahrnují ho urážkami. Jak tito lidé nakonec dopadnou, to nevíme, vždyť  i Kristus na kříži se za takové hříšníky u svého nebeského Otce přimlouval, že nevědí, co činí. Na poslouchání urážek Boha jsme si zvykli za bolševické diktatury a samozřejmě jsme mlčeli, poněvadž každá obhajoba Boha a Církve byla trestným činem. Takový obhájce mohl být snadno označen za agenta Vatikánu, za velezrádce a mohl být za to krutě potrestán.

Dnes je tomu ovšem jinak. Proti každému tupení Boha a svatého náboženství se katolík SMÍ ozvat a dokonce se MUSÍ ozvat., protože jinak se vystavuje nebezpečí, že s těmito urážkami  a výsměchem souhlasí. Přiznejme si, že jednáme jinak. Děláme, že neslyšíme, raději skončíme rozmluvu,převedeme řeč jinam, odcházíme. Proč se takto chováme? Jen z pouhé obavy, že budeme považováni za netolerantní, za nekorektní?  Bojíme se zejména svého zesměšnění. Nejen že je to zbabělé, je to i neskonalé hloupé, protože se sami ochuzujeme o  Boží odměnu – viz  Mt 5, 11 a 12   

Nemusíme se pouštět do teologických sporů. To každý nedokáže a Bůh to ani po nás nechce. Je dost na tom, že rouhače  okřikneme, nebo třebas  i jen klidně napomeneme, aby se svými urážkami a výsměchem skončil. To učinit musíme, nikdo jiný to za nás neudělá. 

Zvykli jsme si na to, že katolíkům se vyčítá všecko špatné. Nemusíme proto být překvapeni, to nám předpověděl náš Spasitel. Pokud však máme možnost, musíme se bránit a nenechat na sebe a na naši víru kydat hnůj. Bránit se musíme přiměřeně, avšak účinně,  zejména pak nesmíme zameškat žádnou příležitost k obraně. Nejednejme tak, jako činí katolický tisk, který na svých stránkách nepřipustí jediné slovo, které by mohlo protivníka katolického náboženství urazit. Takový tisk pak jen přilévá oleje do ohně, dodává nepřátelům odvahu k dalším výmyslům, dalšímu výsměchu a sebeuspokojení, jak to katolíci zase dostali.

Ona to však není hra. Třebaže není každé protikatolické tažení dílem ďábla, je dílem jeho přisluhovačů a obdivovatelů. A to pak stojí za hluboké zamyšlení. Není ovšem snadné tyto ďáblovy pomocníky objevovat, ale přesto se o nich můžeme leccos dovědět z vidění světců.

Blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová  vypravuje:          

Viděla jsem tajnou společnost, která podkopávala veliký chrám (sv. Petra) a blízko nich  odporné zvíře, které vyvstávalo z moře. Mělo ocas jako ryba, drápy jako lev a bezpočet hlav, které ležely jako koruna na jedné velké hlavě; její čelisti byly velké a rudé. Jeho tělo skvrnité jako u tygra.

Zvíře se velmi dobře znalo s těmi, kdo bořili kostel, leželo vedle nich, zatímco oni pracovali a opět se skrylo v jeskyni… Když byl kostel skoro skácený, kůr a oltář samotné zůstaly nedotčené, viděla jsem bořitele, jak je zaplnili v doprovodu zvířete. Ale setkali se s vysokou vznešenou ženou, která se zdála být těhotná, protože šla velmi pomalu. Ničemové byli naplněni děsem, když na ni hleděli, a zvíře leželo ochromené, hněvivě na ni doráželo hlavou, jako by ji chtělo sežrat, ale ona se obrátila a zdrcená padla na tvář. Pak jsem viděla, jak zvíře prchlo do moře a nepřátelé utíkali v nepořádku pryč.

V jiném vidění bitvy mezi církví a anticírkví viděla Anna Kateřina, že chrám sv. Petra téměř zničila sekta, ale její pracovníci byli obětováni marně, a všechno, co jim patřilo, jejich zástěry a nástroje spálili kati na veřejném prostranství hanby.“ V tomto vidění jsem viděla Matku Boží, která pracovala pro církev tak usilovně, že moje úcta k ní velmi vzrostla“.

V dalším vidění blahoslavená Anna Kateřina viděla Svatého otce ve velkém nebezpečí.“ Viděla jsem, jak nepřátelská napodobenina církve získává půdu, a viděla jsem její osudový vliv na veřejnost. Těžkosti Svatého otce a církve jsou opravdu tak veliké, že by se člověk měl modlit k Bohu ve dne v noci. .“ Viděla Svatého otce tak slabého, že již nemohl sám chodit.

Viděla v chrámu S. Maria Maggiore davy chudých, zbožných duší ve velkých těžkostech a strachu, poněvadž papež již nebyl v Římě. Vedeni společným popudem přišli vzývat Matku Boží. Nejsvětější Panna se jim zjevila a varovala je, že přijde velké soužení. Vyzvala je, aby se upřímně modlili především za porážku „temné církve“.

O tomto  modlícím se, věrném zbytku, Anna Kateřina poznamenala: „Byli dobří a zbožní, ale nevěděli, kam se obrátit o radu a pomoc. Nebyl mezi nimi žádný zrádce ani nepřítel, a přesto se jeden druhého báli a navzájem si nedůvěřovali.“

Cyklus vidění pokračuje:

„Pak jsem viděla Svatého Petra  zcela zničeného kromě kůru a hlavního oltáře. Svatý Michael, opásaný a ozbrojený, sestoupil do kostela a svým mečem zahnal několik špatných kněží, kteří se snažili vstoupit. Po této obraně přicházeli za všech částí kněží i laici, kteří budovali zdi z kamene, aby nepřítel nemohl otřást pevným základem.“

Opět viděla znesvěcený chrám.

„Viděla jsem srdcervoucí bídu, hraní, pití, pomlouvání, dokonce námluvy, které se děly v chrámu. Páchaly se tam všechny druhy ohavností, kněží nechávali věci jít svou cestou a sloužili mše velmi neuctivě. Jenom málokteří z nich byli ještě trochu inteligentní a zbožní. Viděla jsem Židy, stojící kolem dveří. To všechno mě hluboce zarmucovalo. Potom mne můj nebeský Ženich přivázal k sloupu, tak jako i on byl přivázán, a řekl: Tak bude ještě církev svázaná. Bude pevně svázaná, dokud opět nepovstane.“

Následující popis Říma zcela jistě nepochází z její doby:

„Náboženství tam je tak dovedně podkopané a potlačované, že tam je stěží sto věrných kněží. Vidím, jak roste mlha a tma. Všechno musí být znovu vybudováno, protože všichni, včetně duchovních, pracují na zničení  –  brzo to zničí.

Když jsem viděla Svatého Petra v tomto zničeném stavu a tolik duchovních, usilujících, i když tajně, o jeho zničení, tak mě to přemohlo, že jsem volala k Ježíšovi o milost. Pak jsem před sebou uviděla svého nebeského Ženicha v podobě mladíka.  Řekl mi, že toto přeložení Svatého Petra znamená, že církev bude zdánlivě zcela zničená, ale že opírajíc se o oporu věrných, povstane znovu. I kdyby měl zůstat jenom jeden katolický křesťan, církev opět zvítězí, protože její základy nejsou vzdělány rozumem nebo radami lidí. Nikdy nebude bez příslušníků, kteří se za ni modlí a trpí.

Ukázal mi všechno, co sám pro ni podstoupil, jakou účinnost udělil zásluhám a práci mučedníků, a skončil slovy, že by to všechno podstoupil znovu, kdyby mohl opět trpět. Ukázal mi také v nesčetných obrazech ubohé cíle křesťanů a duchovních po celém světě. Vidění se rozšiřovalo, bylo rozprostřenější, dokud nezahrnulo moji vlastní zemi, a potom mne Ježíš vyzval k vytrvalosti v modlitbě a smírném utrpení. Byl to nevýslovně úžasný a žalostný obraz. Nemohu jej popsat  -„

Pak se Anna Kateřina ocitla v Římě se svatou Františkou Římskou.

„Viděla jsem Řím  ve stavu, že by jej nejmenší jiskra zapálila. Viděla jsem církev osamocenou, všemi opuštěnou a kolem ní hádky, bídu a nenávist, zradu, zlost, naprostou slepotu.Viděla jsem posly, rozesílané na všechny strany z temného ústředního bodu s poselstvími, která vycházela z úst jako černá pára, zapalující v hrudi jejich posluchačů hněv a nenávist. Modlila jsem se naléhavě za utlačované. Na místech, na kterých se duše ještě modlily, jsem viděla sestupující světlo, ale na ostatních místech byla smolná tma. Situace je hrozná. Kéž je Bůh milosrdný! Tolik jsem se modlila ! „´O město Říme, jaké vychytralosti tě ohrožují!“ Bouře se blíží. Buď na stráži!“

Poučíme se včas z varování Anny Kateřiny Emmerichové ?

23 Responses to Temná církev

  1. Od píše:

    Co to tady uveřejňujete za hereze?
    Věta „Je dobře známo že je těžkým hříchem každé dobrovolné přestoupení Božích příkazů, a to i tehdy, když si ani dobře neuvědomujeme, že přestupujeme Boží zákon a že tedy Boha urážíme“ je mylná, neboť těžký hřích se páchá nejen dobrovolně, ale i VĚDOMĚ, a ne nevědomě, jak se nás snaží přesvědčit pan Durych.
    Neupadl tím pan Durych náhodu do exkomunikace latae sententiae?

    • jjstodola píše:

      Hřích má formální a materiální stránku. Svou materií může být hřích těžký (záleží na závažnosti překročení), přestože není ani dobrovolný ani vědomý. Je dost možné, že právě toto měl dr. Durych na mysli, ačkoliv jeho vyjádření není nejšťastnější. Z kontextu je ale pochopitelné.

      Takže, ptám se já vás, co to kecáte?

      • Od píše:

        Pokud je hřích těžkým pro svou materii a ne formu, pak se subjektivně nejedná o těžký hřích, nemyslíte?
        Jinak „dobře neuvědomovat“ znamená „neuvědomovat“ a dobře uvědomovat“ znamená „uvědomovat“, nemyslíte?
        Že je přestoupení dobrovolné a nevědomé je nesmysl, který formuloval p. Durych, nemyslíte?
        Měl byste se pod článek podepsat jako spoluautor, pokud svévolně měníte jeho formulace a tím pádem i jeho smysl, nemyslíte?
        Jinak jediný, kdo se z vaší party ukázal férovým, byl Ignác Pospíšil, který jasně uznal chybnou formulaci, která by ale neměla srážet jiné případné kvality textu. Škoda, že Vy nejste schopen uznat chybu a raději se vykrucujete a měníte autorovy formulace. Apropó – pokud pan Durych něco vyloženě špatně napíše, hned se mu snažíte podstouvat, „že to tak nemyslel“ a že „to myslel dobře“. Když něco nejasně formuluje Halík, pak mu hned podsouváte hereze a významy, že „to určitě myslel takhle a to špatně“. Dvojí metr podle vlastní libovůle, smutné… Škoda.

      • jjstodola píše:

        K žádné chybě nedošlo, dělat úpravy v článku má editor plné právo, od kdy se editor uvádí jako spoluautor? Ignác Pospíšil uznal chybu, ke které nedošlo, a to proto, že si pořádně neprostudoval, co Durychovi podsouváte, a co on tvrdí.

        Durych neformuloval nesmysl v podobě „dobrovolného a nevědomého“ přestoupení Božího zákona. To jste tam viděl vy. Z „ne dobře uvědomovaného“ „nevědomé“ neuděláte. Durychova věta byla sémanticky zcela pravověrná, i když ne šťastně formulovaná, takže mohlo dojít k pohoršení maličkých nebo farizejů. Proto jsem ji upravil. Do které skupiny patříte, rozhodněte sám.

        Halík hereze dosti explicitně vyslovuje, to je poněkud rozdíl.

      • Od píše:

        To jsem si oddechl, nepatřím do žádné z těch dvou…

      • Oda píše:

        Do které skupiny patříte Vy, pane Stodolo?

      • Oda píše:

        Proč zmizel můj komentář, na který už reagoval pan Stodola??

      • jjstodola píše:

        Protože to byla ptákovina. Nicméně nechtěl jsem ji smazat, ale pouze označit vás jako spamera, neb opakování toho, co bylo vyvráceno, a překrucování faktů, je nepochybně nežádoucí spam. Tím ovšem došlo i ke smazání vašeho komentáře. Není to sice žádná škoda a nijak toho neželím, nicméně váš komentář jsem tu nechat chtěl – jinak bych na něj neodpovídal.

        Jelikož nejsem pohoršen něčím, co je pohoršující jen zdánlivě, nepatřím ani mezi maličké ani mezi farizeje.

      • Odb píše:

        Aha, tak teď už v tom mám jasno: mít jiný názor a vyjádřit ho, znamená být spammer. Když Vám nevadí takto přicházet o čtenáře, budiž, bylo mi potěšením. Alespoň jsem poznal, kde už nemusím a nebudu ztrácet svůj čas. Předpokládám, že z toho máte jak radost, tak opojný pocit z moci konat restrikce. Čao! ;-)

      • jjstodola píše:

        Nyní vám názorně ukážu, co je spam:

        jjs – akce: „opakování toho, co bylo vyvráceno, a překrucování faktů, je nepochybně nežádoucí spam.“

        Od – reakce: „mít jiný názor a vyjádřit ho, znamená být spammer.“

        Pokud nevidíte v ztotoženění „překrucování faktů“ a „mít jiný názor a vyjádřit ho“ rozdíl, pak zřejmě nepochopíte, proč jste nežádoucí spammer.

        Opojný pocit z mazání nesmyslů na webu? Tohle je pro vás představa moci?

    • jjstodola píše:

      Mimochodem, Durych nepíše „neuvědomujeme“, Durych píše „dobře neuvědomujeme“ „neuvědomovat si dobře“ neznamená „neuvědomovat si vůbec“.

      Ono obvinit někoho z hereze není sranda, to musíte dokázat…

    • jjstodola píše:

      Navíc dobrovolné přestoupení Božího zákona nemůže být nevědomé. Vědomé sice může být nedobrovolné, naopak to nefunguje, protože k dobrovolnosti je nezbytné poznání. Tedy je jasné, že „dobře neuvědomujeme“, neznamenalo „neuvědomujeme“.

  2. Maftík píše:

    Chtělo by to nějakou „kampaň“, nebo prostě něco udělat, aby se ukázala nesmyslnost a absurdnost braní Božího jména nadarmo. Napadá někoho něco?

  3. Apod píše:

    Vám uniklo, že Václav Durych píše blud? Těžký hřích je pouze ten, který je vykonán vědomě a dobrovolně a nikoliv neuvědoměle a dobrovolně!

    • jjstodola píše:

      Svou materií je hřích těžký nebo lehký nezávisle na jeho dobrovolnosti či vědomosti.

      • jjstodola píše:

        Může existovat vědomí hříchu, které lze sice označit za ne zcela dobré, avšak přece jde o uvědomění, které člověka činí odpovědným

  4. cinicius píše:

    Ad těžký hřích: Ano, zdá se, že zde se pan Durych mýlil, na druhé straně je to omyl v jednotlivosti, ne v celém článku.

    • jjstodola píše:

      Nesmysl.

      a) může být myšlena pouze materiální část hříchu, která nemá s vědomostí a dobrovolností nic společného.

      b) „dobře neuvědomovat“ si není „neuvědomovat si vůbec“, můžeme se setkat s psychologickým stavem, kdy člověk ví, že něco nemá dělat (je si vědom hříchu), ale neví vlastně proč (dobře si ho neuvědomuje), v takovém případě může být hřích těžký

  5. jjstodola píše:

    Pro to, aby článek nepohoršoval maličkých a farizejů, jsem větu upravil, aby nezavdávala příčinu k nesmyslným polemikám.

  6. Nea píše:

    Zdá se, že se síť lovců herezí roztáhla – buďte rádi!

    • jjstodola píše:

      Ale ne, to nejsou lovci, ale štvaná zvěř, která se snaží lovcům vytrhout síť a zamotat do ní, aby nemohli lovit. Jenže s ní neumí zacházet.:§)

  7. Nea píše:

    Jinak já osobně velmi oceňuju dramatičnost a poetičnost textů pana Durycha. Něco takového velmi chybí mezi současnými suchopárnými články na internetových stránkách. Navíc věci, o kterých pojednává, dramatické jsou.

  8. neab píše:

    jjs: no to je právě dobře, aspoň už nebude nic platit jejich obviňování, že ti černí krutě lapají hereze místo aby milovali jemným milosrdenstvím.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: