Přijímání na ruku

Podobně jako v mnoha jiných krajinách, také v Argentině požádala místní biskupská konference Apoštolský stolec o dovolení podávat věřícím sv. přijímání na ruku. Rozhodnutí padlo na zasedání argentinské biskupské konference 26. dubna 1996. Poté byl neprodleně zaslán do Říma dopis s žádostí o dovolení a 19. června téhož roku přišla z Říma pozitivní odpověď. Nicméně další vývoj již nebyl zcela identický s jinými krajinami. Jeden z argentinských biskupů, Juan Rodolfo Laise, biskup ze San Luís, se rozhodl, že ve své diecézi dovolení dané Kongregací pro bohoslužbu a svátosti nebude aplikovat.

Jeho rozhodnutí vyvolalo velké pozdvižení a na jeho hlavu se snesla snůška kritiky a obviňování z neposlušnosti a rozbíjení jednoty Božího lidu. Biskup Laise však své rozhodnutí ani pod velkým tlakem nezměnil a své důvody podložené precizním právním rozborem církevních dokumentů podal mimo jiné v knize Přijímání na ruku (La communion dans la main, Centre International d´Études Liturgiques, Versailles, 20012).

Autor, nar. 22. února 1926 v Buenos Aires, vstoupil do Řádu kapucínů, kde po řeholní a kněžské formaci přijal v roce 1949 kněžské svěcení. Dosáhl licenciátu církevního práva na Gregoriánské univerzitě v Římě a doktorátu civilního práva na Univerzitě v Cordobě. V letech 1954-1960 přednášel právo a morální teologii. Od roku 1962 vykonával také, mimo jiných úkolů, službu církevního soudce. V roce 1969 byl jmenován provinciálem kapucínů v Argentině a v roce 1971 biskupem v diecézi San Luis, kde ho v roce 2001 vystřídal Jorge Luis Lona, jeho koadjutor. Když Laise přebíral diecézi, neměl ani jednoho seminaristu a kněžské svěcení tam nebylo již 18 let. Mnozí z kléru byli prosáknutí teologií osvobození. Na konci jeho biskupské služby, v roce 2001, měla diecéze více než 50 seminaristů a mnoho mladých a aktivních kněží. Kromě jiného byla v diecézi také založena velmi živá a početná ženská řeholní komunita.

Kniha biskupa Laise je precizním právním rozborem dokumentů týkajících se možnosti přijímání na ruku a to především v kontextu konkrétní situace v Argentině v roce 1996, kdy biskupská konference tento způsob přijímání začala zavádět. Autor dokumenty komentuje a na základě konkrétních historických údajů vysvětluje způsob, jakým se tento způsob přijímání postupně začal v Církvi propagovat a akceptovat. Přesto, že kniha obsahuje právní dokumenty a jejich rozbor a její četba je náročná, nemusí být nezáživná, především pro toho, kdo ji čte v kontextu nedávné historie pokoncilní Církve vůbec i české církve, kde bylo přijímání na ruku také před několika lety dovoleno.

Po vstupních kapitolách, které představují autora a prameny díla, se dostáváme k jádru knihy – instrukci Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Memoriale Domini (Řím, 29. května 1969, AAS, 61 /11969/, pp. 541-547) a vysvětlujícímu pastoračnímu dopisu připojenému k instrukci. Ve svém komentáři a analýze instrukce autor knihy pomocí striktně právní metodologie (např. „úmysl zákonodárce, analýza termínů, paralelní místa, cíl zákona…) poukazuje mimo jiné na následující:

1. Způsob přijímání na ruku byl nejprve svévolně zaváděn v několika zemích Evropy (Německo, Holandsko, Belgie, Francie) a byl projevem neposlušnosti vůči Apoštolskému stolci. Nemělo to nic společného s autentickou pokoncilní liturgickou reformou (s. 36-37).

2. Není pravdou časté mínění, že přijímání na ruku je skutečným pokrokem a návratem k zapomenuté prvotní praxi, která byla lepší (s. 39-41). Právě naopak, Církev původní praxi přijímání na ruku zakázala a zavedla přijímání do úst, neboť lépe vyjadřuje povinnou úctu k Pánu Ježíši a není zde nebezpečí profanace ani mylného chápání pravdy o skutečné přítomnosti Ježíše Krista pod eucharistickými způsobami. Je to výraz autentické tradice Církve, je to způsob duchovně plodnější a vhodnější (s. 41-48).

3. Cílem instrukce nebylo nahradit stávající praxi přijímání do úst přijímáním na ruku. Byla to snaha o vyřešení závažného pastoračního problému spočívajícího v tom, že se někde začalo přijímání na ruku svévolně zavádět. Papež Pavel VI. před vypracováním instrukce konzultoval tento problém se všem biskupy, kterým byl zaslán dopis s několika otázkami, jež se týkaly tohoto závažného tématu. Většina biskupů odpověděla, že se současná praxe nemá v žádném případě měnit (Memoriale Domini, 14). Stávající norma tím byla potvrzena (s. 49-54). Přesto Apoštolský stolec dovolil v určitém případě udělit na žádost konkrétní biskupské konference dispenzi ze stávajícího práva, aby se vyřešil problém vážné a dlouhotrvající neposlušnosti některých kněží i laiků, kteří začali praktikovat přijímání na ruku. Tato dispenze měla pomoci biskupům vyřešit vážný pastorační problém (s. 53-54). Také pozdější dokumenty Církve nic na této skutečnosti nemění a potvrzují, že přijímání do úst zůstává platnou normou. Rozšíření přijímání na ruku, které v následujících letech nastalo téměř po celém světě nebylo cílem instrukce. Odpovědnost za tento stav nesou především konkrétní biskupské konference a biskupové, kteří neuposlechli naléhavé napomenutí Pavla VI., jenž je vyzýval k „ochotnému podřízení se stávajícímu zákonu, který byl znovu potvrzen (MD, 16)“ (s. 54-59). Existují země, kde se přijímání na ruku podařilo konkrétním biskupům prosadit až napodruhé, neboť při prvním hlasování biskupské konference neměly potřebný souhlas dvou třetin biskupů (Španělsko 1970, druhý „úspěšný pokus“ 1975; Itálie 1970, druhý „úspěšný pokus“1989; Argentina 1990, druhý „úspěšný pokus“ 1996). To mimo jiné svědčí o způsobu zavádění přijímání na ruku, jež se nezdá být shodný s úmyslem Pavla VI., vyjádřeným dokumentem Memoriale Domini (s. 59-61).

Autor v knize dále komentuje kánon 455 § 2 a dokazuje, že bylo jeho právem neaplikovat ve své diecézi dovolení přijímat na ruku. Dovolení bylo dáno biskupské konferenci jako celku, ale je zodpovědností a právem každého biskupa toto dovolení uvést do praxe nebo také ne. Nepřijetí dovolení se nemůže vysvětlovat tím způsobem, že biskup zakázal přijímání na ruku, neboť je zakázal samotný papež a indult pouze uděluje výjimku ze stávajícího práva, které přijímání na ruku nedovoluje (s. 66-73).

Další zajímavou částí knihy je uvedení do problému a historických souvislostí spojených s papežovou písemnou konzultací s biskupy před vypracováním instrukce MD. Autor hojně čerpá se svědectví Mgr. Bugniniho, tehdejšího sekretáře Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který uvádí historické podrobnosti a svůj pohled na události v knize La reforma litúrgica 1948-1975. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že papež Pavel VI. neměl v žádném případě úmysl zavést přijímání na ruku a že byl proti tomu (s. 75-89). Totéž se dovídáme v následující kapitolce připojených svědectví a dokumentů (s. 91-92), kde autor také cituje papeže Jana Pavla II., který rovněž řekl, že není příznivcem přijímání na ruku a že je nedoporučuje (s. 92). Dva přiložené dopisy zaslané biskupu Laisemu Kongregací pro nauku víry a Kongregací pro bohoslužbu a svátosti potvrzují, že jeho rozhodnutí nezavádět ve své diecézi přijímání na ruku bylo zcela v jeho kompetenci a je výrazem jeho osobní zodpovědnosti za diecézi, a ne výrazem neposlušnosti nebo přerušení eklesiální jednoty.

V závěru knihy autor odpovídá na některé možné dotazy týkající se uvedené problematiky přičemž také vyvrací argumenty pro přijímání na ruku. Závěrečné reflexe podtrhují, že „tato nová praxe (přijímání na ruku) nebyla zamýšlená Apoštolským stolcem a není součástí pokoncilní reformy“ (s. 111), „cílem Memoriale Domini nebylo oficiálně povolit přijímání na ruku ale zachovat jeho zákaz“ (s. 112) a „přijímání do úst je naopak znakem reálné a podstatné přítomnosti Páně a zásadního rozdílu mezi všeobecným kněžstvím věřících a kněžstvím služebným“ (s. 112). Dále autor shrnuje: „Přijímající do úst jedná v dokonalé shodě nejen s přijatou tradicí ale také s vůlí vyjádřenou našimi posledními papeži a uniká příležitosti ke hříchu, kdyby z neopatrnosti nechal spadnout na zem částečky Těla Kristova. Přijímající na ruku, jestliže je to dovoleno, se sice nedopouští hříchu a skutku neposlušnosti, ale vybírá si způsob papeži nedoporučovaný, ve své podstatě méně uctivý, který se jednak rozšířil v posledních dobách jako výraz obrany učení odporujícího církevnímu magisteriu a také přináší velké riziko profanace a koneckonců jeho dovolení bylo ústupkem a ovocem politiky »postavit někoho před hotovou věc«“ (s. 113). Z těchto a dalších uvedených důvodů (např. proto, že v jeho diecézi nebylo přijímání na ruku před udělením indultu nedovoleně praktikováno, existovalo nebezpečí udivení a pohoršení mnohých věřících, apod.) shrnuje biskup Laise, že jednal zcela ve shodě s instrukcí Memoriale Domini, která vybízí biskupy, kněze a věřící, k „ochotnému podřízení se stávajícímu zákonu, který byl znovu potvrzen (MD, 16).

Knihu, jež je k dostání v internetovém knihkupectví opatství Sainte Madeleine du Barroux http://www.barroux.org/index.html, těm, kteří ovládají francouzštinu, vřele doporučuji!

P. František L. Juchelka

Poznámka šéfredaktora: Připadlo mi zajímavé doplnit článek o malý průzkum: Jaký způsob přijímání preferujete?

Reklamy

110 Responses to Přijímání na ruku

  1. Nea píše:

    Díky. Pánové, nedisponujete nějakým dokumentem, který povoluje věřícím přijímat vkleče i na novém obřadu? Několikrát jsem to zkusila a žádnou nevoli jsem neznaznamenala, ale kdysi dávno to kdosi udělal a kněz se strašně rozčílil a spadla mu sv. Hostie. Pak to zakázal a řekl, že Hostie spadla vinou svévole přijímajícího, neb k přijímání se jde jen ve stoje.

    • cinicius píše:

      Pokud vím, existuje dokonce výzva papeže Benedikta XVI., aby věřící přijímali v kleče, pakliže je to možné… Benedikt XVI. tak dokonce přijímání podává.

      http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10921

      A tady se píše: „Věřící přijímají sv. přijímání v kleče nebo vestoje. Pokud přijímají vestoje, doporučuje se, aby předtím, než přijmou svátost, projevili náležitou úctu způsobem stanoveným biskupskou konferencí.“

      http://www.sdh.cz/sdh_htm/archiv/uvod3.htm

      Jinými slovy, pokud zde byl někdo svévolníkem, pak s nejvyšší pravděpodobností nikoliv ten příjímající…

    • Jan píše:

      Vysvětluje emeritní prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kard. Arinze (modernista):

      • pavel-v píše:

        Modernista? :-)) To je fakt sranda s některými tradicionalisty.

  2. Felix píše:

    V některých laických médiích – např. zde – se diskutují celkem zbytečně otázky, které by mohly zajímat spíše duchovní – kneze a snad biskupy. Přijímání na ruku je jdním takovým tématem. Jiným jsou třeba hudba v kostelích, jiným jsou nělteré mravní otázky (v poslední době např. adopce homosexuálem) apod. Myslím si, že nemá mnoho ceny takové diskuse sledovat. Spíše se podívejme výš – do Vatikánu. Proč se zneklidňovat otázkou přijímání na ruku, kdy to vatikán povolil? Proč by měl laik studovat vysoce odborná pojednání o takové singularitě? Přijímání na ruku začalo být běžné za minulého papeže. Stejně tak kytarovky v kostelích apod. Jaký je postoj papaže současného? Ten podává vkleče a do úst. Ale viděli jsme jeho mše svaté v USA, Austrálii, u nás. On sám podával podle svého, ale nikoho nejen nenutil ke změně, ale ani k ní nevyzval. Nechává každému svobodu. Pro sebe si asi myslí, že tak jak to dělá, je to snad lepší, ale vůbec nezasahuje směrem k jiným. Stejně tak s kytarovkami. Taky se rozbujely za minulého papeže. Ten současný udělal ve svém kostele dost radikální změny, ale celá Itálie a celý svět jedná svobodně stejně jako dříve. Papež má čisté svědomí, že jedná, jak si myslí, že je to lepší, a také čisté svědomí, že nikoho nenutí ke změnám. Nedávno jsem četl na euportalu, že v nějaké své knize se Svatý otec vyjádřil o nějakých vadách či nebezpečích ze strany Evropského svazu. Tamní diskutující si všimli, že podobně se vyjářil už před několika lety. Takže – zase jde o jeho soukromý názor, ale nikoho k němu nenutí, biskupové celého kontinentu jsou k integraci vstřícní a věřící také. Zase se zdá, že papež svoje učinil, řekl, ale nikoho nenutí k nějakým změnám. Každému ponechává svobodu názoru. A toho bychom se měli držet. Nezavírat oči před tím, co papež jako soukromá osoba říká a koná, ale nezneklidňovat se, když nám neřekl, že bychom to či ono konali špatně. Jeho soukromý názor je hoden úcty, ale zřemě to nejsou hlediska tak silná, že bychom – pokud konáme podle nařízení a směrnic schválených vatakánem – nějak hřešili. Tím spíš, když máme oporu ve svých biskupech. Dva naše jmenoval v poslední době. A žádnému z nich očividně nevadí ani přijímání na ruku, ani kytarovky ani evropská integrace. Proč se zneklidňovat jednotlivými názory, které autoři navíc možná i vytrhávají z kontextu papežových slov a činů.

    • cinicius píše:

      Naopak si myslím, že otázka, jak se může přijímat a jak je nejlépe přijímat, by měla zajímat každého, kdo přijímá nebo má přijímat… Že znát odpověď na tyto otázky je součístí základního vzdělání kteréhokoliv katolíka. Proč si myslíte, že je tomu jinak?

    • cinicius píše:

      Navíc, pokud myslíte samotný článek, tak v něm kněz představuje knihu, kterou napsal biskup. Takže rozhodně jde o tu správnou duchovní autoritu a ne svévolný výplod laika.

      • Felix píše:

        Vše podstatné je již v mém komentáři. A tedy i odpovědi na Vaše námitky:
        ad 1. Jsou povoleny oba způsoby přijímání: na ruku i do úst (příp. vkleče). Nakolik jsou povoleny, jde o subjektivní postoj každého věřícího a není třeba podrobovat zkoumání, proč jsou Vatikánem a biskupy povoleny. Věřící by se měli spíše varovoat toho, co povoleno není.
        ad 2. Je pravda, že jde o názor biskupa, ale o názor zcela okrajový, navíc tento biskup podrobuje zkoumání oprávněnost vatikánského povolení. To přece nemá smysl takhle lozit po světě a vyhledávat výjimky. Myslím si, že naopak by měl vatikán prozkoumat tuto knihu a pokud má tento biskup pravdu, měl by vatikán dovolení zrušit. Jistě uznáte, že jde o absurdní situaci, kdy biskup vlastně napadá rozhodnutí Vatikánu. Nepochybuji o tom, že kdyby tomu bylo tak, jak biskup z druhého konce světa píše, Vatikán by to jistě udělal. Ale neudělal, tedy.
        ***
        Hledáním takových zvláštnosti je pověstný časopis Monitor. Tak se dozvíte dost takových cizokraných jednotlivin, vytržených s celkového a běžného dění v církvi – právě zprávy typu „biskup v Oklahomě udělalúřekl to a to“ jsou pro toto periodikum typické. A když zrovna nemají biskupa v Oklahomě, tak aspoň nějaký kněz v Darmstadtu. Máme svoje biskupy a ti všichni do jednoho mluví jedním hlasem, nemyslíte? A mluví hlasem papežovým, neboť – jak jsem uvědl – dva z nich papež nedávno jmenoval. Asi tolik. Nic ve zlém, mám Váš web rád, ale co jsem teď napsal, je myslím pro zpravodajství důležité.
        ***
        A ještě jednu poznámku pro Vás osobně: Jste vášnivý aktivista prolife. I tyto zprávy by měly odpovídat tomu, co jsem napsal výše. Sám nevím, jak by měly prolife aktivity vypadat. Protože u nás, když je pochod pro život, sejde se tam pár set lidí. Myslím si, že pokud tam nebudou naši biskupové (a zase ne jen nějaký jednotlivec, ale všichni), nemělo by se to považovat za církevní akci. Podívejte se: V madridu se těch akcí zůčastňují kardinálové i biskupové – neví ovšem zzda všichni nebo většina. Ale i tak jsou to docela ubohé akce, o jejichž významu pochybuji. Španělsko má 50 mil obyvatel a pokud se na bombastické akci sejde milión, je to z hlediska národa hrstka, která steně nic nezmění. Připadá mi to jao mrhání lidskou důvěrou. Zamanifestují si, řeknou si, že udělali všecno, co bylo v jejich slách (a to si právě nemyslím), ukolébají se, a pokud situaci pozorujete, je rok za rokem, dekádu za dekádou horší. Možná naši biskupové takové akce nesvlávají, aby nemrhali lidskou důvěrou. (Myslím si, že tyto věci by se měly řešit jinak, ale to není téma ani pro Vaše stránky, ani pro internet. Prostě to sem nepatří.)

    • jjstodola píše:

      Jen by mne zajímalo, k čemu je papež, který „nikoho k ničemu nenutí“, tzn. nezavazuje v oblasti víry a mravů?

      Čisté svědomí, že něco dělá, jak se dělat má ve své farnosti, může mít farář. Papež nemá zodpovědnost jen za svoje Mše, ale za celou Církev.

  3. cinicius píše:

    @Felix: Když dovolíte, dopouštíte se několika zásadních logických lapsů:

    K přijímání:

    a) pokud nechcete tvrdit, že biskup ve své knize lže, je jeho názor nikoliv okrajový, ale oficiální, protože je potvrzen výnosy Kongregace pro nauku víry a Kongregace pro vysluhování svátostí

    b) pokud nechcete tvrdit, že biskup lže, je povolení přijímání na ruku výjímkou a není považováno za ideální

    c) není pochyb o tom, že papež doporučuje věřícím, aby přijímali v kleče. A vzkazoval to věřícím, nikoliv kněžím

    d) biskup nikde žádné rozhodnutí Svatého stolce nenapadá, naopak je dodržuje. Svatý stolec udělil výjimku pro Argentinu a on rozhodl, že jeho diecéze ji nepotřebuje – přesně v rámci svých pravomocí.

    Podtrženo a sečteno: Věřící chodí k přijímání a ač si u nás mohou vybírat ze tří způsobů, jak k němu budou přistupovat, tak je jistě naprosto žádoucí, aby si vybírali informovaně a s vědomím, že některé způsoby církev a papež považují za lepší než jiné a doporučují je. Může Vás mrzet, že přijímání na ruku církví doporučováno není, ale nic s tím neuděláte. Tvrzení, že by se to nemělo v církevně zaměřeném tisku vůbec probírat, mi přijde jednak nelogické a jednak dětinské.

    Pokud jde o Váš názor na pro-life akce, naprosto s ním nesouhlasím. Žádné mrhání lidskou důvěrou zde nevidím. Pro-life akce bohužel u nás nejsou církevní akce, jsou to ale minimálně akce věřících. Katolická víra je pro-life víra, a to nejde oddělit. Podle mne je morální povinností církve i věřících podporovat pro-life hnutí, co nejvíc je schopna. Církev nejsem, ale věřící jsem a podle té víry se chovám.

  4. Hamish píše:

    Inu, sveho casu papez taky ”povolil” torturu. Chce nam snad Felix tvrdit, ze tim se muceni pri vyslesich také stalo legitimnin, dobrym a spravnym?
    Biskupovy argumenty proti jsou jasne a vericiho katolika, kteremu neni lhostejne nakladani se Ssimem, by mela jakakoliv svevole v tomto ohledu znepokojovat. Faktem je, ze praxe ”prijimani na ruku” byla prosazena diky svevoli a inspiraci protestanty nekterych.
    Kde posilila eucharistickou uctu? Sám takove misto neznam.

  5. Hamish píše:

    Felix nevi, jak by mely prolife aktivity vypadat, ale vi, ze ty, ktere se delaji, jsou spatne…obrazek necht si o Felixove uvazovani udela kazdy sám. Ja to povazuji za klasicke hospodske tlachy, kdy kazdy umi jen kritizovat, ale navrhnout a predevsim uskutecnit něco lepsiho uz schopen neni.

  6. Felix píše:

    Tak dobře, něco se tu nashromáždilo a já mohu (si dovolit) položit otázku: Proč (třeba naši nebo němečtí) biskupové, nebo ROVNOU Vatikán výrazně a opakovaně nedoporučí vhodný způsob přijímání? Já jsem nikde nikdy v kostele, řekněme za 10 let, žádného kněze (a ten by se o to měl asi starat, ne?) neslyšel, že by dával takové výrazné a opakované doporučení. A to v intencích toho biskupa z Tramtárie.

    • cinicius píše:

      No, já tedy znám jen jediné doporučení v této věci: doporučení papeže Benedikta XVI., v němž vyzývá věřící, aby přijímali v kleče (přitom se vždy přijímá do úst), jak jen je to možné.

      Nevím, jak Vy, ale když papež věřící k něčemu vyzve, přijde mi to sakra důrazné a upřímně řečeno – dále už žádné doporučení biskupů nepotřebuji. Ale to je možná jen primitivní pohled řadového laika, který rád opravíte…

      • cinicius píše:

        K tomu připomínám:

        http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10921

        „počínaje loňským svátkem Božího těla se komunium z papežových rukou přijímá v kleče do úst. Benedikt XVI. tak chce ukázat, že tento způsob přijímání mu je bližší – poznamenává Marini. Ukazuje totiž lépe pravdu o reálné přítomnosti Krista v eucharistii, oživuje zbožnost věřících a jejich vnímavost pro tajemství.“

        Radio Vatikán, 3. března 2009

  7. Felix píše:

    Nezlobte se, ale to neodpovídáte na mou otázku, prosím, nemohl byste si ji znovu přečíst? Jen částečně zmiňujete, že v jedné rok staré zprávě Radio Vatikán píše (přesně to, co jsem kdesi nahoře psal), že takto „je MU“ to bližší.

    • cinicius píše:

      Odpověděl jsem jednoznačně. Pokud tam tu odpověď nevidíte, je to proto, protože ji vidět nechcete – a to chce v tomto případě velice silné úsilí.

    • cinicius píše:

      Nicméně pro Váš klid:

      Jestliže je přijímání na ruku povoleno jen jako výjimka a jestliže papež výslovně vyzývá věřící, aby přijímali nejen do úst, ale dokonce v kleče, jestliže sám jde příkladem v tom, jak přijímání podává, pak je myslím situace jasná. Jasně mluví církevní dokumenty, jasně mluví Svatý otec – první a nejdůležitější hlas ve Vatikánu, a žádných dalších doporučení není potřeba.

  8. Laurentius píše:

    je výjimkou tam, kde si to odsouhlasila biskupská konference – tedy tam, kde je více modernistických biskupů. Standardem církve je podávání do úst. Felix říká, že si můžeme vybrat ze tří způsobů. Ano, laici mohou, ale přihlížejme také ke svědomí kněze, který je touto svobodou výběru k tomu nucen přesto, že s tím vnitřně nesouhlasí. Pokud knězovo svědomí brání neuctivému podávání na ruku, má ještě možnost podávat (za cenu zpomalení) pod obojí namáčením. A i v takovém případě se stane, že někdo tu ruku natáhne…

  9. Laurentius píše:

    Vypadl mi první řádek:
    Podávání do úst …. je výjimkou

  10. Hamish píše:

    Proc se biskupove neozvou? Kdy vydal papez instrukci, ze ”za vsechy” ma byt nahrazeno ”za mnohe”? Jsou to myslim tri roky. Vysledek? Nula. I sám papez obetuje per tuti, takze si nedelejme iluze, ze by befehl z Rima cokoliv zmenil. Anarchie a neposlusnost se zda byt totalni.
    Je to na svedomi kazdeho. Kdo nekdy stal s patenou, vi, kolik VIDITELNYCH castecek na ni zustava. Kdyz nekomu nevadi, ze se diky jeho natazene ruce potom slape po Nejsvetejsim, prosim, jeho svedomi.

  11. Felix píše:

    Zase něco přibylo, ale má otázka zůstává zcela bez odpovědi. Kdo to kdy slyšel, že jedna zprávička na radiu vatikán, nevím za kolik let jediná, teď rok stará, má být oficiálním stanoviskem Svatého stlce! Pan domácí tohoto webu asi nic neví o církevní disciplíně, nic neví o způsobu řízení církve. Nic neví o tom, jak Svatý otec vede biskupy celého světa, jak biskupové vedou své kněze, nic neví o tom, jak kněz každodenně vede a vychovává své věřící. Panu domácímu webu stačí něco slyšet na radiu Vatikán, přečíst si podrobné stanovisko nějakého biskupa z Tramtárie a má vymalováno v celé církvi. Opakuji: má otázka trvá.

    • cinicius píše:

      Vaše otázka byla zodpovězena, i když byste rád předstíral opak. Tady nejde o jednu zprávičku. Tady jde o zcela jednoznačný postoj papeže, o zcela jednoznačný příklad, který soustavně dává, o platná církevní nařízení, která zcela jednoznačně označují přijímání na ruku za nikoliv ideální způsob přijímání, jehož provozování smí být trpěno jen se svolením Svatého stolce a je trpěno jen někde. Pokud jde o pana domácího, pan domácí je znechucen, když narazí na řeholníka, který znevažuje legitimního biskupa off topic poznámkami, ignoruje a zlehčuje doporučení Svatého otce i platné církevní dokumenty a nejradši by je před věřícími úplně zatajil.

    • Guardino píše:

      Pan tazatel Felix zase neví nic o tom, co se ve světě děje, nebo to vědět nechce. O tom, jak celé biskupské konference se staví proti rozhodnutí svatého Otce – viz například 2x Biskupská konference německá za posledních 40 let. Jak kněží a biskupové se neřídí tím, co by měli dělat (viz dokumenty Kongregací) – stačí se podívat do našich řad, ať nejdeme daleko – jako je neustálé porušování „Všeobecných pokynů pro Římský misál“ a milion dalších věcí týkajících se liturgie, a nejen jí. Jak kněží si dělají všechno možné, a i nemožné mnohdy – totiž kázání bludů a protikatolické postoje. Ale budiž…

      K přijímání na ruku jen dodám, že je to převzatá „praxe“ od evangelíků (nikoliv od prvotní Církve, jak se mnozí naivně domnívají).

      Přijímání na ruku samo neposílilo víru v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii, ani větší zbožnost, lásku a překypující bratrskou lásku, ani nejsou lidé více zasažení posvátnou bázní, když berou Tělo Páně do ruky.
      Spíše byla dále narušena jednota a poklesla víra katolíků v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii.

      Kdo bez vážné příčiny přijímá na ruku, ten se vyděluje z tisícileté praxe Katolické Církve, jejíž tradicí je přijímání v kleče do úst. Svědčí tím o sobě, o své víře, o úctě k Bohu.

      Pokud sám papež vyzývá k obnově úcty k Eucharistii, která se mimo jiné projevuje přijímáním v kleče, jehož to výslovným přáním jest, o čem chcete diskutovat ??

      • pavel-v píše:

        „Svědčí tím o sobě, o své víře, o úctě k Bohu.“

        Osobně znám věřící, které považuju za mnohem zbožnější, než jsem já, a přijímají někdy i na ruku. Tak si nechte ty svoje žvásty, prosím.

        A jestli se více spoléháte na drby než na oficiální stanoviska církve – Vaše soutěž…

      • cinicius píše:

        @Pavel Vrtal: Drby? Jinak mám za to, že s oficiálními stanovisky církve má problémy spíše druhá strana.

      • Guardino píše:

        @Vrtal: Osobně znám věřící, které považuju za mnohem zbožnější, než jsem já, a přijímají někdy i v kleče. Rádi by přijímali pokaždé, pro svou zbožnost,ale není jim to umožněno. Tak si nech ty svoje žvásty, prosím.

        Posuzovat něčí zbožnost je hodně subjektivní, řekl bych… že hodně mimo.

        Člověk ve své zbožnosti většinou ví, proč nepřijímat na ruku (např. z hlediska teologického) – mnohdy proto, že to jeho zbožnosti jaksi neprospívá. Pokud to tvým známým prospívá – dle tvého nejmoudřejšího úsudku a představ – budou asi první… Praxe se ukazuje totiž zcela odlišně.

      • pavel-v píše:

        Pane Guardino, zkuste příště lépe číst. Vy jste odsoudil lidi, kteří přijímají na ruku tím, že pochybujete o jejich zbožnosti. Já jsem nic podobného neřekl o těch, co přijímají v kleče. Já sám sem tam přijímám v kleče, když je to vhodné, a na ruku nikdy. To jenom pro upřesnění. A posuzovat zbožnost někoho, koho dobře znám, není až tak subjektivní, je to docela objektivní.

  12. vonrammstein píše:

    Co byste řekl k chování generála, který sice podává do úst, ale odmítá podávat klečícímu ministrantovi?
    Tenhle případ je skutečný, stal se před cca šesti lety ve Svaté hoře u Příbrami. Generál nechal ministranta tak dlouho klečet a držel nad ním Tělo Páně jako rybu nad lachtanem tak dlouho, dokud ho nedonutil vstát a přijmout vstoje.

    • cinicius píše:

      Stalo-li se něco takového, je to velmi smutné.

    • Guardino píše:

      nehledě na to, že kdyby mu nepodal, protože klečí, porušil by Kodex kanonického práva.

      • vonrammstein píše:

        Přesto se to stalo. Mému příteli, který byl na Svaté hoře v noviciátu. Je to hodný, velmi citlivý a zbožný člověk. V té době mu bylo 17 nebo 18 let.
        Generál si zatížil duši velikým hříchem, protože on tuhle situaci neustál a odešel.
        Tím svět přišel o pravděpodobně skvělého mnicha či dokonce kněze.
        On už to nikdy nezkusí. Další takový zážitek by nezvládl.

  13. […] Jaký způsob přijímání preferujete? Anketa doplňující článek Přijímání na ruku: View This […]

  14. Hamish píše:

    Pavel- takze mi chces rict, ze ty bys pouziti tortury schvaloval? Stejne i arianske manyry Svateho otce?
    Ten tvuj prehnany legitimismus mi prijde byt slepou skvrnou tech, kdo zcela chybne chapou dogma o papezske neomylnosti. Ne vse, co Rim povoli, je spravne prece.

    • pavel-v píše:

      Nevím, jak to bylo s tou torturou, za jakých okolností, jestli to bylo legitimní rozhodnutí atd. Nemluvím o neomylnosti, ale o poslušnosti. Nevím o tom, že by se někdy Řím nějak zásadně zmýlil v tak důležité věci jako je způsob přijímání Těla Kristova.

  15. cinicius píše:

    @Pavel Vrtal: Posuzovat zbožnost kohokoliv je velmi ošidné… :-) I u své vlastní zbožnosti s tím máme problémy, ač přitom o ní víme prakticky všechno…

    • pavel-v píše:

      Já prostě nemůžu vystát, jak si někteří tradicionalisti dovolujou posuzovat víru lidí přijímajících na ruku (tzn. lidí přijímajících dovoleným způsobem). Něco jiného ale je, když někdo přijímá na ruku neuctivě, třeba přijme a pak si otře ruku do oblečení (ano, je to hrozné). Ale toto se dít nemá, to není správný způsob přijímání na ruku. Neuctivě se dá přijmout i do úst, ale tam je to nebezpečí myslím o dost menší – to je velká výhoda přijímání do úst.

      • cinicius píše:

        Ano, v tom je ten problém a to je důvod, proč dle mého soudu nemělo být přijímání na ruku povoleno: svádí to věřící k neuctivosti a podceňování významu eucharistie. To neznamená, že každý tomu svádění podlehne, ale…

  16. Felix píše:

    Tak jsem si to celé přečetl, a i když mezi řádky se najdou mnohé subodpovědi na mou otízku, ta pořád není zodpovězena. Pokud totiž Svatému otci, jak říká Vatikánský rozhlas, více či lépe vyhovuje, když podává jak podává, když tu byla široce zmíněna jakási analýza biskupa, abych se zase nedotkl jemnocitu, odkudsi z dálky, pak tu nikde nevidím ostatní církevní dokumenty. Zejména AAS. A to nemluvím třeba o motu proprio – napsal nějaké Svatý otec, když mu vyhovuje podávat jak podává? Nebo nějaké breve? Nemají ty snad váhu, na rozdíl od takřka neváhy či malé váhy mediálního výstupu Vatikánského rozhlasu? Co říkají, a kdo je podepsal? Není tam náhodou podpis nějakého kompetentního činitele Svatého stolce? ((A to už vůbec nemluvím a nechci, aby se to zvrhlo k diskusi o této záležitosti: Nevydal souhlas s přijímáním na ruku Svatý stolec? Pokud by Svatému otci nějak silněji vyhovvalo podávat jak podává, co by mu bránilo souhlas s dovolením prostě odvlat? Asi to bude u něho jen subjektivní vyhovuje, líbí se?)) To byste měli zohlednit, když se pouštíte do takové diskuse.

    • cinicius píše:

      Vážený, předvádíte zd eopravdu nepochopitelnou demagogii. Postavení přijímání na ruku určují především dokumenty, které je povolily a ty jsou uvedeny v článku. Jistě si je tam dokážete najít. To postavení je takové, že aby biskup v nějaké zemi mohl přijímání na ruku tolerovat, musí k tomu mít svolení Svatého stolce, který je dává, jen když o to požádají 2/3 biskupů patřičné biskupské konference. Na zeměkouli najdete desítky zemí, kde vůbec povoleno není. Myslím, že toto samo o sobě naprosto jednoznačně definuje postavení tohoto způsobu přijímání eucharistie. Dále: papež zcela jasně vyzval věřící, aby, je-li to možné, přijímali na kolenou (což zároveň znamená do úst) a od jisté doby sám jde příkladem tím, jak přijímání podává, přičemž oficíální vysvětlení tohoto kroku jsem Vám odkázal v tom článečku Radia Vatikán.

      To, co se snažíte sugerovat svými otázkami, je popřením reálného právního stavu i zvyků katolické církve, i zcela jednoznačně vyjádřeného postoje papeže. A jste to Vy, kdo za sebou nemáte vůbec nic: ani zvyky, ani dokumenty, ani oficiální postoje někoho významného, ani precedenty. Jenom stále znovu a znovu kladete otázky už zodpovězené v článku.

  17. Felix má pravdu, píše:

    papež tu není od toho, aby dělal nějaké náznaky, osobní příklady, vypouštěl šeptandu, tiskové zprávičky od „zdroje ve Vatikánu“ apod. Je to po Kristu nejvyšší představitel Církve a kdyby přijímání na ruku jakkoliv odmítal, škrtem pera by v Církvi, jejíž je viditelnou hlavou, skončilo. Pokud tak neučinil, je jisté, že mu přijímání na ruku zcela konvenuje a považuje je za dokonalý prostředek ke spáse jemu svěřených věřících, a nebo, že mu na jejich spáse nezáleží.

    • cinicius píše:

      To co říkáte, je nesmysl. To, že někdo něco nezakáže neznamená, že s tím souhlasí. Znamená to že si myslí, že by zákaz udělal více škody než užitku.

    • Felix píše:

      To není přesné: „Pokud tak neučinil, je jisté, že mu přijímání na ruku“ zas tak moc nevadí. Vždyť ví, že tak přijímají milióńy lidí a máte pravdu, že kdyby to považoval za opravdu špatné, nedovolil by to. Vlastně je to papež svobody, který má, subjektivně, rád tradici – tím se vracím úplně na začátek diskuse (poznamenávám, že minulý papež byl také papežem svobody, který ale měl, subjektivně, rád různé novoty). I ten starý ritus je teď sloužen svobodně (nemají pravdu ti, kteří snad vidí v jeho povlení nějaký nový kurs; ten tam není a naděje takových konservativců jsou zcela marné). A myslím si, že v diskusi nešlo ani tak o „přijímání na rku“ – sám jsem tak nikdy Tělo Kristovo nepřijal – ale o tuto papežovu visi svobody; zase naděje konservativců, které tito vhládali v tohoto papeže jsou zcela marné. V pozadí námitek jsem spíš cítil pochybnosti, kam církev s touto svobodou dojde. A to už je jiný, širší problém vztahu jedněch i druhých. A tak se zdá, že lze diskusi ukončit.
      Na spáše každého papeži ale fakt záleží.

    • Felix píše:

      Ještě doplňuji. To, co jsem uvedl o papežově visi svobody, si Echt konservativci jasně uvědomuí, např. srov. http://www.vendee.cz/texty/a-lat_mse_tol.html
      pod názvem Latinská mše má být „tolerována“, nic víc.
      Jsou zde však jacísi „poloviční“ konservativci, kteří pořád vyhledávají náznaky, že papež se někam „vrací“. Tito časem vystřízliví, protože poznají, že hlavním motem papeže je svoboda a ne „návrat“. A tak je tmu i s „přijímáním na ruku“.

    • Felix píše:

      Tak tomu říkám Breaking News (nikoliv z českého prostředí!!!).
      Stephen Joseph Harper
      Premiér Kanady ve funkci od: 6. únor 2006
      Leader of the Conservative Party from March 2004
      Religion: Evangelical (Christian and Missionary Alliance).
      Výborný nápad je podat protestantovi svaté přijímání a pak ho vyšetřovat, co s ním udělal.

  18. marus_ka píše:

    a ještě odkaz na článek, který popisuje, jak kardinál Caffarra, boloňský arcibiskup, zakázal přijímání na ruku ve tech farnostech své diecéze: http://www.kreuz.net/article.9316.html
    v dokumentu píše kardinál mimo jiné o tom, že řádnými rozdavateli Sv. Přijímáni jsou jen kněží a jáhni.
    Lektoři, řádové sestry či laici smí rozdávat Sv. Přijímáni jen v „opravdu výjimečných případech“.
    Generální vikář v Bologni, prelát Gabriele Cavina, jmenoval ve svém textu konkrétní zneužití a zneuctění v důsledku přijímání na ruku (vynášení Hostií z kostela za různými účely).
    Tzn. je vidět, že tuto nevhodnou praxi zakázat jde, že existují stateční biskupové, kteří se nevymlouvají na pastorační (univerzální důvod proti všem tradičním věřícím na takřka všechny otázky) či jiné důvody.

    • Felix píše:

      Ano, přesně jak jsem psal. Svatý stolec dopřává svobodu jak Kanadě, tak Bologni. V Kanadě se pan premiér vyšetří a v Bologni půjde o „výjimečné případy“.

  19. Maftík píše:

    Nečetl jsem celou diskuzi, ale pro zastánce přijímání na ruku bych měl jeden obyčejný dotaz: jaký věcný argument by hovořil pro to, aby takový způsob přijímání měl být dovolen?

    • Kory píše:

      „…VEZMĚTE a jezte…“

      • jjstodola píše:

        „Vzít“ opravdu neznamená pouze manipulaci (konání rukama). Vzít se dá něco do ruky, do úst, dokonce i nohama… Kory.

      • Kory píše:

        jjs: Tak takhle hloupou odpověď jsem už dlouho nečetl. :-) Díky, pobavil jste mne. Pokud se ale budete chtít poučit o průběhu pesachové večeře, na základě které ustanovil Kristus eucharistii, zkuste se podívat sem, jak Židé podávali posvěcený chléb při večeři:
        http://www.proglas.cz/detail-clanku/barvinek-seder-zidovska-pesachova-vecere.html
        Jinak si do své Bible klidně namalujte obrázek, že apoštolové jedli nohama… :-)

      • Hamish píše:

        Obvykla chyba. Pan Jezis Kristus mluvi prece k apostolum-biskupum. Coz je ponekud odlisna situace, ze?

      • jjstodola píše:

        Já nevím. Jestli mně připadá něco hloupé, tak to, že někdo považuje za důkaz, že někdo něco má brát rukama na základě výskytu slovesa „vzít“ v českém překladu Písma svatého.

        Ovšem je pravda, že brát (do rukou) Tělo Kristovo je úkolem Kristových kněží, kterými apoštolové byli.

        Moment, Poslední Večeře byla židovská pesachová hostina? Nebo to byla první Mše svatá?

      • Kory píše:

        Hamish:
        To ale nic nevylučuje, naopak: Kristus pověřuje apoštoly, aby byly na jeho místě a činili v církvi tak, jak činí on, tzn. aby v jeho jméně konali ono „vezměte a jezte“ ve vztahu k věřícím, aby byli na místě „otce rodiny“ jako u pesachové večeře a předali ostatním přísedícím do rukou požehnaný (proměněný) chléb, aby jej tito jedli.

        jjs:
        Ne jen na základě českého překladu, ale i na základě řeckého originálu.
        Ad pesach. večeře kontra mše: zkuste číst pořádně.

      • jjstodola píše:

        Tím, že jste přidal řecký originál, tím jste jako dokázal, že věci se berou jen do ruky? A vy tu chcete něco psát o hloupých odpovědích?

        Ono, když chci něco jíst, tak to musím zákonitě nějak vzít, že ano? Vulgáta používá termín „accipe“. To znamená přijímejte, berte i dostávejte. A jakého výrazu je užito v řeckém originálu? Taky nějakého takového, který jasně naznačuje braní do rukou?

      • jjstodola píše:

        A soudím, že jasně to bude vyjádřeno v aramejském originálu, který se nedochoval. Na základě historické-kritické metody můžeme s jistotou říct, že v aramejském originálu slova Pána Ježíše znamenala: „Vezměte do rukou (ne jen vy apoštolové, ale všichni věřící, ať berou do rukou) a jezte z toho…“

      • Kory píše:

        jjs:
        Když dlabete na řecké „labete“, tak to máte potom těžké.
        Když dlabete na podobu pesachové večeře, na kterou Ježíš s apoštoly jistě navázal, tak to máte ještě těžší.
        A dále ještě mnohem težším to budete mít, když budete dlabat např. na slova dominkána Emiliána Soukupa, znalce křesťanského starověku, který o způsobu přijímání prvních křesťanů doslova píše: „když při­stoupili k obětnímu oltáři, aby přijali tělo Páně, na znamení klanění Bohu se hlu­boce uklonili; potom toužebně vztáhli obě ruce po Eucharistii; koneč­ně pravicí podepřeli v zápěstí vztaženou levici, na jejíž dlaň kněz položil Eucharistii; přijímali vstoje, jak se dosud činí ve východní církvi. Stáli uctivě sklo­něni. “
        Co pak s váma? :-)

      • jjstodola píše:

        Se mnou? Nedělejte si starosti… Já vím, že se přijímalo ve starověku na ruku. Uznávám také za pravděpodobné, že do ruky přijímali apoštolové.

        Vím také, že tato praxe byla jako méně vhodná Církví opuštěna někdy v 7. století. Vím také, že vracet se k méně vhodné, byť starší praxi, je nesmysl výslovně pojmenovaný papežem Piem XII. jako archeologismus.

        Takže – světe div se, já na ty vaše pesachy dlabu z jednoho prostého důvodu, a to ne, že bych popíral jejich průběh, ale proto, že jejich průběh je pro Mši svatou, která se vyvíjela 2000 let zcela IRELEVANTNÍ.

        A vaše argumentace s „vezměte“ a „labete“ je opravdu komická. Byla by komická, i kdybyste měl pravdu a tato slova opravdu měla tak úzký význam, který jim přikládáte. Komičtější je o to víc, že skutečně nic ale zhola nic nedokazují…

      • jjstodola píše:

        Jinak o autoritě Emiliána Soukupa si dovolím pochybovat. Ještě mi řekněte, že jeho překlad Teologické summy sv. Tomáše je mistrovské dílo, abych měl o jeho znalostech křesťanského starověku jasný obrázek… KORY…

      • Jashar píše:

        ‚lambano‘ má velmi široký význam na to, aby se dalo říct, jak vypadalo první svaté přijímání. Myslím, že vhodný překlad je ‚přijmětě‘, tak jak je to v latinském lidovém vydání.
        Je pravděpodobné, že jako pesachová starozákonní večeře ta Poslední vypadala, a to z důvodů, aby se zdůraznila spojitost novozákonního naplnění Starého zákona – Kristovou obětí (smrtí a zmrtvýchvstáním) došlo k naplnění Exodu. Pak zde také hraje roli kulturní prostředí. Ti lidé byli Židé, a proto byla vhodná taková podoba Kristova obětního úkonu.
        To však nestanovuje závaznou ani konečnou podobu Mše svaté. Církev vedená Duchem svatým koná tak, jak koná Kristus (Kristus koná v ní). Výraz tohoto konání má odpovídat úkonu obětování, a ten zřejmě věrněji vyjadřují vyvinuté rity. Fakt, že Kristus obětoval v takovém ritu, mělo důvody jen výše uvedené. Nevyplývá z toho, že to tak mělo být stále.

        Co se týká přijímání na ruku, je to nevhodné, protože hostie celkem drobí (viz testy s neproměněnými hostiemi např. na YouTube), přijímající nemá ani možnost umýt si ruce (které si kněz myje před i po), a pak jistě také subjektivní důvody (úcta)

        Toť můj názor.

      • P. František píše:

        K „Vezměte a jezte“ se vyjadřuje také Mons. Laise ve své knize, a to v jedenácté odpovědi na argumenty zastánců přijímání na ruku (s. 107-108). Píše, že brát doslova slovo „vezměte“ v tomto případě je znásilňování textu. Je to hebraismus, přeložený do řečtiny. V semitských jazycích se často vyjadřuje nějaká činnost tím, že se připomíná činnost, která mohla předcházet, ale z kontextu je zřejmé, že ve skutečnosti tato činnost nenastala nebo nemusela nutně nastat. V překladu je většinou možné toto slovo bez změny smyslu textu vypustit. Např. „Vstal a odešel odtud…“ Mk (7,24) (z kontextu nevyplývá, že Ježíš předtím nutně musel sedět). „Vezměte si ho vy a suďte…“ (J 18,31), srov. J 19,6: „Pilát jim řekl – Vy sami si ho ukřižujte“ (v originálu labete auton hymeis kai staurósate – tedy – vezměte si ho a ukřižujte). Totéž u J 19,1, v originálu použito slovo labete, v překladu opuštěno. Dále Mt 13,31, v originálu slovo vzít (labón), v překladu opuštěno. Odkaz pod čarou na pramen, z kterého Mons. Laise čerpal je: Zerwick, Graecitas biblica, pp. 363 sq, Rome 1965.

    • jjstodola píše:

      Mimochodem měl jste odpovědět, jaký je věcný důvod, proč by mělo být přijímání na ruku dovoleno?

      Odpověděl jste: a) vezměte, b) že se tak kdysi přijímalo.

      To znamená – ŽÁDNÝ VĚCNÝ DŮVOD JSTE NEUVEDL. Tlacháte tu cosi o řeckém originálu a pesachu, což vám nikdo nebere. Zbývá uvést ten věcný důvod, proč se vracet k praxi opuštěné jako nevyhovující?

  20. Hamish píše:

    Pavel-tady prece nejde o posuzovani neci viry. To bychom si nerozumeli. Tady jde o fakticke dusledky, ktere z tohoto zpusobu prijimani plynou – castecky Tela se dostavaji na nejruznejsi mista a obleceni, zpevniky a lavice jsou tim nejmensim zlem.
    Popravde ale opravdu nechapu, co cloveka vede k podstoupeni rizika svatokradeze(ktere se dopousti pohozenim castecky) a ruky nastaveni.
    Faktem také je, kde, jak a inspiraci od koho toto vzniklo.
    Faktem také je, ze tento zpusob prijimani NIKDE neposilil eucharistickou uctu. Nebo snad prijimaci na ruku vice navstevuji svatostna pozehnani?
    Nerozumim hajeni teto z pocatku neposlusnosti a pote vydupane a vyvzdorovane protestantske manyre.
    Viru tech lidi neposuzuji, protoze dost casto jsou na vine spise spatni pastyri nez zmatene ovecky.

  21. Froggy píše:

    Děkuji za uvedení článku. Když jsem už před jistou dobou četl zmíněné instrukce o sv. přijímání „na ruku“, tak jednoznačně na mně vyplynula mimořádnost takovéhoto způsobu. Problém ovšem je, že při aplikaci do praxe toto biskupové neberou v potaz. Věřící mají pocit, že obojí způsoby přijímání jsou rovnocenné a nikdo jim to nevyvrací. Další zlo: zavedení tohoto způsobu do praxe způsobilo nejednotu společenství! A biskupové? Bohužel dělají, že nevidí…
    Co se týče částeček, uvedu příklad: u nás ve farnosti si mimořádný přisluhující (např. bratr-akolyta) vždy po podávání sv. přijímání umývá prsty. Kněz/jáhen také. „Umývají“ se pateny. Ale ruce přijímajících?
    Prostě tady mi hlava nebere… :-(

    • pavel-v píše:

      Přijímající na ruku má přijímat tak, aby mu na rukou žádné částečky nezůstaly. To se dá zkontrolovat zrakem. Že to mnoho lidí nedělá, je určitě špatně, ale těžko to je chyba biskupů.

      • jjstodola píše:

        Přijímat na ruku se nemá.

      • Guardino píše:

        podívejte se, co zůstává:

      • neab píše:

        Pavle, to Ti to video vůbec nepřipadá výmluvné?

      • pavel-v píše:

        Přijímání na ruku povolil papež, to mi stačí. Problém je akorát správná praxe. Možná se od toho časem upustí, ale to by vůbec nepotvrzovalo, že přijímání na ruku je samo o sobě špatné.

      • Froggy píše:

        Vím, jak mnoho kněží důsledně dbá na to, aby bohoslužebné náčiní bylo řádně očištěno. Jako ministranti jsme tomuto byli vyučováni (15 let zpátky, teď o tom moc kněží nemluví…). Povolí-li biskup přijímání na ruku, aniž by bylo věřícím připomenuto, nebezpečí drolení Těla Páně a navíc není věřícím NIKDE umožněno si ruce důstojně očistit ruce před a po sv. přijímání, pak je to nutně špatně! Buď to kněží přehánějí s čištěním nádob, nebo lid znesvěcuje Pána Ježíše. To je přeci evidentní, jen slepí nevidí a hluší neslyší.

      • jjstodola píše:

        Jo, přijímání na ruku povolil papež, protože se už stejně provádělo. Povolil ho jako ústupek s tím, že ti, co už to dělají, tak to tedy dělat mohou. S tím, že řádným způsobem zůstává přijímání do úst.

      • pavel-v píše:

        „To je přeci evidentní, jen slepí nevidí a hluší neslyší.“

        Aha, tak ještě že tu máme takové proroky, kteří vidí a slyší (líp než papež).

      • cinicius píše:

        Promiň Pavle, ale jestli správně chápu Tvůj postoj, tak za proroka vidícího lépe než papež se pasuješ i Ty, neboť považuješ příjímání na ruku za normální a neproblematické, což rozhodně není postoj papeže. Nebo tvrdíš, že ano?

      • jjstodola píše:

        Ono to bude asi tím, že obyčejný člověk se vyskytuje na jiných místech než papež. A tam vidí to, co papež, který podává sv. Přijímání do úst, vidět nemůže – pokud nemá nadpřirozená zjevení. Jo, obyčejný věřící vidí znesvěcování Nejsvětější Svátosti líp než papež, kterému se takové hrůzy neukazují, že ano.

  22. Hamish píše:

    Muzes mi rict, proc to porad branis, ackoli vis, odkud to pochazi, jak to vzniklo a jak se k tomu stavi papez?
    Ty sám tak prece neprijimas a tim, ze to odsoudis jako spatne prece netvrdis, ze spatni jsou vsichni, kdo tak cini. Stejne jako nemaji vrcholnou uctu vsichni ti, kdo prijimaji v klece(ackoliv u nich je svatokradez vnejsim ukonem prakticky vyloucena).

    • pavel-v píše:

      Viz moje nové příspěvky.

      • Hamish píše:

        Papez to povolil? Otazka je, ma-li papez pravo povolit něco, co objektivne vede k svatokradezi, muceni, herezi(arianismus).
        Podle nejen meho nazoru toto pravo nema a takove ”povoleni” nema faktickou platnost, protoze jako takove ohrozuje katolickou viru.
        Promin, ale tva argumentace jen podporuje vytky bezvercu, ze katolici jsou nemyslici stado. Rekni nam, PROC to papez povolil a proc to nekdo povolit chtel. Dik
        Kory – vas vyklad je zajimavy, avsak v zadnych katolickych komentarich k Pismu jsem ho nenalezl.

  23. Maftík píše:

    Ještě jeden dotaz pro zastánce přijímání na ruku: co by vlastně pro vás bylo tak strašně nepřijatelného na situaci (která tady panovala stovky a stovky let), kdy by přijímání na ruku bylo úplně zakázáno a mohlo by se přijímat jen do úst? Co by vám na tom vlastně vadilo?

    • jjstodola píše:

      Vadí jim, že jim dává do pusy něco někdo jiný (asi se to neslučuje s lidskou důstojností), místo, aby si to tam cpali sami svýma špinavýma prackama.:-)

    • Pavel Vrtal píše:

      Mně by to nevadilo, proč by mělo? Ale pokud je to povoleno, tak to respektuju. Říká se tomu obyčejná poslušnost biskupům a papeži.

      • cinicius píše:

        Myslím, že z článku je jasné, na poslušnost papeži se mají právo odvolat i téměř všichni, kteří zde přijímání na ruku kritizují. Jinak papež nepovolil přijímání na ruku. Papež, či přesněji Svatý stolec, povolil, že za splnění určitých podmínek bude biskupům určitých oblastí povoleno tolerovat přiímání na ruku. To je podstatný rozdíl.

      • jjstodola píše:

        Prosím tě, Maftíku, takový „schizmatický“ komentář si Pavel nebude ani číst. Dokonce ani na ten odkaz neklikne.

        Kdyby se papež zbláznil a nařídil, že přijímat má člověk úplně nahý, hostii, kterou kněz před něho pohodí si má zvednout nohou a pak ji rozkousat za stálého štěkání, tak by to hájil jako moudrý papežův krok.

      • Maftík píše:

        Měl bych-li si trochu laskavě zaprovokovat, řekl bych, že o Pavla strach nemám. On na to přijde, jen to chce čas. Na signálech také postupně „černal“ :-)

  24. Guardino píše:

    I pro toto by se mělo přijímání na ruku zakázat:

    Pozor, je to naprosto otřesná neúcta!

    • Antál píše:

      Vím, četl jsem o tom na Radiu Vatikán. Hned, jak na to kněz přišel, tak zbytek té Hostie bez okolků vyňal z kapsičky košile jejího muže (prý prezidentského kandidáta) a okamžitě snědl. Církevní úřad oznámil, že se jednalo o velikou neúctu k tělu Páně, ale nikoliv o svatokrádež. Drahá paní se totiž oháněla tím, že vhtěla, aby její muž měl Krista blízko svého srdce. Takže se prý vlastně skoro nic nestalo. :-(

  25. Froggy píše:

    Pavel Vrtal: „Aha, tak ještě že tu máme takové proroky, kteří vidí a slyší (líp než papež).“

    Má věta se týkala logiky věci, nikoli posuzování papeže. Prosím, přestaňte s tou hloupou ironií.

  26. Lukáš Biskupický píše:

    Příspěvek P. Juchelky je jistě cenným upozorněním na další argumenty proti přijímání na ruku. Že k tomu došlo nejprve v Německu jako projev svévole, je dostatečně známé…Svévole se dnes stala normou (Aleš Opatrný dokonce doporučuje i dětem přijímání na ruku).

    Mne bych však především zajímalo, jakým způsobem pronikla tato hanebnost do českých zemí. Až do roku 1991, kdy jsem navštívil katolickou bohoslužbu v Holandsku, jsem o možnosti přijímáni na ruku neměl tušení. Vyžadovat něco takového, v mých očích nehorázného, by mne nikdy nenapadlo. Jako praktikující katolík jsem se nikde v českých a moravských kostelech až někdy do r. 1994-95 s přijámním na ruku nesetkal. Proto mi přišlo absurdní, že naši biskupové „povolují“, protože si to mnozí přejí. Nyní, po 15 letech, s údivem zjišťuji, že na některých místech počet přijímání na ruku již převyšuje tradiční svaté přijímání do úst! Šíří se to jako lavina. Nejvíce je mi líto dětí, které to vidí. Své děti se snažím učit úctě k Nejsv. svátosti, ale copak to lze, když se musejí účastnit této praxe! Plakal bych, není kam jít…

    Ale co jsem chtěl hlavně konstatovat. Podle mého názoru čeští a moravští biskupové nejen povolili přijímání na ruku, oni je ZAVEDLI A PROSADILI. Oni nesou plnou odpovědnost. Ani jediný se nenašel, který by byl proti. A co tehdy dělal Řím? Co si o tom myslel JP II.?

  27. nepotřebné a škodlivé píše:

    Diskuse zde je dlouhá a místy i trochu bouřlivější
    :-), dovolím si přesto připět:
    1. u sv. přijímání na ruku nevidím vůbec žádné výhody a důvody „proč ano“ – dokonce i z důvodů „ryze hygienických“ je to způsob rozhodně horší

    2. vidím zato řadu důvodů, „proč ne“: rozhodně -byť třeba prozatím jen podprahově- snižuje povědomí přijímajících o tom, co, resp. Kdo ve skutečnosti Nesjv. svátost je; dále je zde velké riziko znesvěcení – podstatně vyšší než přijímání do úst,
    a kromě toho se celá staletí v církvi přijímalo do úst a nebylo to ničemu na škodu- dlouhé řady svatých jsou toho jasným dokladem :.-),a naopak neexistují žádné doklady o tom, že by přijímání na ruku znamenalo nárůst nebo zkvalitnění religiosity, spíše naopak :-(,

    3. Sv. Otec se aktivně účastnil II. vatikánského koncilu, debat i tvorby příslušných dokumentů, takže velmi dobře ví, jaký je ve skutečnosti „duch koncilu“ (výraz přestavující dnes jakési „zaklínadlo“ pro prosazování neuvážených změn v církvi). Jestliže tedy on sám preferuje sv. přimání do úst a pokud možno i na kolenou (kdo fyzicky může a kde to z prostorových důvodů lze), pak velmi dobře ví proč – pak je to pro mě rozhodující a je to DALŠÍ, nicméně velmi podstatný důvod, proč přijímat do úst, a jak to jde (mám kolísavý zdravotní stav a občas bolesti) i vkleče.

  28. nepotřebné a škodlivé píše:

    Omlouvám se, zapoměnla jsem svůj příspěvek výše podepsat :-), ale opravdu si za ním stojím. Isabella Slavíčková

  29. cinicius píše:

    Tohle je taky zajímavý, řekl bych zdravý příspěvek k tématu:

    http://www.mkh.cz/zpr/mz-200602.pdf

  30. Tomáš Marný píše:

    Vazeni panove, zapomneli jste jeste do Vasi ctene ankety pridat dalsi moznosti. Kuprikladu ja si Telo Pane beru na ruku, abych jej pak v kabele prinesl domu a bud jej pribyl na dvere, aby se memu domu vyhnuli demoni (nejen potrataru) a nebo jej podavam krave, by se mi zvysila k vetsi slave jeji dojivost…

  31. […] L. Juchelka: Přijímání na ruku […]

  32. […] v kleče (pochopitelně při NOMu, kde to má smysl). Z diskuse pod článkem otce Juchelky Přijímání na ruku i z navazující ankety Jaký způsob přijímání preferujete se ukazuje, že je mezi čtenáři […]

  33. JiKu píše:

    Církev je kompetentní primárně v oblasti víry a mravů. Tedy v tom, co je pravda o Bohu, a v tom, co je dobré a co je zlé.

    Celá liturgie je jakési symbolické jednání. Tedy děje se při ní něco (slova. gesta, jednání …), co znamená či vyjadřuje něco jiného.

    Katolická liturgie je fixovaná (alespoň teoreticky ještě je) v oblasti sématické: v tom, co vyjadřuje a co to znamená. A je semper reformanda v oblasti syntaktické: jak a čím to vyjadřuje a jak se jednotlivé prvky toho „jak“ vzájemně ovlivňují a spolupůsobí.

    Celá problematika způsobu přijímání je zahrnuta do vyjádření: „ten a ten způsob lépe vyjadřuje, že …“ Není žádný jiný důvod preferovat určitou formu, než že cosi lépe vyjadřuje.

    A tady začíná mlžení. Kdo je kompetentní k výroku „toto lépe vyjadřuje“. Magisterium? Lefebvristi? Biskupská konference? Žádný z nich nemá vzdělání a není pro mě epistémickou autoritou. A není mi známo, že by se kdo v církvi na nějakou epistémickou autoritu v této oblasti obrátil. A pokud ano, dokonale to utajil. Ať si svou deomtickou autoritu v oblasti sémiotiky strčí někam!

    Domnívám se, že kdyby se obrátili na odbnormíky (nejlépe nevěřící, kteří nejsou zainteresováni v ideologickém sémantickém sporu), tak by jim oni jasně řekli, co který způsob opravdu znamená a co vyjadřuje.

    A nyní přijde moje jednověté fušování do toho, co jsem nyní právě zkritizoval (ale může mě částečně omluvit, že se pár let už sémiotikou amatérsky systematicky zabývám): Kdyby se tak stalo, tak by bylo přijímání na ruku patrně velmi brzo zase výrazně omezeno.

    • Hamish píše:

      Strom se pozná po ovoci.

      • JiKu píše:

        A podle čeho se pozná ovoce?

      • Hamish píše:

        Podle kvality.
        Kupř. „přijímání“ na ruku zkvalitňuje zbožnost? Posiluje úctu k Ssimu? Posiluje víru v Reálnou přítomnost? Minimalizuje profanaci a svatokrádeže?
        Myslím, že pokládáte někdy zbytečně složité otázky, když stačí jednoduché. Jako Lactantius.
        Nepopírám, jsou dobré, ale kdo je pochopí? Obyčejný katolík čtoucí tyto stránky jen těžko.

      • JiKu píše:

        Podle kvality.
        A jak se pozná kvalita?

        Myslím, že pokládáte někdy zbytečně složité otázky, když stačí jednoduché.
        Svět je složitý. Kladením jednoduchých otázek jej nelze pochopit. Nejprve je nutno pěstovat složitou vědu kladením složitých otázek. Teprve po jejich rozřešení lze přemýšlet o zjednodušené popularizaci výsledků. Kdo si myslí, že po absolvování university třetího věku napíše článek do Science, ten se mýlí.

        Obyčejný katolík čtoucí tyto stránky …
        Takového bych tu rád viděl :-)
        Mimochodem, znáte nějakého obyčejného katolíka?

      • Hamish píše:

        Jak vidno, nerozumíme si.
        Svět není složitý pro toho, kdo si ho složitý nedělá. Snaha o zbytečně složité a složitější otázky vede spíše k degenraci a neschopnosti pochopit otázky jednodudšší, chápat obyčejné lidi. A těch je většina. Nechci to generalizovat, ale vidím to kolem sebe neustále. Třeba v impotentních „intelektuálských“ kázáních ať už Svatého otce, nebo kněží a biskupů.
        Klíčová otázka pak není složitým konstruktem.
        Obyčejných katolíků znám celkou řadu. Sebe, například.
        U svatého Přijímání je z historické zkušennosti logické, co je kvalitnější a vede k větší zbožnosti a co naopak méně kvalitní a vede k úpadku. K tomu, abych to poznal, nepotřebuji pokládat složité otázky a znát definici „kvality“. Stačí selský rozum a zdravá víra.

      • JiKu píše:

        Jak vidno, nerozumíme si.
        Nééé. Já vám rozumím. Já s vámi jen nesouhlasím.
        Vidíte v tom ten rozdíl?
        :-)

  34. […] vyšlo na Duších a hvězdách. Share this:TwitterFacebookLike this:LikeBe the first to like this post. Příspěvek byl […]

  35. Anna píše:

    Jen jedno by mě zajímalo: Je možné, aby se ona kniha z argentiny o přijímání na ruku dostala k tisku v ČR? Či byla jinak přístupna lidem nemluvícím francouzsky? Děkuji za odpověď.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: