Spása

Postní doba nás vede k  rozjímání, v koho a v co vkládáme svou  naději,  čemu nebo komu  věříme, komu bychom rádi věřili, ale dáváme přednost světu a jeho lákadlům, protože nás uspokojí rychle a povrchně. Je neštěstí nechat se ovlivnit  lidmi, kteří prohlašují svá přání za Boží vůli a matou služebníky Páně  tím, že je odvádějí od Otce. Jediným lékem na zatemněnou mysl a neschopnost rozlišovat je neochvějná důvěra a láska k jedinému bezpečnému přístavu – Pánu  Ježíši Kristu. Básně napsala Nea Marie Brkičová.

SPÁSA


Slunce rozdělujícím ohněm blyští

kameny svítí

samotný člověk mezi náspy

*

Výbojně vleče se, domněle po svém

mezi řeky

vklínil své prsty

*

Propadlé domy bez lidských dlaní

dávno zmlklé

rozeběhly se dolem

*

A člověk mlčí

snad naposled vydechne ztuhlé mrazy

jež po mrtvých hvězdách zasel

a umíněně,  ne zcela po svém

v srdci zhasne.

SVOBODA


Všechno je v kolenou

z každého směru prýští

kus pravdy

tam, kdes nejvíc nechal ležet

aniž by sis vzal

z hladu.

*

Vůle Boha, člověka a času

co si vybrat

aniž bys je přejmenoval

na vůli svou.

*

Patnáct tisíc zjevů a lidských sošek

proklet budiž ten  kdo naději

svou

vkládá v člověka.

4 Responses to Spása

  1. Maftík píše:

    Přiznám se že mě zaujal ten obrázek (tím nechci říct, že mě nezaujaly básně :-)). Co znázorňuje?

  2. Nea píše:

    Matfík: kytku :-D

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: