Potrat jako druhé znásilnění

Dostane-li se potratář do úzkých, když argumenty docházejí a on už i přiznal, že potrat je vlastně hodně špatná věc, instinktivně se snaží zahrát na city a neomylně hmátne po příkladech, kdy přece „každý slušný člověk“ musí uznat, že potrat musí být povolen. Jako první se nabízí případy početí ze znásilnění. Pomiňme teď fakt, že drtivá většina žen, které jdou na potrat, nepočala při znásilnění, a soustřeďme se jen na podstatu tohoto specifického dilematu.

Argumentace znásilněním pochopitelně nemůže před slušným člověkem obstát. Jakkoliv mu totiž bude té ženy líto, nemůže pominout fakt, že ji rozhodně neznásilnilo to dítě, které v sobě má, a že jeden strašný zločin a problémy z něj vzešlé nelze řešit dalším strašným zločinem. I kdybychom tedy připustili, že znásilněné ženy chtějí potrat a že jim účinně pomáhá, nemůže to být důvodem pro jeho povolení. Je ale vůbec pravdivý předpoklad, s nímž potratáři v tomto případě operují, totiž že potraty znásilněným ženám pomáhají a jsou jimi vyžadovány?

Možná vás to překvapí, ale jakkoliv je ve společnosti i v organizacích pomáhajících ženám rozšířen názor, že znásilněné ženy potrat chtějí a že jim působí ulehčení, zatím nečetné průzkumy a studie provedené v tomto směru v americké společnosti toto nepotvrzují, ba dokonce ukazují, že je tomu přesně naopak a že prosazování tohoto druhu „pomoci“ znásilněným ženám často naopak dále ubližuje a prodlužuje a prohlubuje jejich utrpení.

Jaká jsou fakta? Většina Američanek, které v důsledku znásilnění otěhotní, NECHCE potrat. Nicméně právě potrat je to, co jim společnost automaticky nabízí jako „první pomoc“. A často nejde jen o nabídky, ale i o velmi silný nátlak ze strany okolí a rodiny. S pomocí to nemá nic společného a mnoho žen se vyjádřilo v tom smyslu, že si připadaly „jako podruhé znásilňovány“. Ty ženy, které podlehly nátlaku, často později mluví o prohloubeném a prodlouženém utrpení a traumatu. Ani znásilněné ženy totiž nejsou imunní proti postinterrupčnímu syndromu (nebo traumatu, chcete-li), který má s traumatem po znásilnění mnoho společného.

Americká WPSA (Ad Hoc Committee of Women Pregnant by Sexual Assault; organizace reprezentující ženy, které otěhotněly při znásilnění) opakovaně důrazně vyjádřila stanovisko, že potrat znásilněným přidělává více problémů, než kolik jich dokáže vyřešit. Podle členek této organizace potratáři bezohledně zneužívají případy znásilněných žen k tomu, aby protlačili vlastní potratářskou agendu, aniž by se jakkoliv zajímali o to, co znásilněné ženy skutečně chtějí, co cítí a jak by jim bylo třeba pomoci. A společnost, a často bohužel i rodina, využívá nabídku „pomoci potratem“, aby spláchla problém a zbavila se tak závazku poskytnout znásilněným ženám skutečnou pomoc.

„Brzy jsem zjistila, že následky potratu pokračují ještě dlouho poté, co vzpomínka na moje znásilnění vybledla. Cítila jsem se prázdně a hrozně. Nikdo mi neřekl o prázdnotě a bolesti, kterou budu cítit hluboko uvnitř, která bude vyvolávat noční můry a hluboké deprese. Všichni mi říkali, že po potratu bude můj život pokračovat, jakoby se nic nestalo. … Zjistila jsem, že ačkoliv dokáži odpustit muži, který mě znásilnil, potrat sobě samé odpustit nedokáži.(Jackie B.)

Mnozí obhájci potratu po znásilnění mluví o traumatu ženy, která v sobě nosí dítě násilníka, a o tom, že to dítě nebude moci nikdy milovat. Ano, tyto obavy mohou být na místě. Nicméně ukazuje se, že pokud jde o trauma, může to být i naopak: donosit to dítě může být součástí velmi účinné terapie a symbolickým i faktickým vítězstvím oběti nad násilníkem. A pokud jde o lásku? Ano, ne každá matka se naučí milovat dítě takto počaté, ale vždycky je může dát k adopci. I to je vítězství. Pro oba.

Jedním z největších problémů spojených se znásilněním je „sekundární viktimizace oběti“, když se oběť, jejíž znásilnění vyjde na světlo, stává znovu obětí, tentokráte předsudků o tom, jak se na svém znásilnění musela podílet svou neopatrností, jak útočníka něčím vyprovokovala, jak přehání při líčení svého utrpení. Sekundární viktimizaci hlasitě kritizují zpravidla i ti, kteří nabízejí znásilněné ženě potrat, aniž by si uvědomili, že se přitom dopouštějí mimořádně perverzní formy téhož. To dítě přece nemá se znásilněním nic společného, krom toho, že tím, že z něj vzešlo, je jeho druhou obětí. Co je jeho odstranění jiného, než sekundární viktimizace mimo veškerou pochybnost nevinné bytosti a její potrestání?

A má to i další stránku: „potratoví dobrodinci“ tlačí extrémně stresovanou a zoufalou ženu, která je ve stavu, kdy potřebuje veškerou podporu, k velmi špatné věci, k fatálnímu selhání, s falešným tvrzením, že je to správná věc a že jí to pomůže. Jestliže uspějí, což se díky jejímu stavu může podařit i tam, kde by jindy neměli šanci, nejenže jí nijak nepomohou, ale připravují ji o její první a zásadní útěchu. To, že byla žena znásilněna, zpravidla není její chyba a nelze jí to smysluplně vyčítat. To vědomí je opravdu silná útěcha. Ale až té ženě dojde, že udělala chybu, až zjistí, že se její trauma potratem prohloubilo, až si uvědomí podstatu svého činu, jak důvěryhodně jí bude znít: „To vůbec není tvoje chyba, že jsi se rozhodla to řešit potratem…“ Tu nevinost, útěchu kterou jí žádný násilník sebrat nemůže, jí sebrali ti, kteří se jí údajně snažili pomoci.

„Stále cítím, že bych to dítě počaté při znásilnění pravděpodobně nedokázala milovat, ale existuje tolik lidí, kteří by to dítě vroucně milovali. Muž, který mě znásilnil, mi vzal několik chvil mého života, ale já jsem tomu nevinnému dítěti vzala celý jeho život.(Debbie „N“.)

Co dodat? Ti, kteří říkají oběti znásilnění: „Máš právo dát to pryč, je to správné rozhodnutí, uleví se Ti,“ lžou (nebo se mýlí) hned třikrát, v každé jednotlivé větě tohoto souvětí. A lžou/mýlí se i tehdy, když tvrdí, že jí tím pomáhají.

Umíte-li anglicky, čtěte dále např.:

What About Abortion in Cases of Rape and Incest? Women and Sexual Assault

Victims and Victors

Abortion Cures Rape (zdroj obou citátů, které přeložil David Petrla)

Do Rape Victims Really Need Abortions?

Rape and Incest Victims Don’t Want Abortion, Say It Doesn’t Help Women

Reklamy

31 Responses to Potrat jako druhé znásilnění

  1. spitfire píše:

    A co právo dítěte na svého otce?

    Jak asi bude reagovat dítě, které v adoptované rodině pozná, že je nechtěné svou vlastní matkou, kvůli způsobu početí?

    I to je vítězství. Pro oba?

    • cinicius píše:

      Svět není ideální. To všichni víme. Přesto v něm žijeme. To vítězství zůstane vítězstvím. Tečka.

    • Letitia píše:

      Áno, prídu ťažké chvíle. Ale kvôli „právu poznať biologického otca“ vezmeme dieťaťu radšej právo na život? Zato ešte môže byť šťastné. Po smrti ťažko.

  2. Eva píše:

    Příběh jednoho konkrétního dítěte, které bylo počato při znásilnění, dostalo šanci žít a bylo osvojeno adoptivní rodinou:

    http://www.rebeccakiessling.com/

    Ano, Spitfire, je to vítězství. Pro všechny.

  3. spitfire píše:

    Skutečně pro všechny? (… ze strany okolí a rodiny)

  4. Petr píše:

    Ke spojení smpermie a vajíčka dochází 24 hodin po pohlavním styku (viz PESCHKE: Morální teologie), znásilněná žena si ihned po znásilnění bere „pilulku“, která nepůsobí abortivně, ale antikoncepčně. To by mělo být řešením takové situace.

    • cinicius píše:

      Smím vědět, kteráže to „pilulka po“ působí antikoncepčně a nikoliv abortivně? Já žádnou takovou neznám – všechny jsou buďto abortivní, nebo potenciálně abortivní. Tudíž píšete nesmysly.

      Jinak mohli byste přesněji specifikovat knihu, na kterou se odvoláváte? Minimálně ISBN, já jsem totiž o žádné Morální teologii od Peschkeho neslyšel, pouze o Křesťanské etice, která nemá dobrou pověst, pokud jde o slučitelnost v ní obsažených tezí se závazným morálním učením Katolické církve. A pochopitelně bych chtěl znát i stranu, na které se má tento text nacházet.

      • Kurzwurst píše:

        … a co kouzelné slovíčko?

      • cinicius píše:

        Oprava stanoviska: přidávám odkaz na článek Dr. Skočovského, který mimo jiné jasně vysvětluje i toto téma.

        http://tob.signaly.cz/0910/pouzivani-kondomu-jako-prevence

        Zároveň připojuji omluvu za to, že jsem na poněkud zavádějící formulaci reagoval rovněž zavádějícím a nesprávným trzením.

        Ano, znásilněná žena může použít antikoncepci, která nenese abortivní rizika (a ano, taková existuje), protože v takovém případě se nejedná o devalvaci dobrovolného sexuálního aktu (což je to, co je špatné na antikoncepci), ale o oprávněný akt sebeobrany.

  5. […] V této souvislosti připomínám svůj starší článek Potrat jako druhé znásilnění. […]

    • cinicius píše:

      Zajímavý doklad toho, jak potratáři zneužívají případů žen těhotných ze znásilnění a jak přitom naprosto nerespektují jejich volbu.

  6. Václav píše:

    To je dobrý a zajímavý článek a navíc se doslova ztotožňuji s některými reakcemi pana Cinicia. :o) Doufám že mu to nenaruší klidný noční spánek.
    Dodal bych jen jednu maličkost. „Spoluúčast“ obětí znásilnění bych řekl že zdůrazňují spíš moralisti než propagátoři potratů ale něco na tom přeci jenom bude, i když bych to asi nenazval přesně takhle. Co říct dívce která má jako koníčka návštěvu nočních diskoték a mejdanů kde se konzumují drogy a alkohol a kde se lidé běžně baví sexem a vrací se z nich ani nahá ani oblečená sama domů ? Ať už jí někdo přepadne cestou nebo se probudí na místě z opojení a říká že se jí to co se stalo nelíbilo ? Nebo se nechá někým pozvat za účelem sexu a pak tvrdí totéž ? Za Rakouska kdy chodili lidé spát po večerním klekání a společné modlitbě Anděl Páně, rodiny žily víc pohromadě a ženy chodily ven s doprovodem docházelo k jednomu hlášenému znásilnění u nás asi za 10 let. Dneska je to prý 4-8 případů denně.

    • Znaimer píše:

      Pane Václave, promiňte, ale žijete v hrozném bludu. Za starého „dobrého“ Rakouska byla sexualita tabuizována a ženy se styděly mnohem více než dnes přiznat útok a udat násilníka. Ta doba, házející vinu apriorně na ženu („neměla provokovat, sama si za to může“), jak to teď znovu činíte vy, nebyla lepší, naopak, byla mnohem, mnohem horší.

      Jen kdybyste měl sám nějakou osobní zkušenost… Nic takového nikomu nepřeji, ale lidem jako vy by to mohlo pomoci procitnout z misogynie.

      • cinicius píše:

        Kdykoliv, v každé době, jsou ženy, které si za to do jisté míry můžou sami, i ženy, které nemohou za nic. V případě Rakouska bych se nebál tvrdit, že znásilnění bylo možná i více ačkoliv zároveň bylo více žen, které za to nemohly. Což nebylo způsobeno tehdejšími zvyky, ale chudobou. Jistě, v lepší společnosti bylo znásilnění méně, ale takové služky a děvečky, pro které bylo často setrvání ve službě otázkou životní existence (a někdy nejen jejich), byly často bezmocnými oběťmi svých pánů, kterým nikdo nepomohl.

      • Václav píše:

        Aprioritně mi podsouváte něco co jsem neřekl. Pachatelem a viníkem krádeže je také aprioritně vždycky zloděj ale nemyslím si že by bylo dobré nechávat otevřené dveře dokořán a nechat peníze povalovat někde na veřejnosti. Dneska se o nevhodnosti podobného jednání můžete přesvědčit i na vlastní kůži, ať už tomu budete říkat jak chcete. Ke znásilnění poměrně běžně dochází i mezi muži a někdy i k velice brutálním eroticky motivovaným vraždám. I vy můžete snadno udělat nějakou nepříjemnou zkušenost a vyvolat nedorozumnění. Když se zamyslíte nad životním stylem našich předků tak možná dojdete k závěru že byli málokdy sami, ve dne i v noci. Bohatí i chudí. Žili na mnohem menším prostoru, i když by si byli mohli dopřát větší a měli k sobě mnohem blíž než my. Do třípokojového bytu se v pohodě vešla rodina se šestmi dětmi plus jedna nebo dvě služky. Děti spaly v jedné místnosti s rodiči.
        Víc toho bezesporu bylo jak tenkrát tak tehdy. Řekl bych úměrně počtu hlášených případů.
        To že se rozumný člověk vyhýbá nebezpečným místům a zbytečným konfliktům platilo a platí i pro muže, nejenom pro ženy. Co byste si pomyslel například o nějakém neonacistovi který záměrně vyhledává určitá místa a lidi, vyprovokuje s nimi konflikt nebo je dokonce surově napadne, dostane potupně nafackováno a pak si jde plačtivě stěžovat jak je ten svět zlý ? A dovolává se pomoci zákona který porušil ? Můj názor je ten že by měl být přísně potrestán.

  7. Dominik píše:

    Potrat jako druhé znásilnění tento.. „článek“ je z mého pohledu naprosté vymývaní mozků a to jsem chřest´an , autor textu(předpokládám muž) tu operuje se suchými daty. Dítě ma vzniknout z lásky a ne z nejhoršího zla . Žena v takovém případě má prostě právo si vybrat a jeslti si vybere ,že dítě počaté proti její vůli s cizím mužem nechce porodit tak to se nedopustí zla ani hříchu!! Nemusí nosit devět měsícu nechtěné dítě (žít tak v noční můře),a to nemluvím o tom ,že si s manželem třeba v té době plánovli pořídit vlastní a vlastní má přednost -logicky .Kdyby žena v takovém případě neměla právo volby snižovalo by to její svobodnou vůli a obraz boha, který ji byl dán při stvoření. Má právo si vybrat, že nechce dítě z cizím mužem. V takovém případě když si žena vybere potrat není to zlo ,ale pomoc té ženě ,která jestli chce mít dítě tak se svým milujícím mužem a ne s nějakou zrůdou. Někdy mi příjde ,že někteří katolíci spadli na hlavu. Tento článek je napsán tak ,že ovlivn´uje lidi s absencí kritického myšlení.
    Připomíná mi to staré metody odpustků za peníze, křižáckých tažení a pálení čarodějnic … Temný Středověk jak se zdá stále ještě někde vládne ! : )

    • cinicius píše:

      V prvé řadě autor textu zde hojně odkazuje na na stanoviska organizace sdružující ženy, které počaly při znásilnění, takže odkaz na jeho „mužství“ je velice trapná výmluva. Za druhé zaměňujete ideál s realitou – dítě samozřejmě má vzniknout z manželské lásky a ne ze zla, jako je znásilnění, ale to nic nemění na tom, že pokud při znásilnění vznikne, nikdo nemá právo je proto zabít. Postoj, který zde prezentujete, je nefalšovaný temný pravěk a popření nejzákladnějších bodů křesťanské morálky: 1) že nikdo a nic nemůže ospravedlnit vraždu nevinného. Nikdo, ani matka, tedy nemá právo zvolit potrat. Nikdy.; 2) že všichni lidé jsou si rovni jakožto Boží tvorové a obrazy a děti Boží – bez ohledu své mentální schopnosti či původ (proto není pravda, že vlastní dítě, navíc reálně v dané chvíli neexistující, má přednost)…

    • solipso píše:

      Dominiku, Vaše argumentace je stejná, jako kdybych napsal: „Dominik má auto a já nemám, což je hrubá nespravedlnost a omezuje to moji svobou cestovat. Proto mám plné právo Dominikovi uříznout hlavu a jeho auto (a veškerý další majetek, neboť již mu nebude k ničemu) si ponechat pro vlastní potřebu. Tato volba je mým plným právem a kdokoliv by mě v tomto právu chtěl omezovat, je středověký tmář a čarodějohonec.“
      Btw. máte auto? Nebo nějaký jiný zajímavý majetek?

    • jjstodola píše:

      Nechte Dominika, on je „chřesťan“ od chřest či chřestýš.

Napsat komentář k spitfire Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: