Kněz a baba

Tyto řádky mohly by míti též název: Člověk duchovní a baba, nebo: Umělec a baba. Nebudou platit pouze o určitých kněžích, ale přece byly zvoleny proto, že určitých kněží se týkají nejvíce: neboť lidem stavu světského může sice připraviti  baba záhubu, ale nikdy tak osudnou jako knězi.

Jest pravda, že někteří světci a mistři teologie měli duchovní sestry a pomocnice, které vynikaly milostí, osvícením rozumu a svatostí, a některé z těchto žen ctí celá Církev jako blahoslavené a svaté. Ale především nutno míti na mysli vzácné a neocenitelné přísloví: Kam nemůže čert, nastrčí babu.

Baby jsou rodu ženského. Ženy se dělí na mladé a staré. Mladé, ať panny, vdané nebo vdovy, podléhají určitým pravidlům přírody, pro která jsou méně vhodny k obcování s těmi muži, kteří jsou zasvěceni kněžství, životu řeholnímu nebo čistě duchovnímu; mezi mužem a mladou ženou vždy vzniká určité napětí smyslů, ze kterého se pokušení vyvinouti nemusí, ale může; proto pro muže, kteří mají určité duchovní povolání, je nutna klauzura, ať už úplná nebo jen omezená.

Staré ženy se liší od mladých tím, že v nich normální žár ženství vyhasl  nebo se proměnil v jinou energii. Jejich těla přestala býti nástrojem primárního pokušení a též na ně takové pokušení přestalo působiti. Tyto pak lze děliti na staré ženy či stařeny, to jsou takové, u kterých pud tělesný vyhasl a jejich duševní  život se přizpůsobil bez odporu a úrazu  změněnému stavu; a pak jsou baby, to jsou ženy, ve kterých zůstalo něco z bývalé  pudovosti, co nebylo stářím úplně vyhlazeno a co se pak vybíjí všemi možnými způsoby. Taková baba cítí  mrzutě i ztrátu mládí a nerada se smiřuje s tímto osudem. Vytříbil-li život utrpením  její  rozum a její vůli,  pak taková baba může býti  znamenitou osobou,  která  se přemáhá a bojuje proti sobě až do smrti; ale obyčejně tu spíše působí a vítězí  ješitnost  a zbytky neukojené chtivosti,  tak že baby se nejčastěji stávají postrachem svého okolí nebo  zlým osudem  jednotlivcovým.

Baby mají tu výhodu, že obecně nebývají  považovány za nebezpečné ve věcech tělesného pokušení, a proto jejich stykům s muži se zpočátku nevěnuje zvláštní  pozornost. Kdyby kněz navštívil dvakráte či třikráte mladou ženu nebo naopak, jistě by už nastalo pohoršení v celé obci; návštěvy babské nebo u bab nepohoršují. A přece konec konců i ta stará baba jest žena, která ještě  může míti ďábla v těle. A čert někdy z nouze i  mouchy lapá. Vždyť někteří nemladí kněží odpadli od víry, aby se mohli oženiti s babami dost starými a  nikterak líbivými.

Říká se: Když už do pekla, tedy aspoň na pěkné kobyle. A jistě každý hřích, který jest spáchán z afektu přirozenosti, má v tom aspoň jakousi omluvu, i když tato okolnost neospravedlňuje. Ale kde vzíti omluvu pro hřích s babou? Ta bázeň před počátečním  pohoršením, která se vyhýbala mladým ženám a schovala se za babu a za babskou zástěru  předstíraných dobrých skutků a úmyslů, jest spíše okolností přitěžující. Babský věk měl poskytovat bezpečí a pohodlí,  odvracet pozornost jinych lidí, přikrývat a utajovat – a když zlo propuklo,  pak  nebylo síly odtrhnouti se od baby, baba zůstala na krku.

Kam nemůže čert, nastrčí babu. Člověku žijícímu v samotě stýská se dle jeho přirozenosti po ženě. V tom není nic zlého, neboť člověk na světě má bojovati též proti svému tělu a bojem sílí jeho duch. Člověk, který má nějakou zřejmou milost, nějaké zřejmé nadání, nějaký zřejmý dar, podléhá tomuto citu také a brání se mu. Vidí-li nebezpečí nebo přímo nepřístojnost přátelství s mladou ženou, domnívá se ve své nezkušenosti, že přátelství  s babou nechová pro něho žádného nebezpečí. To cítí i taková baba, která ví, že třebas  leckterá mladá, úhledná a vášnivá žena ochotně by se spřátelila s takovým mužem, ale že  by se takový kněz či jiný muž příliš polekal, že by příliš rychle poznal nebezpečí; takové  baby se hned nepoleká, tou se tak hned nenadchne, s tou se může s přátelit bez obav. A v tom má baba vyhrá no nade všemi mladicemi; nemůže očekávat hned z kraje výbuch obdivu a vášně,  ale zato si  může všechno  pomalu připravit, aby se pak mohla uvést natrvalo.

Takové baby už  poznají, kudy vede cesta k cíli. Nepravím, že tímto cílem musí být vždycky jen postel. V nejčastějších případech  přece jen už se nejedná o skutečný vlastní tělesný styk . Ale ty náhražky za tělesný styk nejsou o nic lepší. Taková baba chce míti mužského, i když už ne v posteli, tedy aspoň pod pantoflem.

Začíná se tedy duchovně. Kněz něco pěkného pronesl nebo napsal a baba mu za to poděkuje, ať ústně či písemně. Kněz se zaraduje nad duší zbožnou a oddanou a baba zatouží po dalších útěchách, radách a příkladech. Ať je to činnnost tisková, charitativní,  kazatelská, zpovědnická, všude baba najde díru, kudy proleze k svému vyvolenému. Baba je vždy mazanější než takový muž, neboť má v tomto směru zkušenosti, kterých muž nemá. Dojme ho dobrým srdcem, obětavostí,  lichocením. Muži málokdy umějí rozeznávat  lichocení účelné od lichocení bezděčného či konvenčního. I myslí si pak, že samo nebe mu tu babu poslalo do cesty, a baba se raduje, že se jí to daří. Baba zbožná, baba jemnocitná, baba se vzácným skrytým nadáním, které teprve musí býti zjeveno světu, aby se poznalo, jaká je to baba neobyčejná, baba duchovní, baba prorokyně – ach!

A výsledek je ten, že baba užívá kněze jako svého plebána, jako svého blázna, ona je pak tím knězem, tím mistrem, tím prorokem a muž je jen její levou rukou. Baba se nakloní nalevo, i muž se nakloní nalevo, baba se nakloní napravo, i muž se podle ní nakloní napravo; baba udělá kotrmelec, i muž podle ní udělá kotrmelec. Babě se z chce rouhati se a kněz, který zpočátku myslil, že jeho přátelství s ní se bude podobati přátelství svatého Františka a svaté Kláry, začne se rouhati první.

Ach, jak se to začíná! Pokrytecky. Při první skrupuli hned si takový podivný párek vzpomene na svatého Františka a na svatou Kláru a řeknou si:  nu, vždyť náš poměr bude také takový.  Ale babu by už do kláštera nevzali. Tak co teď?  Už si všechno řekli, baba ho  vyzpovídala a obrátila naruby, teď už musí svému styku dáti nějakou formu; nemohou se vzájemně oslovovati zdrobnělými  křestními jmény, poněvadž to už by byli nad propastí. A tu, ona jest starší, přijdou ty maminky a tetičky. A to je pro muže  kruté. Tím jí musí říkat: Jsi starší než já. Jsi baba, baba. A říká to lítostivě a hořce, neboť cítí, že muži se má líbiti žena mladá, svěží a líbivá.  Ale babě to nevadí. Ať  jsem stará, ať jsem baba, jen když tě držím. Ať ukáže některá mladice, dovede-li to, co já.

Takovým způsobem z umělce se stává pecivál, z mudrce blázen, z kněze slouha. Tak chátrá duch, tak se maří dary Ducha svatého. Nevede-li to k odpadu víry, vede to k zdlouhavému duchovnímu živoření, ve kterém pokrytectví se vytlouká pokrytectvím, zbabělost se vyhání zbabělostí a lenost leností .

Babské dobrodiní se smí přijímat jen velmi opatrně, babské lichocení se nemá přijímat vůbec.

A nyní bych radil a prosil, aby bylo použito košťat, bičů a prutů bez lítosti a bez skrupulí.

Každá žena, která se stydí za název kuchařka nebo hospodyně, a zvláště taková žena, která  není ani kuchařkou, ani hospodyní a která chce jen rajtovat na knězi, patří na hranici,  nebo za dnešních dnů zasluhuje aspoň veřejný výprask. Pryč s babami, nebojte se na nestyďte vyhnati je plačící a řvoucí, neboť jinak dojedete do pekla, a to nikterak na kobyle pěkné, ale na ohyzdě, a i zatracenci uprostřed největších bolestí budou se smát sborem, až  vás uvidí.

Jako svůj IX. soukromý tisk vydala v nákladu 200 číslovaných výtisků Dominikánská edice Krystal v Olomouci  – L. P. 1939.

DURYCH, Jaroslav. Kněz a baba. In Kněz a baba. Votobia: Olomouc, 1999.

Vybrala Nea Marie Brkičová