Léon Bloy: Hledání Absolutna

V návaznosti na některé básnické texty svatého Jana od Kříže, pojednávající o temnotě a náročnosti autentické duchovní cesty, zveřejňujeme vynikající esej Léona Bloye. Pro tohoto autora bylo téma utrpení při hledání Boha velkým tématem,  které se opakuje také v jeho románech a dalších dílech. Bývá způsobeno především osamělostí, neboť  upřímná a vytrvalá cesta za pravdou obvykle nesnese mnoho věrných společníků.

Hledání Absolutna. Tak se jmenuje jeden Balzakův román, velice krásný a velice tísnivý.

Přesto v něm není ani zdaleka řečeno všechno, protože co je to Absolutno, to tenhle veliký spisovatel, jak se zdá, sám dobře nepochopil.

Než se Kryštof Kolumbus dostal do blízkosti San Salvadoru, španělští námořníci, kteří pluli s ním, se několikrát vzbouřili a hrozili mu dokonce smrtí, nedá-li příkaz k návratu.  „Důvěřujte mi ještě tři dny a daruji vám svět,“ řekl nevěřícím ten úžasný muž. Objevení Ameriky nevyžadovalo nic menšího než jeho zázračnou víru v Boha.

Amerika nebyla ovšem Absolutno. Byl to cíl, nesmírně těžko dosažitelný, ale přece jen cíl, místo, kde se dá usednout a odkud se nakonec lze vrátit. Absolutno je bez návratu. Návrat  odtud není možný, neboť je to nekonečná cesta.

Tajemství Absolutna spočívá v tom, že to není jen propast otevřená do Věčnosti, ale také jediný výchozí bod, první stanice. Člověk vychází z Boha, aby šel k Bohu, a je to ten jediný pohyb, který má nějaký smysl, nějakou cenu.Všechno ostatní, každá jiná cesta, o níž si myslíme, že někam vede, je prostě pitomost, a čím víc se spěchá, tím je to idiotštější.

…Ale ještě jednou, Absolutno je cesta bez návratu, a právě proto mají ti, kdo se na ni pustí, tak málo společníků. Vždyť si to pomyslete!

Chtít pořád jedno a totéž, jít dnem i nocí pořád jedním a týmž směrem, nikdy ani na okamžik neukročit doprava či doleva, pojímat celý život, všechny myšlenky, pocity, činy až po to nejmenší zachvění jako nepřetržité pokračování prvotního příkazu všemocné Vůle.

Zkuste si představit činorodého člověka, jakéhosi výzkumníka, který se chystá vyrazit. Silou svých slov podnítil pár nadšenců, takže se rozhodli jít s ním. Začátek cesty je triumfální. Déšť květin, jásot, dav šílí. Ve městech a vesničkách vítají odvážlivce prapory, světla, pohoštění. Celá krajina si s nimi dává do trumpety, všude, kudy jedou.

Ale brzo začne bujarosti ubývat. Výprava vstupuje do nových zemí, kde lidé o ničem nevědí a je jim to fuk. Cestovatelé dokonce někdy probouzejí nedůvěru. Vášnivá touha po evangelickém Ano a Ne, o němž se nediskutuje, není samozřejmě tím nejlepším doporučením. Potravu a víno nepozorovatelně vystřídají odpadky a místo květin nastupuje obsah nočníků.

Nadšení už společníky úplně přešlo. Mnozí se pod různými záminkami vzdálili a už se nevrátili. Jak vzít nohy na ramena a příliš se nezostudit, přemýšlí i zbylá  hrstka věrných. Že nastanou strázně, s tím nepočítali.

Ze studu anebo z pýchy přesto odevzdaně pokračují. Dokud se objevují lidská obydlí a lidé, ať už dobří nebo špatní, cesta se dá s vynaložením trochy energie vydržet.

Jedněch i druhých však ubývá, jsou stále řidší. Přichází poušť, samota. A Zima, Temnoty, Žízeň, nesmírná Únava, děsivý Smutek, Agónie, krvavý Pot….

Smělec se ohlíží po svých společnících. A v tu chvíli pochopí, že se Bohu zlíbilo nechat ho v trápení samotného, a pokračuje dál černou nesmírností, nesa své sdrce před sebou jako pochodeň.

(Nevděčný žebrák, 1905)

BLOY, Léon. Nevděčný žebrák. In Stránky z díla. Překlad Dvořáková Věra a Heyduk Josef. Triáda: Praha,  2007, ISBN 80-86138-80-1.

Vybrala Nea Marie Brkičová

29 Responses to Léon Bloy: Hledání Absolutna

  1. reakce píše:

    Téma, jež jste vybrala, je opravdu zajímavé a krásné. To tajemství Absolutna – kolikrát jsme jenom řešili – v člověku zanechává touhu pronikat do stále větší hloubky poznání. Když jsme o něm přemýšleli, měli jsme radost a rostl v nás i pocit jistoty, že všechny ty metafyzické pojmy nejsou jen druhem litery, ale že jsou skutečné. Ale čím více jsme pronikali do oné hloubky, tím více jsme zjišťovali, že se jeden druhému vytrácíme z dohledu. Každý z nás se postupně nořil do samoty. Zjistili jsme, že každý je vlastně sám. Nebýt Boha, který jako pochodeň osvěcoval ten černý dutý prostor, neuměli bychom se ani orientovat. Naším společným cílem bylo to světlo. Prošli jsme samotou a až tam někde v té dálce jsme se znovu setkali. Touha hledat moment Absolutna v nás započala kdysi. Dodnes rád vzpomínám na ty stovky hodin diskusí a hledání. A když konečně rozum došel k závěru, že Bůh musí nutně existovat, bylo na čase, aby duše poznala i Krista.

  2. Felix píše:

    Pan Bloy byl za komunismu modlou jedné ze dvou skupin katolíků. Hádejte které. A hele, už je tu zas. A na těchto stránkách. No jistě, byl to génius …

    • Nea píše:

      Léon Bloy není žádná modla, moje tedy určitě ne, ke komu se obracíte, pane?

    • reakce píše:

      Je zbytečné být ironický, neboť Bloyův podíl na katolicismu je pouze a jedině v rovině literární. Nebyl to světec, ale v době, v níž León Bloy přišel, trpěl katolicizmus fatálním nedostatkem volné literatury, která by spojovala život lidí se životem víry. Tuto absenci se přece u nás snažili zaplnit literáti typu Baara či básně Otokara Březiny.

      • Nea píše:

        Březina to co do katolicismu moc nezaplnil :-)

      • Felix píše:

        Já nejsem ironický. Jenom si plně pamatuji dobu, kdy tu Bloy vládl, a taky ty, jimž vládl. Vůbec nejsem ironický. Jsem jenom velmi překvapen. Dá se říct, že jsem šokován. Asi toho fakt už hodně pamatuji.

    • Maftík píše:

      To by mě taky zajímalo, které skupiny katolíků za komunismu byl dle Vás Bloy, jak píšete, „modlou“ …

      Jinak více k Bloyovi také zde:
      http://www.katolicka-dekadence.cz/?cat=22

  3. Nea píše:

    Mě překvapuje, že ve Vás zveřejnění eseje evokuje nějaké vládnutí.

  4. reakce píše:

    Neo, možná nebyl Březina až takový katolík, ale např. jeho báseň Matka je katolická – aspoň si to myslím. Březina vytušil takovéto chvění ducha, určitou beznaději v životě ve světě, jemuž se rozpadaly tradiční hodnoty. A Bloy na tom nebyl jinak – proto to srovnání.
    A Vám, Felixi, je mi to líto, ale jste ironický.

    • neab píše:

      To jo, ale Březina nevyznával katolickou víru a před smrtí odmítl zpověď a svaté přijímání od kněze Jakuba Demla. Jeho myšlenkovou inspirací nebyl katolicismus, pouze některé křesťanské principy figurují v jeho metafyzickém pojetí.

      • reakce píše:

        Kdoví, co se v něm nakonec odehrávalo těsně před smrtí, jen jsem chtěl srovnat Bloyův přínos literatuře s přínosem pana Březiny. Je zde určitá paralela mezi Bloyem a Březinou, ale jejich odlišené postoje mohly pramenit s odlišnosti vlastní psychologie. Pořád jsem přesvědčen, že člověka a jeho nitro nedokáže spoutat nějaký konkrétní rámec, jaký se má odehrávat před smrtí. Je to, myslím, zápas s celou osobností.

  5. neab píše:

    Léon Bloy vyznával katolickou víru, umřel jako katolík a odmítal jiná náboženství.

  6. Kropetjinde píše:

    „Podle autorského zákona je možné cizí autorské dílo rozmnožit pouze pro vlastní potřebu. Využít jej, například na svých webových stránkách, zákon povoluje v případě, kdy bude v odůvodněné míře užito výňatků ze zveřejněných děl ve vlastním díle; nebo bude užito výňatku z díla nebo celé drobné dílo pro účely kritiky nebo recenze k tomuto dílu či pro vědeckou nebo odbornou tvorbu; případně dílo bude užito při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení hospodářského prospěchu.“ – http://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliografick%C3%A9_citace
    Který z právě uvedených případů se týká zveřejnění úryvku L. Bloye? A vědí o tom v Triádě?

    • Jashar píše:

      „dílo bude užito při vyučování“

      „při vědeckém výzkumu…“ (poznamenávám, že teologie je věda, literární věda je také věda) „…jejichž účelem není dosažení hospodářského prospěchu.“

      Obě podmínky jsou splněny, tak laskavě nedělejte problémy tam, kde nejsou. Nyní si můžete dát čelem vzad. Nashle!

  7. Kropetjinde píše:

    Abych nebyl jenom za rejpala: když chcete od někoho převzít nějakej článek ap. (a tohlec není první případ), tak se nejdřív u nich dovolte. Myslím, že většinou budou souhlasit, ale ono zeptat se je slušnost a nebolí to. A pak není co řešit.

  8. reakce píše:

    Řeknu Vám to asi takhle, pane, nikdo ničeho nezneužívá, berte to téma spíš jako výuku, díky níž ilustrujeme na příkladu pana Bloye možnosti konverze.

  9. cinicius píše:

    Asi takto:

    a) uznávám, že jde o hraniční případ, neboť zde je čistě převzatý text, ale domnívám se, že použití jediné eseje z širšího díla je v případě správně udaných bibliografických údajů právně v pořádku, ospravedlněno účelem – jako vizitka díla, které stojí za přečtení. V triádě o tom nevědí a protože je to, uznávám, sporný případ, tak se s nimi pokusím domluvit.

    b) Pokud jde o poezii, ke které jste se vyjadřoval dříve (tj. případ, kdy se výňatkem demonstruje přístup básníků k jednotlivým tématům), pak mne známí z práv v Brně ujistili, že mám pravdu a v případě správně uvedených bibliografických důvodů je použití těchto textů právně v pořádku i bez souhlasu vlastníka práv díla, samozřejmě pokud nedojde k masívnějšímu vytěžování. Proto budou po dodání patřičných bibliografických údajů všechny tyto dočasně zneviditelněné příspěvky obnoveny.

    Na druhé straně se asi i přes to, že to není nutné, s Karmelitánským nakladatelstvím na nějaké spolupráci domluvit pokusím.

  10. Kropetjinde píše:

    Díky za odpověď. Je to samozřejmě na vás a na vaší zodpovědnosti. Kdybych byl na vašem místě, pokládal bych za slušnost se nejdříve dovolit u vydavatelů (je to otázka 1 mailu). Buďte rádi, že od vás očekávám větší serióznost než od nějakých blogísků, kde otázku zodpovědnosti vůbec neřeší…

    • cinicius píše:

      Já Vám nic nevyčítám, alespoň jste mne dokopal k tomu celou tuhle záležitost řešit. Pro nedostatek času, kterým soustavně trpím, jsem ji zanedbal víc,než by se slušelo – ty bibliografické údaje jednoznačně chyběly, což určitě byla chyba (především moje chyba), což mne samozřejmě mrzí.

      • Kropetjinde píše:

        Ještě jednou díky za seriózni reakci na mé námitky. Ať se Vám daří!

  11. Kropetjinde píše:

    Jste se nějak rozpumprdlíkovala :-) , to moc nevypovídá o Vaší vnitřní vyrovnanosti…
    Že je něco běžnou praxí na tisíci webech neznamená, že je to vpořádku (když je zkorumpovaná většina politiků, neznamená to, že já co by politik si ospravedlním vlastní korupci korupcí ostatních ap.). Naopak u těch slušných je pravidlem svolení (např. vira.cz, pastorace.cz ad.).
    A proč to dělám? Jen se trošičku zastávám těch, kteří si dali tu redakční práci to připravit a vložili do toho finance, aby to mohli vydat. Ono je pak snadné to jen tak „převzít“ a vytvářet „obsah“ svého webu. Nejste, žel, jediní…

    • cinicius píše:

      Klídek, klídek, prosím… Pana Kropetjinde upozorňuji na tu drobnost, že použití přiměřených ukázek z díla jeho nakladatelství nepoškodí, ale naopak mu pomůže, protože je to v jistém smyslu reklama zdarma. Něco jiného by bylo, kdybychom tu ta díla postupně vydali celá, ale jako čestný člověk jistě uzná, že nejenže jsme nic takového neudělali, ale i že naše dosavadní aktivity ani nenaznačují, že bychom něco takového měli v úmyslu.

      • R. Krumphanzl, Triáda píše:

        Domnívám se, že pokud kdokoli zveřejní krátký úryvek z čehokoli, v podstatě citát z díla, a uvede řádně zdroj,jako se v tomto případě stalo, pak je to v pořádku. Jde-li o obšírnější citaci, pak je slušnost se dovolit, zde jde rozsahem asi o hraniční případ. Je dobře, že jsou lidé, kteří v případě pochybnosti upozorňují na možné porušení autorských práv. Ale tady mi připadá evidentní, že zveřejnění je vedeno úmyslem podělit se o oslovující text. A za to jsem vděčný.

      • Nea píše:

        Milý pane, mockrát Vám děkujeme za komentář a za podporu.

    • neab píše:

      Omlouvám se za oholení diskuse, ale raději jsem smazala své „rozpumprdlíkované“ příspěvky, aby příliš neplevelily tento postor, nebyly nijak významné.

      Panu Krapetjinde děkujeme za přípomínky a omlouváme se, že jeho dovolávání se spravedlnosti stihl nespravedlivý hněv. Byl zapříčiněn domněnkou o falešných a lživých argumentech, kterými se snaží docílit našeho zpruzení a destrukce šíření dobrého katolického literárního díla.

      Pokud tomu tak nebylo, budiž jemu čest vzdána.

  12. Felix píše:

    Uf, vést koutek poesie v době, která je dobou naprostého úpadku smyslu pro poesii – skoro zániku poesie – je nadlidský úkol. Podle méno to dnes není možné. Tato doba nepřeje bísníkům. Pak to dopadá všelijak.

    • R. Krumphanzl, Triáda píše:

      Milý Felixi, vydali jsme výbor z díla L. Bloy, uspořádaný R. Maritainovou (vyšel ve své době kromě originálu také ještě německy a anglicky), mj. právě s úmyslem ukázat L. Bloy poněkud jinak, než jak je tento autor vnímán v českém kontextu určitou skupinou lidí, totiž jakožto představitel bojovného, nesnášenlivého katolicismu. Byl-li „za komunismu modlou jedné ze dvou skupin katolíků“, to nevím, nerozumím přesně, co máte na mysli. Jsem si jenom jistý, že jeho dílo ve své době významně ovlivnilo českou kulturu, a i s odstupem času – jak ukazuje i citovaný výbor – je lze číst jako velice inspirativní: pro jeho nasazení, básnické a spisovatelské kvality, ručení za dílo vlastním životem i takové hodnoty, jako je například odpor k antisemitismu. Nebojte se Léona Bloy!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: