Hlas revoluce

V době, kdy SNB v Československu slaví 30 let od svého založení, objevuje se na obrazovkách seriál 30 případů majora Zemana, který mapuje třicetiletou záslužnou práci příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Dne 20.7. 2008 předkládá senátorka Václava Domšová návrh zákona „o důstojné smrti“ a dne 22.7. Liberální reformní strana zveřejňuje Petici na podporu projednání návrhu zákona o důstojné smrti. Tentýž den vysílá druhý program České televize film „Hlas moře“ vyprávějící životní příběh člověka, který se ve Španělsku dovolával svého práva na „důstojnou smrt“. To, že se „major Zeman“ a „Hlas moře“ objevují na obrazovce právě, když je k tomu ta správná příležitost, není jediné, co tato dvě díla spojuje. Ač se to na první pohled nezdá, obě se navzájem velmi podobají ideologickým podtextem i prostředky, kterými jej vyjadřují.

Základní obsah českého seriálu i španělského filmu můžeme vystihnout jedním slovem: Revoluce. Major Zeman se jako kriminalista neustále střetává s reakčním myšlením, buržoazními přežitky a diverzním chováním, kteréžto nedostatky charakterizují svět politických (a výjimečně jiných) kriminálních živlů. Dalo by se říci, že právě to, co v lidech zůstává z minula, je důvodem toho, proč má major Zeman tolik práce. Podobně se hrdinové „Hlasu moře“ pouštějí do boje s přežitkem minulosti, který je zakořeněný hluboko v srdcích lidí a který říká, že nikdo nemá právo vzít nevinému člověku život. A právě snaha o vykořenění dědictví minulosti charakterizuje jak hrdiny „majora Zemana“, tak hrdiny „Hlasu moře“.

Zatímco obsah jednotlivých dílů českého seriálu je všeobecně známý, nebude naškodu stručně připomenout děj španělského filmu „Hlas moře“. Film byl natočen podle skutečné události (skutečné události stojí rovněž v pozadí velké části případů majora Zemana). Hlavním hrdinou je Ramón Sampedro, který po úrazu v mládí zůstává upoután na lůžko a odkázán na pomoc druhých. V době, kdy začíná příběh, je v této situaci již 26 let. V tomto období se Ramón stává mediální hvězdou, protože je prvním Španělem, který se dovolává svého práva na ukončení života, který sám pociťuje jako nedůstojný. Seznamuje se se dvěmi ženami: právničkou, která jej má zastupovat u soudu, a mladou venkovskou ženou Rosou. První z nich podporuje právo na jeho rozhodnutí, druhá je příliš nechápe a snaží se jej od něho odradit. Ramón zjišťuje, že advokátka Julia je nevyléčitelně nemocná, a poté, co je jeho žádost u soudu zamítnuta, slibuje si s Julií, že se zabijí spolu, jen co vyjde kniha Ramónových veršů. Právnička však couvá. Naopak Rosa pochopí, že skutečně milovat Ramóna znamená pomoci mu zemřít. Ramón ještě absolvuje jedno neúspěšné stání u soudu, a pak se vydává v náruč kýžené smrti.

Ti hodní: major Zeman a Ramón Sampedro

Major Zeman

Ramón Sampedro

Podobně jako v „majoru Zemanovi“ se hrdinové „Hlasu moře“ dělí do třech kategorií na: ty, kteří bojují za správnou věc (revolucionáře), ty, kteří v podstatě souhlasí se správnou věcí, ale jsou pasivní (osvobozovaný lid), a ty, kteří bojují proti správné věci (reakcionáře). V českém seriálu můžeme zařadit do první kategorie samotného majora Zemana, jeho podřízeného Stejskala, náčelníka STB Kalinu a další, v „Hlasu moře“ tuto skupinu reprezentuje Ramón, právnička Julia a lidé z tajemné společnosti usilující o zavedení eutanázie ve Španělsku. Pasivní lid v „Zemanovi“ představují osoby, které kriminalisté chrání před zločinem, v „Hlasu moře“ je k hrdinům druhé kategorie patří především Ramónova švagrová, která se o něj celý život stará, pomoci na smrt mu sama nechce, ale respektuje jeho rozhodnutí. Zajímavé je, že jak český seriál, tak španělský film má své odpadlíky od správné věci, kteří neujdou trestu, i původně ideově kolísavé, kteří dojdou k obrácení. Odpalíkem je v prvním případě Zemanův podřízený Stejskal, který přebírá po svém šéfovi místo v roce 1968 a je za to potrestán v následujícím roce vyhazovem, ve druhém případě je to právnička Julia, která změní své rozhodnutí zemřít a končí tak jako bezmocná troska na nic si nepamatující. Obráceným v „majoru Zemanovi“ je původně ideově indiferentní saniťák Jiří Hradec, který se však dává do služeb STB, ideový vývoj z odpůrce Ramónovi smrti k jejímu aktivnímu vykonavateli v „Hlasu moře“ prodělá Rosa. Zpátečníky se seriál o SNB jen hemží, přičemž velmi výrazné zastoupení mají katolíci. V „Hlasu moře“ je hlavní brzdou pokroku Ramónův bratr napojený na – katolickou Církev.

Ti zlí: Pavel Bláha a Ramónův bratr José

Pavel Bláha

José Sampedro

Střet hrdinů různých světů vrcholí v „Hlasu moře“ scénou, kdy na pozvání Ramónova bratra přijíždí Ramóna navštívit katolický kněz rovněž nemohoucí se hýbat. Dialog obou mužů je naplněn tradičními argumenty obou stran, kněz není příliš přesvědčivý, protože užívá argumenty teologické, u nichž chybí Ramónovi základní předpoklad k přijetí, Ramón zase mluví o svobodě, kterou kněz chápe zcela jinak (ovšem neopomene argumentovat demagogicky ve smyslu: Církev, která schvaluje trest smrti a odmítá eutanázii, je pokrytecká, Církev upalovala lidi za jiné názory, a tudíž nemá právo hovořit o ceně lidského života apod.). Zdá se, že ideový boj skončí nerozhodně, protože obě strany mají svůj myšlenkový systém, v němž dávají vlastní argumenty smysl a jež nemůže narušit argument protistrany. Přesto reakcionář nakonec odjíždí poražen. Zasahuje totiž lid, který nenechává revolucionáře řečeno slovy Milouše Jakeše „ve štychu“. Je to právě Ramónova švagrová, která svým selským rozumem demaskuje pokrytectví reakčních sil. Dříve než kněz navštívil Ramóna, vyjádřil se v televizi k jeho případu. Řekl, že Ramon možná nechce umřít, ale spíše volá po lásce, kterou by mu měli dát jeho příbuzní. Faktem však je, že Ramón nedostatkem lásky a porozumění, případně nevšímavostí příbuzných netrpí. Proto švagrová nakonec vmete knězi do tváře, že sice neví, jestli je pravda, co říkal o Bohu a lidském životě, ale může mu říct, že potom, co prohlásil, je jasné, že si „nevidí do huby“. Toto rozhodnutí zástupce lidu ve prospěch pokroku velmi připomíná scénu z dílu „majora Zemana“ z roku 1968 s příznačným názvem „Štvanice“. V tomto dílu se na chvíli k moci dostávají reakční síly, které se snaží otočit kormidlo dějin zpátky. Když major Zeman přijíždí na venkov, ptá se jej prostý družstevník, co že to v Praze blbnou, a chce vědět, jestli jim snad nechtějí vracet pole, což považuje za nesmysl, o který nikdo nestojí. Prostý lid nerozumí ideovému boji, ale v praxi vidí, kdo má pravdu. Nerozumí argumentům proti eutanázii, ale ví, že tvrzení, že Ramónovi chybí láska je nesmysl, proto je pravda na straně revoluce. Nechápe, o čem se přou v Praze, ale ví, že nikdo nechce vracet pole, proto je pravda na straně pokroku.

Uvědomnělí, co zradili: kpt. Stejskal a právnička Julia

kpt. Stejskal

Julia

K další konfrontaci světa revoluce a světa přežitků dochází u soudu, který rozhoduje o Ramónově žádosti o eutanázii. Právník z obskurní nejmenované společnosti pro eutanázii argumentuje takto:

To, co je založeno jen na víře, nesmí být součástí práva v sekulárním státu.*

Avšak nedotknutelnost lidského života je založena jen na víře.**

Tedy nedotknutelnost lidského života nesmí být součástí práva sekulárního státu.

Avšak Španělsko je sekulární stát.

Španělsko nesmí právně ukotvovat nedotknutelnost lidského života.

Neuvědomělí, co se obrátili: Jiří Hradec a Rosa

Jiří Hradec

Rosa

Na základě této argumentace dokonce zvažuje podat návrh na změnu ústavy. Usiluje tedy dělat právo „po našem“ podobně jako Václav Kalina, budoucí náčelník STB, v prvním dílu „majora Zemana“. Soud Ramónovu žádost zamítá a námitky nebere vážně. Na závěr právník žádá soud, aby nechal Ramónovi pronést závěrečnou řeč. Soud však návrh zamítá a jednání ukončuje. Nabízí se nám opět srovnání srovnání s dílem „Štvanice“, kdy poté, co Zeman prokáže svou nevinu, je vyzván lidem, aby řekl, jak se celá událost, jež soud vyšetřuje, stala: „Dejte slovo Zemanovi!“ Soud rovněž rychle jednání končí. Zpátečníci mají strach pohlédnout pravdě do tváře.

Dejte slovo Zemanovi/Ramónovi!

Zeman u soudu

Ramón u soudu

Není pochyb, že účel „majora Zemana“ i „Hlasu moře“ je propagandistický. Hlavním účelem českého seriálu je propaganda komunismu a uvedení různých spekulací o práci SNB a STB na „pravou míru“. Hlavním cílem španělského filmu je propagace eutanázie a uvedení předsudků o ní a lidech, kteří s ní souhlasí, na pravou míru. Předsudkem podle tvůrců je, že nemocní lidé vlastně netouží po smrti, ale vlastně po pozornosti zdravých. Omyl. Ramón žije obklopen milující rodinou, pro smrt se rozhoduje jen proto, že svůj stav považuje za nedůstojný. Další předsudkem je, že lidé požadující eutanázii trpí depresemi. Nikoliv. Ramón je vyrovnaný člověk, jeho rozhodnutí je zcela racionální. Předsudkem rovněž je, že jsou nemocní k eutanázii nuceni a že ti, kdo eutanázii podporují, v ní vidí jediné řešení pro nevyléčitelně nemocné lidi. Omyl. Ramónovo rozhodnutí je zcela svobodné, ti, co mu v jeho realizaci pomáhají, mu jasně říkají, že se kdykoliv může rozhodnout jinak. Předsudky také panují o lidech, kteří se nějak angažují v podpoře eutanázie. Podle nich jsou to lidé bezcitní, kteří manipulují s nemocnými kvůli vlastnímu zisku. Nikoliv. Ti, co Ramónovi pomáhají především respektují svobodu volby, dělají to, aby mu pomohli prosadit jeho vůli. Nejsou to lidé nihilističtí, pro něž smrt je nejlepším řešením života v bolesti. Naopak jsou to lidé, kteří jsou sami vlastně „pro life“, o čemž svědčí to, že jedna z hrdinek, která bojuje za to, aby Ramón mohl zemřít, je těhotná a posléze porodí dítě. Naopak předsudky o oponentech pokroku jsou uchovávány v plné síle a dále rozvíjeny. Kupříkladu Ramónův bratr je ustrašený „pánbíčkář“, který není schopen vlastního názoru. Kněz, který přijede promluvit s Ramónem, nevidí věci zblízka, ale jen na základě své vlastní filosofie, přičemž není ochoten připustit, že v pluralitní společnosti nemá právo tuto filosofii vnucovat druhým. Ramónův otec je stařík, který si uchovává své přežitky, protože není schopen pochopit, že náhledy na lidský život se mohou vyvíjet. Atd.

Je zřejmé, že v pozadí českého seriálu i španělského filmu stojí ideologie. V prvním případě jde o klasický marxismus, v druhém případě o neomarxismus dialekticky propojený s liberalismem. Tato ideologie je na počátku zřejmých omylů, které jsou hlásány ústy hrdinů „Hlasu moře“, zejména samotného Ramóna Sampedra. Tento muž si například evidentně plete svobodu s nevázaností, osobuje si právo rozhodovat o věcech, na něž zjevně jako bytost, která nemá své bytí sama od sebe, právo nemá. Argumentuje také, že každý člověk jednou zemře a není žádný důvod, proč by někdo nemohl svou smrt naplánovat, jakoby fakt lidské smrtelnosti ospravedlňoval plánování vlastní smrti – tedy sebevraždu, jakoby způsob života a stav, v němž se člověk nachází před smrtí, neměl vliv na věčnost. Tento omyl se otevřeně projevuje v posledním rozhovoru Ramóna s Rosou, který se odehrává těsně před Ramónovou smrtí. Rosa v „něco“ věří, věří, že lidský život po smrti nekončí a žádá Ramóna, aby ji kontaktoval v případě, že bude jeho duše po smrti žít. Evidentně je přesvědčena, že posmrtný život má stejnou kvalitu nezávisle na tom, v jakém stavu člověka smrt zastihne. Ramón se přiklání k variantě, že po smrti nic není, i když připouští, že to nemůže vědět. Ovšem možnost, že by se mýlil v něm obavy nevyvolává. Rovněž nepřipisuje stavu před smrtí nějaký vliv na kvalitu potenciálního posmrtného života. Jde o typickou ukázku křesťanskými učebnicemi filosofie zmiňovaného omylu, který prezentuje Sokrates v Platónovu dialogu Faidón. Sokrates tvrdí, že pokud po smrti nic není, nemusí se bát, protože pak nebude o ničem vědět, a pokud po smrti „něco je“, pak se nemusí rovněž bát, protože bude žít dál. Sokrates však zapomíná, že vlastní nebytí je pro člověka hrůznou představou, jakož i na to, že po smrti může člověk žít buď ve stavu blaženosti nebo utrpení.

Film „Hlas moře“ a seriál „30 případů majora Zemana“ po bližší analýze vykazují některé velmi podobné rysy. Je to především podobná ideologie, propagandistický charakter i způsob, jakým je nakládáno s fakty, který tato díla zdánlivě velmi odlišná činí sobě blízkými. Je fakt, že dnešní společnost se na „majora Zemana“ dívá jako na dílo, které vykazuje parodické hodnoty a o němž každý ví, jak se to s „pravdou“ v něm obsaženou má. Bylo tomu však tak i v době jeho prvního uvedení? Nebyla tenkrát ne příliš poučená veřejnost utvrzena v názoru, že reakční síly jsou pošetilci, kteří se nedovedou vypořádat s pokrokem, přičemž lidem znalým věci vstávaly hrůzou vlasy na hlavě ze zjevné manipulace se skutečností? Nevyvolává „Hlas moře“ v dnešních lidech podobné reakce? Neutvrzuje lidi, kteří se nad problematikou eutanázie příliš nezamýšlejí, ve všeobecně přijímaném názoru, že jde o pokrokovou věc a že ti, co to nepřijímají jsou jen nešťastníci, kteří se s pokrokem nedovedou vyrovnat? Neprobouzí snad hrůzu ve všech lidech, kterým leží na srdci lidský život?

Kéž nastane doba, kdy se nad „Hlasem moře“, budeme moci zasmát jako nad dílem nechtěně parodickým, protože manipulace v něm obsažená nám bude naprosto zřejmá. Bojím se však, že tato doba nenastane, protože „Hlas moře“ je udělán poněkud chytřeji a působivěji než „major Zeman“. O mnoho let starší film „Žaluji“, který se zabývá stejnou problematikou jako „Hlas moře“, by byl dodnes schopen vyvolat souhlasné přikyvování i bezmeznou hrůzu, kdyby se nevědělo, že jde o dílo Goebbelsovy nacistické propagandy. Přitom argumentace právničky Julie z „Hlasu moře“ a hrdiny filmu „Žaluji“ jsou si podobné jako vejce vejci:

„…Já se smrti nebojím, ale nechci ležet, celé roky jen ležet… bez života, jako kus masa. A pro Thomase znamenat jen trápení, jak budu umírat.. A až pak bude na mne myslet – až potom budu mrtvá – tak bude rád. A to já nechci! Ty jsi přece můj nejlepší přítel. Slib mi, že mi pomůžeš, když na tom budu tak zle, slib mi to, abychom toho byli ušetřeni“ (Žaluji)

Je vidět, že nacisté také argumentovali svobodou volby a soucitem s trpícím. Jejich soucit zašel až k likvidaci postižených lidí. Nizozemsko, v němž je eutanázie legální, rovněž eutanázii oficiálně povoluje jen na žádost nemocného a ve výjimečných případech. Ve skutečnosti je však faktem, že se v Nizozemsku staří lidé bojí chodit do nemocnic, protože je dost pravděpodobné, že by se nemuseli vrátit živí. Nenechme se, prosím, opíjet propagandou a chraňme lidské životy!

Jiří J. Stodola

———-

*Premisa je zpochybnitelná. Sama idea sekulárního státu pochází z určitých věroučných tezí. Právě tyto teze, založené na víře, jsou součástí právního systému sekulárního státu.

**Premisa je nepravdivá. Nedotknutelnost lidského života je dokazatelná i prostřednictvím přirozeného rozumu bez věroučných předpokladů.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.

Reklamy

30 Responses to Hlas revoluce

  1. cinicius píše:

    O tom, že je nedoknutelnost lidského života dokazatelná i bez věroučných předpokladů, si troufám úspěšně pochybovat.

    Jinak ale dobré srovnání dvou prvoúčelových propagandistických filmů sloužících zlu.

    • jjstodola píše:

      Úspěšně? Vím, že se to tak v HPŽ říká, tedy říká to RU, ale pozor na to, bez věroučných předpokladů neznamená bez odkazu na Boha jako Stvořitele a dárce života. Protože Boha jako Stvořitele můžeme dokázat přirozenou cestou.

      • cinicius píše:

        Aha. Jenže tohle asi nebude ten význam, který slovnímu spojení „bez věroučných předpokladů“ přikládá protistrana. Nehledě k tomu, že ta neuzná ani tvrzení o možnosti důkazu Boha přirozenou cestou. :-)

  2. Václav píše:

    Za zamyšlení stojí také fakt kdo stojí za protináboženskou a proticírkevní propagandou v našem státě když je u moci převážně pravice o které někteří lidé a organizace tvrdí že je lepší než KDU-ČSL a že jí máme volit abychom zabránili šíření zla. Proč se hrají agitační filmy z let padesátých i pozdějších kde kněží a věřící ztělesňují zlo, pokrytectví a hnus.

  3. Maftík píše:

    Viděl někdo nejnovější Amenábarův film Agora? A může se podělit o svůj dojem?

    Jinak za článek díky. Docela by mne zajímalo, jak bych s odstupem času, po opětovném shlédnutí, vnímal Amenábarův film Ti druzí, jež mě svého času dostal …

    • Papo píše:

      Mně se Agora líbila, ale já přežiju prakticky cokoliv. Film je o tom stejném, co se stalo v Římě – primitivní síla vyhrála a vrátila lidi o dost kroků a roků zpět. V tomto podání to je síla křesťanských věřících..

      • Hamish píše:

        Dik. Jsem rad, ze jsem se s „odpadem“ na CSFD nemylil.
        Antikrestanska sragora. To uz radsi na ten A-team.

      • Václav píše:

        Chudák Hamish. Bude se muset vyrovnat s tím že s ním souhlasím. Veškeré filmy z poslední doby o antickém světě mají tu vlastnost že by se jejich sledováním dal porážet skot na jatkách a to zvlášť krutým a nelidským způsobem. Trojskou válku jsem ještě s vypětím vůle absolvoval ale ze sodomitické balady o Alexandrovi, Gladiátora a Bitvy u Thermopyl mne dokonale odrovnaly i krátké ukázky. Horší jsou snad už jen zrůdné a výsměšné karikatury středověkých křesťanských rytířů.

      • Hamish píše:

        S timto se vyrovnam velmi rad.
        Jediny pekne zahrany krestansky rytir byl johanita v jinak spatnem Kralovstvi nebeskem. Však za to taky zaplatil hlavou.

      • Honza Kohoutek píše:

        Hamish: A vy jste Agoru viděl nebo ne, že jste ji zhodnotil odpadem?

      • Hamish píše:

        Nevidel. Nebudu svymi financemi podporovat nepratele Krista.
        Nevidel jsem spoustu filmu, ktere jsou antikrestanske, presto jim davam odpad.

      • Honza Kohoutek píše:

        A já si vždycky říkal, co to je za pablby, kteří film na csfd ohodnotí několik týdnů před celosvětovou premiérou. Že ten film nemohli vidět.
        Proč vůbec máte potřebu sázet hodnocení na csfd?

      • Hamish píše:

        A proc vy?
        Znam obsah filmu, znam rezisera, logicky mohu ohodnotit ne ztvarneni (kameru, obleceni, masky, svetlo, bla, bla, bla), ale zpracovani antikrestanske agitky ve sluzbach antikrista.
        Zminovany major Zeman je taky docela chytlave natocen, Jan Hus a Zizka taky, presto je zumpa všech zump, vztahneme-li obsah k nasi, pardon, moji vire.
        Ja se pro zmenu divim, co je to za pablby, kteri se oznacuji za katoliky a bez skrupuli lifruji penize nepratelum Krista Pana do kapes, aby mohli dal skodit a privadet na zcesti dalsi duse.
        Jak to resite ve svedomi, Jene?

      • Honza Kohoutek píše:

        Neřeším. Když chci nějaký film vidět, tak za něj zaplatím, pokud nemám legální možnost jej vidět zadarmo. Pokud se mi pak film nelíbí, tak je mi třeba líto těch vyhozených peněz. Jasně, že zvýším návštěvnost třeba špatného filmu, ale stejně tak lifruju peníze do spousty jiných lidí a institucí, s jejichž počiny nesouhlasím. Přímá podpora to není. Až si pořídím televizi, budu platit i televizní poplatky.
        Na csfd hodnotím pouze ty filmy, které jsem viděl, a to od začátku až do konce a které si aspoň rámcově pamatuji v okamžiku, kdy jim uděluji hodnocení.
        Csfd mi pak slouží jako dobrá rekapitulace toho, co jsem VIDĚL (nikoliv o tom slyšel nebo četl – to bych pak nemusel hodnotit a stačilo by mi projít seznam distribuovaných filmů v daném roce) a jak jsem to třeba před lety hodnotil.
        Ale já se ptal první a vy jste mi neodpověděl.

      • jjstodola píše:

        Ty jsi, Honzo, ještě poctivý empirik, který věří jen vlastním očím. To je sympatické. Dneska se zkratkovitá hodnocení prefabrikují a nabízejí studentům v atraktivním balení. Goebels mohl o možnostech propagandy, které existují dnes, jen utopicky snít.

        V mé generaci jsme málo věřili autoritám a to jsem postupně začal vnímat jako problém. Dnes je problém opačný: dnes se věří tomu, co se často říká. Dnes se nepodnikají empirické průzkumy, jestli ten, kdo něco říkal, náhodou nekecá. Dnes je předžvýkání informací služba, kterou studenti přímo požadují, práci s prameny považují za diskomfort, který mají plné právo odmítnout.

      • Hamish píše:

        Neresite. OK. V tom pripade gratuluji k materialni podpore Zla.
        A ty okecavacky, ze platite jinde jina zla (dane jaksi musite platit, ale na antikatolicke filmy chodit nemusite, tak si nelzete do kapsicky) si nechte. Alibismus, pokud byste měl svedomi katolickeho krestana.
        Zajimalo by mne, jestli byste sel na film, z jehoz vytezku se budou platit treba plynove komory (to byla realita III. Rise) a pak neresil. Filmy jako Agora, Stigmata a dalsi jsou jeste horsi, protoze zabijeji dusi. Ale chapu, neresite, ze se na tom svym kapitalem podilite. Chapu.
        Proc davam odpad antikatolickym filmum, ktere prestoze jsem nevidel (achtung, hodnotim tak filmy, jejich obsah znam, takze ne pred premierou) dokazu posoudit? Trochu hloupa otazka.
        Jiri mluvi o predzvykani. Ono predzvykani je i scholastika, ze…

      • jjstodola píše:

        Dneska je situace zcela odlišná, než na středověkých univerzitách. Tam bylo rozumné věřit autoritě. Na dnešních univerzitách je naopak rozumné autoritě nevěřit.

      • Hamish píše:

        Takze vlastne nemam verit ani Tobě :)
        Ale jinak jsem rad, ze aspon v necem davas mons. Williamsonovi zapravdu.

      • jjstodola píše:

        Ano, s jeho hodnocením vysokého školství souhlasím.

        Já bych si moc nevěřil. Jak říkal John Lennon: nevěř nikomu, komu je nad třicet. A taky: představ si, že není Nebe. A spoustu jiných moudrých slov.

      • Paul Max píše:

        Musím Vám dát tentokráte Hamisch za pravdu, sledovat zvrácené filmy je opravdu škodou pro duši. Oči jsou do duše okno praví staré přísloví. Obvykle stačí reklama či začátek filmu, aby člověk vytušil jaký duch ovládá daný film. Pak následuje rozhodnutí daného čl.zda se chce nebo nechce koukat na zlo. Sv.Anselm z Canterbury razil názor, (volně cituji), že čím více se člověk zaobírá blátem (hříchu), tím více se i tím bahnem (hříchu) zamaže…

  4. lukáš krutský píše:

    Varuji všechny rodiče před filmem pro děti,který se nedávno prodával v regálech supermarketů.Jmenuje se Všechny cesty vedou domů“,třebaže se tento film tváří jako že je o koních a dětech,tak ve skutečnosti se jedná o zástěrku.Je to film,který velmi rafinovaně podporuje eutanázii a tímto tématem citově působí na děti.

    • Paul Max píše:

      Milý Lukáši, možná byste mohl zvážit místo kam chodíte nakupovat. Místo euromarketů (s pochybným zbožím z eurorecyklátu) zkuste nakupovat někde v normálním obchodě. Existuje však ještě způsob jak ochránit děti. Buď nemít televizi, nebo jednoduše neznámé či pochybné filmy z dílny novopohanských filmových laboratoří nekupovat.

      • Lukáš Biskupický píše:

        Vždyť právě na pochybný film pan Krutský upozorňuje ostatní, aby si jej nekupovali! To, je-li ten který film pochybný, se ne vždy dá poznat podle obalu nebo podle toho, kolik procent dostal ve filmové databázi. Katolíci by měli mít svou platformu, doporučovat si dobré věci a naopak před závadnými se vzájemně varovat.

  5. Hamish píše:

    @Paul
    Kouknete se, prosim, na film Statecne srdce. Tam vas nauci sklonovat me jmeno.
    S dabingem, of koz.

    • Paul Max píše:

      Hamisch, když už používáte pseudonym, používejte jméno dle Vaší nacionální mluvy. Např. Novák, Husák, Novotný, Nejedlý, Skočdopole, Nejezchleba, Nebadal apod. Pokud se cítíte víc deformován jako angličan,či US(r)Aelita, a to si vyprošuju, nepište jako písmák od koz. Angličtina má svá pravidla.

  6. lukáš krutský píše:

    Milý Maxi,děkuji vám za radu,ale ještě bych potřeboval poradit,kde najdu „normální“ obchod v němž nakoupím film a nemusím kontrolovat o čem ve skutečnosti je.Televizi nemáme.

    • cinicius píše:

      Nic takového nejspíše neexistuje. Jistější je hledat konkrétní filmy, než hrát ruletu… Až se přestěhuju, rád bych zapracoval na těchto seznamech (pořád tu jsou nějaké nezpracované podněnty z DaH)

      http://www.katopedia.cz/index.php?title=Du%C5%A1e_a_hv%C4%9Bzdy_-_filmy

      http://www.katopedia.cz/index.php?title=Du%C5%A1e_a_hv%C4%9Bzdy_-_knihy

      a výhledově sním o katolické knihovně a filmotéce v Českých Budějovicích. Jestli máte nějaké nápady a typy, přidejte se.

    • Paul Max píše:

      Milý Lukáši, nemusíte se hned dotčeně ozývat s prosbou o „radu“. Vaše touha po normálním obchodě v nenormální době EU je tak trochu mimo mísu. Prostě jsem chtěl jen naznačit, že očekávat vůbec nějakou kvalitu filmů (nových) v grossmarktech je více než naivní. Jsou jistě vyjímky (Gibsonovo Umučení Krista), ale všeobecně si myslím, že z té dnešní škváry (co chrlí ž.dy ovládaný Holywood či eurofilm), těžko něco vyberete co by snad stálo za to. Běžte raději na pivo do minipivovaru na Hauptplatz zu Hohen Furth.

  7. lukáš krutský píše:

    Dotčený fakt nejsem,ale řekl bych že nemáte rodinu.Do Vyšebrodského pivovaru jsem se ještě nedostal i když se tam už asi dva roky sobotu co sobotu chystám.Skoro sobotu co sobotu.

    • Paul Max píše:

      Nechápu proč zaplétáte do souvislostí rodinu. Nevím jak máte daleko do minipivovaru, avšak proč nevezmete rodinu s sebou? Děti by se poučili o výrobě poctivého českého piva vařeného podle Deutschen Reinheitsgebot a manželka osvěžila hrdlo (spolu s Vámi) jakostním pivním mokem. Alkohol je v přiměřených dávkách zdravý a pivo napomáhá dobrému zažívání.Navíc obsahuje spoustu důležitých vitamínů. Není důvod proti, sobotu co sobotu tam vyrazit…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: