Bílá hora: tragédie nebo důvod k děkování?

Na toto téma bylo už popsáno mnoho papíru. Nechci a nebudu opakovat teze Pekařovy, Denisovy, Tomkovy nebo Chudobovy, ani vyvracet stanovisko Masaryka, Jiráska a Nejedlého. Spor, jestli Bílá hora znamenala porážku českého národa nebo naopak mu prospěla, asi zůstane natrvalo přítomen v české kultuře s pluralitou názorů na něj.

Nám, českým katolíkům 21. stol., však o to nejde, alespoň určitě ne na prvním místě. Mnohem důležitější je pro nás to, nač upozornil už Josef Pekař: totiž, že Bílá hora představuje vítězství románského kulturního prostředí nad germánským. S tím souvisí i vítězství katolicismu nad protestantismem, jenž byl už osobou svého zakladatele spjat pupeční šňůrou s německým civilizačním okruhem. Bitva na Bílé hoře zachránila náš národ před protestantskými herezemi a vrátila jej do lůna pravé víry Kristovy. To je pro české katolíky důvodem, proč bělohorskou bitvu vděčně vzpomínat a děkovat za ni Bohu, jakož i Panně Marii, kterou císařští vojáci prosili o pomoc opakovaným voláním „Sancta Maria!“

Tyto řádky možná rozlítí mnoho českých protestantů, liberálů, socialistů a také několik „ekumenických“ katolíků k nepříčetnosti. Budou poukazovat na stokrát omletá negativa, jež Bílá hora přinesla: omezení české státní samostatnosti, germanizaci, násilnou rekatolizaci, utužení nevolnictví.

Jenže omezení české samostatnosti nastalo už r. 1619 volbou Němce a protestanta Fridricha Falckého českým králem. Ten měl k českému národu na rozdíl od katolického Ferdinanda II. Habsburského pohrdavý postoj. Je nabíledni, že vítězství protestantských stavů, z nichž mnozí ani neuměli česky, by znamenalo utonutí českého národa v germánském moři. Za Habsburků 17. stol. sice čeština neměla na růžích ustláno, nicméně ke germanizaci nedošlo, protože řečí úředních akt a vzdělanců byla mrtvá latina. K poněmčování sáhly až osvícenské vlády Marie Terezie a Josefa II. v 18. stol. Násilná rekatolizace českých protestantů skutečně probíhala a my ji neschvalujeme právě tak, jako ji neschvalovali tehdejší pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach a učený jezuita Roderigo Arriaga, učící na pražské univerzitě. Jenže nelze zapomenout, že tehdy platila zásada „cuius regio, eius religio“ (čí země, toho náboženství), kterou vynalezli protestanté a prosadili ji jako podmínku náboženského míru v Augsburgu r. 1555. Léta 1618-20 skutečně znamenala počátek násilné protestantizace katolíků, jak dokazuje mj. vyplenění svatovítské katedrály kazatelem Fridricha Falckého Škultétym a mučednická smrt sv. Jana Sarkandra. Bělohorská bitva ukončila násilnou protestantizaci hned v zárodku a nastolila pro změnu násilnou rekatolizaci. Připomeňme ještě, že v německých protestantských knížectvích, v Anglii a ve Švédsku zacházeli protestanté s katolíky hůř než katolíci s protestanty v Rakousku a v českých zemích. Nevolnictví bylo sice po třicetileté válce kruté, ale po téměř polovičním úbytku obyvatelstva a totálním rozvratu neexistovala jiná možnost. Ostatně sedláci si vymohli už r. 1680 patent císaře Leopolda I., jenž upravoval robotní povinnost na pouhé tři dny v týdnu. V dochovaných kázáních té doby napomínají kněží sedláky, aby se neoddávali v takové míře jídlu, pití a zábavám, což dokládá, že venkov si materiálně nežil tenkrát špatně.

Dalo by se o tom samozřejmě diskutovat dlouho, ale je to zbytečné. Rozhodující je, že katolíci mají právo veřejně děkovat za Bílou horu a pokládat ji za pozitivní mezník v národních dějinách, neboť český národ se stal opět katolickým. Neupíráme jiným smýšlet o Bílé hoře opačně, ale současně požadujeme respekt vůči našemu smýšlení, které je jiné. Český katolík nemá žádnou povinnost sklonit se před falešně nacionalistickým přístupem, jenž diktuje odsoudit Bílou horu jako málem nejtragičtější okamžik národních dějin. To, že uznáváme Bílou horu za den hodný díkůvzdání Bohu a Panně Marii, z nás nedělá žádné „fašisty“ nebo „extrémisty“. Jako katolíci máme svoji hrdost a ta nám velí jít i proti proudu.

Odsuzovat z katolických pozic Bílou horu, jak se dnes děje v rámci ekumenických snah, není ničím jiným než kapitulací před nepřáteli Církve. Proto tedy: Díky Ti, Pane, že na Bílé hoře zvítězila pravá víra Kristova. Amen.

PhDr. Radomír Malý

 

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.

12 Responses to Bílá hora: tragédie nebo důvod k děkování?

  1. vonrammstein píše:

    Chvála Bohu za reconqistu.

  2. Václav píše:

    Zajímavé je že v bitvě na Bílé hoře se český národ na straně poražených téměř nevyskytoval. Fridrichova armáda sestávala téměř výhradně z německých žoldnéřů, kterým nebylo cca po dobu jednoho roku čím platit. (To jim pak uhradil císař) Většina plukovníků na místo bitvy ani nedorazila, seděli na mejdanu s Fridrichem a velet nechali náměstky. České stavovské vojsko po léta drancovalo a hubilo Moravu v důsledku čehož dorazil jediný symbolický pluk pod velením hraběte Šlika. Ten zůstal jako poslední na bojišti a poté přešel téměř nedotčený k císaři. Hrabě Šlik ještě dlouho a úspěšně bojoval. Po několika letech zachránil se svým plukem Prahu před Johanem Banerem a potom válčil proti Turkům. Popraven byl jeho příbuzný, se kterým je obvykle záměrně nebo z neznalosti ztotožňován. Na místě bitvy díky včasnému útěku stavovských padlo něco přes 200 mužů a ve Vltavě se utopilo cca 3500 sedmihradských Uhříků Gabriela Bethlena. Předtím strašlivě masakrovali Čechy a jako jediní neutekli a počkali na elitní oddíl Lisowského kozáků. Ti je pak zahnali až do řeky.
    Nevidím důvod proč by se měl pohoršovat zrovna člověk s ekumenickým smýšlením. Radši bych navrhoval abychom se všichni pomodlili za oběti války a bitvy na obou stranách (padlí kteří zůstali na místě jsou pohřbeni na malém hřbitůvku po levé straně vně obory)i za to aby v nás svět poznával křesťany podle vzájemné lásky a vedl nás všechny k jednotě tak jako nás momentálně vede s anglikánskými a pravoslavnými bratry a sestrami. V jednotě Ducha Svatého a tak jak si sám přeje. Modleme se aby už nikdy k bratrovražednému boji nemuselo dojít. Co se týče násilné rekatolizace tak k té došlo z vůle našeho císaře, přestože církevní otcové i tovaryšové Ježíšovi byli proti a prosili o trpělivost a shovívavost. Tak jako tak měli exulanti lhůtu 6 měsíců aby mohli prodat a odvézt svůj majetek a značná část konfiskátů byla vlastně restitucí. Nejaktivnější ve vyvolávání nenávisti byli hrabivci kterým o víru nejspíš ani moc nešlo a možná to byli dokonce ateisti.
    K nejzajímavějším patří příběh 3 mužů kteří měli zemřít jako Jezabel. Za pustých pošklebků prosili nejdřív o kněze a pak se obrátili k Panně Marii. Na místě dopadu jsou dodnes 3 kameny. Padali 16 a půl metru a po hlavě. Smetiště v zahradě pod okny sněmovny opravdu nebylo a i kdyby bylo tak tehdy se vyhazovaly jen střepy z hrnců. Hnojiště tam také nebylo a kdyby bylo tak by se o něm tehdejší autoři určutě nezapomněli zmínit.
    Zajímavý je i příběh rodu pana Kašpara Kaplíře, který utekl z bitvy a ztratil hrdlo. Jeho vnuk Zdeněk pak zachránil Vídeň před Turky když vystřídal těžce raněného městského velitele a stal se říšským hrabětem.

  3. Renda píše:

    Děkuji moc dr. Malému za skvělý článek!

  4. Papo píše:

    Nemám proč být rozlícený, je to takový roztomilý článek :) Poplácání se po ramenou vždy vyvolá mírně rozpačitý úsměv a člověk si říká – ale nech je, dělá jim to radost..

    • Hamish píše:

      Aneb jak slušně říci „Jsou to idioti, já však nikoliv“.
      Díky

      • Mrsklesy píše:

        Jo, to o druhých říkáte často, jak jsem si ráčil všimnout… :-)

      • Hamish píše:

        Ty u Olomouce?
        Zajimave, vite o mne vic, nez ja sám.

      • Paul Max píše:

        8.listopad 1620 – vskutku vhodná příležitost ke společné oslavě památného dne pro všechny české katolíky. Pane doktore Malý, děkujeme za připomenutí.

  5. Lukáš Biskupický píše:

    Chápu Bílou horu podobně jako Radomír Malý, ale zároveň jsem si vědom toho, že tento názor u nás má jen malá hrstka katolíků. Naprostá většina je stále pod vlivem komunistického a demoliberálního výkladu dějin na školách (i těch církevních); nebo trpí utkvělou představou, že je třeba se stále nekatolíkům omlouvat za vše, co dělala Církev před II. Vatikánem, a nebo (což je rovněž velmi časté) – je to vůbec nezajímá…
    A nejsou to jen názory na Bílou horu, ale vůbec na rekatolizaci, první republiku, polistopadovou ČR aj. Zde katolíci často nekriticky přejímají výklad dějin, pořízený ve prospěch té které zrovna vládnoucí ideologie…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: