Prof. Elizabeth Anscombe
Milující manželka a matka sedmi dětí, konvertitka, horlivá a nebojácná katolička, obávaná debatérka, respektovaná filosofka s nesmírně širokým záběrem témat a pronikavým vhledem do problémů, žena s nekonformním myšlením a vystupováním: taková byla Elizabeth Anscombe (1919-2001). Dnes si připomínáme desáté výročí ode dne, kdy tato velká a nezapomenutelná žena odešla na věčnost.
Narodila se 18. března 1919 v irském Limericku, absolvovala klasická studia a filosofii na Oxfordu, kde také po 2. světové válce téměř 25 let působila. Ve čtyřicátých letech se poprvé setkala s filosofií Ludwiga Wittgensteina, která později formovala i její vlastní způsob uvažování. Stala se Wittgensteinovou studentkou a patřila dokonce do kruhu jeho nejbližších přátel. Po jeho smrti v roce 1951 byla na jeho přání určena jednou ze správkyň jeho odkazu. Přeložila do angličtiny Wittgensteinova Filosofická zkoumání i některá jeho další díla. Nikdy se však nestala v přísném slova smyslu jeho žačkou – můžeme u ní vidět velkou nezávislost v její vlastní filosofické práci. V roce 1970 získala profesorské místo na Cambridge, které předtím zaujímal Wittgenstein. Udržela si ho až do roku 1986, kdy odešla na odpočinek. Filosoficky tvůrčí však zůstala až do své smrti 5. ledna 2001.
Dnes můžeme jen žasnout nad tím, jak dokázala skloubit roli matky tolika dětí s akademickým působením. Oblastí, kterým se věnovala a které natrvalo ovlivnila, je mnoho. Publikovala vynikající studie o povaze kauzality, filosofii mysli a náboženství. Nejvíce ceněný však bývá její přínos pro etiku a teorii jednání. Její kniha Intention (Intence, 1957) se dnes řadí mezi klasická filosofická díla 20. století. Patřila mezi ostré kritiky tzv. proporcionalismu. Přispěla k lepšímu pochopení principu dvojího účinku a podnítila rozvoj etiky ctnosti. Četba jejích filosoficko-etických pojednání je tak vynikající průpravou k pochopení encykliky Veritatis splendor papeže Jana Pavla II. o základech morálního učení církve.
Elizabeth Anscombe může i dnes sloužit jako vzor mimořádné odvahy, přímosti a angažovanosti katolického laického věřícího. Nebála se promluvit, když bylo třeba, zastat se pravdy, nazvat zlo pravým jménem. V roce 1956 jako jedna z mála členů akademické obce otevřeně vystoupila proti udělení vyznamenání prezidentu Harry Trumanovi na půdě Oxfordské univerzity, protože nesouhlasila se svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, za které on byl zodpovědný. Zastávala se života tisíců nevinných civilních obětí, které přitom zahynuly. Za veřejné protesty před potratovou klinikou byla dokonce dvakrát uvězněna. Patřila mezi neúnavné obhájkyně učení katolické církve v otázce antikoncepce. Její esej Antikoncepce a čistota (anglicky ZDE) patří dodnes k velmi inspirujícím a filosoficky propracovaným příspěvkům na toto téma.
Obrázek: Fotografie pocházející z archivu Oxfordské univerzity byla převzata pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 z anglické Wikipedie. Viz zdrojový soubor.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Duše a hvězdy 
To by mně tedy zajímalo, jak sklubovala a kolik bylo dětem, když začala sklubovat a kdo nesl „náklady obětované příležitosti“, zda děti, či universita.
měla chůvy, služky, hospodyně atd.
Manžel nebyl jistě chudý.
kuba: Otázka je, jestli jsou chůvy v souladu s katolickým pojetím ženy jako obětavé matky. Služky a hospodyně ve smyslu vaření, praní, uklízení domu asi ano.
Nicméně pak to znamená, že v práci se může realizovat jen žena dobře zaopatřená. Padá pak vina na muže, který nedokáže vydělat dost peněz na služky, za to, že se jeho žena nemohla kvůli péči o domácnost věnovat práci či vzdělávání?
A co teprv rodina te sluzky,chuvy, majordomky.Netrpi i ta nahodou praci zeny?Je tedy v dusledku spravne mit takoveto pomocnice v domacnostech?..Tolikero otazek a stejne dojdeme k tomu ze v tomto svete rovnovaha a spravedlnost neni.Tudiz tyto otazky jsou zbytecne.
Já bych řekl, že nejsou a že téhle spravedlnosti aspoň v západním světě přibylo – málokdo má dneska služku a vychovatelku, ženy obvykle zvládají péči o domácnost bez nich (taky trochu díky pokroku techniky) a ještě většinou stíhají chodit do práce.
Něco jiného jsou au-pair, to je jen taková praxe pro vlastní pozdější domácnost a poznání světa zároveň, něco jako dívčí tovaryšství :-)
když někde vidím napsáno „au-pair“ mám husí kůži.
Proč se nemůžeme v Česku vyjadřovat česky?
Stydí se české dívky za slovo služka? pomocnice v domácnosti?
No, au-pair je hlavně chůva, to ostatní je podružné – někdy pomáhají i jinak, jindy ne.