Prostý život – prostá smrt

O tom, že krásná poezie si vystačí s obyčejnými motivy z prostého života pokorných lidí, nás v dnešním Koutku poesie přesvědčuje Jan Čarek.

Dvanáct dětí

Kořeny lípy

vystupují ze země jako žíly matčiných dlaní,

bosýma nohama prolíná bláto mezi palcem a prsty,

a šelest pospíchajících sukní

proniká chalupou jako blažený vítr.

 

Dvanáct dětí porodila,

úrodou zachvívalo se tělo její jak osetý strych,

snop ke snopu postavila počet svých plodů,

dvanáct obláčků, dvanáct dětských peřinek,

dvanáct povijanů jak fábory vlaje s koruny jejího stromu.

 

Každé z nich jinak přicházelo na svět,

každé z nich přihlásilo se v jiný čas

na mezi uprostřed práce –

 

Co jsem se nabděla u vaší kolíbky, děti,

kolikrát syčíc

odháněla jsem nemoc od hrachoviny hnízd.

 

Litanii vašich jmen dětských

zpívávala jsem nahlas v nedělním odpoledni,

a jasný potok modrých dětských očí

jak pijící telátko tloukl v břehy mých sukní.

 

Co jsem se nabílila vašich košil,

dešť vody padá u stavidel,

na slunci rozestřela jsem vaše prádlo,

běličky líbají ve vodě má lýtka.

 

Chytila jsem pro vás zeleného koníka,

s polí a pastvin

svolávala jsem vás svým čiřikáním

a dlouho do noci k spánku hladívala vaše dětské hlavy

teplé oblázky.

 

Dvanáct dětí jsem porodila,

snop ke snopu postavila počet svých plodů,

dvanáct obláčků, dvanáct dětských peřinek,

dvanáct povijanů jak fábory vlaje s koruny mého stromu,

panno Maria.

Tichá smrt

Má ruka prosvítá tvým světlem, Pane,

už ji nemohu zdvihnout k malému křížku na zdi,

abych se ho dotkla,

den za dnem noc za nocí ztrácím se tiše,

potůček v lukách –

 

Čím jsem zhřešila, Pane, všechno jsem řekla,

ty všechno víš,

porovnej hříchy moje s mozoly mých rukou,

rozpomeň se na děti, které jsem porodila,

na všechno plahočení věrné chalupnice.

 

Šťastnou hodinku bude mně zvonit můj syn,

k odletu zdvíhá se duše má,

jen ještě čekám až přijdou s pole domů se svými dětmi,

potom, můj Bože, odejmeš mne jejich očím

jako lilii bílou položenou na sníh.

*

Zdroj: ČAREK, Jan. Svatozář. Novina: Praha, 1938.

 

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: