Nahoře a dole

Básně dnešního Koutku poesie napsali Josef Mirovít Král a Václav Hanka.

CITOVÉ NA HŘBITOVĚ

Nade mnou jest rozprostřené nebe,

místo pohřbu vidím podle sebe,

pode mnou jsou těla práchnící.

nade mnou se jasné slunce třpytí,

vůkol mne jest časné živobytí,

pode mnou smrt všechno hubící.

 

Nade mnou jest tvůrce světa všeho,

okolo mne žije tvorstvo jeho,

pode mnou zde zkáza panuje.

Nade mnou jest otce lidstva sídlo,

okolo mne jest mých bratří bydlo,

pode mnou jich hrob se spatřuje.

 

Nade mnou jest vládce lidstvo střící ,

vůkol mne rod jeho pracující,

pode mnou jest unavených sen.

Nade mnou jest ctnostných věčný stánek:

těla spící zde až přejde spánek ,

jarní vzkříšení zas vzbudí den.

ŽALOST

Zatmělo se krásné

slunéčko, zatmělo,

jak by nebe všecko

ledem posut chtělo.

 

Nevzdejdeš ty více

uplakaným očím,

mne jen žalost stíhá

všudy, kam jen vkročím.

 

Ztrápené mé duši

bolest neuleví,

bolest o níž žádný

v hlučném světě neví.

 

Neví o  ní otec,

ani dobrá máti,

bratru ani sestrám

nedám o ní znáti .

 

Smutně po Miláčku

věrné srdce bije,

bije, dokud ho zem

chladná nezakryje.

 

Zdroj: Rozkošný hrob. Antologie české romantické poezie. Pistorius/Olšanská: Příbram 2009. Autorkou fotky je Jana Drengubáková.