Bludař

Je-li někdo členem jakéhokoliv společenství, pak je to z důvodu nějaké své sounáležitosti a jednoty s ním, neboli je s tímto společenstvím ve vzájemném vztahu, spočívajícím např. v názorově očekávané neoddělitelnosti.

Nedávno jeden známý, horlivý a sebevědomý „znalec a strážce“ tradičních hodnot, suverénně a bohorovně veřejně prohlásil, že dnešní Církev je bludařská. Neměl na mysli církev jehovistů, ani odloučené bratry v různých protestantských denominacích, ani žádné východní církve. Řeč byla o Církvi katolické, jejíž je tento dotyčný členem.

Tvrdí-li někdo o Církvi, že je bludařská, pak jako její člen, který hodlá i nadále v ní setrvávat, musí být samozřejmě bludařem i on sám! Pokud se jím ovšem být necítí, pak by bylo pro něj, ale i pro Církev lépe, nechť toto společenství laskavě opustí a svými arogantními prohlášeními toto společenství nehanobí a nepoškozuje a jeho ostatní členy nijak neuráží!

A nyní se ptám? Může být dnešní Církev bludařská? Je to vůbec možné? A odpověď zní jednoznačně: samozřejmě, že bludařská není, nebyla a ani být nemůže, protože Církev je mystické, tajemné tělo Kristovo! A jak psáno v Bibli:  „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ (Židům 13:8). To, že se katolická církev nazývá mystickým, tajemným tělem Kristovým, znamená, že katolická církev není pouze jakýmsi organizovaným a matrikovaným “spolkem”, nýbrž to, že katolická církev je též nadpřirozeným, mystickým, duchovním tělem, kterého hlavou je samotný náš Pán Ježíš Kristus a jeho jednotlivými údy tohoto mystického, tajemného, duchovního těla Kristova jsou jednotliví věřící!

Je-li ovšem v Církvi něco bludařské, pak to se svými názory byli, jsou a mohou být někteří její členové, vyskytující se jak v její nejvyšší hierarchii, tak až po těmito „pastýři“ do záhuby strhávaní ostatní duchovně povolaní, jáhni a kněží i laici. Nikoliv však celá Církev! Již apoštolu Petrovi, prvnímu Kristovu náměstkovi, bylo slíbeno, že ani brány pekelné ji nepřemohou!

Co to znamená být bludařem? Bludař je člověk, který se hlásí k víře Kristově, ale popírá některé články víry nebo jim dává nesprávný, církevnímu učení odporující výklad.

A nyní k našemu známému, který sám sebe pokládá za právě toho správného, opravdového a pravověrného katolíka, a který ve stylu jemu vlastním si osvojuje právo radikálně kritizovat nejen církev, ale i nevhodným způsobem kritizuje papeže, kněze i obyčejné laiky. On, který s naprostým klidem  obhajuje výzkum s použitím lidských kmenových embryonálních buněk z nadbytečných uměle oplodněných ženských vajíček – prý, „pokud by to mělo být lidstvu prospěšné, …tak proč ne?“, nemá ani problém s doporučením umělého oplodňování žen – prý, „když nemáš rodinu a chceš potomka, tak si nech svými spermiemi uměle ze zkumavky oplodnit nějakou ‚babu‘, …proč ne?“ (pozn.:…přirozený pohlavní akt plození mezi mužem a ženou se mu asi jeví jako nepřirozený). Dotyčný známý určitě ví, že v obou případech, tj. výzkum s lidskými embrii i umělé oplodnění, se jedná o zásahy do Boží stvořitelské činnosti a o Církví zakázané resp. nepovolené praktiky, neboli dobrovolně popírá doposud uznávané a církví hlásané nauky, čímž odporuje učení katolické Církve. A přesto má v sobě ještě odvahu a drzost označovat Církev za bludařskou, byť by to bylo z jakýchkoliv  jeho pohnutek či důvodů!

Náš známý, který vzhledem ke svému pošramocenému charakteru a chorobné schizofrenní mysli, je rozhádaný mnohonásobný politicko-stranický fluktuant, mimo jiné nemá zábrany ani s nabádáním ke lhaní, se šířením nepravdivých nebo minimálně neověřených informací o druhých lidech, nemá ani problém s křivým obviňováním, s lživým pomlouváním a nactiutrháním, je posedlý slizkým zabýváním se a rozpitváváním mezilidských vztahů u druhých, má nutkavou potřebu slídit (jako estébák) v jejich soukromí, sekýrovat je, šikanovat a často vulgárně odsuzovat. Rád by každého „formoval“ dle svých představ a mluvil do života, ale chybí mu k tomu vhodná forma. Vyjádří-li někdo sebemenší nesouhlas s jeho názory, je arogantně hádavý, hystericky nepříčetně vzteklý a uchýlí se k útoku ad hominem, přičemž se snaží zdiskreditovat své kritiky pošpiněním jejich charakteru. Trpí syndromem nadřazenosti, pýchy a povýšenosti, který v jeho případě vyplývá zřejmě z jeho určité nedostatečnosti. Skromnost, trpělivost, pokoru a mírnost, jedny ze základních lidských ctností, byste však u něj hledali asi marně.

To, že se k trpící Církvi, tak jak tomu je a vždy bylo od počátku její historie, přisají bludaři a heretici a budou jí svými jedy způsobovat bolestivé vředy a rány, bylo již od počátku předpovězeno. Za celou dobu své existence však Církev proplula jako bárka na rozbouřeném moři mnoha záludnými a nebezpečnými úskalími i přesto, že se jí už mnoho bludných korzárů snažilo potopit a definitivně zničit.

A tak se znovu ptám? Kdo je tedy potom bludař, dnešní Církev nebo on sám, náš známý „znalec“? Bludem už je i samotné jeho tvrzení, že dnešní Církev (míněno katolická) je bludařská.

 K výše napsanému pravdivému příběhu je dlužno poznamenat, že poznal-li v něm někdo sám sebe, pak se jedná o podobnost čistě náhodnou.

A právě, mimo jiné, i kvůli takovýmto jakýmsi rádoby spravedlivým kritikům a všeznalým posuzovačům „…bude Církev trpět a bude pronásledována, pod zákonem Nezákonného zrazována zevnitř. Církev bude vydána velikým pronásledováním, času temnot. Církev bude zakoušet děsivou krizi, poněvadž svaté víry Boží bude zapomenuto, každý jednotlivec bude chtít sama sebe vést a být vyšší než jemu podobní, …každý řád a každá spravedlnost budou pošlapány; neuvidí se nic než pohromy, vraždy, nenávist, žehravost, nepřízeň, lež a nepořádek, bez lásky k vlasti a rodině. Proto lidé budou trpět mukami fyzickými i mravními, Bůh ponechá lidi sobě samým a pošle tresty!“

Prosme proto Boha za obrácení těchto lidí a za odvrácení pohrom a trestů na celé lidstvo. Znamení konce časů se naplňují! Čiňme pokání a věřme evangeliu! Nechť půst, almužna a modlitba nám pomáhají zahlazovat naše hříchy!

Adolf Švarc 

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.

Diskuse uzavřena a promazána, protože se z ní stala přehlídka napadání a osobních útoků.

Reklamy

11 Responses to Bludař

  1. Antonín napsal:

    A našel by se nějaký ilustrativní citát?
    Mám pocit, že onen známý je někdo konkrétní, kdo třeba i někam píše.
    Ne že bych prahnul po četbě, ale chci mít jasno, zda se nactiutrhání nedopouští i autor komentáře.

    • jjstodola napsal:

      No, já myslím, že si článek docela dobře mohl odpustit zavedení fiktivního oponenta pana Panáka Slaměného (oponent je fiktivní, přesto, že možná existuje, nevíme však ani, kdo jím je, ani co ve skutečnosti říká, takže polemika je zcela slaměnopanákovní, ačkoliv třeba se zakládá na pravdě).

      Pokud však někdo ve skutečnosti „sám sebe pokládá za právě toho správného, opravdového a pravověrného katolíka“ a zároveň tvrdí, že „když nemáš rodinu a chceš potomka, tak si nech svými spermiemi uměle ze zkumavky oplodnit nějakou ‚babu‘, …proč ne?“, tak myslím není způsobilý k tomu, aby se proti němu vedla seriózní polemika. Pokud si onoho „bludaře“ autor vymyslel, pak je polemika o to ujetější.

  2. Anton napsal:

    Koho mi ten popis jen připomíná??? :-)

    Ale výstižné a dobře napsané!

  3. ivka napsal:

    Katolíka s popisovanými ujetými názory by potřebovalo odhalit.
    Zřejmě se jedná o člověka veřejně známého :O)
    Sem s ním !

  4. Jarda napsal:

    ……výzkum s lidskými embrii i umělé oplodnění, se jedná o zásahy do Boží stvořitelské činnosti…….

    A co takové genetické inženýrství a tvorba GMO. To není zasahování do Boží stvořitelské činnosti?

    • :) napsal:

      Ano, tyhle argumenty jsou skutečně hodně vágní. Já osobně bych chtěl vidět tvora, který by byl vůbec schopen zasahovat do „Boží stvořitelské činnosti“…

  5. P. Gilbert napsal:

    Znám jednoho takového, na něhož by pasoval psychologický portrét: pošramocený charakter a chorobná schizofrenní mysli, rozhádaný mnohonásobný politicko-stranický fluktuant, nemá ani problém s křivým obviňováním, stavět se do role Spasitele a ředitele Zeměkoule.Bohužel tyto znaky jsou dnes natolik rozšířené, že snažit se o jeho identifikaci je téměř nemožné. Musíme se spokojit s konstatováním, že ani Církev sv. není od takových elementů uchráněna. Adolfe, mohl byste být konkretnější?

  6. Michal Kretschmer napsal:

    Takto psát poměrně konkrétně (např.rozhádaný mnohonásobný politicko-stranický fluktuant) o někom nejmenovaném není dobré. Buď je třeba jej pojmenovat (tuším, koho má autor na mysli) a pak také dokázat, že skutečně zastává ony zmiňované heretické morální postoje, nebo je třeba se omezit na to, že církev je svatá, brány pekelné ji nepřemohou, ale že v ní na růlzných míéstech mohou být bludaři, zejména dnes, kdy se proti nim zhusta nepostupuje.

    Takto napsaný článek nepřipouští smysluplnou diskusi o onom domnělém „bludaři“.

    • P. Gilbert napsal:

      Myslím, že by nebylo na škodu, kdyby autor článku, když už řekl ono A doplnil i to nutné B a zlo konkrétně pojmenoval. Ďábel nebere půl duše a nepojmenovat zlo je zůstat na polovině cesty. Vždyt i ta italská výstražná cedule Attenzione viperi – Pozor hadi – zlo pojmenovala a nespokojila se pouhým vykřičníkem.

      Neb jest psáno: „Vaše řeč budiž ANO, ANO, NE, NE.!“ (Mt 7, 24)

  7. jjstodola napsal:

    Končíte článek takto:

    „K výše napsanému pravdivému příběhu je dlužno poznamenat, že poznal-li v něm někdo sám sebe, pak se jedná o podobnost čistě náhodnou.“

    Takováto věta svědčí pro jednu z následujících věcí, protože v opačném případě by se daný jedinec mohl poznat a podobnost by nebyla náhodná:

    1) buď onen člověk neexistuje;
    2) nebo nečte tento web;
    3) nebo se bojíte konfrontace.

    V prvním případě balamutíte čtenáře. V druhém případě zbaběle útočíte na někoho, kdo se nemůže bránit. Ve třetím případě rovněž balamutíte čtenáře a zároveň prokazujete notnou porci zbabělosti.

    • :) napsal:

      4) Pan Adolf Švarc citovanou větu chápal pouze jako jakýsi spisovatelský kousek s domnělým vtipem spočívající v opakování fráze o „podobnosti čistě náhodné“.

      Čili úvahami nad 1)-3) nejsou vyřešeny všechny smysluplně myslitelné možnosti.

%d bloggers like this: