Koště – 17. díl

Přiblížila se večerní doba a Arik pro mne poslal další ze svých pokojských. Tentokrát to bylo mladinké sinhálské děvče, jež mi podalo vyžehlenou košili, manžetové knoflíčky, motýlka a kvalitní smoking.

„Kam přesně se mám dostavit?“

Mladá služebná bryskně odpověděla:

„Mám vás tam odvést, pane!“

Oblékl jsem se, Věděl jsem, že Arik má ve zvyku pořádat každý pátek večeři pro vybranou společnost, především pro úředníky a vojáky islámské okupační zprávy. Tušil jsem, že mne hodlá vydávat za jednoho ze svých obchodních společníků a tím mi umožnit setkat se s našimi protivníky tváří v tvář, aniž by cokoliv tušili. Bylo to riskantní, samozřejmě, ale ve válce i lásce jest nutno riskovati.

Nebyl jsem ozbrojen, neboť jsem počítal s tím, že ochranky jednotlivých vysokých potentátů si bez okolků dovolí prohledat kohokoliv, kdo se jen přiblíží k jejich pánům. Ale nepředpokládal jsem nějaké potíže, včetně násilností. Ale to jsem se mýlil.

V salónku svítilo přitlumené světlo, jednotliví hosté právě přicházeli a ochranné týmy rutinně prohledávaly každého příchozího. Překvapilo mne, jak početné jsou jednotlivé skupiny ochránců, nebývá zvykem, aby si vysoce postavený ráfik čili soudruh mohl dovolit cca desetičlenný tým bodyguardů.

Usedl jsem u stolu, pod jemně cizelovaným lustrem z broušeného českého křišťálu. Okolo mne přicházeli vysocí potentáti okupační zprávy a Arik je s úsměvem, jenž mu však byl opětován jen zřídka, usazoval u stolu.

Začalo se podávat jídlo, nejprve předkrmy a hosté se zvolna začali rozehřívat. Plněné lilky a bramborové pyré, k tomu sorbet a ti z otrlejších si začali nalévat šampaňské značky Mumm.

Byl to nebetyčný rozdíl mezi bojištěm kdesi v zapomenuté části Afriky, avšak v zátylku jsem pociťoval stejné mrazení, které mne doprovázelo vždy při setkání s nepřítelem. Pocit šestého smyslu napovídajícího hrozící nebezpečí. Tušil jsem, že něco hrozí, ale absolutně jsem nečekal to, co příšlo.

Když se přiblížila desátá hodina, stalo se náhle cosi velmi překvapivého. Hotel se doslova rozvlnil na svých základech, jak jej mohutná detonace rozhýbala. V salónku vládl naprostý chaos, ochrankáři se pokoušeli sebrat ze země popadané zakrvácené hosty, jemně poprášené bílým prachem z rozdrcených betonových stěn.

Exploze námi doslova mrštila proti zdi, kde jsme vstávali z rozdrcených židlí a mátožně se potáceli po rozbitém salónu.

Muselo dojít k pumovému atentátu na hotel, jenž musel být akcí nějaké nám i Arikovi neznámé skupiny, jinak by na hotel, jako na místo odboje nezaútočili.

Křik žen podmalovávalo ječení sirén přijíždějících sanitních vozů. Uvědomil jsem si, že že za malou chvíli sem vtrhne vyšetřovací jednotka, vůči níž by nemusela má falešná identita obstát, navíc Arika nebylo vidět a do nepřehledné situace uvnitř hotelu jsem se nehodlal pouštět.

Sténání raněných nepřestávalo, když se mne náhle dotkla jemná ženská ruka.

„Pojďte prosím se mnou, vyvedu vás odsud.“

Má známá z dopoledne, pokojská Brigitte se tu objevila jako mávnutím kouzelného proutku.

Pokračování příště. Předchozí díly: I, II, III, IV,V, VI,VII,VIII, IX, X, XI, XII, XIII, XIV, XV, XVI

Antonín Šalanský

Tento příběh je pokusem o popis alternativního světa, který vychází z reálií současnosti, použité techniky, společenských systémů, religionizity a geopolitiky. Všechny postavy v něm jsou vymyšleny a jejich podoba s reálně žijícími postavami je čistě náhodná. Pokud však budou jisté události připomínat naší realitu, mělo by to být laskavému čtenáři a milé čtenářce spíše k poučení a zamyšlení.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: