Největší nepřítel křesťanství

Jsou lidé, kteří si myslí, že největším nepřítelem křesťanství, největším pokušením pro křesťana, je ateismus. Samozřejmě to není pravda. Není jím dokonce ani agnosticismus, přestože představuje mnohem větší pokušení a lidská lenost k němu směřuje. Tím skutečným „number one“ je liberální „křesťanství“. Nejenže přes ně směřuje k ateismu a agnosticismu většina odpadlíků, ale objektivně je ze všech třech těchto stavů nejtrestuhodnější…

Ateistovi může být omluvou upřímné přesvědčení, že Bůh není. Přesvědčení, že bojuje za pravdu proti tmářství a tak slouží společnosti. Je to sice těžký omyl, ale nezaviněná nevědomost hříchu nečiní. Agnostikovi může být omluvou jeho přesvědčení, že o existenci a neexistenci Boha není možné získat žádné smysluplné informace, tím méně pak o tom, jaký případně existující Bůh/bůh vůbec je a co chce. Ale co říci o liberálním pseudokřesťanovi?

Liberální pseudokřesťan se stále považuje za křesťana – pochopitelně toho nejlepšího, tj. liberálního. Pomineme-li nečetné šílence, kteří kolem sebe máchají s tím absurdním termínem „kulturní křesťanství“, tak liberální „křesťan“ ví, že existuje Bůh. Tato skutečnost ho ovšem nechává zcela klidným. Je proti přehnanému prokazování úcty Bohu ve všech směrech. A samozřejmě ho zas až tak nezajímá, co si Bůh myslí, že by měl dělat (samozřejmě za předpokladu, že je vůbec schopen připustit, že Bůh je nějakého smysluplného myšlení schopen). Sám si určuje, co je „křesťanské“. Křesťanské pravdy a povinnosti buďto nezná, nebo si z nich vybírá, co se mu líbí. Trestu se nebojí, protože Bůh, pokud existuje v nějakém relevantním osobnějším smyslu, musí být nepochybně stejný liberál, jako je on sám…

Liberální pseudokřesťan zpochybní všechno, i Bibli. Vlastně tu především, protože při pohledu na ni nejvíce vyniká jeho neposlušnost a opovržení Bohem. Zázraky neexistují, všechno dění v Bibli je třeba vysvětlit „přirozeně“. Panenství Panny Marie? Vzkříšení Lazara? Zmrtvýchvstání Páně? Na takové „nesmysly“ liberální „křesťan“ zpravidla nevěří. A ve jménu vědecko-kritické metody si žongluje s Biblí, jak se mu zachce: tohle je jen obrazně řečeno, tamto zapisovatelé špatně pochopili, tohle určitě vědomě zkreslili a toto už neplatí. (A sv. Pavel byl praštěný bigot a sv. Jan regulérní šílenec…) Ach, jak tvárná je potom Bible a celé křesťanství s ní!

Ze skutečných křesťanů dělá liberální rétorika konzervativce, tradicionalisty, fundamentalisty a bigoty. Primitivní liberály to zcela uspokojí, ti inteligentnější to ještě vylepší rétorikou o dvou křídlech církve, v nichž ti progresívní (tj. oni) táhnou Církev vpřed, zatímco ti konzervativní dohlížejí, aby neulítli dopředu příliš rychle (všiměte si, že toto přirovnání dává liberálům pravdu i konečné vítězství – jak by ne, když si je vymysleli oni sami). Tam, kde zrovna liberálové svádějí s křesťany hlavní modernizační boje, přejmenovávají křesťanský postoj nejprve na „konzervativní“ a posléze na ultraortodoxní, (ultra)tradicionalistický až bigotní. Jediný správný postoj, založený ve skutečnosti na povinné věrnosti křesťanské víře a morálce, se tak v jejich rétorice stává hloupým postojem, založeným na tmářství, zabejčenosti a strachu z neznámého. Přidáme k tomu hlavní mantry liberálů: Láska, Tolerance a Ekumenismus (nedejte se zmýlit křesťanskostí těchto pojmů, v řeči liberálních pseudokřesťanů mají velmi nekřesťanský obsah) a pochopili jsme alchymii jejich rétoriky.

Říká se, že není nad konkrétní a aktuální příklady. Podívejme se tedy na článek Adama Borziče, klasického to představitele liberální pseudokřesťanství, který vyšel  v levicově-liberálním Deníku Referendum (pravidelnější procházení tohoto periodika doporučuji jen křesťanům se silným žaludkem, pevnými nervy a pevnou vírou). Jmenuje se Zadní voj a duhoví lidé a je vyloženě klasickým liberálním oblbovadlem, pracujícím zcela podle výše uvedeného principu…

V prvním odstavci autor vysvětlí, jak moc si jako liberál konzervativců a tradicionalistů váží a připomene pár jejich úctyhodných velikánů (nebo alespoň osob, které on za konzervativní velikány považuje), v prvé řadě Chestertona. Tolik je přece obdivuje a tolik ho oslovili… Že to s tím oslovením asi nebude tak horké, ukazuje zbytek článku…

Kola demagogie a propagandy se roztočila na plné obrátky. V druhém odstavci autor připomene „temné stránky konzervativismu  a tradicionalismu“, do kterých se to může zvrhnout, a přiřadí mezi tradicionalisty a konzervativce, coby odstrašující příklad, norského šílence a masového vraha, který je ovšem ve skutečnosti stejně jako Borzič liberální pseudokřesťan, produkt liberálního luteránství a liberální výchovy, a od svého „idolu“ Churchila toho převzal asi tolik, co sám Borzič od Chestertona. Nu a tohle všechno pak poslouží jako základ, aby veskrze křesťanský postoj k tak absurdní a amorální akci, jako je Prague Pride, byl označen za klasický projev úpadkovitého konzervativismu, směřující někam ke krveprolití ve stylu norských masakrů.

V dalších odstavcích se autor posouvá k větším extrémům, takže křesťanský postoj se v jeho rétorice přes nenávistný postoj úpadkového kozervativismu stal nakonec postojem (neo)nacistickým a mimo to nemoderním, zpátečnickým a, ó hrůzo největší!, dokonce homofóbním. A taky se autor, ke své škodě, snaží své nesmyslné konstrukci dodat podpůrné argumenty, přičemž doufá, že čtenář v záplavě silných termínů nezaregistruje, že jeho argumentace je vyloženě antikřesťanská, evidentně popírající zásadní pravdy a prvky křesťanské víry a morálky, místy pak i zdravého rozumu… A, což je opravdu mimořádná drzost, definuje i, jak má vypadat správný konzervativismus. Pochopitelě velmi liberálně… :-)

Jen stručně souhrn největších lapsů a podvodů. Autor svým přístupem popírá přirozený zákon, na němž stojí křesťanská morálka (včetně té sexuální), rozdíl mezi dispozicí a jednáním (kritika akcí sodomitů není kritikou homosexuálů ani výrazem nenávisti k nim) i biblické texty jasně odsuzující homosexuální jednání (nejpíše dospěl k názoru, že už nejsou „in“). Zcela iracionálně a antibiblicky popírá souvislost mezi křesťanstvím a rodinou (aniž by ovšem přišel s jediným smysluplným argumentem pro toto tvrzení, pouze se odvolává na „křesťanské filosofy“).

Pochopitelně se odvolává na další liberální pseudokřesťany, coby autority, které ovšem autoritami pro křesťana býti nemohou. Mluví o ekumenické bohoslužbě při Prague Pride, ačkoliv oba duchovní, kteří ji vedli, byli z ČCE (v níž je liberální pseudokřesťanství standardem). Navíc Miloš Rejchrt, který ji vedl, ji nikdy za ekumenickou neoznačil a dokonce vyjádřil nad akcí Prague Pride pobouření. Autor též připomíná nedávné prohlášení 400 německých „katolických“ teologů, ač ve skutečnosti ani zdaleka nešlo o 400 teologů a autor dobře ví, že dotyční v něm otevřeně popírají závazné katolické učení (což platí i o tom zmiňovaném „konvertitovi ke katolicismu“).

Autor samozřejmě nešetří falešným soucitem a řečmi o lásce, pochopitelně velmi nekřesťansky a nelogicky pojaté. Skutečná láska samozřejmě nikdy nemůže nikoho podpořit ve zlém jednání, protože zlo je jí cizí. Na konci ještě označuje křesťanskou morálku za šedivou a nudnou a amorální akci hodnotí jako pozitivní narušení této šedi. Velice mi to připomíná některé kapitoly z Lewisovy knihy Rady zkušeného ďábla… Pan Borzič by v této oblasti jako pokušitel jistě žádných obsáhlejších rad nepotřeboval…

Kdysi kdosi moudrý napsal, že žádný katolík se nestal ateistou, aniž by již předtím byl velkým hříšníkem. Dodám k tomu, že málokterý absolvoval tuto cestu mimo (třeba skrytý) liberální pseudokatolicismus, v němž si své hříchy legalizoval, omlouval a hýčkal… A pokud odtamtud pokračoval k ateismu, bylo to vlastně zlepšení, protože právě toto zmrzačené a zrazující „křesťanství“ je pravým pekelným ideálem, nejzaručenější vstupenkou do pekla. Koneckonců – Ďábel byl klasický vzdělaný liberální „katolík“. Ne nevědomý. Ne nevěřící. Pouze neposlušný a nerespektující Boha a jím stanovené hranice dobra a zla.

Jak tomuto čelit? Zásadní je neztrácet úctu k Bohu, vzdělávat se ve víře a nezapomínat několik zásadních faktů:

1) Křesťanství je komplexní návod na svatý a správný život. Ne sbírka nahodilých rad, z nichž si budeme vybírat, které poslechneme a které se (zrovna teď) nehodí.

2) Bůh je nejen nejvýše milosrdný, ale i nejvýše spravedlivý. A cesta do Nebe (pro kterou v prvé řadě žijeme) je klikatá a úzká. Ne, jak nám Kristus jasně sdělil, Peklo opravdu není prázdné.

3) Skutečná láska nikdy nespolupracuje se zlem. Protože je opakem zla a protože ví, že cesta k dobru přes zlo nikdy nevede.

Ale nedejte se mýlit. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to nesmírně těžké. Protože v každém křesťanovi dříme jakýsi zárodek liberála, který se dere na povrch pokaždé, když přijde nějaké pokušení. A věřte mi, přátelé, pokud o tom pochybujete, je to tím, že jste dosud žádné pořádné pokušení nepotkali.

Ignác Pospíšil

Advertisements

13 Responses to Největší nepřítel křesťanství

  1. jjstodola napsal:

    Článek pana Borziče přece nemůže být tak špatný, když jej Ivan Štampach nazval v komentářích skvělým textem!:-)

  2. Michal Kretschmer napsal:

    Článek líčí včetně uváděných příkladů nejkřiklavější variantu tzv. liberálního křesťanství. Scestnost takového pojetí je snadno poznatelná. Nebezpečnější jsou ale o něco mírnější formy takového liberalismu projevující se např. v ohánění se lidskou důstojností, lidskými právy, tolerancí, potřebou hovořit srozumitelně k dnešním lidem, dialogem, ekumenismem, láskou, živým vztahem ke Kristu – přestože to vše v jisté míře je správné, je to zneužíváno a špatně vykládáno.

  3. Hamish napsal:

    Dobrý článek, díky.
    Jen ten závěr se mi nějak moc nelíbí. Nemyslím si, že by pokušení budilo v člověku liberála.

    • Michal Kretschmer napsal:

      Člověk, jenž se dopustí hříchu a má „pocit“ viny, se může s tím kromě lítosti „vyrovnat“ popřením, že šlo o hřích, což býva nakonec horší než ten hřích sám.

      Podobně ohledně pokušení: je třeba s ním bojovat. Horší variantou je mu podlehnout a nejhorší je si namluvit, že to není pokušení, protože to nesvádí ke hříchu.

      Takhle bych tomu rozuměl a interpretoval tu Ignácovu větu o zárodku liberála při pokušení.

  4. Mirek napsal:

    Ale prece liberalni krestan si mysli uplne stejne, ze ma pravdu, jako si to mysli agnostik nebo ateista, v tom neni vubec zadny rozdil. Takze pokud ma Ignac omluvu pro agnostiky a ateisty, mel by ji mit stejnou i pro liberalni krestany.

    • cinicius napsal:

      Nicméně rozdíl tu je – je vysvětlen v článku…

    • Michal Kretschmer napsal:

      Věřící křesťan má jako zdroj poznání kromě přirozeného rozumu též bibli jako Boží slovo. Považuje-li se za katolíka, tak má k tomu ještě apoštolskou tradici a učitelský úřad církve. Takže, jakkoli člověku nepřísluší konkrétně soudit stav svědomí jednotlivce, obecně lze říci, že vina tzv. liberálních křesťanů je větší než atheistů či agnostiků, ledaže onoho jednotlivce částečně omlouvají nějaké nám neznámé zvláštní okolnosti.

      • Mirek napsal:

        Podle me si i liberalni katolici mysli, ze jsou verni bibli, apostolske tradici a ucitelskemu uradu, aspon ten text na me dela ten dojem. Akorat to trochu jinak interpretuji, to, cemu jsou verni (obsahove). Ale samozrejme je taky mozne, ze tak intuitivne a mimovolne, pszchologicky, resi problem rozporu mezi svym svedomim a katolickou virou: tohle dodnes katolici nemaji poradne vyreseno, nikde v katechismu neni jasne receno „pokud ti sve svedomi rika, ze neco ze zde podavaneho katolickeho uceni je spatne, prestan byt katolikem“.

  5. vonrammstein napsal:

    No, přečetl jsem si to a ba co více-uložil k podrobnéjšímu studiu. Ten člověk musel vystudovat Vysokou školu demagogickou. A pokud náhodou ještě neexistuje, patrně ji vbrzku založí. Takové penzum zhovadilosti je obtížné najít i na pohanských webech.

  6. cinicius napsal:

    Na tento článek zareagoval pan Štampach. Pokud stojíte o to přečíst si reakci odpadlého a exkomunikováného kněze a předního představitele českého liberálního pseudokřesťanství…

    http://denikreferendum.cz/clanek/11437-svet-plny-nepratel

    Škoda jen, že pan Štampach narozdíl ode mne postrádá odvahu přímo odkázat na článek, se kterým polemizuje…

    • cinicius napsal:

      Přiznám se, že za nejvtipnější část považuji tu, kde Štampach prohlašuje Krista za liberála na základě několika větiček brutálně vytržených z kontextu. Ale soutěží s ní ta, kde se „vypořádává“ s mou konkrétní kritikou článku pana Borziče.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: