O nečistotě

Sv. Jan Maria Vianney

Tu řekl král sloužícím: „Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Mt 22,13)

Jestliže nás každý smrtelný hřích může uvrhnout do pekla, tak co teprve hanebný hřích nečistoty? Což už sám název této neřesti nemusí poděsit každého člověka a tím více křesťana? Ach, kdybych vám tak mohl důkladně vyložit, jak černá a hnusná neřest je tento hřích. Potom byste před ním utíkali a nechtěli byste se s ním již nikdy setkat! Můj Bože! Jak se může křesťan oddávat takovéto nectnosti, která ho strašně ponižuje, která ho hanobí a sráží na úroveň zvířete bez rozumu! Jak se může oddávat takovému – řekněme to prostě – zločinu, který přináší lidské duši tak strašnou zkázu. A přesto přese všechno je křesťan Boží svatyní a živým článkem mystického těla, jehož hlavou je Ježíš Kristus.

Proč se člověk vrhá do nestydaté nevázanosti, která mu zkracuje život, připravuje ho o dobré jméno a zajišťuje mu nešťastnou věčnost? Abychom se vystříhali tohoto hříchu, ukáži vám nejprve celou jeho ohavnost; za druhé vám povím, jak se před ním můžeme chránit; a za třetí vám ukáži příčinu tohoto hříchu, a nakonec vás poučím, jaké prostředky máme užívat, abychom se před ním uchránili.

I.
Jestliže vám chci ukázat hrůznost tohoto proklatého hříchu – hříchu, který tolik duší uvádí do zatracení – bylo by třeba otevřít před vašimi zraky peklo s celou jeho hrůzou a ukázat vám, jak strašně Boží všemohoucnost dopadá na nešťastné oběti této neřesti. Přiznáte, že člověk není schopen úplně porozumět ani hnusotě tohoto hříchu, ale ani tvrdosti Boží, která nečisté trestá navěky. Řeknu jenom to, že kdo se dopouští hříchu nečistoty, ten se dopouští svým způsobem svatokrádeže, protože znevažuje článek Kristova těla a svatyni Ducha Svatého, kterou naše tělo je (srov. 1Kor 6,15-19). Z toho, i když nepřímo, můžeme vypozorovat, jak velký je v Božím pohledu tento hřích a jak velký zasluhuje trest.
Bylo by třeba, bratři moji, postavit nyní před vás nestydatou královnu Jezabel, která pro svou neřest zahubila mnoho duší; ona sama vám musí vykreslit strašný, pochmurný a zoufalý obraz muk, které nyní snáší v pekle a bude muset snášet na věky. Uslyšeli byste, jak uprostřed sžírajících plamenů ječí: „Běda mi, jak strašně trpím! Ach, překrásné nebe, nikdy tě nespatřím – pro mě už všechno skončilo. Prokletý hříchu nečistoty! To kvůli tobě jsem teď v plamenech, které mě požírají. – Ach, jak draze musím platit za hnusný, prchající požitek! Kdybych se mohla ještě jednou vrátit na zemi. Uměla bych docenit ctnost čistoty!“

A pojďme ještě dále, abyste mohli důkladněji poznat zrůdnost tohoto hříchu. A nemluvme teď o pohanech, kteří neměli to štěstí poznat dobrého Boha. Mám na mysli křesťana, který ví, že ho tento hřích zbavuje nebeského dědictví, že proměňuje syny Boha v syny hněvu a zavržení. Ještě jednou opakuji, že mluvím o křesťanech, které Ježíš Kristus vykoupil svou Nejsvětější Krví a učinil příbytkem Božím. Nemohu pochopit, jak se může křesťan oddávat této hnusotě. Už sama myšlenka na to musí člověka smrtelně zastrašit. Duch Svatý říká, že ubožák, který se oddá této nevázanosti, zasluhuje, aby ho duch pekelný zadupával tak, jak lidské nohy dupou po smetí.

– Sv. Brigitě Kristus kdysi zjevil, že pro neřestníky připravil strašná muka, ale že skoro už všichni lidé padli za obět této hanebné neřesti.

Vezměme do ruky Písmo svaté a podívejme se, jak tvrdě stíhá Bůh nečisté lidi už od počátku světa. Pohleďme, jak už před potopou se lidé oddali tomuto potvornému neřádu. Milosrdný Bůh nemůže snést tento pohled – lituje, že stvořil člověka a rozhodne se ho tvrdě potrestat. Otvírají se tedy nebeské prostory, vody potopy zalévají celý svět a očisťují poníženou zemi (srov. Gn 6). A pojďme dále. Obyvatelé Sodomy a Gomory se spolu se sousedními městy oddávali ošklivým neřestem. Bůh, zachvácený oprávněným hněvem, spouští na ta prokletá místa déšť ohně a spaluje tam všechny živé bytosti. Oheň a síra zabili všechno – lidi, zvířata, stromy, dokonce i země a kamení se stalo obětí Božího hněvu. Tam, kde předtím byla úrodná pole a pěkné skalnaté pahorky, tam nyní nacházíme Mrtvé moře, ve kterém nemůže přežít žádná ryba. Občas se setkáme na jeho březích s čímsi, co připomíná ovoce, jsou to však hrudky popela, připomínající lidské oko (srov. Gn 19). A ještě na jiném místě čteme, že Pán Bůh nařídil potrestat smrtí 24 000 lidí za to, že se oddávali nemravnosti (srov. Nm 25,9).

Směle můžeme říci, že právě tento proklatý hřích byl příčinou všech neštěstí vyvoleného lidu. Pohleďme na Davida, na Šalamouna, či na jiné biblické postavy. Co bylo původem pohany, která padla na ně a na jejich poddané? Což ne ta proklatá neřest? Ach, můj Bože, kolik duší ti vyrvává tento hřích! A kolik obětí přináší peklu!

V Novém zákoně nejsou tresty za smilstvo menší. Sv. Jan v Apokalypse vidí hřích nečistoty představený postavou ženy, která sedí na odporném zvířeti, majícím sedm hlav a deset rohů (Zj 17,3). Chce nám tím ukázat, že tělesný hřích se vztahuje na všechna Boží přikázání, že je příčinou jejich překračování, že táhne za sebou všechny hlavní hříchy. Jestliže se chcete doopravdy obrátit, vyhněte se pokleskům nečistého člověka. Všimněte si, že se žádostivostí těla se boří všechna přikázání a člověk se stane vinný ve všech hlavních hříších. Nemusím tu zacházet do všech podrobností – sami to vidíte na vlastní oči. Dodám jen, že žádný jiný hřích nebývá zdrojem tolika svatokrádeží. Mnozí lidé to podceňují; jiní, i když dobře vědí, co to pro ně znamená, nechtějí se zpovídat ze svatokrádeží, nerozlučných dcer nemravnosti. Teprve na posledním soudu poznáme, kolik lidí uvrhla nečistota do věčného zavržení. Ano, bratři, tento hřích je výjimečně hnusný, a proto ho lidé konají v tajnosti. Chtějí ho skrýt dokonce i před sebou, i když dobře vědí, jak hluboko do něj zabředli.

II.
Abyste snadněji pochopili, jak často se křesťané s tímto hříchem setkají, povím vám nyní, jakými způsoby je možné se ho dopustit. Proti šestému přikázání se lidé prohřešují: myšlenkami, touhami, pohledy, slovy, skutky a situacemi.

1) Nejprve myšlenkami: Mnohým se nepodaří rozlišit myšlenky od tužeb – z toho pak snadno vznikají svatokrádežné zpovědi. Zlá myšlenka je špatná tehdy, když se dobrovolně zabýváme  nějakou nesprávnou řečí, vztahující se k nám samým nebo k někomu jinému: i když ještě nejsme ochotni realizovat tuto myšlenku, ale plazíme se po těch špinavých a neslušných tématech. Při zpovědi je třeba vždycky říci, jak dlouho jste přemýšleli nad nějakou neřestnou věcí, je třeba také vyznat, zda jste se myšlenkami vraceli k nějaké neslušné rozmluvě, hříšné důvěrnosti, anebo něčeho, co jste viděli. – Zlý duch vám staví před oči rozmanité neřestné věci,  urputně se snaží, aby vás alespoň myšlenkou přivedl ke hříchu.

2) Hřešíme také touhami. – Rozdíl mezi myšlenkou a touhou spočívá v tom, že touha směřuje k vykonání myšlenky. Touhou hřeší ten, kdo chce nečistý hřích uskutečnit, kdo k tomu hledá příležitost. A tehdy je potřeba při zpovědi jednoznačně říci, jestli byla tato touha skryta ještě hluboko v duši, nebo zda jsme již užívali nějaké prostředky k jejímu naplnění, nebo jestli jsme někoho obtěžovali majíce zlé úmysly; zda jsme někoho chtěli zlákat ke zlému – bratra, sestru, dítě, matku, sestřenici, bratrance či příbuzné. Kdyby někdo z vlastní viny nevyznal takovéto okolnosti, neměla by jeho zpověď žádnou cenu. Není třeba nikoho konkrétně jmenovat, ale kdyby někdo nevyznal, že se dopustil něčeho neuctivého s bratrem či sestrou, a jen obecně řekl, že „zhřešil proti ctnosti čistoty“ – nebylo by jistě takovéto vyznání dostačující.

3) Hřeší ten, kdo věnuje pozornost nečistým předmětům a obecně řečem, které nás snadno mohou přivést k pádu. Zrak je bránou, skrze kterou často vchází do duše hřích. Proto spravedlivý Job řekl: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?“ (Job 31,1).

4) Hřešit můžeme také slovy. Skrze řeč vyjadřujeme navenek to, co si myslíme a co se děje v našem srdci. Je tedy třeba se zpovídat také ze všech nečistých slov a dodat, jak dlouho trvala taková  nemravná rozmluva, jaké pohnutky vás k ní vedly a v přítomnosti kolika a jakých osob jste vedli nečisté řeči. Ach, bratři, pro mnoho dětí by bylo lépe, aby upadly do spárů tygra nebo lva, než se dostat do vlivu oplzlých lidí. Ústa mluví, čím srdce přetéká. Když to víme, snadno pochopíme, jak zkažená musí být srdce těch nebožáků, kteří se brodí a válejí v blátě nečistoty. Ó, Bože, ty sám jsi řekl, že strom se pozná po ovoci. Podle odporných řečí se pozná duchovní hniloba člověka.

5) Hřešit je možno také skutky. K takovýmto skutkům patří nedovolené dotýkání se jiných nebo nevhodné líbání. Nechci o tom blíže mluvit, protože dobře chápete, o co jde. Ale naproti tomu, kde jsou ti, kteří by se z takovýchto věcí zpovídali? Není divu – a ještě jednou to opakuji – že hřích nečistoty se stává úvodem k tolika svatokrádežím. Dozvíme se o tom podrobně v ten strašný den Božího zúčtování! Kolik děvčat tráví dvě nebo tři hodiny o samotě s nemravami? Jaké ohyzdné rozmluvy se tam odbývají, jak skutečně se ústa stávají pekelnými spáry! Ach, Bože, jak se uprostřed tak neuhasitelného ohně nemá rozpálit žádostivostí.

6) Hřeší se také tehdy, když se někomu dává příležitost k nečistému hříchu anebo se někdo takovéto příležitosti vystavuje. Vztahuje se to především na ženy, které se vyzývavě oblékají, a tím mají podíl na pohoršení jiných. Teprve na soudu Božím se dovědí, kolik pádů tím zapříčinily. Velká vina zatěžuje také ty osoby, které se dopouštějí rozmanitých flirtů a koketérií. – Není možno omlouvat člověka, který se s takovými osobami dává do rozhovoru. Je možné, že on v takové rozmluvě nenachází zálibu, ale postupuje špatně, hlavně se dobrovolně vystavuje nebezpečí. Ať tedy více uvažují ti, kteří už pod záminkou dohodnutého manželství spolu tráví mnoho času, dokonce i v noci. Ta všechny objetí, ke kterým dojde, dýchají smyslností, a vždycky jsou smrtelnými hříchy. Proto jmenovaní musí postupovat velmi ostražitě, aby je jednou Bůh těžce nepotrestal za hříchy spáchané před uzavřením manželství. A taktéž i sourozenci musí dávat pozor, aby mezi nimi nedošlo k žádným důvěrnostem. Těžká odpovědnost doléhá na rodiče, kteří nebdí nad skutky svých dětí.

Proti svaté ctnosti čistoty hřeší také ten, kdo se v noci ukazuje lidem bez přiměřeného zahalení – např. když jde otevřít dveře nebo pomoci nemocnému. Také matka musí dbát na to, aby nepohlížela nečistě na své děti a nedovolovala si nepotřebné dotýkání. Otcové, matky a nejednou i představení těžce zodpovídají před Bohem za to, když se ukáže, že se z jejich viny objevily mezi dětmi nebo podřízeným hříšné důvěrnosti.

Hříchu se dopouští ten, kdo čte špatné knížky nebo je půjčuje jiným, ale i ten, kdo si prozpěvuje nemravné písničky. Špatné jsou také milostné dopisy a korespondence. Dále má na cizím hříchu účast ten, kdo usnadní mladým lidem setkání pod záminkou zkoušení manželství.  Jestliže chcete, aby vaše zpovědi byly dobré, musíte vyznat všechny okolnosti s tím spojené. Jestliže se dopustíte hříchu smilstva, stáváte se sluhy a otroky ďábla a uvrhujete se do věčného zatracení. Ale kdybyste někoho mladého přivedli k hříchu poprvé, kdybyste ho připravili o nevinnost a květ panenství, a otevřeli tak ďáblu bránu do jeho srdce – kdybyste duši, která byla předmětem lásky Nejsvětější Trojice, uzamkli nebe činíce z ní předmět hodný prokletí na zemi i na nebi, spáchali byste velmi těžký hřích a jako z takového byste se z něho museli vyzpovídat. Zhřešit s osobou svobodnou, neoddanou, nepříbuznou, je podle učení sv. Pavla těžkým přestoupením – je hříchem, který uzamyká nebe a otvírá věčné propasti. Mnohem těžší zločin ale je, jestliže někdo hřeší s osobou oddanou. Je to totiž strašná nevěra, která znehodnocuje a ničí všechny milosti svátosti manželství, strašná věrolomnost a pošlapání přísah uzavřených před oltářem nejen v přítomnosti andělů, ale také před Ježíšem Kristem. Takový zločin přivádí prokletí na celý dům i farnost. Hřích s osobou nespřízněnou a neoddanou je smrtelný a ničí nás na věky. Kdo ale hřeší i přes svazek manželský nebo příbuzenský (např. otec s dcerou, matka se synem, bratr se sestrou, s nevlastní sestrou, bratranec se sestřenicí), páchá zločin tak těžký, že větší už si nelze ani představit. Takový člověk se totiž vysmívá nejsvatějším právům studu, znevažuje a zašlapává všechna práva náboženská i přirozená. A vrcholem je hřích s osobou zasvěcenou Bohu, který je štítem zla, protože je strašlivou svatokrádeží.

Ach, můj Bože, jak se křesťané mohou oddávat takovýmto nestydatostem! Kdyby se alespoň po těchto strašných úpadcích utíkali k Bohu a prosili ho o odpuštění, aby je ráčil vytrhnout z té hluboké propasti! A co si máme myslet o tom, že velká část lidí si i přes spáchání hříchu nečistoty žije pokojně a bez zamhouření oka směřuje k věčnému zatracení?

III.
Můžete se nyní zeptat, co lidi obyčejně vede k tomuto pádu. Každé dítě, které se učí katechismu, snadno odpoví, že původem bývají tance, bály, časté důvěrné dotyky s osobami pohlavně zvrácenými, muzika, příliš volné řeči, nemravné oblékání a neúměrný vztah k jídlu a pití.

A proč nekontrolování se při jídlu a pití vede ke zlému? Je to tím, že tělo dychtí proti duchu a žene ho do zhouby. Konečně proto je třeba ho umrtvovat – jinak dříve nebo později strhne duši do pekla. Osoba, které záleží na záchraně duše, se každý den umrtvuje – byť by jen v malém mluvení, nebo v jídle či v odpočinku. Sv. Augustin tvrdí, že pijanství velmi snadno přivádí k nečistotě. Vejdete na chvíli do nějaké hospody nebo pobudete chvíli v přítomnosti opilce a stane se, že z úst člověka, který nad sebou nemá řádnou kontrolu, vylétnou slova nemravná a špinavá. Přesvědčte se také, že chování takových lidí je hanebné – dělají řeči, kterých by se za střízlivosti nikdy nedopustili. Jestli si tedy, drazí bratři, chcete zachovat čistotu duše, pak v neposlední řadě musíte něco odepřít svému tělu, jinak vás přivede do záhuby.

Také bály a tance jsou z tohoto pohledu velice nebezpečné. Nejméně tři čtvrtiny mladých lidí se z tohoto důvodu dostanou do spárů nečistého ducha. Nemusím vám to dokazovat, protože už z vlastní zkušenosti víte, kolik špatných myšlenek, kolik nevhodných tužeb a nemorálních poklesků způsobují tance. Moc se nedivím, že osm francouzských synod zakázalo svévolné zábavy pod těžkými tresty. Ale řeknete mi, proč to někteří kněží nepovažují za hřích? Řeknu jen tolik, že před Bohem bude každý skládat účty za sebe. Proč se tolik mladých lidí ničí? Proč nepřistupují ke svátosti svatých? Proč opouštějí modlitbu? Původem toho jsou zábavy a tance, které přesahují do pozdní noci. – Kolik děvčat ztratilo z toho důvodu dobré jméno – a ještě více: svou ubohou duši, nebe, i Boha! Sv. Augustin tvrdí, že menším zlem by bylo celou neděli pracovat, než strávit ji při tancích! Ano, moji bratři, teprve na posledním soudu se přesvědčíme, že kvůli těm zábavám děvčata, která tak ráda na nich pobývala, nadělala víc hříchů než mají vlasů na hlavě. Kolik je přitom spácháno nečistých pohledů, kolik tužeb, kolik nečistých doteků, nemravných slov, rozmanitých objetí, kolik závisti a klevet? – Dobře řekl trpící Job: „Hulákají při bubínku a citaře a radují se za zvuku flétny. Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku“ ( Job 21,12 -13). Prorok Ezechiel říká z Božího nařízení Židům, že za tance na ně padne tvrdý trest, aby se toho celý izraelský lid začal bát. Sv. Jan Chrizostom tvrdí, že patriarchové Abrahám, Izák a Jákob nedovolovali pořádat plesy na svých slavnostech bojíce se trestů nebes. Zřejmě není třeba k tomu vyhledávat dlouhá zdůvodnění. Zeptám se vás jen: Povězte upřímně, chtěli byste zemřít poté, co se vrátíte z tancovačky? Určitě ne. Sami tím přiznáváte, že nesmyslné oddávání se zábavám je svodem zla a že je třeba se z toho zpovídat. Za časů sv. Karla Boromejského byli lidé, kteří provozovali hýřivý způsob života, vystavováni tvrdému trestu a někdy dokonce exkomunikováni. V hodině smrti se přesvědčíte o pravdivosti toho, co říkám, ale pro mnohé už nebude čas k nápravě. Jen slepí mohou tvrdit, že při tancích nehrozí žádné nebezpečí. Kdyby to tak mělo být, proč se lidé, kteří chtěli zdobit nebe, tak ostražitě vyhýbali zábavám a tancům, proč tak litovali všech poblouznění mládí? Teď se můžeme klamat, ale až přijde den, kdy nám spadnou z očí klapky – den, v kterém nám budou nanic všechny výmluvy, v ten den budeme pohlížet na svět jiným pohledem.

Neskromnost a přehánění v oblékání nás také přivádí ke zmíněnému úpadku. Marnivost, která se projevuje způsobem oblékání, se velmi často stává příčinou milostných pohledů, nečistých myšlenek a dvojznačných nečistých rozhovorů. Kdybys chtěl, byť jen trochu, pochopit zlo, jaké z toho vzniká, musel bys alespoň na chvíli padnout na kolena před křížem a vcítit se do toho, jako bys právě v té chvíli měl být odsouzen na věky. Světské osoby jsou zdrojem nečistoty a jedovatým pohoršením pro ty, kteří nemají dostatečné síly k boji v  příležitostech, které se jim podbízí. Svůdci mají často velmi vyzývavý vzhled tváře a smělý pohled. Z jejich chování je od začátku možné rozpoznat, že jsou otroky nečistoty a chtějí zachvátit smrtelnou chorobou ty, kteří na ně hledí bez patřičné ostražitosti. Jenom pomysleme, kolik shnilých srdcí se bloumá po světě – srdcí spalovaných žádostí, srdcí, která jsou jako planoucí otep slámy?!

Jestliže jste pochopili, jak velkým zlem je nečistota a kolika způsoby je možné se jí dopustit, proste Boha, aby vás naplnil svatou bázní a uchránil od těchto ošklivých pádů.

IV.
Pozastavme se nyní u toho, co je třeba dělat, abychom se uchránili před tímto strašným hříchem – hříchem, který tolik bídných duší vleče do záhuby. Prostředky k tomu nám ukazuje už učení katechismu. Proto by vám to umělo vylíčit nejedno dítě. Základem těchto prostředků je spořádaný život, modlitba, účast na svátostech, horlivá úcta k Nejsvětější Matce, vyhýbání se příležitostem ke hříchu, rychlé odvracení nečistých myšlenek, které nám podsouvá zlý duch.

Řekl jsem, že je třeba milovat spořádaný život. Nenařizuji vám tu, abyste se všichni pohřbili v pustých lesích anebo v klášterech – což však by bylo pro vás velkým štěstím. Chci vás jen varovat, abyste se vyhýbali osobám, které rády mluví v slizkých řečech, schopných zapálit obrazotvornost, a také osobám, které se zajímají jen o pozemské zájmy a vůbec nemyslí na Boha. Zvláště v neděli místo chození po návštěvách vezměte do ruky knížku – např. Následování Krista nebo životy svatých – a rozvážně ji přečtěte. Díky takové lekci se naučíte, kolik bojů vybojovali Boží vyvolení, kolik přinesli obětí, aby se líbili Bohu a zachránili svou duši. Zbožné čtení vám dodá zápal ke ctnostnému a bohabojnému životu. Čtouce životy svatých řeknete sami sobě, jako kdysi sobě řekl těžce raněný Ignác z Loyoly: Proč bych neměl dělat totéž, co konali ti svatí? Což mi dobrý Bůh nepomůže zvítězit, jak pomohl ostatním? Což pro mě není připraveno to samé nebe, které už oni zdobí? Což se nemám bát toho samého pekla, kterého se báli oni? Ano, moji bratři, je třeba se vyhýbat lidem, kteří nemají v srdci Boží lásku. Jen z nutnosti, když nás k tomu vedou naše závazky, obcujme se světem. Jestliže chceme zachovat čistotu srdce, musíme milovat modlitbu. Protože ctnost nevinnosti je darem nebe – plyne z toho, že je třeba se o ni modlit.  Skrze modlitbu se setkáváme s Bohem, anděly a svatými a oduševňujeme se. Naše srdce a mysl se odvracejí od závislosti na stvoření, zajímají se o vyšší hodnoty a stále více milují dobra nebeská.

Nemyslete však, že každým pokušením urážíme dobrého Boha. Hřích totiž záleží na svolení vůle a na příjemnosti, kterou v něm člověk hledá. I kdyby snad pokušení trvalo osm až patnáct dní, vyjdeme z něho celí, a dokonce krásnější než mládenci z rozpálené pece v Babylóně, to však pod jednou podmínkou – že budeme mít odpor ke hříchu. Je třeba se totiž co nejrychleji utíkat k Bohu a říkat: „Bože, pospěš mi na pomoc! Ty víš, že bez tebe nemohu nic udělat, že jsem velmi nakloněn k hříchu. Ale tvá posilující milost mi jistě přinese vítězství! Ach, Nejsvětější Panno, nedovol, aby se ďábel zmocnil mé duše – duše, za kterou tolik vytrpěl tvůj božský Syn.“

K zachování čistoty je třeba důstojně přistupovat ke svátostem. Kdo často a zbožně čerpá z těchto Spasitelových zdrojů, ten s lehkostí upevňuje krásné ctnosti. Dobře o tom ví pekelný duch, a proto se snaží nás odvést od zpovědi a svatého přijímání. Anebo se nás snaží zlákat ke svatokrádežnému přijímání těchto svátostí. Probouzí v nás obavy, nepokoj a odpor. Namlouvá nám, že postupujeme špatně, že kněz nás nezná, že ho podvádíme. Na tyto intriky pekla nemusíme moc obracet svou pozornost, ale právě naopak – je třeba znásobit úsilí, často přicházet k těmto zdrojům milosti a odevzdat se láskyplnému Bohu. Když vás zlý duch bude odvádět od svátosti svatých, volejte s důvěrou: „Bože, ty víš, že hledám jen tebe a spásu své ubohé duše!“ Opravdu – hrůzu z nás satan nebude mít za žádných jiných okolností, než díky častému a pokornému svatému přijímání, které je tím obdivuhodným vínem, plodícím dědictví: „Jaká je jeho dobrota, jaká jeho krása! Působí, že mládenci prospívají jako obilí a panny jako mošt“ (Zach 9,17). Jak by nebylo možné být čistý, když se do srdce přijímá král čistoty? Jestli tedy chcete zachovat nebo získat tuto krásnou ctnost, která dělá lidi rovné andělům, pak často a zbožně přistupujte ke svátostem. Peklo vám neuškodí – i kdyby sebevíce napínalo všecky snahy a nastražovalo vaší ctnosti nejhorší překážky.

Jestliže v sobě chceme zachovat svatyni Boha v celé nádheře, pak mějme velkou úctu k Nejsvětější Matce, protože ona je Královnou panen. Ona první přinesla prapor této nesrovnatelné ctnosti.

A pozastavme se teď nad tím, jak Bůh velmi cení tuto ctnost. Rodí se skrze matku chudou a nikomu neznámou, ale čistou a svatou. Jako pěstouna si vybírá sv. Josefa, který miloval tutéž ctnost a ve stupni dokonalém – i když zjevně nižším než jeho přečistá snoubenka – ji prožíval. Sv. Jan Damašský nás vřele zve, abychom měli úctu k nesrovnatelné čistotě, jakou se vyznačovala Nejsvětější Matka. Zdůrazňuje přitom, že přijmeme od Boha všechno, oč ho budeme prosit ve jménu výsady této Panny Královny. Tentýž církevní otec dodává, že tato ctnost je tak milá andělům, že v nebi neustále zpívají: „Panno nad pannami, chválíme tě a oslavujeme, Matko krásné lásky.“ Velký Mariin služebník, sv. Bernard, řekl, že více duší obrátil skrze modlitbu Zdrávas Maria než skrze všechna svá kázání. A tento svatý nám říká: „Znáte pokušení? Vzývejte o pomoc Marii a určitě vám ji dodá.“ Když se modlíme Zdrávas Maria, celé nebe se těší a peklo rmoutí, neboť si připomíná, že Maria se stala v rukou Božích nástrojem pokoření všech jeho záměrů. Proto nám tento velký světec tak vřele doporučuje utíkat se k Matce Boží. Jestli si vás zamiluje Matka Nejsvětější, pak vás bude také milovat její Syn, Ježíš Kristus. Jestliže chceme zachovat ctnost čistoty, musíme bojovat s pokušením a utíkat od příležitosti ke zlému, tak jak to dělali svatí. Např. patriarcha Josef zanechal polovinu pláště v rukou nehodné Putifarovy ženy, která ho sváděla ke hříchu, a utekl, protože nechtěl urazit Boha (srov. Gn 39,12). Čistá Zuzana raději riskovala smrt, než aby ztratila pro sebe tak drahou ctnost (srov. Dan 13).

Poslouchejte ještě, co se přihodilo sv. Martiniánovi, který na poušti trávil život zasvěcený Bohu. Jednou přišla do jeho cely na samotě jakási hříšná žena. Naříkala, že zabloudila v lese, a prosila poustevníka, aby se nad ní slitoval. Svatý ji přijal do poustevny a sám odtud odešel. Když se následujícího dne vrátil, aby se dověděl, co se s tou ženou stalo, našel ji celou nastrojenou. Uslyšel od ní, že ji poslal Bůh speciálně do této cely, aby uzavřela s Martiniánem dohodu. Pak ještě dodala, že má ve městě ohromný majetek, z kterého bude možno rozdávat velké almužny. Svatý se chtěl přesvědčit, zda to pochází od Boha, nebo je to dílo zlého ducha. Přikázal tedy ženě čekat. Řekl jí, že každý den přicházejí na toto místo lidé, kteří se odporoučejí jeho modlitbám, a proto on teď musí jít na kopeček, aby pohlédl, zda někdo nepřichází, aby nezbloudil a neodešel bez ničeho. Když tedy vyšel na kopec, uslyšel tajemný hlas: „Martiniáne, Martiniáne, proč nasloucháš hlasu satana?“ Tak ho to přesvědčilo, že po návratu do své poustevny rozpálil velkou otep a skočil do ohně. Strach před hříchem a bol, jaký pocítil v plamenech, způsobili, že začal hlasitě křičet. Tehdy přiběhla ta nešťastná žena a začala se vyptávat, kdo ho strčil do ohně. Na to svatý odpověděl: „Když teď nemohu klidně snášet oheň pozemský, jak potom snesu oheň pekelný, jestliže udělám hřích, ke kterému mě svádíš?“ Tato slova tak pohnula onou ženou, že zůstala už napořád v poustevně světce, který si vybudoval sám pro sebe celu o hodně dál, a tam žil životem pokání.

Sv. Tomáš Akvinský vyhnal nedobrou ženu ze svého příbytku rozpáleným polenem.

Sv. Benedikt, když na něj přicházela nečistá pokušení, se vrhl do trní a poranil se do krve. Jindy se vrhl až po šíji do mrazivé vody, aby tímto způsobem uhasil nečistou žádost. Musíme znovu pocítit chvění, když čteme svědectví tak velkého učitele církve, jako je sv. Jeroným:
„V rozlehlé, sluncem spálené poušti nepřestávám plakat u nohou Ukřižovaného, živím se černým chlebem a bylinami, spím na holé zemi a piji vodu z pramene – dokonce i v čase nemoci. Když na mě přijde pokušení, vezmu do rukou kámen a biji se jím v prsa tak, že krev vytéká z úst, a přesto mi zlý nedá pokoj. Vždy je třeba mít v rukou zbraň.“ Jaký tedy, drazí bratři, z toho všeho vyvodíme závěr? Není ctnost, která by nás dělala milejšími Bohu, než ctnost čistoty, a opačně – žádný hřích nedělá tolik radosti zlému duchu jako smilstvo. Musíme se tedy účinně bránit před útoky pekla a pilně dávat pozor na své pohledy, myšlenky, vzrušení srdce, často se utíkat k modlitbě, vyhýbat se zlým příležitostem i špatným společnostem, tancům či zábavám, musíme umrtvovat své tělo, spoléhat se na Pannu Marii a přijímat často svátosti svatých. Budeme blahoslavení, jestliže nepošpiníme svá srdce tímto prokletým hříchem – neboť Ježíš Kristus jasně řekl, že čistí budou navěky vidět Boha (srov. Mt 5,8).

Amen.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): Tak kázal Vianney, ze „svobodné knihovničkyA.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu).

Obrázek sv. Jana Marii Vianneyho byl převzat z Wikimedia Commons (zdrojový soubor), podle nichž jde o volné dílo, neboť u něj ochrana autorských práv již vypršela…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: