Otevřený dopis ministru Dobešovi

Rozhodl jsem se zveřejnit otevřený dopis, kterým manželé Černí reagují na urážlivý pamflet od účastníků 19. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR, který jakožto otevřený dopis ministru školství zveřejnil Žurnál Univerzity Palackého (vizte ZDE, strana 7). Musím říci, že s obsahem dopisu manželů Černých zcela souhlasím, i když se obávám, že se trochu míjí adresátem, protože pisatelé sexuologického pamfletu jsou už dospělí, takže ministr Dobeš (a potažmo ani české školství) je už slušnému chování asi nenaučí…

Ignác Pospíšil

Plný text dopisu:

Vážený pane ministře,

my, níže podepsaní rodiče a občané České republiky, vyjadřujeme znepokojení a nesouhlas se způsobem, jakým proti nám a dalším občanům vystupují účastníci 19. celostátního kongresu k sexuální výchově v České republice, který byl pořádán ve dnech 22. – 24. 9. 2011 v Pardubicích Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu ve spolupráci s jinými subjekty (viz: „Otevřený dopis ministrovi školství od účastníků kongresu k sexuální výchově“, In: Žurnál Univerzity Palackého v Olomouci, ročník 21, č. 3 ze dne 7. října 2011).

1. Považujeme za nepřijatelné, aby osoby, které se zaštiťují svou tzv. odborností v sexuálních otázkách, dehonestovaly nás jako rodiče a mj. též vysokoškolsky vzdělané občany svým tvrzením, že naše názory ke změnám v RVP jsou subjektivní, jednostranné, pokrytecké (!!!) a neodborné.

2. Považujeme za nepřijatelné, aby se zmíněná skupina osob sama stavěla do pozice nadřazené rodičům širokým výčtem svých údajných odborností (lékařství, sexuologie, pedagogiky, společenskovědních oborů), neboť petici proti zavádění sexuální výchovy do škol, tak jak je diskutována, podepsalo cca čtyřicet tisíc občanů, mezi nimiž samozřejmě nechyběli vysokoškolsky vzdělaní lidé.

Nemáme žádné iluze o tzv. odbornících, jednotlivé osoby mají přednosti a nedostatky, jako všechny ostatní. Zdůrazňování jejich vlastní odbornosti slouží v tomto případě k psychologickému nátlaku, nemají právo mluvit spořádaným lidem do rodinného života. Fungujícím rodinám sexuální výchova bezpochyby přirozeně náleží.

Být odborníkem ve státní instituci totiž mj. znamená snahu udržet si zaměstnání a příjem, snažit se o kariéru, tudíž jsou tzv. odborníci velmi náchylní podlehnout panujícímu ideologickému tlaku. Ten zároveň sami provádějí, neboť nátlakově argumentují rozporem našich názorů se standardy WHO pro sexuální výchovu v Evropě atd. To je nezakrytý ideologický nátlak, abychom se jako (věřící) rodiče zřekli svých přirozených práv a podřídili se současnému evropskému trendu, který je nesen v jednotné linii agresivního sekularismu. Do něho patří propagace povinné státní výchovy a „technického“ způsobu sexuální výchovy jako jediného možného. Zdá se, že „sociální inženýři“ nevymřeli se zánikem komunismu, ale pod patronací EU se ještě rozmnožili.

3. Považujeme za nepřijatelné, aby názory pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického, o jejichž morálních kvalitách nic nevíme, byly povyšovány nad přirozené právo rodičů na výchovu svých dětí. Poukazy na údajnou nejnovější úroveň vědeckého poznání jen odhalují pýchu oněch tzv. odborníků. Stačí totiž otevřít dobové vědecké publikace, abychom se poučili o tom, jak nevhodnou výchovu a jiné nesmysly (tehdy ovšem „nejnovější vědecké poznání“) doporučovali tzv. odborníci rodičům v režimech, které nectily tradiční zásady, vycházející z přikázání  Desatera – podobně jako je tomu dnes. Kde chybí jasný morální základ, je vše postaveno na vodě. V takové společnosti jsme nuceni žít a každodenně odolávat nátlaku relativistické ideologie, která neustále mluví o toleranci a pluralitě, avšak dělá si nárok na totalitní ovládnutí všech. Tradiční křesťanské zásady netoleruje ani v nejmenším, ale zesměšňuje je a ostrakizuje.

4. Považujeme za nepřijatelné, aby tzv. systém státní vzdělávací politiky byl nadřazován přirozenému právu rodičů na výchovu vlastních dětí. Stát má své opodstatnění v zajišťování funkcí, které nemohou zajišťovat jednotlivci – jako např. veřejný pořádek, fungující zdravotnictví a školství – kde by však měla být vyučována pouze témata, ve kterých panuje celospolečenská shoda.

Pokud jsou účastníci kongresu přesvědčeni – jak uvádějí – že ve školách se nemají vyučovat pouze témata, na kterých panuje celospolečenská shoda, pak by bylo záhodno, aby se zasadili např. o zavedení povinného vyučování katolického náboženství. Kdyby jim o to skutečně šlo, mohli byt tak zamezit rostoucí nesnášenlivosti a společenské netoleranci vůči katolíkům, s níž se v této zemi setkáváme na každém kroku a jíž jsou oni sami zjevným příkladem.

Žádná jiná menšina není v našem státě (a Evropě) více „okřikována“ než katolíci – i pokud se jim podaří oslovit další občany, kteří s nimi souhlasí – jako je tomu v případě VORPu a Hnutí Pro život. Pokud si někdo z nich troufne veřejně obhajovat své názory, založené na dvoutisícileté tradici a zkušenosti mnoha generací, je tzv. odborníky označen za pokrytce (viz výše). A tito tzv. odborníci se chovají tak zaujatě, že si ani neuvědomují, že nemají právo na toto morální hodnocení, protože jejich morální názor je stejně subjektivní a ovlivněn prostředím, do něhož se narodili, kde vyrostli, jejich osobním životem a zkušenostmi s partnery atd. jako kteréhokoliv jiného smrtelníka, nad něhož se zjevně povyšují.

Spoléhat se dnes na tzv. odborníky – v době, které již chybí všeobecně uznávaný morální konsensus, může jen člověk naivní. Z historických i současných zkušeností víme, že inteligentní a vzdělaný zlosyn je mnohem nebezpečnější než zlosyn nevzdělaný.

Neustálé propagování sexuální výchovy jako způsobu, který je nutno zvládnout, aby člověk takzvaně mohl prožít „plný život“, tj. co nejvíce si „užil“ a přitom zůstal zdráv a šťastný, je vrcholem konzumismu, s nímž nemůžeme nikdy souhlasit. Je nám líto všech, kteří se tímto způsobem života nechají strhnout a pohltit, protože jak říká staré čínské přísloví: „Člověk může dělat všechno (i nedovolené), ale za vše také jednou zaplatí…“ A tuto trpkou pravdu většinou zjistí, až když je pozdě.

Argumentace, že dítě, které není „správně poučené“, se může stát hrozbou pro ostatní „poučené“ (jak jsme slyšeli v nedávné televizní debatě Tah dámou, ČT 24, 1. 10. 2011), patří do plejády názorů, které můžeme pozorovat od osvícenství. Totiž, že lepšího člověka získáme správnou (nenáboženskou) výchovou a čím bude výchova dokonalejší, tím dokonalejší bude i výsledný produkt… tj. loajální občan. Tímto směrem nakonec postupovali jak bolševici, tak nacisti, a nezdráhali se v zájmu svých cílů stavět děti proti vlastním rodičům… Místo pseudopráva dětí na povinné státní sexuální vzdělávání by měly mít děti zaručeno základní právo, a to právo narodit se!!! Usmrcování nevinných lidských bytostí (většinou z malicherných příčin) však účastníky kongresu zjevně nepobuřuje…

Věříme, že odpovědně a pečlivě zvážíte nejen naše argumenty, ale přihlédnete i ke zdravému rozumu a svému svědomí

S pozdravem a přáním všeho dobrého

                            manželé Mgr. Ing. Jiří Černý

                                                           Mgr. Iveta Černá

                                                              České Budějovice

P. S. Naše názory nejsou ojedinělé, viz např.: http://dan.drapal.org/index.php?id=351                            

2 reakce na Otevřený dopis ministru Dobešovi

  1. Hamish napsal:

    Vynikající shrnutí!

  2. vonrammstein napsal:

    Dobrý a chytrý text. Bohu žel-jako obvykle-pravděpodobně marný. Ale každé semínko se počítá. Ať je úroda co nejhojnější.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: