Slavíme doma církevní svátky (Společně k Bohu XVI)

Církev nám po celý rok zpřítomňuje činy našeho Pána Ježíše. Po celý rok nás volá do chrámu, abychom život Pána Ježíše prožívali při bohoslužbě. A co jsme v chrámu společně začali, má pokračovat doma. V rodině máme dál a společně prožívat svátky církevního roku.

Jak prožívat v rodině dobu vánoční, o tom jsme už mluvili. Je možné prožívat podobně celý církevní rok? Je to možné i v dnešní době? Věřte, že je, i když televize nabízí zábavu, při které se nic nemusí, jen sedět a koukat. Ale právě o to víc je třeba, aby se doma něco dělalo, zpívalo, hrálo, debatovalo, aby z dětí nevyrostla generace pasivních konzumentů.

A tak se pojďte učit slavit a svátečně žít.

Především jsou tu neděle. Jen si všímejte, jací chudáci jsou lidé, kteří přestali chodit do kostela. Ani se v neděli svátečně neobléknou. Celou neděli jako za dob roboty dřou na „svém“, když v týdnu dělali na „našem“. Lidé neradostní, – štvou sebe i jiné a neznají, co je to uvolnění, klid pohoda.

To první, čím se totiž doma slaví svátek, je pohoda. Sváteční pohoda znamená: dnes mám čas, mohu si dělat, co mě baví.

Kde děti odmala žijí v ovzduší nedělní pohody, budou to umět později i samy, budou z nich sváteční lidé.

Sváteční pohoda, to je i sváteční bohoslužba v kostele, na kterou jde dle možnosti celá rodina pospolu. To je sváteční společný oběd. To je i krásné odpoledne, kdy každý má právo si dělat, co ho baví. To vše patří ke slavení svátku, neděle. Končí společnou večerní modlitbou, společným děkováním.

Krom nedělí je tu ještě okruh svátků, rodinných výročí, svátky svatých. Popelec má být společným startem do doby postní, kdy každý zápasí se svými zlozvyky, postí se od svých chyb. Kde se doma spoluprožívá postní doba, tam je velikonoční týden, vrcholící Zmrtvýchvstáním, podobně krásným prožitkem, jako doba vánoční. Jen dbejme na to, aby naše svátky nezpohanštěly: plný stůl a prázdné srdce.

Pro úctu svatých platí totéž, co jsme si řekli o úctě mariánské: Dítě v předškolním roce nedovede rozeznávat prosebnou modlitbu k Bohu a přímluvnou modlitbu k svatým. Proto v předškolním věku opatrně s modlitbou Zdrávas, Maria, – opatrně s prosebnou modlitbou k svatým!

Ve městě si děti pod andělem strážným někdy představují pana strážníka, co ho vidí na ulici. A co to v jejich hlavičkách může udělat, když je babička zavede do barokního kostela, plného soch a začne vysvětlovat, že na svatého Antoníčka se mají obracet, když ztratí klíče, zatímco naproti němu svatý Florián, ten s putýnkou vody, je ochráncem před požáry, a svatý Josef je patron rodin a toho prosíme, aby se tatínek s maminkou nehádali, aby byli na sebe hodní…

Mluvme dětem o líbezné mamince Pána Ježíše, Marii, mluvme jim jak ten či onen svatý muž věrně miloval Boha. Ale v předškolním věku se spokojme, že seznamujeme děti se svatými jako vzory pěkného života, jak sloužili Pánu Bohu. Vynechme přitom i drastické výklady o mučení a zázraky. Jinak ze svatých vzniknou v dětské hlavě konkurenti Pána Boha.

Když tak stále čtete, jak je nutno při výchově dětí dávat pozor na každé slovo, na každý rozkaz, dáte jistě za pravdu zásadě, že dobrý vychovatel víc dítě pozoruje a přemýšlí o něm, než mu poroučí.

Je třeba opravdu stále se ptát: „Jak tomuhle dítě porozumí? Jak si to vysvětlí?“ Je třeba se snažit vidět svět očima dětí, jejich představivostí.

A ještě jedno mějme u dětí na paměti: abychom jim vštípili víru živou a myslící. Ta je v životě nejlíp uchrání od pověry a nevěry.

Děti jsou konzervativní, chtějí mít vše kolem sebe stále stejné. Změny je zneklidňují, novot se bojí. I pohádku chtějí ty nejmenší slyšet stále doslova stejně.

Jestli z toho pomocí moudré výchovy nevyrostou, stanou se z nich nepřízpůsobiví, nedůtkliví, nevynalézaví lidé. Na co jsou navyklí, to považují za normální, nezměnitelné. Namísto přemýšlení používají zvykové šablony: takhle se to dělalo vždycky!

Konzervativnost utvrzuje v dítěti také taková náboženská výchova, která předává dětem křesťanství jako hotový systém, v němž všechny otázky jsou už vyřešeny a zodpovězeny. V dospělosti pak už nebudou schopni pochopit, že křesťan každé ráno začíná znovu žít, znovu se vydává na cesty za novým poznáním, vstříc Bohu.

Pozor tedy, abychom nevzbudili v dětech představu, že zcela přesně víme vše, co Bůh chce, co si Bůh myslí, že
uvěřením se staneme jaksi vševědoucími. Jsou takoví křesťané, kteří vědí vše lépe než ostatní, ať se jedná o cokoliv, a není s nimi lehký život. Chtějí, aby vše zůstalo tak, jak je, a podle jejich představ.

Živá víra naopak ví, že to, co jsem právě dosáhl, je jen východiskem další cesty. Ví, že obrazem křesťanova života je putování vyvoleného lidu do zaslíbené země. Že víra, živá víra, dává odvahu nechat vše včerejší za sebou a každé ráno znovu vykročit, dál, blíž k líbezné zemi zaslíbené.

Modlíme se:

Bože, dnes tě prosíme za naše rodiny:

– Uchraň je bídy, uchraň je nadbytku, – ať mají to, co k dobrému životu potřebují.
– Dej rodičům laskavou trpělivost s dětmi a dětem trpělivou lásku k rodičům.
– Aby manželé snášeli jeden druhého takového, jaký je.
– Aby neděle a svátky byly v našich rodinách dny pohody a odpočinku.
– Abychom pochopili význam stolu Páně v kostele a společenství rodinného stolu doma.
– Abychom před dětmi a s dětmi uvažovali o věcech víry a vštípili jim víru přemýšlivou, ne bezmyšlenkovitou a pasivní.

Bože, tvé lásce svěřujeme naše rodiny. Ať jsou tvou církví v malém, společenstvím poutníků na cestě do země zaslíbené ve stopách Ježíše Krista, našeho Pána.

Mons. Ladislav Simajchl

Toto je šestnáctá kapitola knihy „Společně k Bohu“, jejímž autorem je Mons. Ladislav Simajchl (1922-2010). Text byl převzat ze „svobodné knihovničkyA.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu). Budu velice vděčný za připomínky, postřehy a doplnění od čtenářů časopisu. Zejména mne potěší připomínky a doplňky podložené vlastní zkušeností či studiem kvalitní odborné literatury.

Advertisements

6 Responses to Slavíme doma církevní svátky (Společně k Bohu XVI)

  1. cinicius napsal:

    Abych řekl pravdu, mám z této kapitoly pocit, že autor ani tak ne že by neměl pravdu, ale že je přehnaně a jednostranně úzkostlivý.

  2. solipso napsal:

    Tento článek má za cíl přimět rodiče, aby z dětí vychovali zprotestantizované modernisty. Je to svinstvo. Nechápu, proč to sem dáváte.

    • cinicius napsal:

      Je to jedna z kapitol vydávané knihy. Souhlasím s tím, že to není dobrá kapitola a že jsem zpočátku knihu neprohlédl dosti pozorně. Na druhé straně považuji i tak zveřejnění za užitečné – dobré myšlenky je možno převzít, špatné rozebrat a odmítnout či opravit v diskusi (či jiným článkem). Konekonců většina těch myšlenek není špatná, pouze jsou zdeformovány nepatřičným důrazem na některé dílčí problémy, při ignorování problémů jiných.

      Ano, je třeba být opatrný v tom, aby modlitby typu Zdrávas Maria či proseb ke svatým byly správně vysvětleny a pochopeny, aby se ze svatých nestali bohové. Nicméně Mons. Simajch ty obavy přehání a ten nesprávný důraz může vést rodiče i děti nesprávným směrem.

      Otázka „konzervativnosti“ je rovněž mnohem složitější, než ji Simajchl vnímá. Konzervativnost je základem správného fungování lidské společnosti. Lidé se nemají bát změn, ale ty změny musí být založeny na pochopení souvislostí a mají být užitečné. Mnohem větším nebezpečím, než přílišný konzervativismus, je přílišná touha po novotách pro novoty samé, pro nerespektování Řádu věcí.

      A, na závěr, respekt k tomu, že zdaleka nevíme vše, musí být vyvážený repsektem k tomu, co víme, protože to bylo zjeveno a poznáno.

      • MichalD napsal:

        Problém moderních bludů není v tom, že by neobsahovaly žádné dobré myšlenky, ale že tyto se většinou týkají jen těch méně podstatných záležitostí. Např. jak jsem už tady dříve psal, lehce se s Mons. shodneme, že rodiče mají nejdůležitější roli v přípravě dětí k účasti na mši svaté. Čím více ale řeč postupuje k závažnějším tématům (podstata mše sv., úcta ke svatým, …), tím větší rozpaky tyto texty vzbuzují.

      • Paul Max napsal:

        Souhlasil bych naprosto se solipsem. Představy a zásady jež zde Mons. předložil opravdu zavání fokolarínsko-protestatntským láskařským duchem. Některé nápady jsou vskutku pokoncilně vypatlané.Z dětí bych určitě nedělal pitomečky kteří si neporadí se Zdrávasem či Pannou Marií.

      • MichalD napsal:

        ad Paul Max: máte pravdu, ale on to ani tak není problém dětí, že by si s tím neporadily, to je problém nás dospělých, kteří je posuzujeme. Např. z protestantského úhlu pohledu určitě naše děti otázku Panny Marie dobře zvládnutou nemají.

        Proč měl Mons. takový problém se Zdrávas Maria, proč po modernu radí „odšťavňovat“ životy světců, proč mu vadí prosebná modlitba o přímluvu sv. Josefa, to ví jen Pán Bůh. Přitom jeho doporučení myslím dětské psychice moc neodpovídají. Zkoušeli jste si někdy povídat s dětmi o líbeznosti Panny Marie a vynechat přitom všechno utrpení a vše nadpřirozené? To je nejlepší cesta jak vytvořit klišé, které dítě při první příležitosti (puberta) odhodí. Naopak, dětem je třeba říkat pravdu celou, podle mé zkušenosti jsou schopny ji mnohem lépe přijímat (včetně té bolestivé stránky) než si je moderní člověk ochoten připustit. Takže když mluvíme o jesličkách, mluvme také o cestě do Betléma a o útěku do Egypta. Když mluvíme s dětmi o Velikonocích, nevynechme z toho Pannu Marii. Vždyť ve většině kostelů je křížová cesta, někde i Pieta, přece dětem nedáme klapky na oči (pardon, zapomněl jsem, že otec Simajchl jak se zdá příliš nedoporučuje s dětmi navštěvovat barokní kostely …).

        Nakonec, jaká hrůza, jsme konfrontováni se skutečností, že děti jsou „přirozeně konzervativní“. Ano, na tom se s Mons. shodneme, to je pravda. Ale o čem to vypovídá? Kde bere autor jistotu, že toto je dětem potřeba stůj co stůj dostat z hlavy? Kde stojí a kam míří je dobře zřejmé z argumentačních prostředků, které používá: např. vykonstruovanou unfair asociaci „konzervativní = nepřizpůsobivý, nedůtklivý, nevynalézavý, nepřemýšlející“ …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: