Aby ekonomické toky fungovaly (Seznam základních požadavků na křesťanské politiky I)

Blíží se rok 2012 a s ním minimálně volby do krajských zastupitelstev a Senátu. Rozhodl jsem se při této příležitosti vydat několikadílný seznam požadavků, které by měl křesťanský volič mít na politiky, které volí. Abych je voličům i politikům připomněl. Pokud na něco zapomenu, neváhejte to pod článkem připomenout.

Někdo by řekl, že jen malá část těchto témat se dá byť i jen částečně řešit na krajské úrovni a senátní volby nejsou zas až tak významné. Nicméně určité věci se i na krajské úrovni dělat dají. A co užitečného si strana jednou dá do programu, to tam má šanci zůstat. A mandáty získané v těchto volbách se výrazně promítají do státních příspěvků stranám a ovlivňují finanční akceschopnost strany tím více, čím méně má černých sponzorů. Není tedy ani v krajských volbách jedno, jaké jsou celorepublikový program a ideje strany.

V dnešním prvním dílu bych se věnoval otázce spravedlivého fungování ekonomických vztahů a toků. Zvolil jsem je jako první už proto, že jsou dle mého soudu absolutně bezrozporné a výhrady proti nim se v zásadě dají očekávat pouze od zlodějů a vydřiduchů, kterým by jejich splnění překáželo při „práci“. Neposkytnu kompletní kuchařku, spíše jen označím, co nefunguje. S několika poznámkami.

Píšu-li o spravedlivém fungování ekonomických vztahů a toků, nemám na mysli spravedlivé stanovení dávek, státní podpory a podobných věcí. Mám na mysli pravidla, podle kterých se finance a finanční toky řídí, ať jsou nastavené jakkoliv. Pravidla, která musí být jasná a spravedlivá, aby ekonomika fungovala, která musí být jasná a spravedlivá, aby efektivně bránila okrádání a ožebračování lidí. Při pohledu na dnešní společnost vidím pět zásadních oblastí, kde je třeba výrazných úprav buďto zákonů, nebo fungování státu a samosprávy. Nebo obojího.

1. Lichva

Katolická morálka definuje lichvu jako vydělávání na prosté půjčce peněz ke spotřebě a naprosto ji odmítá. To znamená, že nemravný a zákazuhodný je jakýkoliv úrok/poplatek z půjčky, který je vyšší než inflace (netýká se investičních peněz, kde může půjčující požadovat podíl na zisku) – podrobnější pojednání o tomto problému, zpracované ve formě přístupné i laikům, naleznete např. v Te Deu 2011/5.

Ne všichni lidé jsou schopní rozumě zacházet s penězi. Někteří protože jsou moc rozhazovační, někteří protože si nedokážou odepřít nezřízený a rozhazovačný život. A velká je skupina i těch, kteří prostě nejsou dost prozíraví, aby odolali rozličným trikům a vábení lichvářů a bankéřů. Kteří naivně věří, že když jim bankéř či lichvář nakecají, že na to mají, tak to musí být pravda. I když to evidentně pravda není. Spravedlnost si žádá chránit minimálně poslední skupinu. Společenská nutnost pak si žádá alespoň do jisté míry chránit všechny.

Patrně není možné dnes/zatím prosazovat křesťanský postoj k lichvě v tradičním významu tohoto slova. Nicméně je nanejvýš správné a za společenského hlediska, vzhledem k děsivě devastujícímu dopadu tohoto společensky velice nebezpečného fenoménu, nezbytně nutné prosazovat okamžitý zákaz tvrdé lichvy –  nadměrného obohacování se na půjčce. Je třeba stanovit hranice, kde toto začíná, a udělat z ní těžký zločin s patřičnými tvrdými tresty. A to i v případech, kde formálně o lichvu nejde, neboť hlavní zisk nepochází z úroku, ale z naprosto neadekvátně stanovených pokut.

2. Hazard

Ožebračování lidí skrze hazard je velký společenský problém. Ne náhodou považuje Církev za těžké hříšníky nejen ty, co peníze na automatech a v kartách ve velkém prohrávají, ruinující rodinu, ale i ty, co se v tomto oboru živí. Hazard by měl být tvrdě omezen, zdaněn, vykázán na společenskou periferii. Od křesťanských politiků bych očekával, že jej budou všemožně potírat na všech politických úrovních, co jim jen budou síly stačit, protože je to jev stoprocentně škodlivý, neposkytující společnosti absolutně žádné pozitivní výstupy.

3. Exekutoři

Není pochyb o tom, že společnost exekutory potřebuje. Vymahatelnost dluhů je pro správné fungování finančních vztahů extrémně důležitá a spravedlnost ji vyžaduje. Nicméně celá řada dnešních exekutorů dnes funguje spíše jako banda státem licencovaných zlodějů a lupičů, kteří zcela mimo všechny myslitelné hranice spravedlnosti ruinují chudé i střední vrstvy naprosto nehoráznými exekučními poplatky, jako např. 10.000,- za zaslání složenky na 50,- Kč (což navíc může být jen nějaký vedlejší poplatek či zapomenutý úrok, nezaplacený z čiré nevědomosti dlužníka), a organizovaným prodejem zabaveného majetku pod cenou svým přátelům.

Zde je třeba tvrdě trvat na tom, že věřitel má povinnost zaslat dlužníkovi zavčas upomínku, než předá případ exekutorovi, a že exekuční poplatek musí být přiměřený výkonu a vymáhané částce. Že zabavování majetku a jeho následný prodej musí zohledňovat výši dlužné částky a výši zabaveného majetku a musí se dít podle takových pravidel, aby nebylo možné, že exekutor prodá dům v ceně 1 000 000,- Kč kámošovi za 200 000,-, což použije na zaplacení dluhu ve výši 150 000,- a na poplatky (přičemž pod rukou shrábne od kámoše 300 000,-). A dále by mělo být normální, že v případech, kdy exekutor neoprávněně zabaví i věci, u nichž nemohl rozumě předpokládat, že jsou dlužníka, bude jeho jednání hodnoceno minimálně jako krádež. S patřičnými tresty.

4. Práce a výplata

Mezi hříchy, které Církev označuje jako „donebevolající“, se vyjímá i „zadržování dělnické mzdy“. Dnes už sice v naší zemi není zadržení mzdy tak blízko rozsudku smrti, jako tomu často mohlo být dříve, nicméně i tak se jedná o extrémní nespravedlnost a křesťanský politik by měl této oblasti věnovat pozornost. Je nutné požadovat, aby zadržování mzdy u zaměstnanců, u nichž nelze díky výši jejich mzdy počítat s významnými finančními rezervami (osobně bych hranici stanovil ve výši průměrného platu), bylo hodnoceno jako těžký zločin a nekompromisně trestáno ne pokutami, ale pokutami a vězením.

Stát by měl též stanovit taková pravidla, aby při krachu společnosti nepřicházeli špatně placení zaměstnanci zkrátka a aby se odstupné a podobné peníze nesměly započítávat do příjmů dříve, než je pracovník skutečně dostane. Zde narážím na případ zkrachovalé sklárny, kde podnik přiznal propuštěným dělníkům odstupné s tím, že je ale vyplatí později, a státní úřady odmítaly poskytnout propuštěným podporu s odkazem na tento dosud nevyplacený a  v rozumné době nevyplatitelný příjem.

5. Drobná písmena

Poslední oblast jsem nazval drobná písmena, neboť tento fenomén je symbolem problému. Jeden ze způsobů ožebračování lidí je vnucování jím nevýhodných smluv, kde jsou pozitiva uvedené hezky na začátku velkými písmeny, zatímco zásadní nevýhodné položky jsou uvedeny jen drobnými písmenky utopenými hluboko v textu na straně X vzadu. Například smlouvy o půjčkách se zvýrazněným krásným úrokem, zatímco někde hluboko v textu se píše, že při opoždění splátky o jediný den přijde pokuta X, dluh se stává splatným okamžitě a navíc za každý den prodlení se splácením celého dluhu platíte úrok, který je již ovšem daleko vyšší, než ten původní, nemluvě o tom, že je zde ještě možnost exekuce.

Mluvím o půjčkách i těch solidnějších ústavů, jejichž bankovní úředníci vám nabídnou pojištění splácení úvěru a ujistí vás, že se i dá domluvit odklad splátek. Do podrobností uvedených drobnými písmeny vzadu smlouvy se nepouštějí, kde na to taky vzít čas, že ano… Když se pak něco stane, prostý člověk s údivem zjišťuje, že pojištění splácení úvěru nepokrývá většinu problémů, které mohou činit se splácením potíže, a že bankovní úředník se při projednávání odkladu splátek už nepůsobí až tak vstřícně a připomíná mu, že domluva vyžaduje oboustranného souhlasu, který vůbec není jistý.

Mluvím o podvodných prodejcích, co vám pošlou – vyhráli jste X set tisíc, jen si musíte ještě objednat… A ještě a ještě… A pokud trváte (po desetitisícových výdajích za nesmysly) na vyplacení výhry, tak vám nakonec řeknou, že výhra byla souhrnná pro všechny soutěžící – a dají vám váš podíl: 100,- Kč. Někteří mají tuto podvodnou a nemorální činnost dovedenou do takových detailů, že dokonce i zkušení právníci na kameru potvrdí, že z textu nedokáží na první přečtení rozpoznat, že vyhráli jen podíl a ne celých 100.000,-.

Mluvím o rozhodčích doložkách, jejichž hlavním úkolem je připravit neinformovaného klienta o právo na spravedlnost.

Od křesťanského politika a křesťanské strany je třeba očekávat důsledné omezování těchto podvodných a nemorálních praktik. Někteří liberálové a podnikatelé ve finančnictví a byznysu iracionálně tvrdí, že je chyba jen konkrétního člověka, že je hloupý a neumí si pořádně prostudovat celou smlouvu a pochopit ji. Takový postoj je ale nespravedlivý a zároveň mimořádně křiví pohled na funkci státu. Stát je totiž od toho, aby zajišťoval základní spravedlnost a aby chránil slabší před silnějšími. Se stejnou „liberální logikou“ bychom totiž mohli tvrdit, že je zcela v pořádku, když seberu svému slabšímu sousedovi to nebo ono. Vždyť přece je jen jeho chyba, že je slabší nebo neumí kung-fu. Že se zápolení přesunulo ze soubojů kyji na papír, nic nemění na jeho podstatě – snaze dostat se bez námahy a poskytnutí patřičné protihodnoty k cizím penězům tak, že využiju slabosti toho druhého.

Ignác Pospíšil

23 Responses to Aby ekonomické toky fungovaly (Seznam základních požadavků na křesťanské politiky I)

  1. cinicius píše:

    Článek vyšel i na mém iDnesáckém blogu, kde je možné jej podpořit kliknutím: http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/234409/Aby-ekonomicke-toky-fungovaly.html

  2. Ladislav Jílek píše:

    Jenom bych uvedl příklad k problematice exekutorů.
    Syn si vzal na splátky nějaké zařízení. Když s nim měl nějaký problém, reklamoval ho. Jelikož prodejce nereagoval, nezaplatil splátku. Prodejce pak reagoval, ale chtěl pokutu za opožděnou splátku. Syn splátku uhradil, ale pokutu odmítal uhradit, s poukazem, že to zavinili oni tím, že nereagovali…V tomto okamžýiku měl těžkou havárii s dlouhodobým léřením. Poněkud nejasný spor zůstal nedokončen. Syn zůstal invalidním a po dvou letech přišel exekutor, že chce 50 tisíc. Za 3 dny si přijde pro ně, jinak zabaví auto. Pročtením rozsudku, který měl exekutor ale nikoliv syn, jsme zjistili, že podkladem byla žaloba oné firmy, v níž stálo, že nezaplatil splátku 3000 Kč a pokutu, která už činí 2000 Kč. Později že splátku sice uhradil, ale pokutu nikoliv. K tomu náklady na právní pomoc, úroky a další. Na základě toho soudce rozhodl, že dluh činí 5000 Kč a ostatní 45000 Kč. Hned jsme šli na soud, že soudce si nevšiml, že je tam věta, že později ty 3000 zaplatil, že jde jen o spornou pokutu 2000 Kč. Soudce to uznal, řekl, ať těch 50 tisíc hned zaplatíme, v nejbližším možném termínu že rozsudek zruší a nahradí správným. Do měsíce jsme měli nový rozsudek na úhradu 20 tisíc. Žádali jsme exekutora, aby okamžitě vrátil 30 tisíc. Neragoval. Museli jsme si vzít právníka…trvalo to dva roky. My jsme ale neměli nárok na úhradu právní pomoci, úroků…atd. Občan a exekutor jsou zcela v nerovném postavení.

  3. Jarda píše:

    „Stát je totiž od toho, aby zajišťoval základní spravedlnost a aby chránil slabší před silnějšími. Se stejnou „liberální logikou“ bychom totiž mohli tvrdit, že je zcela v pořádku, když seberu svému slabšímu sousedovi to nebo ono. Vždyť přece je jen jeho chyba, že je slabší nebo neumí kung-fu. Že se zápolení přesunulo ze soubojů kyji na papír, nic nemění na jeho podstatě – snaze dostat se bez námahy a poskytnutí patřičné protihodnoty k cizím penězům tak, že využiju slabosti toho druhého.“

    Možná by to chtělo seznámit se s názorem marxistického klasika, že stát je nástrojem výkonu moci vládnoucí třídy. No a u nás rozhodně dělnická třída ani střední stav nevládnou.

  4. Michal Kretschmer píše:

    Nechci zabíhat do podrobností; v zásadě s článkem souhlasím, jen bych ohledně exekutorů přitvrdil.

    Chybí mi tu ještě bod, který bych nazval Zálohy. Dodavatel či poskytovatel služeb chce zálohu; to je zcela v pořádku, může z ní financovat přípravu dodávky a poskytnutí zálohy také vyjadřuje pevnou vůli zákazníka objednané také převzít a doplatit. Problém je, když poskytnutá záloha je použita na něco jiného. Např. někdo si objedná u cestovní kanceláře nějaký pobyt a poskytne zálohu. Ta ale není použita na zajištění ubytování či dopravy pro ten konkrétní zájezd, ale z nedostatku prostředků je použita k uhrazení závazků cestovní kanceláře ohledně jiného předchozího zájezdu. Když se situace bude zhoršovat, nakonec cestovní kancelář zbankrotuje a klient přijde o tu zálohu. Totéž platí o výrobě na zakázku – je na místě zálohu použít např. na nákup materiálu k tomu potřebného, ale ne k financování jiné zakázky. Zkrátka porušení povinnosti dodavatele použít poskytnutou zálohu výhradně pro zajištění toho, co bylo objednáno plátcem zálohy, by mělo být trestné, hodnoceno jako pokus o podvod (i když fakticky nedojde k poškození odběratele) či podvod. Jde tu o povinnost mít nevyčerpanou poskytnutou zálohu na účtě nebo v pokladně. Z účetního hlediska bylo by možno hovořit o povinnosti vést zakázkové účetnictví.

  5. Tomáš Beran píše:

    A já bych od křesťanského politika žádal, aby nehlasoval pro křivení trhu dotováním ideologicky podmíněných chujovin typu „obnovitelné“ zdroje.

  6. Re: Lichva...co to je? píše:

    Zákaz lichvy. Ale jak chápat? Mně to moc nesedí. Co je vlastně „lichva“? Půjčování na úrok? (to by vůbec nemohly existovat banky). A kde je míra „přípustného úroku“(?). Kde je hranice mezi „lichvou“(morálně negativní pojem) a „oprávněným úrokem“?

    Pax

    Jan

    • cinicius píše:

      Je to napsáno v článku, i v odkazovaném čísle časopisu Te Deum. Lichva je, pokud se neinvestiční peníze půjčují na úrok vyšší než je inflace… Moc pozorně jste to asi nečetl…

      • David (@d_mcka) píše:

        Pokud si dobře vzpomínám, tak je v článku napsáno, že na investice jsou jiné nástroje než půjčka. Úrok je tam jako nedovolený, je ale možné mýt podíl ze zisku (z investice).

    • Pan Contras píše:

      Otázku nedovolenosti úroku již zodpověděl Benedikt XIV. Tady stručné shrnutí: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vix_pervenit

      Ano banky by skončily v této ohavné podobě a doufám že takto skončí, i kdyby proti tomu Tydlibába sebevíce protestovala.

  7. Honza Kohoutek píše:

    U těch exekutorů nerozumím, o co autorovi článku jde. Jejich odměna se řídí tarifem. A souhlasím, že hlavním cílem dražby je prodat zabavenou věc co nejrychleji, tedy napoprvé, a podle toho se stanovuje vyvolávací cena. Jinak je dražba samozřejmě veřejná.

    • cinicius píše:

      Nevím, čím přesně se odměny exekutora řídí, ale popkud tarifem, je třeba jej zásadně přepracovat, protože je neadekvátně nastaven.

      • Honza Kohoutek píše:

        „jako např. 10.000,- za zaslání složenky na 50,- Kč“
        Když teda nevíš, čím se to řídí, mám tohle považovat za z prstu vycucaný nesmysl?
        Tarif exekutora, stejně jako tarif advokáta či notáře, může být a mnohdy je v některých situacích přemrštěný, ale to nejde dopředu odhadnout. Mnohdy ti případ, ze kterého máš ve výsledku 800,– Kč zabere týdny práce, stovky napsaných a rozeslaných dopisů, hodiny hledání v zákonech a judikatuře, a zase případ, který ti hodí 25 000,– Kč máš sfouklý za tři hodiny. Jenže, aby bylo možné notáře, exekutora či advokáta nějak odměnit, je nutné stanovit něco pevného, z čeho se bude vycházet. Právě proto, aby si to každý mohl zkontrolovat.
        Když by ti advokát řekl: Podívejte se, dejte mi 25 000,– Kč, protože já jsem na tom Vašem případu seděl dva týdny od rána do večera, bylo to náročné, jak mu to dokážeš?
        Souhlasím, že procenta vybíraná dle tarifů by mohla jít dolů, ale v principu stát (schválenými tarify) přiznává soukromým osobám jako jsou notáři a exekutoři poměrně vysoké odměny proto, že je to práce, k níž potřebuješ vzdělání, potřebné roky praxe a hlavně dělají agendu, kterou by měl vykonávat stát – oni vlastně ulevují státním institucím a dělají za ně část práce. Mimo jiné za to je tak vysoká odměna. Aspoň já to tak vidím.
        Exekuční tarif třeba tady:
        http://www.exekutor-jicin.cz/index.php/blog/stranka/exekucni-tarif

      • cinicius píše:

        Z prstu vycucaný nikoliv – jak je koneckonců vidět nahlédnutím do toho tarifu. Uvedl jsem finanční relace, o kterých jsem věděl, že existují a byly propírány v tisku, a které naprosto jsně ukazují jak je současný stav neúnosný a škodí úplně všem, vyjma nepoctivých exekutorů…

      • Honza Kohoutek píše:

        „Z prstu vycucaný nikoliv – jak je koneckonců vidět nahlédnutím do toho tarifu.“
        Ať koukám, jak koukám 10 000,– Kč za zaslání složenky na částku 50,– Kč z tarifu nevyčtu, to se na mě nezlob.

      • cinicius píše:

        Vyčíst se tam dá 3000,- za složenku. Pokud je dluh rozepsatelný, tak to bude krát x. No a je-li občan dost naivní, aby zjevně nemravný a zločinný poplatek odmítal zaplatit bez porady s právníkem, snadno se dostaneme k dalším položkám…

      • Michal Kretschmer píše:

        Jedná se o zločinný tarif. Bylo by na místě, aby poslancům, kteří jej schválili, byl zabaven majetek.
        Tarif umožňuje exekutorům si vybírat či upřednostňovat „lehčí případy“, kdy je vymožení dluhu vysoce pravděpodobné a snadné jakož i vymahání vyšších částek. Nevěřím, že se snadno domůže práva a peněz třeba drobný živnostník, kterému někdo nezaplatil několik tisíc za odvedenou práci. Myslím, že stávající systém ani nesvědčí těm, kdo prodávají zboží na splátky, když kupec přestane splácet. Jde často o lidi, kteří přecenici své finanční možnosti a splácenídluhu vůči prodejci může být dlouhodobá záležitost. Exekutor spolkne pak velkou část toho mála, co takový dlužník může platit.
        Připouštím, že je někdy přípustné, aby stát činnosti, které má vykonávat, delegoval na soukromé jim pověřené subjekty. Ale to by mělo být za nižší cenu. Exekuce by měly provádět výhradně soudy s tím, že pokud nedoloží, že ve prospěch oprávněného bylo podniknuto opravdu vše, by měl mu zaplatit stát.

      • Honza Kohoutek píše:

        M. Kretschmer: Která část toho tarifu je podle Vás zločinná?
        Exekutor má povinnost se zabývat všemi případy, kterými je pověřen. Nemůže si vybírat jen ty lehčí.
        „Exekutor spolkne pak velkou část toho mála, co takový dlužník může platit.“
        Ale to je většinou problém toho dlužníka. Takové exekuci musí předcházet výzva věřitele k zaplacení, většinou je to několik výzev, pak vyzývá i exekutor – vždy jde domluvit splátkový kalendář a člověk to nemusí nechat dojít až tak daleko.
        Ale pokud lidé hází složenky nebo dokonce obálky s pruhem do koše nebo je nechávají ležet na poště nebo třeba mají hlášen trvalý pobyt na radnici a nestarají se, co jim tam chodí, pak je to jejich problém.
        „Exekuce by měly provádět výhradně soudy s tím, že pokud nedoloží, že ve prospěch oprávněného bylo podniknuto opravdu vše, by měl mu zaplatit stát.“
        Víte jak jsou exekuční oddělení soudů dnes zahlcená? Absolutně se to nedá zvládat.
        Ministr Pospíšil se dlouhodobě (a neúspěšně) snaží dostat exekutory pod kuratelu Ministerstva spravedlnosti, protože Exekutorská komora ČR promíjí kárná provinění příliš snadno (ostatně jako asi všechny profesní komory).

      • cinicius píše:

        To se mýlíte. Výzva k zaplacení před angažmá exekutora už dlouho není nutná. A výzva exekutora je už s poplatkem.

  8. Honza Kohoutek píše:

    „Výzva k zaplacení před angažmá exekutora už dlouho není nutná.“
    To zřejmě hovoříte o změně daňového řádu. Tam opravdu není nutná. Ale finanční úřady na to jdou přes soudy.
    Jinak u závazkových vztahů, není-li sjednáno jinak, obecně je povinnost poskytnout při prodlení dlužníka přiměřenou dodatečnou lhůtu, o které je dlužník informován. Což nevylučuje požadovat úroky z prodlení, smluvní pokutu apod. byla-li sjednána.
    Chápu, že člověk není vždy schopen si vše ohlídat a na všechno myslet a může se dostat do problémů, ale obecně platí, že právo přeje bdělým.

  9. MichalD píše:

    Ještě pozn. k hazardu: správně píšete, že Církev sv. toto považovala vždy za těžký hřích, dnes se už o tom ale mnoho nemluví a mnohdy bývá „měkký“ hazard (Sazka apod.) brán jako něco morálně zcela nelišné (viz např. moderování show při otevírání Sazka Areny Markem Ebenem).

    Včera jsem po dlouhé době vyslechl zmínku týkající se této věci z úst katolického duchovního, pro mne ale zcela šokujícím způsobem. Farář z Brna-Lesné ve své promluvě zcela bezelstným způsobem popisoval, jak shání finance na stavbu tamního kostela (o pořadí potřeb moderní farnosti také vypovídá, že tam nejprve postavili za 20 mil. jakési duchovní centrum s klubovnami a garážemi a teď teprve shání peníze na stavbu kostela). Říkal, že když jeho přátelé zjistili, že v Německu je vysoký JackPot, tak ho poprosili, aby jim navrhl čísla (což udělal nějakou patrně numerologickou metodou prý z data narozeni bl. Marie Restituty – patronky tohoto duchovního centra) a vsadili – nic ale nevyhráli takže nezbývá nic jiného, než aby se věřící na kostel složili sami.

  10. Vzpomínám si, že když jsem byl velmi mladý, tak mnoho lidí říkalo „On ten komunismus je V PODSTATĚ dobrá věc, ale lidi jsou dobytek“.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: