Smutný svátek: Den lidských práv

Dnešní den je slaven napříč světem jako Den lidských práv. Skvělá příležitost, aby lidé o lidských právech řečnili, vyhlašovali rozličné ceny a kritizovali některá porušování lidských práv. Dokonce i někteří biskupové o tomto promluví v médiích, možná i v kostele…

Osobně vnímám Den lidských práv jako jeden z nejsmutnějších dnů v roce, připomínku smutné skutečnosti. Těžko bychom hledali dobu, kdy se o lidských právech mluvilo více, než dnes. Zároveň bychom ale našli jen velmi málo okamžiků v dějinách, za kterých byla lidská práva tak hromadně a systematicky pošlapávána. A kdy bylo téma lidských práv tak hrubě zneužíváno.

Je velmi smutným faktem, že jsme došli do doby, kdy největším nepřítelem lidských práv jsou právě (samozvaní) ochránci lidských práv. Kdy tzv. ochrana lidských práv poskytuje záminky pro likvidaci lidských práv. Kdy západní politici kritizují vybraná porušování lidských práv u jim nepohodlných zemí, ale ignorují často i mnohem horší porušování lidských práv ve vlastních zemích, jehož jsou často i významnými pachateli, či u svých spojenců. Tento systém vícero metrů je tak odporný, že se z něj musí zvedat žaludek každému slušnému člověku, který má alespoň trochu přehled.

Mnozí dnes oslavují Všeobecnou deklaraci lidských práv, přijatou v roce 1948. Je pořád zde, je stručná a srozumitelná, je pořád stejná a je to fajn. Jenže je tu takový malý problém. Znění Všeobecná deklarace lidských práv se sice nezměnilo, ale její význam je ve vícero bodech už úplně jiný, než v době jejího vzniku, neb četné smlouvy a snahy různých radikálních aktivistů změnily význam slov v ní obsažených. Například smysl čl. 12 je dnes často vykládán úplně jinak, než v roce 1948, a je jednou z hlavních záminek nejen pro nabourávání náboženských práv, ale dokonce i pro likvidaci ochrany rodiny, kterou měl posilovat. Krásně celá schizofrenie vytane v projevu zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové, která chválí stručnost a jednoduchost deklarace, jejíž formulace bez problémů pochopí každý běžný občan. Přitom na konci textu jmenuje seznam některých témat, v nichž se naše společnost nedokáže shodnout, včetně zásadních otázek souvisejících s právem na život. Čímž sama přiznává to, co je zjevné – že deklaraci sice jsou schopni porozumět všichni běžní občané, naneštěstí jí ale na mnoha místech každý rozumí po svém…

Mluvil jsem o přístupu mnoha metrů. Západní politici dnes zuřivě napadají africké země za to, že odmítají uznat neexistující práva sodomitů, na druhé straně evidentní porušování nejzákladnějších lidských práv křesťanů je většinou ponechává chladnými. Koneckonců, mnozí sami aktivně pracují na pronásledování křesťanů a potlačování jejich nejzákladnějších práv. Prezident USA Barack Obama, vlastník Nobelovy ceny míru a enormní chuti k válčení, kritizuje porušování lidských práv v Íránu, sám ale je velkým nepřítelem práva na život i náboženských svobod, který doma i ve světě ve jménu neexistujícího „práva na potrat“ zuřivě válčí za svobodu vraždění nenarozených a likviduje právo na výhradu svědomí. Ve jménu „ochrany lidských práv“ se podílel na útoku na nedemokratickou Lybii, ale nedělá mu problém vojensky spolupracovat s Indonésií, Afghánistánem či Pákistánem, ačkoliv tyto státy dlouhodobě páchají pomalou genocidu svých křesťanských menšin.

Jak jsem výše napsal, v médiích a kostelích se na téma lidských práv tento týden jistě vyjádří i biskupové. Doufejme, že až budou mluvit o porušování lidských práv v Severní Koreji či Íránu, že nezapomenou výslovně upozornit na dnes nejpronásledovanější skupinu – své křesťanské bratry a sestry. A že nezapomenou zmínit témata aktuální v jejich vlastní zemi či na Západě vůbec – vraždění nenarozených, euthanasii a výhradu svědomí. Snad nebudu opět zklamán.

Ignác Pospíšil

5 reakcí na Smutný svátek: Den lidských práv

  1. cinicius napsal:

    Vyšlo i na mém iDnesáckém blogu, kde lze článek podpořit kliknutím…

    http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/235470/Smutny-svatek-Den-lidskych-prav.html

  2. Lukáš Biskupický napsal:

    Ano, pro mne asi nejvíce do očí bijící je v „západní společnosti“ např. upírání práv katolíků na prosazování křesťanských principů ve společnosti, upírání práva Církve na její majetek (v České republice), upírání práva Palestinců na svůj stát, upírání práva na život nenarozeným… Nutno poznamenat, že Všeobecná deklarace lidských práv je pouze dílem lidským. Pro katolíka je vždy zcela fundamentálním učení Církve. Např. dávat stejná práva omylu jako pravdě, škodlivému jako zdravému, spořádanému jako zločinnému – je v podstatě boj proti dobru.

  3. otakar kessler napsal:

    Autore máš recht, superkama, ale ta deklarace jsou prázdná slova sama o sobě,nehledě na to kolik členských států OSN ji kdy alespoň formálně dodržovalo, menšina států i tak. Proč jsou to prázdná slova: Jedna provokace. Krist na kříži, podívejme se na to z hlediska lidských práv – je s námi roven, je, my netvrdíme, že není, má svobodu slova, má, může přece říkat, co chce, ústa jsme mu nezacpali, má právo na svobodu víry, má,může se modlit, nechat se pokřtít i odekřtít, může si číst Bibli, nebo něco jiného, přijmout Tělo Páně, zrak jsme mu přece nevypíchli, jazyk neuřízli, má svobodu shromažďovací a spolčovací, má , je tam přece lotr po pravici, lotr po levici, dav pod křížem, jsou shromážděni, mohou se spolčit, jak chtějí, má právo na práci, má, může třeba tlumočit, má právo na odměnu za práci má, nemusí to dělat zadarmo, má právo na stávku,vybrat si dovolenou, má, může klidně přestat tlumočit, má právo na manželství, rodinu, má, nikdo mu to nezakázal, může uzavřít na kříži sňatek, má právo na sex, má , manželka může naskočit, má právo na život, má, my jsme ho jen ukřižovali, nezabili, na tom kříži žije, jestli zemře, jen jeho problém, ne naše vina, má právo na svobodu pohybu, má, může se hejbat, není těsně přiražen, má právo být oblečen, má, bederní roušku jsme mu nechali, má právo na stravu, má, octa jsme mu napít dali, má právo na život v míru, má, je mír po celém Impériu, má právo, má, jakékoliv, v deklaraci zmíněné i nezmíněné. Ukřižováním JK jsme neporušili práv ukřižovaného JK. Ukřižováním kohokoli neporušíme také žádné jeho právo, naopak, ukřižovaný je roven bohům, povýšili jsme ho. Tyhle lidskoprávní deklarace vymýšlel někdo moc chytrý, proto na světě nebylo povražděno více lidí v historií, než po Deklaraci lidských práv.

  4. Michal Kretschmer napsal:

    Všeobecná deklarace lidfských práv (on line na http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf) je méně špatná než pozdější podobné deklarace. Patrně proto, že je z roku 1948 a od té doby pokročila zkaženost západní společnosti. Ale již v ní se nacházejí některé nepřijatelné věci.

    Třeba takový článek 18 a 19 hovořící o „svobodě myšlení, svědomí a náboženství“ a „svobodě přesvědčení a projevu“ mající původ v idejích, které vedly k francouzské revoluci, kterou odsoudil papež Pius VI. V roce 1791 v dopise francouzským biskupům Quod aliquantulum a později Řehoř XVI v encyklice Mirari vos, kde píše: „Z tohoto shnilého pramene indiferentismu vychází absurdní a bludné tvrzení nebo spíše bláznovství, že svoboda svědomí má být prosazena a ospravedlněna pro každého.“ Ostatně i dnešní státy selektivně trestají některé názory (např. popírání tzv. holocaustu). Z článku 21 se dá pak vyvodit, že jedinou oprávněnou formou vlády je demokracie, ačkoli např. monarchie bez hlasovacího práva občanů je zcela legitimní. Článek 11 požaduje, aby nikdo nebyl souzen za něco, co v době spáchání nebylo trestné. To se ovšem hodí zločincům, kteří využívají toho, že ve zvrácené společnosti nejsou některé věci, ač zřetelně odporují přirozenému mravnému zákonu trestné. Aplikace tohoto článku by vedla k tomu, že by nemohly být souzeny zločiny komunistů, nacistů a dnešních liberálů (např. potraty, šíření zvrácených ideologií). Naopak soudím, že dojde-li k politickému zvratu, bude třeba trestat, aspoň ty největší viníky, bez ohledu na tento článek.

    Deklarace hledí na všechna náboženství jako na sobě rovná a přiznává jim stejná práva. Jistě, že nesmí být nikdo nucen k přijetí katolické víry, ale stát (tak kde je to možné bez větší škody) má povinnost ji upřednostňovat a moudře potlačovat jiný veřejný kult.

    Připouštím, že odvolávání se na Deklaraci bylo možným nástrojem argumentace za časů komunismu, ale dnes se různá prohlášení o tzv. lidských právech stávají spíše nástrojem k útlaku osob, které nejsou „s proudem“. Lze přímo hovořit o modloslužbě lidských práv.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: