Křesťanský politik má být křesťan a hlasatel a obhájce křesťanských hodnot. Bere tuto svoji roli vážně a nikoliv jen jako habaďůru na křesťanské voliče, před kterými předstírá zbožnost, aniž by ve skutečnosti mínil cokoliv reálného pro křesťanskou politiku podnikat. A samozřejmě se musí jako křesťan chovat i mimo politiku. Křesťanská strana má pak dbát na to, aby se skládala jen z takovýchto politiků. Zní to samozřejmě, ale v dnešní Evropě to samozřejmé není.
Křesťanská strana, která to s tím křesťanstvím myslí vážně, nemůže tvrdit „Bereme každého, kdo je ochoten s námi sdílet alespoň část křesťanských hodnot.“ Výsledkem tohoto přístupu jsou např. propotratoví (ex)lidovci jako Parkanová (nyní TOP 09), Pithart a Roithová. Z hlediska křesťanské politiky jedno zklamání vedle druhého. A že se někdo hlásí k víře, neznamená, že je křesťanský politik. Jako to dokládají např. propotratoví politici Nečas (ODS) a Liška (SZ).
Křesťanský politik nelže voličům a komunikuje s nimi čestně. To znamená i to, že křesťanská strana a křesťanský politik netančí podivné tance mezi pukavci. V tomto směru lze jako typický příklad uvést oblíbenou strategii nejmenované strany, která má přesvědčit její křesťanské a pro-life voliče, že strana je křesťansky zcela proti potratům, a zároveň ostatním vysvětlit, že vlastně žádný zákaz potratů neplánuje. Křesťané/Slušní lidé nic takového nedělají, nehledě k tomu, že to stejně nevychází a ona tajemná strana nakonec dokázala akorát to, že pro-life voliči jí protipotratový postoj (zcela oprávněně) nevěří a ostatní ho mlčky předpokládají, zatímco straničtí představitelé předvádějí lidsky nedůstojné vykrucování se v bojích o výklad svých kluzkých a vyhýbavých výroků a stanovisek.
Křesťanský politik neuráží a nezesměšňují bezdůvodně Církev a její učení, křesťanské a konzervativní spolky konající záslužnou práci (např. VORP bojující proti povinné amorální sexuální výchově) či duchovní.
Křesťanský politik nekrade a nebere úplatky. Ani pro dobro strany. Pokud se mu toto prokáže, má skončit.
Křesťanský politik nepodvádí manželku a nerozvádí se kvůli výměně manželky za mladší (či prostě jiný) model. Pokud to udělá, není už křesťanským politikem a slušná křesťanská strana ho obratem vyhodí. Pokud vám to připadá příliš samozřejmé, doporučuji přečíst si něco o panu Martensovi, vůdci belgických křesťanských demokratů a předsedovi Evropské lidové strany.
Ignác Pospíšil
Duše a hvězdy 
Mimochodem – když jsem tento článek odkázal na Facebookové stránkce KDU-ČSL, tak ho tam smazali… Vlastně plošně smazali všechno, co si tam nepostli sami a plošně zakázali jakékoliv odkazy od řadových návštěvníků… No jo, když člověk nenachází odpovědi, zákaz klást otázky je vždy při ruce…
Odkaz byl smazán i z facebookové skupiny MKD, uvidíme, jestli se podaří zjistit, kdo byl ten aktivní mazač…
Mazání je ještě pohodička. Bude hůř.
„propotratoví politici Nečas (ODS) a Liška (SZ)“
Je třeba zdůraznit, že Nečas nebo i Schwarzeneberg potraty odmítají, jen nechtějí (podobně jako Bělobrádek, Macek nebo Roithová) jejich zákaz.
Zato Liška považuje potraty za pomoc a osvobození pro ženy, které jsou a dále již nechtějí být těhotné.
To je rozdíl. I když špatně je obojí.
Politik, který nechce potraty zakazovat, je propotratový politik, pro křesťana nevolitelný.
že se ještě někdo diví… KDU-ČSL není a nepamatuju si, že by kdy byla křesťanskou stranou.
to samé platí pro její západní alternativy. je za tím jenom snaha tou „křesťanskou“ nálepkou si zajistit samozřejmou podporu křesťanských voličů – a ono jim to až zatraceně dobře vychází.