Budeme potřebovat novou inkvizici!

Sv. Pius X.

V posledních týdnech publikoval PhDr. Radomír Malý tři články[1], ve kterých se zabýval zkresleným až lživým líčením inkvizice v pořadech České televize. Myslím, že církevní inkvizici je třeba nejen hájit, byť s pravdivým uznáním chyb, ale dokonce ukázat její potřebnost. Mezi inkvizitory máme dokonce několik světců: Jan Kapistrán, Petr de Arbués, Pierre z Castelnau, Petr z Verony, Pius V, Turibius z Mongrovejo (stal se inkvizitorem ještě jako laik). Cílem této úvahy je ukázat, že do řešení současné církevní krize by bylo vhodné zapojit inkvizici, byť ve formě, která nebude úplně stejná, jako byla inkvizice v minulosti.

Nehodlám tu dokazovat skutečnost, že katolická církev je v posledních desetiletích v krizi projevující se mimo jiné tím, že mnoho jejích členů včetně kněží a biskupů se nevědomě či vědomě nedrží všeho toho, co jsou povinni věřit. Mám za to, že situace je horší v průměru mezi biskupy než mezi posledními papeži. Ti však byli a jsou značně váhaví, aby zasahovali proti heretikům. Kromě vnějších nepřátel církve máme tu nepřátele vnitřní, kteří se velmi často snaží budit dojem, že jsou v jednotě s papežem, a svůj faktický odpad popírají. Je velmi nepravděpodobné, že obroda církve přímo vzejde od části biskupů; spíše k tomu bude zapotřebí iniciativy pravověrného, rozhodného a nebojácného papeže, jenž bude podporován částí biskupů, kněží a laiků. Úsilí o očištění církve od liberálů a jiných heretiků povede nejen k nápravě pobloudilých, ale také ke zjevnému schismatu, čímž se situace (na rozdíl od latentního schismatu přítomného dnes v některých zemích) pročistí. Přesto však lze očekávat, že mnozí budou nadále usilovat o to, aby zůstali uvnitř církve, aby se mohli pokusit zvrátit takový obrodný proces. Dokud se papež, ať současný nebo budoucí, nerozhodne s tím, kromě všeobecných apelů, něco dělat a plně uplatnit svou moc, která mu v církvi přísluší, nelze očekávat větší zlepšení a nemá smysl usilovat o zřízení nové inkvizice. Nejprve tedy musí dojít k upevnění víry, ke zlepšení mravů a k obratu ke směrování vedení církve k tradici. Pak teprve lze uvažovat o dále nastíněných opatřeních ke zlomení odporu. Použití moci bude nutné, ale jen od něj zdaleka nelze očekávat nápravu.

Jakkoli církev není pouze lidská společnost, představuje podobně jako stát dokonalou společnost, a je tu na místě aplikovat zásady týkající se dobrého řízení státu analogicky na řízení církve. Ve státě i církvi nacházíme moc zákonodárnou, výkonnou a soudní; v církvi, která není demokratickou společností, nejsou tyto moci od sebe odděleny a jejich plnost se sbíhá v osobě papeže jakožto náměstka Kristova.

Stát i jiné velké společnosti mají také kontrolní mechanismy, které umožňují, aby závady byly včas zjištěny, řešeny a v případě potřeby provinilci souzeni. Tedy nečeká se jen na to, že někdo podá žalobu, ale státní orgány samy usilují o zjištění případů, kdy je třeba zasáhnout. Může se zde jednat o policii, ale i další kontrolní orgány podle uspořádání v jednotlivých státech. Z povahy věci je zapotřebí, aby tato kontrolní a vyhledávací činnost byla někdy vykonávána v utajení. Existence kontroly přispívá i k prevenci špatného jednání; dopravní policie působí na řidiče, aby více váhali se spácháním dopravního přestupku; audit účetnictví pomáhá dodržet účelnost výdajů a správnost účtování. Domnívám se, že v církvi tyto kontrolní mechanismy jsou slabé a je třeba je posílit. Jistě, že biskup má právo kontrolovat dění ve své diecézi, ale mnohdy je spíše spokojený, když nemusí dát najevo, že vidí problémy spojené s konkrétními osobami. Také velké soukromé společnosti mívají své útvary vnitropodnikové kontroly, které připravují podklady pro vrcholové manažery či akcionáře.

Příkladem rozhodného postupu proti modernistickým bludům je závěr encykliky Pascendi dominici gregis z 8. září 1907[2] a následně motu proprio Sacrorum antistitum sv. Pia X z 1. září 1910[3], ve kterém papež kromě opatření k církevní cenzuře žádá, aby v každé diecézi byl ustanoven sbor bdělosti (consilium a vigilantia), jehož povinnosti by bylo „bdíti nad tím, zda a kterak nové bludy se plíží a rozsévají“ a „bedlivě sledovati známky a stopy modernismu jak v knihách, tak ve vyučování.“ Sv. Pius X připomíná v této souvislosti, že „nelze schvalovati ve spisech katolíků onen způsob mluvy, který v touze po nebezpečných novotách zdá se ze zbožnosti věřících posměch si tropiti a mluví o novém řádu křesťanského života, nových církevních přikázáních, nových potřebách moderního ducha, novém sociálním povolání duchovenstva, nové humanitě křesťanské a mnohých podobných věcech.“ Rovněž doporučuje tomuto sboru, „aby stálou a bdělou pozornost věnoval zřízením sociálním a jakýmkoliv spisům pojednávajícím o otázkách sociálních, aby nic modernistického v nich se neskrývalo, nýbrž aby byly ve shodě s předpisy římských papežů.“ Z uvedených formulací vyplývá, že tu nejde jen o pozornost věnovanou výslovně heretickým větám.

Jinou inspirující protimodernistickou činností bylo působení organizace Sodalitium Pianum založené knězem Umberto Benignim a působící zčásti ve skrytosti, která si kladla za úkol odhalovat modernisty a upozorňovat na ně příslušná církevní místa. Organizace nikdy nedošla formálního církevního schválení, ale sv. Pius X ji neoficiálně podporoval. Byla pak v roce 1921 rozpuštěna Benediktem XV, který na rozdíl od svého předchůdce polevil v boji proti modernismu.

Sv. Pius X mlčky předpokládal pravověrnost biskupů, když stanovil opatření proti modernismu. Tento předpoklad v dnešní době však z velké míry neplatí; naopak mnohde biskupové chrání kněze a laiky, kteří jsou vzdáleni katolické víře ještě více než oni sami. Dojde-li ze strany papeže k tlaku dát do pořádku pravověrnost a dobré mravy v diecézích, lze sice doufat u části dotčených ve změnu k dobrému. Ale druhá část formálně odpadne od katolické církve a třetí se bude snažit přežít uvnitř církve v naději, že časem to bude pro ně z jejich pohledu zase lepší. Předpokládám, že opět dojde ke koordinaci až konspiraci mezi neomodernistickým duchovenstvem s cílem zvrátit nápravu v církvi.

Státy mají kromě veřejně působící policie i tajnou službu, která se snaží včas odhalit nebezpečí, která mu hrozí a předat shromážděné podklady viditelným státním orgánům. Opět na základě analogie se domnívám se, že i v církvi bude v některých regionech zapotřebí podobných metod působení.

Tam, kde nebudou řádně fungovat diecézní trestní soudy, bude zapotřebí, aby případy soudily soudy podřízené přímo papeži (ostatně právě kvůli nedostatkům biskupské inkvizice a potřebě její profesionalizace vznikla ve středověku i papežská inkvizice) a měly právo dozoru nad soudy diecézními. Může tak vzniknout nová inkvizice zajišťující veřejné i utajené vyhledávání bludařů, jejich podporovatelů a rozvracečů církve, shromažďování důkazů a konečně i jejich souzení. Poznamenávám, že slovo „inkvizice“ je odvozeno od latinského „inquirere“ mající význam „vyhledávat, pátrat, zkoumat, shledávat důkazy“. Právě na úsilí o aktivní pátrání, zkoumání, vyhledávání a vyšetřování je třeba se zaměřit; případný soudní proces je už důsledkem žaloby opírající se o shromážděné důkazy. Mezi prověřovanými a souzenými osobami budou moci být i biskupové.

Je jasné, že to vše by probíhalo pouze na úrovni církve s použitím trestů v rámci kanonického práva. Pravděpodobně bude zapotřebí doplnit skutkové podstaty trestných činů a více konkretizovat a zpřísnit stanovené tresty. Může se však stát, že budou zjištěny skutky trestné i podle státního práva a v takových případech lze uvažovat o předání provinilce světské moci k dalšímu potrestání. Spíše však ve většině případů k tomu nebudou podmínky, protože světská moc nebude na straně církve. Když se např. obžalovaný nebo svědek záměrně nedostaví k inkvizičnímu soudu, nebude moci být násilím předveden, ale bude možná stanovit pro ně církevní trest.

Závěrem poznamenávám, že jde jen o moje osobní úvahy, které mohou být podnětem k další diskusi. Rozhodně ne o kategorická tvrzení nepřipouštějící námitek.

 Michal Kretschmer


[3] Vyšlo ve Staré Říši na Moravě v roce 1911 v překladu P. Ludvíka Vrány

22 reakcí na Budeme potřebovat novou inkvizici!

  1. Lukáš Biskupický napsal:

    Jistě, tato úvaha je zcela logická. Dovolím si připojit ještě svůj názor. Pokud se bude dařit důsledně potírat bludy, musí dojít k dalšímu odštěpení nekatolíků. A těch může být (podobně jako v 16. století např. ve Skandinávii) velmi mnoho.

  2. jjstodola napsal:

    Super!

    • Radomír napsal:

      Plně souhlasím s článkem. Myslím si, že ani není zapotřebí zavádět „novou“ inkvizici, stačí jen, aby současná Kongregace pro nauku víry (přimlouval bych se za starý název Svaté oficium) konala řádně svou práci a měla k tomu veškeré pravomoci, které požívala dříve. Pomohlo by, kdyby všichni heterodoxní teologové – jichž je většina- se museli před ní zodpovídat a když by pyšně odmítli, jako to r. 1979 udělal Hans Kueng, tak ať na ně dopadne exkomunikace, nechť jsou chápáni jako odpadlíci. Totéž ať platí pro každého, kdo odmítne své bludy odvolat, jako to platilo v Církvi vždycky až do II. vat. koncilu. Také bych zavedl opět jako povinnou antimodernistickou přísahu, dnes aktualizovanou v té verzi, jak ji navrhl vynikající kazachstánský biskup Athanasius Schneider.

  3. Karel Kubrt napsal:

    Je to zajímavá myšlénka, ale myslím, že práce v utajení nebude nutná. Bludy hlásají kněží i laici zcela nezakrytě, stačí sledovat veřejné zdroje.

    • Michal Kretschmer napsal:

      To je současný stav, že se své bludy hlásají nepokrytě a nic se neděje. Jestli ale dojde k tomu, že se jim bude šlapat na paty, tak ti, kdo nepůjdou do přímého odpadu, budou se tvářit aspoň na hranici pravověrnosti a intrikovat.

      Podívejte se třeba na stránky emeritního biskupa Geoffrey James Robinson z arcidiecéze Sydney na http://bishopgeoffrobinson.org/ jak tam zcela popírá učení církve o 6. přikázání.

      Nebo takový Kardinál Carlo Martini, který byl o roku 2002 arcibiskupem v Milánu a patřil v roce 2005 mezi kandidáty na zvolení papežem, nedávno vydal knihu nazvanou Credere e conoscere (Věřit a poznat), ve které se staví proti katolickému učení ohledně registrovaných svazků homosexuálů. Píše: „Nesouhlasím s postojem těch v církvi, kteří polemizují s registrovaným partnerstvím. Není špatné, místo náhodného sexuálního styku mezi muži, že dva lidé mají jistou stabilitu.“ A dodává, že „stát by mohl je uznávat“. Dále pak kardinál může dokonce chápat (ale ne nezbytně schvalovat) pochody hrdosti homosexuálů. Souhlasí s katolickou podporou tradičního manželství pro stálost lidského druhu, ale „není správné vyjadřovat nějakou diskriminaci ohledně jiných typů svazků“. (viz http://www.lifesitenews.com/news/cardinal-martini-and-the-false-theology-promoting-homosexuality )

      Mohl bych pokračovat o známých bludařích mezi německými biskupy.

      • Karel Kubrt napsal:

        Pane Michale, stejně je to dost obecné. Inkvizice nevznikne. A i kdyby, k čemu, když právo rozhodovat mají církevní autority. Už dnes mají dostatek důkazů pro mnohá disciplinární řízení a nečiní tak.

      • Teofil napsal:

        to všechno je utopie,zednáři to mají dobře obšancované a nedovolí aby se jejich výplod na II.VK nějak poranil, tady pomůže už jen přímí Boží zásah který nás postaví před jasnou volbu, od pokoncilního kléru prožraného modernismem už nic světoborného nečekejme (rád bych se mýlil)
        Matko církve oroduj za nás.

  4. Marek Lis napsal:

    Nezapomínejme, že papež je také jen člověk a že se změnou papeže dochází ke změnám ideovým i personálním. Aby církev mohla cokoli učit jakožto církev, bude potřeba radikální revize dogmatu z r. 1870.

    • MichalD napsal:

      Proč? Myslím že by úplně stačilo, kdyby ti, co se na něj tak rádi odvolávají při obhajobě kdejakého modernistického úletu, si alespoň jednou Pastor aeternus přečetli a zařídili se podle toho.

  5. Inger Keränen napsal:

    Pane Kretschmer, mnohokrat Vam dekuji za tak vyborny clanek! Vim ze jste o mnoho starsi nez jsem ja,ale o tomto ja hovorim vice jak 20 let. O tomto ja pisi po celem svete, i kdyz ziji ve Finsku, kde situace nasi svate matky Cirkve je daleko horsi nez u vas v Ceske republice! Ano, my potrebujeme opet aby inkvisicni tribunaly pracovaly. Toto se ale obavam ze bude trvat velmi dlouho,a my se toho jiz nedozijeme. Vzdyt co je pro Pana 100 let bez Inkvisice? Pro nas vice jak nas zivot ale pro Boha je to vterina. Myslim ze obnoveni Svate Inkvisice muze travt 300-dokonce i 400 let, v prvni rade se musi zmenit politicka situace! Modleme se k tem svatym, kteri Inkvisitory byli, k St. Pedro Arbuez, St. Petr z Verony, St. PiuV. a dalsim. Nejvyce ucinna je modlitba k St.Pius V. byl nejsilnejsi. Ale i k st. Pedro Arbuez, ktery byl zidy probodan pri modlitbe v r 1485! Dekuji Vam pane Kretschmer za vyborny clanek. Zdravim Vas, at Vam Buh zehna.

    • kolemjdouci napsal:

      Šimon z Montfortu vzkazuje: pamatuj 1208-1229.

      • Michal Kretschmer napsal:

        Křížové výpravy a zejména ta proti albigenským (1208-1229) jsou jiné téma než inkvizice.

        Máte-li k tomu potřebné znalosti, můžete o tom napsat článek. V něm pak pojednat o morálním hodnocení křížových válek, o bojových řádech všeobecně a zmínit také světce, které křížové výpravy hlásali. Dále pak o bludech, které zastávali albigenští, a o historii křížové výpravy peroti nim.

    • kolemjdouci napsal:

      Pane Kretschmere, to nebylo k vám a tomu článku. To bylo k Ingerovi, katarskému heretikovi..

  6. Michal Kretschmer napsal:

    Myslím, že jsou tu 3 potřebné funkce:

    1) Objasňování učení víry a mravů (positivně rozvedením, jak něco je, i negativně, jak něco není). Taková prohlášení nemusí být neomylná, ale budou představovat autentické učení církve. To se může dít jak z vlastní iniciatívy, tak jako odpovědi na vznesená dubia (pochybnosti).

    2) Soud, na základě kterého je rozhdnuto, zda je někdo heretikem, příp. zda se dopoustil nějakého zavržení hodného činu.

    3) Shromažďování podkladů k soudní žalobě a jejich vyhodnocení. Sem spadá i předběžná a následná cenzura (zkoumání) publikovaných textů.

    Zdá se mi, že tyhle funkce vztaté dohromady jsou na jednu kongregaci (Sv. Officium či podle dnešního názvu Kongregace pro nauku víry) příliš mnoho. A proto myslím, že by bylo vhodné je od sebe oddělit.

  7. Veritascinicus napsal:

    Trochu mi v tom všem chybí to nejdůležitější a to Ježíš, Boží Syn… copak víru v Ježíše lze inkvizicí donutit? Vždyť jeidně Bůh vidí do našich srdcí a zná naše postoje k Němu samotnému, toto není na lidech a pokud budeme vše zkoumat ve světle Božího Slova, nemusíme uvěřit lžím a bludům….. Jen Ježíš je ta pravda, cesta i život, jen skrze Něj můžeme přijít k Bohu Otci (Jan 14,6)

    • Michal Kretschmer napsal:

      Přijetí víry musí být svobodným úkonem. Nelze k němu někoho donutit a pokud by někdo pod tlakem či hrozbami předstíral víru, je to jistě špatné.

      Ale když někdo katolicky věří, tak ví, že musí přijmout Boží zjevení a neomylnou nauku církve. Takže je na místě mu říci: „Toto je závazná nauka církve. Tomu musíš věřit.“ Jsa poučen, musí se rozhodnout. Když pak odmítne to přijmout, je na místě ho prohlásit za bludaře. To nemusí znamenat pro něj nějaký postih na světské rovině (kromě takových samozřejmých věcí, jako že nemůže učit na církevní škole), ale zamezí to matení věřících, zejména když dotyčný je veřejně dobře známá osoba.

      O tom je ten článek; ne tedy o nucení k víře, jehož nesprávnost považoval jsem za samozřejmou

      • Veritascinicus napsal:

        Děkuji za vysvětlení, nejde tedy o víru v Ježíše, ale bezmezné dodržování nauk církve, i když v Písmu nacházím opak? Pokud jde tedy jen o neomylnou nauku církve, tedy o instituci a nenecháme, aby Bůh jednal v našich životech a promlouval skrze Písmo (ducha Svatého), pak už nejde o víru v živého Boha skrze přiejtí Pána Ježíše za svého Pána, skrze obmytí našich hříchů Jeho krví, pak je opravdu inkvizice důležitá, s tím souhlasím a musím souhlasit s Vašim článkem.

      • cinicius napsal:

        @Veritascinicus: Co to tu předvádíte za blábolení?

  8. Eva napsal:

    Já naprosto souhlasím s článkem, ale jak zařídit, aby se to stalo?

    • Eva napsal:

      Mám prosbu: mohla byste do diskuse přispívat pod jiným nickem? Jako Eva už do diskusí DaH píšu já. Nechtěla bych, aby kvůli tomu docházelo k nedorozuměním.

      Neberte to prosím jako výčitku nebo osobní útok na vás, ale skutečně jako prosbu.

  9. VlaM napsal:

    Kladivo na inkvizitora
    Debatní večer s Dominikem Dukou OP, u Sv. Jiljí v Praze, středa 11. dubna 2012, 19:30 hodin
    http://www.dominikanska8.cz/pdf/plakat_inkvizice.pdf?SSID=6825211204fdc1a674005e53a31bdc11

  10. kjfriedo napsal:

    Domnievam sa, že konečne má čs. historiografia tú česť, aby sa pochválila prekladom svetovo uznávaného diela mimoriadne plodnej katolíckej apologetiky z pera otca Elphiége Vacandarda o inkvizícii, jej začiatkoch za kresťanských rímskych cisárov až po jej pôsobenie v stredoveku a koniec v novoveku. Preklad do slovenčiny som zabezpečil z jej anglického vydania, dostupného na stránke projektu Gutenberg, kde sa nachádza bez rozsiahlejších poznámok pod čiarou:
    http://www.gutenberg.org/cache/epub/26329/pg26329.html

    A tu je jej spomínaný slovenský preklad:
    http://uloz.to/xtfnXSJ/inkvizicia-vacandard-pdf

    Dufam že sa Vám všetkým, či už horlivým tradicionalistom alebo „Novus Ordo heretikom“ bude páčiť, keďže pochádza ešte z obdobia pred Koncilom, kedy dostala aj Imprimatur a Nihil Obstat od THOMASA J. SHAHANA, S.T.D. a JOHNA M. FARLEYHO, D.D, Arcibiskupa v New Yorku, prípadné pravopisné, syntaxe a sémantické chyby sú moje vlastné.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: