Život mezi torpédy a písničkou

Rytíř Georg von Trapp

V dalším díle našeho nepravidelného seriálu o  významných katolických vojácích habsburské monarchie se přemístíme na moře, konkrétně k Jaderskému moři na počátku dvacátého století.

Korvetní kapitán Georg Ludwig Ritter von Trapp, nejúspěšnější ponorkový velitel rakousko–uherského námořnictva, se narodil 4. dubna 1880 v Zadaru, tehdy části rakousko–uherské monarchie, coby manželský  syn  v rodině fregatního kapitána Augusta Trappa, námořního důstojníka, který byl za své zásluhy povýšen do nižšího rytířského stavu s titulem Ritter v roce 1876.

Jeho tatínek záhy po narození svého syna v roce 1884 zemřel, Georg  von Trapp však kráčel v jeho stopách a podporován svou matkou Hedwig, rozenou Weplerovou, vstoupil na námořní akademii c.k. Maríny ve Fiume, kde po čtyřech letech a jedné závěrečné školní plavbě kolem světa získal hodnost praporčíka.

Následovalo  první bojové nasazení, oceněné i vyznamenáním Stříbrnou medailí za statečnost,  na palubě obrněného křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia, kdy byl členem mnohonárodnostní jednotky určené k likvidaci tzv. Boxerské rebelie v Čínském císařství. V roce 1902 úspěšně složil důstojnickou zkoušku a získal tak důstojnický patent.

Ačkoliv by se zdálo, že kariéra mladého důstojníka bude slibně pokračovat v postech na řadových bitevních kolosech císařsko-královského námořnictva, jeho zájem se upřel k nové, vysoce perspektivní zbrani, která však byla stále ještě v plenkách – k ponorkám. V roce 1910, již po několikaletém zájmu a službě v nově vzniklé ponorkové zbrani Jejího Veličenstva, získal linienschiffsleutnant von Trapp velící post na ponorce SM  U6.

Mezi povinnosti poručíka řadové lodi patřily tehdy i návštěvy bálů, pořádaných různými spolky či přímo velitelskými posty. Na jednom z bálů se mladý Ritter von Trapp seznámil s vnučkou Roberta Whiteheada, vynálezce moderního samohybného torpéda a zakladatele firmy Whitehead, která dodávala torpéda a specializované torpédové vybavení od c.k. Maríny až po současné italské námořnictvo. Tatínek Agathy Whitehead, již naturalizovaný c. k. státní příslušník a dvorní dodavatel John Whitehead, nic proti sňatku své dcery, členky anglické nobility, nenamítal a Ritter von Trapp se po udělení souhlasu svých nadřízených  oženil se svou snoubenkou v roce 1911.

Nad Evropou se pomalu kupila válečná mračna. Po vypuknutí válečného stavu  v roce 1914 sloužil Ritter von Trapp nejprve na torpédovce Tp 52, aby se po nějaké době opět vrátil na palubu ponorky. Svou bojovou kariéru zahájil brilantním úspěchem na palubě ponorky SM U 6, když potopil francouzský pancéřový křižník Léon Gambetta a italskou ponorku Nereide. Zvláště potopení křižníku Léon Gambetta bylo významným úspěchem, donutilo totiž spojenecké velení přehodnotit své poněkud povýšenecké ofenzívní strategie v oblasti severního Jadranu a ke stažení velké části sil až na jih, k Otrantskému průlivu.

Výčet úspěchů Georga von Trapp během první světové války byl úctyhodný, zvláště poté co mu bylo svěřeno velení na U 14, což byla ukořistěná, opravená a vylepšená francouzská ponorka Curie, tehdy nejvýkonnější ponorka, jakou mělo rakousko-uherské námořnictvo k dispozici.

Zde se musíme zmínit o charakteru von Trappa, který se, narozdíl od svých německých kolegů, kteří taktéž začali působit z nově zřízené ponorkové základny v Boce Kotorské, vždy snažil dodržovat pravidla námořní války a přes všude se objevující bezohlednost totálního konfliktu se nedopouštěl žádných zločinů proti lidskosti, což se o jeho kolezích, třeba ve francouzském námořnictvu, rozhodně nedalo říci. Horrorové scény potápějících se nemocničních lodí, potopených navzdory výraznému označení červeným křížem, nejsou v době první světové války na Jadranu či ve Středozemním moři vyjímkou. Ritter von Trapp byl však vojákem ctícím pravidla vedení námořní války a, v kontrastu k okolo praktikovanému potápění bez varování, neváhal i propustit loď patřící nepříteli, pokud to vyžadovaly humanitární ohledy. Bez zajímavosti není ani vysoký počet česky hovořících námořníků-ponorkářů na palubě všech lodí, kterým von Trapp postupně velel.

Výčet úspěchů kapitána von Trappa je úctyhodný: dvě válečné lodi Dohody,  francouzský pancéřový křižník Léon Gambetta a  italská ponorka Nereide, k tomu 11 obchodních a nákladních lodí plujících pod vlajkou států nepřátelským vůči Centrálním mocnostem, plus jedna dle mezinárodního námořního práva zajatá loď, následně odeslaná do rakouského přístavu coby kořist. Řečeno stručnou řečí čísel, celkem šlo o 11 lodí o celkovém výtlaku 47 653 BRT, dvou válečných lodí o celkovém výtlaku 12 641 tun a jedné ukořistěné lodi o výtlaku 1034 BRT. (U válečných lodí se výtlak neuvádí v brutto registrovaných tunách.)

V roce 1918 byl Ritter von Trapp po absolvování 19 bojových plaveb jmenován na velitelský post na ponorkové základně v Boce Kotorské. Konec války jej zastihl jako korvetního kapitána  a nositele Rytířského kříže Řádu Marie Terezie a Rytířského řádu Železné koruny.

Rozpad středoevropské monarchie a zánik staletého státního útvaru se projevily i na životě Ritter von Trappa.  Byl propuštěn ze služeb c.k. námořnictva a nebýt majetku, který do manželství přinesla jeho žena věnem, byla by životní situace mladé rodiny opravdu nelehká.

Nejstaršího potomka jménem Rupert se Georg von Trapp dočkal již před válkou v roce 1910, další děti pak následovaly až do nešťastného roku 1922, kdy Agathe Von Trapp zemřela na spálu, kterou se nakazila při ošetřování jednoho ze svých nemocných dětí.  Ritter von Trapp se tak ve svých 42 letech stal vdovcem se sedmi dětmi. Patrně nejen pro řádné zvládnutí výchovy svých sedmi potomků přijal v roce 1926 Marii Augustu Kutschera jako vychovatelku a učitelku svých dětí. Tu pak přijal v roce 1927 za svou druhou zákonnou manželku a měl s ní další tři děti, z nichž poslední (syn  Johannes von Trapp) se narodilo již jako americký občan v roce 1939 ve Philadelphii.

„Díky“ hospodářské krizi třicátých let přišel Ritter von Trapp o své finance kvůli krachu peněžního ústavu. Poslední peníze z věna jeho první ženy byly pryč a rodina  stála před  nejistou budoucností. Navzdory tomu, že se von Trappovi nezdálo příliš vhodné, aby se rodina živila tím, co doposud provozovala jako koníčka, totiž sborovým zpěvem, jeho energická choť přesvědčila o pěveckém umění své rodiny německou sopranistku Lotte Lehmann, která  zorganizovala první veřejné vystoupení, které bylo okamžitým úspěchem. Rodinný sbor se stal slavným nejdříve v Rakousku, později na celém světě.

Mezi tím se ovšem Ritter von Trapp dostal do styku s nacionálními socialisty, kteří mu nabízeli vysoce postavené místo v nově budované ponorkové zbrani Kriegsmarine. Ovšem poté, co Georg von Trapp osobně  poznal Adolfa Hitlera v  tehdy oblíbené mnichovské restauraci Osteria, shledal nacionální socialisty nechutnými a zvolil s celou svou rodinou emigraci z Rakouska.

Brzy přišel světový úspěch rodinného pěveckého tělesa, nyní zvaného Trapp Family Singers: nejprve americké turné a těsně před vypuknutím války i turné po skandinávských zemích. K příběhu pěveckého sboru rodiny von Trapp patří i jméno Mons. Franze Wasnera, který se jako kapelmistr a ředitel ujal organizace vystoupení i finančních záležitostí.

Mezitím v Evropě propuká Druhá světová válka, které se na italském bojišti zúčastnili v řadách 10. horské divize Armády Spojených států nejstarší von Trappovi  synové Ruper a Werner. Když válka skončila, byl Ritter von Trapp již majitelem hotelu v městě Stove v novoanglickém státě Vermont. Neutěšená poválečná situace jeho staré vlasti jej nenechala chladným a v roce 1947 založil Trapp Family Foundation Relief, společnost pro podporu poválečného Rakouska.  Tím se již životní příběh ponorkového kapitána, katolického vojáka, rakouského šlechtice a milujícího otce a manžela Georga von Trapp uzavřel.

Georg Ludwig von Trapp, rytíř řádu Marie Terezie, nositel řádu Železné koruny a Stříbrné medaile za statečnost, zemřel dne 30. května 1947 v rodinném kruhu v Trapp Family Lodge ve Vermontu, kde byl posléze i uložen do hrobu.

Antonín Šalanský

5 reakcí na Život mezi torpédy a písničkou

  1. K Boce Kotorské se váže týrání a podvýživa řadových vojáků sloužících právě v této posádce, následná vzpoura, a poprava vzbouřenců, včetně Čecha Františka Raše. To bylo pod jeho vedením, nebo ne?

  2. Veronika napsal:

    V tom článku je podle mě řada zásadních nepřesností.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: