Křesťané a podívané ve starověku

Palce dolů

Pro nás, kteří žijeme v současné tzv. západní civilizaci, je mnohdy užitečné se zajímat o dějiny církve a život křesťanů v prvních stoletích. Naše dnešní situace je podobná, i když ne stejná: život uprostřed pohanského světa. Jedním z jeho aspektů bylo množství her a podívaných, které církev v patristickém období jednomyslně zatracovala. Je však si třeba uvědomit, že pozdější oživení divadla v křesťanské civilizaci nevzešlo ze starověkých pohanských zdrojů. Postoje a praxi prvotní církve můžeme dnes v mnohém přebírat, i když ne bez rozlišování. Situaci věřících uprostřed pohanského světa reflektují již starozákonní knihy Makabejských a dále pak dále uvedení apologeti z 2. století, zejména pak Tertullianus a další patrističtí spisovatelé, jejichž některé myšlenky dále předkládám.

Již v 1 Mak 1,14 čteme o Židech, že „podle zvyklostí národů si tedy v Jeruzalémě postavili gymnasion,“ tedy jakousi tělocvičnu, což svatopisec odsuzuje, neboť to napomáhalo k přijetí pohanských mravů. Podobně 2 Mak 4,9-20 líčí, jak za zvrhlého velekněze Jasona se rozmohl helenismus, byl postaven gymnasion a hřiště pro jinochy a Jason se opovážil nejlepší z jinochů do nevěstinců postavit. Kněží zanedbávali oběti a pospíchali, aby se mohli zúčastnit her a házení diskem. Další kapitoly (5 až 7) líčí prostopášnosti v jeruzalémském chrámu a jeho nádvoří, nucení židů zúčastňovat se pohanských náboženských slavností s tím, že „kdo se nerozhodnou přejít na helénský způsob života, měli být zabiti.“ Čteme tu o mučednictví stařičkého Eleazara a matky a jejích sedmi synů. Takto tedy pohanské helenistické mravy ohrožovaly Židy, kteří pak povstali pod vedením Judy Makabejského.

Tatian v promluvě k Řekům[1] odsuzuje divadlo a herce s jejich změkčilými pohyby, neslušnými gesty, oplzlými slovy, nepřirozeným chováním a oděvem nevhodným pro muže. Píše, že díváním se na to se dostává vašim synům a dcerám lekcí v cizoložství. Obrací se též proti boxerským zápasům a, co je ještě horší, proti vraždícím se gladiátorům, kteří jsou najímáni, aby poskytli „kanibalskou hostinu pro duši živíce ji nejvíce bezbožným krveproléváním.“

Athénagoras  píše ve své Apologii[2] o gladiátorských zápasech, že podle našeho názoru není velký rozdíl mezi tím, zda se někdo dívá na usmrcování nebo je sám provádí, a proto máme zakázáno se dívat na takové scény.

Theophilus z Antiochie v Ad Autolycum[3] píše podobně, že přihlížení gladiátorským zápasům je zakázáno, abychom nebyli účastníky a podněcovateli činů vraždy. Ale i dívat se na ostatní podívané je pro nás nemravné, aby naše oči a uši nebyly poskvrněny písněmi, které se tam zpívají.

M. Minucius Felix v dialogu Octavius[4] pohan (kap. 12) říká o křesťanech, že nenavštěvují představení, nepodílejí se na veřejných procesích a posvátné hry se konají bez nich. V kap. 37 křesťan říká, že se přirozeně zdržují pohanských radovánek, průvodů a představení, jejichž náboženský původ znají a jejichž nebezpečné svádění zavrhují. Kdo by se neměl hrozit při soutěžích v cirku. Také při divadlech není menší šílenství a zhýralost je ještě bezuzdnější: hned mim vypráví a představuje cizoložství, hned vzbuzuje vášeň, kterou pouze předstírá.

Nejrozsáhlejší starověké křesťanské pojednání o hrách (mohli bychom též překládat o podívaných – viz i anglický překlad díla „On the Shows“) napsal Quintus Septimus Florenc Tertullianus[5] kolem roku 197. Píše i na základě vlastní zkušenosti o divadlech, závodění na stadionu, zápasech a prolévání krve gladiátorů v amfiteátrech a všechno toto odmítá. Pro jeho břitký sloh, rétorické ozdoby, logické argumentování a zřetelné odmítání pohanského způsobu života doporučuji četbu celého tohoto spisu, i když v dalším uvádím některé jeho myšlenky. Tertullianus se vypořádává (v kap. 2) s argumentem, že přece vše bylo stvořeno Bohem, i to, co náleží k hrám jako koně, tělesná síla či příjemný hlas, a tak hry nejsou Bohu nepřátelské. Odpovídá ale, že i železo meče, kterým někdo vraždí, je Božím dílem. A ze zlata a jiných látek lidé vyrábějí modly. „Nesmíme brát v úvahu pouze to, kdo všechny věci stvořil, ale i to, kdo je zkazil.“ Zákaz her pro křesťany odvozuje z Žalmu 1,1, neboť každá taková podívaná je shromážděním bezbožných (kap. 3). V dalším textu ukazuje (kap. 5-8), že původ her je spjat s modloslužbou a že zejména hry v cirku jsou pompézní. Křesťané se však při křtu odřekli ďábla i vší pompy jeho. Píše: „Všimni si, křesťane, kolik nečistých božstev ovládlo cirk! Místo, které je v moci tolika ďábelských duchů, ti je cizí.“

V kap. 10 píše o divadlech, které jsou vlastně „Venušinou svatyní“, a uvádí, že i pohanští „cenzoři v zájmu zachování mravnosti často nechali bourat právě vznikající divadla, protože předvídali, jak velkým nebezpečím je nevázanost, která tam panuje.“ Ukazuje (kap. 11 a 12), že i závody a gladiátorské zápasy jsou spojeny s modloslužbou. Dalším důvodem, proč hry jsou neslučitelné s křesťanskou morálkou, je to, že „žádná podívaná se neobejde bez silného rozrušení ducha“ a „kde jde o soupeření, tam je i rozvášněnost, zloba, hněv, bolest a další afekty“ (kap. 15 a 16). Zmiňuje nerozumnou rozvášněnost lidí v cirku a vzrušení spojené se sázkami. Nesmyslné a marné počínání je křesťanům cizí. A také nemilosrdnost lidí v cirku (viz též volání „Křesťané lvům“ zmíněné v Tertullianově Apologeticum, kap. 40). „Máme příkaz zdržet se jakékoli nemravnosti. Proto se musíme vyhýbat také divadlu“ (kap. 17). Jeho „neobyčejná oblíbenost pramení především z obscénnosti“ – gesta herců, prostitutky, oběti veřejného chtíče, se na jevišti svlékaly. „Zákaz divadla vyplývá ze zákazu nemravnosti.“ I to, co se odehrává na stadionu – závodění v běhu, skoku či hodu – nemá být hodno pozornosti křesťana, stejně tak předvádění síly a zápasy (kap. 18). Pohané si vykládají dobro a zlo, jak se jim zachce, takže „tentýž člověk, který uši své panenské dcery chrání před každým sprostým slovem, ji sám bere do divadla, kde jsou běžné právě takové výrazy a gesta“ (kap. 21), a ten, koho „vyděsí mrtvola člověka zemřelého přirozenou smrtí, si v amfiteátru zcela nevzrušeně prohlíží rozervaná a ohlodaná těla.“ V kap. 24 líčí praktiky herců včetně jejich oblékání se do ženských šatů, které se Bohu líbit nemohou. „Jak může někdo tytéž ruce, které pozvedá k Bohu, za okamžik unavovat tleskáním nějakému herci?“ Tertullianus připouští, že možná některá podívaná i zasluhuje úctu, ale „všechno, na co při hrách narazíš, ať je to něco odvážného, úctyhodného, zvučného, zpěvného či elegantního, proto považuj za jakési kapky medu na otráveném koláčku – tvá touha po potěšení nestojí za nebezpečí, jež v této lahůdce číhá!“ (kap. 27)

Zmínky proti divadlům najdeme i v dalších Tertullianových spisech, jako v De cultu feminarum (I,8[6]), kde píše, že křesťan nemá mít nic společného se zběsilostí v cirku, krutostí arény a hanebností divadla, nebo v Apologeticum (kap. 38).

Podobně spisek De spectaculis připisovaný sv. Cypriánovi[7] (dle jiných jeho autorem je Novatianus) se též staví proti tomu, aby křesťané navštěvovali divadla. Pohoršuje se nad tím, že věřící se nestydí z Písma obhajovat návštěvu divadel: „že David před obličejem Božím tance prováděl, to nikterak není důvodem, aby věřící křesťané vysedávali v divadlech. [David] necudnými pohyby svých údů nevykrucoval, aniž odtancovával řecké chlípnosti bajku.“ Písmo „všeho druhu divadla odsoudilo, když odstranilo modloslužbu, her veškerých matku.“ Proč křesťan „proti Bohu pověry schvaluje, které miluje, an na ně patří v divadle? Ostatně ať ví, že toto všechno jsou vynálezy ďáblů, nikoli Boha.“ Napadá i další podívané: „kterak jalové jsou závody, soupeření v barvách, závody vozmo, radost, že kůň byl rychlejší, zármutek, že byl liknavější.“ Nemravnost v divadlech takto líčí: „kejklířů posunky, cizoložníků pletichy, ženských nestoudnosti, kluzké šprýmy; ba ani otců rodin se tu nešetří, a předvádějí se v úlohách pitomců, nestoudníků, všestranných ťulpasů a rozličných necudův. … V této společnosti co má dělati křesťan věrný? Jemuž na mrzkosti není dovoleno ani mysliti, kterak se může kochati výjevy chlípnosti?“ Křesťanu není dovoleno zúčastňovat se i takových divadel, „které pro zábavu uší ke všem všudy Řecko vysílá, vystrojivši je svým marným uměním … neb i když by neobsahovaly zločinu, obsahují v sobě i největší i málo přiměřenou věřícím jalovost. Na závěr pak dílko vyzývá, aby křesťan s pravou a zdravou rozkoší hleděl na divadla lepší, na východ slunce a jeho západ, kotouč měsíce, hvězdy, hory, proudy řek, oceán s jeho vlnobitím, ptáky, ryby a jiná Boží díla.

Sv. Cyprian (1. pol. 3. stol.) v Ad Donátum (kap. 8[8]), poté co v předchozí kapitole odsoudil gladiátorské hry, píše proti divadlům a jejich zavrženíhodnému vlivu. Tragické kusy reprodukují špatné činy starých časů, otcovraždu a krvesmilstvo. Učí se tam cizoložství, tím že se na ně člověk dívá, a cudná matrona, která se vydala do divadla, vrací se jako necudná. Sv. Cyprián pak ostře napadá, že mužští herci odkládají důstojnost a sílu svého pohlaví a snižují se k ženě (v pantomimě ženu představovali muži).

Lactantius (začátek 4. stol.) v Divinae institutiones (I,20[9]) píše o hrách nazývaných Floralia, které jsou slaveny na památku děvky se vší lascivností, a ženy se v nich svlékají na žádost přihlížejících a vystupují jako herečky a předvádějí se, dokud lidé nenasytí své nečisté oči jejich neslušnými gesty.

Neznámý autor tzv. Apoštolských konstitucí (II, 61[10]) z druhé poloviny 4. století aplikuje Žalm 1,1 o tom, že nemáme zasedat ve shromáždění bezbožníků, na to, že nemáme se zúčastňovat slavností pohanů, navštěvovat jejich divadla a mít podíl na jejich opovrženíhodných zpěvech.

Sv. Jan Zlatoústý (2. pol. 4. stol.) v Homiliích o pokání (VI, 1[11]) prohlašuje, že nic nepomůže půst tomu, kdo navštěvuje divadla, neboť satan vrhá město do divadla, jako do ohnivé pece a zapaluji ji ne roštím, koudelí či smolou, ale věcmi, které jsou daleko nebezpečnější, chlípnými pohledy, hanebnými slovy, změkčilým tancem a zpěvy plnými ostudy a zloby. Tato pec je horší než ona, neboť neničí přirozené tělo, ale spásu duše a přitom to, ti kdo v ní hoří, ani ten žár nepozorují, když propukají v hlasitý smích.

I sv. Augustin ve svých Vyznáních (I, 10; III, 2) napsaných na konci 4. stol. poukazuje na škodlivý vliv divadla a líčí (VI, 8), jak jeho přítel Alipius byl raněn těžší ranou na duši než na těle gladiátor, na kterého se přišel do cirku podívat, když si z té podívané odnesl šílenou touhu se tam opět vracet.

Odmítání divadel lze nalézt i v dokumentech církve. V roce 302 synod v Elvíře stanovil, že herci mohou být pokřtěni jen za podmínky, že opustí tento způsob života, a že když tento slib poruší, mají být vyobcováni. Podobně synod v Arles v roce 314[12] stanovil, že vozatajové a herci, pokud se budou nadále věnovat tomuto zaměstnání, mají být vyloučeni. Synoda v Trullo (can. 51[13]) v roce 692 zakazuje herecká představení a divadelní tance; klerik, který se toho zúčastní, má být zbaven úřadu, a laik exkomunikován.

 Michal Kretschmer


[1] Anglicky na http://www.newadvent.org/fathers/0202.htm, kap. 21-24; německy na http://www.unifr.ch/bkv/kapitel80.htm a navazujících stránkách

[5] Tertullianus: O hrách. De spectaculis, přeložil Petr Kitzler, Praha 2004

[7] Svatý Cyprián: O divadlech, přel. Jakub Deml, vyšlo v červenci 1910 jako 27. svazek Studium, Stará Ríše na Moravě; jiný překlad na http://host.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=7491

19 reakcí na Křesťané a podívané ve starověku

  1. cinicius napsal:

    Řekl bych, že dnešní televize, kino či divadlo jsou něco jiného, než starověké divadlo z dob upadajícího pohanského Říma. Mnohá dnešní jednotlivá díla ovšem na tuto úroveň klesají a pro jejich sledování nepochybně platí to, co si můžeme přečíst v článku o divadle…

    • Hamish napsal:

      Jak říká mons. z Anglie – parafrázuji „Chcete-li začít svobodně myslet, vyhoďte televizi z okna.“
      Nemohu než souhlasit.

      • cinicius napsal:

        Jsou i nezávadné a užitečné televizní pořady a filmy, které svobdnému myšlení prospívají…

      • honzah napsal:

        Nezávadné tv pořady?

        Třeba EURO 2012. Už se těším.

        Máme např. ve skupině 3 státy, které ještě umí rozhánět pochody sodomitů :-))

      • Hamish napsal:

        Fotbal je ovšem zednářský sport :-P

      • Froggy napsal:

        Televizi jsme po svatbě s manželkou nezavedli. No – pár měsíců jsem z toho byl trochu nervózní, ale teď jsem tomu moc rád. Člověk má tolik času na četbu a jinou hodnotnější činnost! Když chci dobrý pořad, mám archiv na Internetu, když chci film, koupím si DVD, když chci hokej, mám ČT4 přes Internet. Nedávno jsem byl na návštěvě, kde pořád hrála televize – no jak vídím, za ty roku, co jsem tv neviděl, ta úroveň klesla ještě níž, nemluvě o přeřvaných trapných reklamách. A člověk, když už před tou televizí sedí, má nutkání tam pořád být a přepínat, i když tam nic není. Připojuji se k doporučení TV vyhodit!

      • MichalD napsal:

        ad cinicius: na toto tvrzení myslím perfektně sedí příměr o otráveném koláčku, citovaný v článku.

      • :) napsal:

        Také sleduji sportovní přenosy, ale přesto nemám doma televizi. Na to není potřeba. Sportovní přenosy se dají sledovat přes internet a nepodporujete pár set korunami měsíčně televizní korporace, které kazí společnost. Navíc internet má oproti TV tu ohromnou výhodu, že se můžete koukat, na co chcete, kdežto u TV jste odsouzeni sledovat to, co vám zrovna nabízí. Pokud má někdo navíc doma děti, tak považuji TV za úplně nevhodnou.

      • cinicius napsal:

        @MichalD: Nemyslím. Přirovnal bych situaci spíše k lukám, kde rostou rulíky, vlochyně a borůvky. Necháme borůvky hnít kvůli tomu ostatnímu? Pravda, je třeba být opatrný… Ale pokud je ještě možno rozlišit borůvku a vlochyni, není třeba se přehnaně bát a žrát hlínu…

      • jjstodolajs napsal:

        No, já mám doma televizi a třeba bych se i díval, ale nemůžu. Dělá se mi z většiny pořadů šoufl. Marnost nad marnost a všechno marnost, jak pravil Kazatel.

      • Rezniček napsal:

        Fotbal jsem hrál závodně moře let, ale na zednáře jsem v prostředí fotbalových klubů. nikdy nenarazil. Mohu potvrdit, že fotbalisti do sebe po utkání lijí pivo, lají rozhodčím a žerou naložené kradené psy, ale že by inklinovali k zednářům?

      • Hamish napsal:

        Fotbal se obvykle hraje v neděli ráno.
        Pročpak asi? ;)

      • Rezniček napsal:

        Fotbal se hraje obvykle v neděli ráno – tak se podívejte na http://www.fotbal.idnes – tam máte začátky všech zápasů v Česku od 3 ligy po 1.B třídu ( 1 a 2 liga už skončila), pokud se hraje nějaký zápas v neděli od 10.30 hod tak je to naprostá vyjímka, v podstatě se hraje v sobotu a neděli odpoledne. Jsou tam začátky stovky zápásů ve všech krajích.

  2. Michal Kretschmer napsal:

    Jak jsem napsal na začátku článku, dnešní situace je podobná, leč ne stejná, takže nelze bez rozlišování kopírovat potřebné jednání ve starověku do současnosti.

    Nepochybně lze si vybrat i dobré televizní pořady, ale pro někoho může být bezbečnější se vyhýbat příležitosti k hříchu a raději televizi nemít. Myslím, že necudných podívaných v televizi je dost, včetně takových scén ve filmech. Máme tu i pořady pro sodomity. Též modloslužbu lidských práv a demokracie, náboženství tzv. holocaustu.

  3. střípky - film a úpadek napsal:

    Ve dvacátém století došlo postupně k sestupné tendenci v morální nezávadnosti a kvalitě filmů.

    V morální nezávadnosti – erotické motivy se stále více pornografizují.

    Stačí srovnat filmy z „první republiky“, filmy z USA a Francie v 50., 60…..80..letech – do současnosti. Tam kde dříve stačil náznak, děje se vše více a více „natur“ (to uvádějí, pokud se nemýlím, odborné zdroje). Proč. Proč ten sešup?

    Motivy násilí se stále více „brutalizují.“ Je to neskutečný kult krutosti, „pistolnictví“ (bouchačky dnes už nestačí, to musí být polokanon co ustřelí půl náklaďáku:), krve a hnusu.

    V kvalitě:

    Stále více se prosazuje akce na úkor poezie. Zlaté hollywoodské pohádky z 50-60. let! Nehledě na naše (především starší) poetické a milé večerníčky, které mnohdy předčí „ty amícké“:) rozdílem několika pater!!!

    Je milé osvěžení, podívat se na staré „kovbojky“, oproti dnešnímu fádnímu „útoku na klasické dobrodružství“.;-)

    Poklesl humor. Dnešní ftipy (úmyslně píši s f:), bývají často erotomansko – vulgární žumpou, za kterou bychom se styděli i jako puberťáci:(.

    Jiný pokles je v kvalitě. „Sitcomy“, potřebující „dochechtávače“, snad spadly i pod „poezii“ socíkovského časopisu Dikobraz.

    Sci-fi také spadají více a více do „temných vlivů“. Kde jsou ty fantastické „rakeťárny“ z průkopnické doby?
    Není to dnes spíše pseudo-démonologie? (čerti alespoň, na rozdíl od UFO-nů, mají rohy a kopyto, což je zlidšťuje…:))))))


    Je dost hrozné, že když si odmyslím z tvorby československých filmů z období 1945 – 1990. „povinnou daň rudému bohu komančů“:)), jsou celkově mnohem přijatelnější a „dívatelnější“ než „žhavá současnost….“

    P. S. tím nehájím komunismus ani vše nehaním. Jistě jsou i dnes dobré a pozitivní věci v oblasti filmů. Já nadhodil jen kritické střípky.

    Pax

    Jan

    • Ano, tak to je. Zajímavé je, že mnoha lidem nevadí reality shows, ale vadí jim filmy či seriály, ve kterých občas padne slovo soudruh.

      Ještě zajímavější je, když se jich zeptám, zda viděli něco z téže doby z malých kapitalistických zemí, např. Řecka, Rakouska či Portugalska? Na svou bylo Československo filmovou velmocí, a přes tu dnešní bídu, která země dosahuje srovnatelné výsledky v poměru k počtu obyvatel? Možná Irsko (a právně proto se sem jejich filmy téměř nedostávají).

      Každopádně, i když z USA a latinské Ameriky sem jde těžce úpadková kultura, je to ještě ok proti tvorbě turecké. Sice vím jen o jedno případu holky, která se pod jejím vlivem stala muslimkou, ale i to stačí.

      Nejšílenější však je, že protikatolické parodie vymýšlejí často „liberální katolíci“, stačí si vzpomenout na Frankie30 a jeho comics o „černých křesťanech“. Ani bych se nedivil, kdyby něco podobného Jiří Strach opravdu natočil. Ostatně, něco podobného, i když z historického prostředí, už vzniklo, „Ďábel v Praze.“

  4. S tím fotbalem v neděli ráno, v tu dobu hrají max. děti a mládež, dospělí odpoledne. Určitě nebyl vytvořen proto, aby lidi nechodili do kostela. (Čímž nepopírám, že v mnoha případech tuto funkci plní.)

    Na druhé straně, za Rakouska-Uherska bylo studentům zakázáno hrát fotbal, pozdější prezident Beneš byl kvůli tomu jednou nohou vyhozený ze školy. Podle mého otce (který není zednář, ani historik) to bylo z toho důvodu, že R-U kultura chtěla, aby vzdělaní lidé byli vážní a břichatí (tak trochu v protikladu ke kultuře pruské). Ostatně, Sokola zde zavedli muži, kteří se svými rodiči mluvili německy, podle německého vzoru, nešlo o nic čistě českého.

    • cinicius napsal:

      Bez zajímavosti není fakt, že vedení FIFA ovládá agresívní sekularismus, který zuřivě potlačuje jakékoliv náboženské projevy. Viz vyloučení Íránské ženské reprezentace z turnajů za to, že její hráčky chtěly hrát se šátky, viz zákaz jakýchkoliv náboženských symbolů a gest (včetně např. pokřižování se) na posledním mistrovství světa.

  5. Petra Bézová napsal:

    Bratři,díky za vaše postoje k televizi.Já se na ni prakticky nedívám,protože děsně zruinovala mojí duši v době dospívání,ale jsem asi jediná ze zdejšího kraje,kdo má podobné názory.Většina lidí už bohužel nedokáže rozlišovat dobro a zlo a když mají volnou chvilku,televizi zapíná, nehledě na to,co tam dávají.Televize je nebezpečná v tom,že šíleně posunuje vnímání dobra a zla.Každý si řekne-však to,co tam vidím je jenom jako,to není hřích.Tím ovšem nechci říct,že tam nejsou i kvalitní věci,ale třeba děti naprosto neumí rozlišovat a rodiče to velmi podceňují.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: