Promluva o svatém přijímání

Sv. Jan Maria Vianney

Náš Pán řekl: „Všechno, o co budete mého Otce prosit v mém jménu, dá vám.“ Nikdy by nás nenapadlo, abychom Boha a jeho vlastního Syna prosili. Na co by však člověk nikdy nebyl schopen pomyslet, to učinil Bůh. Co člověk nedokáže vyslovit, ba ani na to pomyslet a oč by se nikdy nedovolil žádat, to řekl, vymyslel a provedl Bůh ve své nekonečné lásce. Cožpak bychom se někdy odvážili žádat od Boha, aby nechal za nás zemřít svého Syna? Aby nám dal jeho Tělo za pokrm a jeho Krev za nápoj? O tak veliké lásce Boha k člověku nemohl mít člověk ani potuchy.

Bez božské svátosti oltářní by na tomto světě nebyla vůbec možná blaženost. Život by byl přímo nesnesitelný. Když přijímáme svaté přijímání, přijímáme svou radost a svou blaženost.

Když se nám dobrý Bůh chtěl dát ve svátosti své lásky, vložil do nás touhu, kterou dokáže naplnit jen on sám. Vedle této krásné svátosti jsme my jako onen člověk, který žízní umírá u řeky, ač by mu přece stačilo jen to, aby svá ústa ponořil do vody. Jsme jako člověk, který vedle pokladů zůstává chudý a přece by mu stačilo pouze natáhnout ruku k onomu pokladu.

Kdo správně přijímá Krista, ztrácí se v Bohu jako se ztrácí kapka vody v oceánu. Není možné je od sebe oddělit. Kdo z nás, milé děti, by se nechtěl navěky ztratit v této propasti lásky? V soudný den uvidíme Tělo svého Pána zářit skrze proslavená těla těch, kdo ho zde na zemi hodně přijímali. Bude to takové, jako když vidíme, že se leskne zlato v mědi a stříbro v olovu.

Když jsme byli u svatého přijímání, můžeme odpovědět tomu, kdo by se nás tázal: „Co si teď neseš domů?“ „Nesu si do svého domu nebe.“ Jeden světec řekl: „Jsme nositeli Boha.“ To je úplná pravda, ale my nemáme dost víry, nechápeme svou důstojnost. Když odcházíme od svatého stolu, jsme stejně šťastní, jako by byli šťastní Tři králové, kdyby bývali mohli s sebou odnést dítě Ježíše.

Vezměte nádobu, naplňte ji vzácnou tekutinou a hodně pevně ji uzavřete. Takto uchováte tuto tekutinu, jak dlouho budete chtít. Stejně je možno uchovat i našeho Pána po svatém přijímání ve zbožném a čistém srdci. V usebraném duchu pak budete od jednoho svatého přijímání až k příštímu v sobě zakoušet zžírající oheň, který vlévá do vašich srdcí neodolatelnou náklonnost k dobrému a nejhlubší odpor vůči zlu.

Když máme dobrého Boha ve svém srdci, pak má celé srdce hořet. Srdce učedníků emauzských hořelo, když ho pouze slyšeli mluvit.

Když se vrátíme od stolu Páně, neměli bychom hned číst, vždyť na co nyní potřebujeme slova lidská, i kdyby byla sebezbožnější. Když k nám mluví sám Bůh, měli bychom se podobat člověku, který je hodně zvědavý a poslouchá za dveřmi. Neměli bychom si nechat ujít ani jediné slovo, které Bůh říká v našem srdci. Když jste přijali Pána, cítíte, že vaše duše je očištěna, protože vyšla z koupele Boží lásky. Po hodném přijetí svatého přijímání cítí člověk něco neobyčejného, takové blaho, které proudí celým tělem. A v čem spočívá toto blaho? Náš Pán v nás sdílí všechno, naplňuje celou naši bytost radostí a rozkoší. Nemůžeme jinak, musíme zvolat se svatým Janem: „Pán je to.“ Ti, kdo necítí alespoň něco podobného, jsou politováníhodní.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): Promluvy sv. Jana Marie Vianneye, ze „svobodné knihovničkyA.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu).

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: