Josef Toufar: 672 hodin mučednictví Kristova služebníka

Josef Toufar

O osobě, jejíž 110. výročí narození si dnes připomínáme, platí ona Kristova slova velebení Otci, který skryl veškeré své věci před moudrými a rozumnými, ale zjevil je maličkým (srov. Lk 10,21). Kněz Josef Toufar, který zemřel za nejhoršího pronásledování Katolické církve v Československu, byl v první řadě prototypem obyčejného venkovského faráře, který žil svým navenek prostým duchovním životem, staral se o svěřené stádo a nenamlouval si, že by se mohlo v takové malé vesničce, jakou byla Číhošť, stát něco tak obdivuhodného pro lidské oči, jako zázrak hýbajícího se kříže, který se pak již nikdy po této události nenarovnal.

Podobně jako většina mladých mužů, kteří pocházeli z nuzných poměrů, se dal na cestu ke kněžství až poměrně pozdě, ve 33 letech. Důvodem tohoto pozdního povolání byl především pocit zodpovědnosti vůči své vlastní rodině (byl čtvrté z pěti dětí) a hospodářství, na kterém již od útlého věku pracoval. Již ve chvíli svého kněžského svěcení si byl hluboce vědom společenské i duchovní krize národa: v Evropě zuřila válka a české národy upadly v (ne)milost pohlavárů Třetí říše. Nikdo však ještě netušil, že to nejhorší přijde teprve po válce a že mnoho kněží bude přinuceno položit za svou víru život stejně, jako tomu bylo u mexických mučedníků.

Patnáctého dubna roku 1948 se počíná působení patera Toufara ve farnosti Číhošť u Havlíčkova Brodu. Sem byl přesunut především z toho důvodu, že ve svém předchozím působišti aktivně pracoval s mládeží, vyučoval ji ve věcech víry a byl pro ni duchovní i morální autoritou. To se samozřejmě novému režimu, který vyžadoval, aby veškeré vyučování bylo v souladu s učením marxismu-leninismu, vůbec nehodilo a již od počátku čekal jen na záminku, jak se všech nepohodlných duchovních zbavit a katolickou církev zcela podřídit státnímu a stranickému aparátu. Pater Toufar jistě ani nemohl vědět o tom, že se chystá akce K nebo P a že želivský klášter, kam psal zdejšímu opatu Vítovi Tajovskému dopisy plné proseb a svědectví kolem číhošťského zázraku, se stane synonymem koncentračního tábora pro duchovní.

O co vlastně šlo v případě číhošťského zázraku? P. Toufar byl ohledně této události spíše skeptikem. Sám hýbající se kříž neviděl, protože k události došlo ve chvíli, kdy stál na kazatelně obrácen čelem k lidu. Poprvé se kříž zalomcoval o třetí adventní neděli roku 1949. Těmito slovy popsal P. Toufar událost svému spolubratru P. Sedlákovi:

Když jsem měl 11. XII. 1949 kázání a již jsem skoro končil, užil jsem slov: „Uprostřed vás stojí, kterého neznáte!“ Pak udělal akci k oltáři a pokračoval:  „Zde ve svatostánku je náš Spasitel, kde žije, bije a nás hříšníky čeká to milosrdné srdce Spasitelovo.“   A tu,  kteří  se  podívali  směrem  k oltáři, viděli,  jak  kříž na svatostánku se naklonil směrem strany evangelní /asi o 40 – 50°/ zase se obrátil ve stejném sklonění na stranu epištolní a vrátil se zase do prostřed svatostánku a obrátil se tělem /celý kříž/ ne rovně, ale na kazatelnu. Vidělo to 20 lidí vesměs dospělí, studenti a co hlavní, několik lidí, kteří jsou vzácní hosté kostela.“

Nejpozději na počátku ledna 1950 se začala o událost zajímat Státní bezpečnost. 28. ledna příslušníci SNB převlečení za novináře zatkli P. Toufara a odvezli ho do vězení ve Valdicích, kde byl ihned podroben nelidskému výslechu. Vrchní vyšetřovatel Osvald Zavodský (který rok poté se sám stal vězněm a byl jako člen skupiny Rudolfa Slánského popraven) ustanovil za hlavního vyšetřovatele případu Číhošť Ladislava Máchu, který se tak stal přímo zodpovědný za nelidské podmínky, kterým byl P. Toufar v 672 hodin dlouhé vazbě vystaven a též, jak se traduje, byl jedním z těch, kdo měli na starosti natáčení propagandistického dokumentárního snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. V tomto snímku se původně plánovalo vystoupení i samotného Josefa Toufara, který měl být přinucen předvést, jak funguje „jím vyrobené zařízení“, s jehož pomocí měl rozhýbávat z kazatelny kříž na hlavním oltáři. Jelikož však byl v tu dobu pater Toufar již ve smrtelné agonii, zastoupil jej buďto příslušník StB, nebo (dle některých historiků) sám vrchní prokurátor Karel Čížek. Každopádně náhradník ve filmu vystupuje oblečen do kněžských rouch na kazatelnu a při pomyslném pozvednutí levé ruky ke svatostánku pravou rukou pohybuje křížkem za pomoci zařízení zabudovaného na kazatelně.

Tento systém drátů a „podvazkové gumy jeho neteře“ (jak propaganda uvedla, aby tím dostatečně vynikla nemravnost Toufara a všech duchovních) vytvořený příslušníky StB však nefungoval a proto museli v průběhu scény k pohybům kříže skrytě dopomáhat ještě další příslušníci. Absurdnost této „rekonstrukce“ je završena faktem, že většina drátů měla být zakryta květinovou výzdobou, která však v době adventní v kostelech být nesmí a nebyla tudíž ani při dané události v Číhošti. Samotní farníci neměli po celou dobu natáčení možnost se dostat do kostela a ani se setkat s paterem Toufarem. Samotný snímek ‚Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení bylo zakázáno v číhošťském kině promítat a tamním lidem byl proto ve své lživosti prezentován až po roce 1989.

Pater Toufar byl během své vyšetřovací vazby podroben snad všem druhům mučení. Byl mlácen jak obuškem, mučen elektrickým proudem či nucen pochodovat celé noci po tmavé cele, vyháněn k výslechu v pozdních večerních hodinách apod. Jeho doznání (zfalšované nebo vynucené mučením) nese datum 23. února 1950. Krátce nato byl převezen ve vážném zdravotním stavu do pražského sanatoria, které bylo určeno pro léčbu prominentů režimu.

Aby státní bezpečnost utajila jeho totožnost, uvedla jeho příjmení nejprve Zouval, následně i jako Zouhar. Hospitalizován byl s prasklým žaludečním vředem, ale ošetřující lékař si všiml dalších mnohačetných zranění, která již téměř nebyla slučitelná se životem. „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“ (MUDr. František Mauer). 25. února v P. Josef Toufar zemřel a byl pohřben pod jménem Josef Zoukal na vězeňském hřbitově v Praze – Ďáblicích. Jeho smrt překazila plány komunistů otevřít spolu s ním a dalšími duchovními veliký monstrproces a nachystaný scénář proto museli upravit a zaměřit výhradně na řeholní řády. Informace o Toufarově smrti nebyla nikde zveřejněna a jeho příbuzní se o ní v podstatě náhodou dozvěděli až po naléhání v roce 1954.

Velmi zajímavý je osud samotného oltářního kříže, který StB hned v první fázi vyšetřování zabavila a který se již nikdy nepodařilo nalézt. Kříž byl ve své půlce nakloněn a nevydržel stát ani po položení na stůl. Menším opakováním byl kříž z jinovatky, který se vytvořil na okně fary v zimě 1998. Nikdo opět nedokázal vysvětlit, proč k dané události došlo.

Roku 2004 režisér Jaroslav Polišenský (režíroval například film o odsouzení K. H. Franka Ex offo) natočil o číhošťském zázraku film In nomine patris, který se pokusil alespoň v základních meznících poukázat na předpojatost a hrůzu té doby, která si udělala z nevinného a prostého venkovského faráře loutku své hry na nepřítele lidu. Film je v mnoha místech velmi objektivní – věrohodnosti dodává i skutečnost, že se v presbytáři kostela nenachází obětní stůl, což mnoha jiným tvůrcům natáčejícím v kostelech zpravidla uniká.

O jednom výročí Toufarovy smrti promluvil nad jeho hrobem na ďáblickém hřbitově i pražský arcibiskup Dominik Duka, který zdůraznil právě skutečnost, že tehdejší mocipáni se chtěli vyrovnat Bohu a v tom byla ta obludnost. Zdůraznil však také skutečnost, že „chtivost a závist, droga moci, která rozloží zdravý rozum, je stále levně dostupná. Varujte se jí a varujte před ní ostatní.“

Nebezpečí nové diktatury a nového pronásledování se může dnes mnoha křesťanům (a zvláště příslušníkům Kristova mystického těla) zdát natolik vzdálené, jako hladové děti v Habeši. Avšak ani vzdálenost z nás nesmí činit nedobrovolné podporovatele zlovůle. Vznik Sovětského svazu, likvidace řeckokatolické církve na Rusi, vyvraždění celého ukrajinského národa ponechávalo celou Evropu také dlouho chladnou a to až do chvíle, než „vzdálení bratři“ (uvádím tak z důvodu, že naši otcové je jako své bratry oslovovali celých čtyřicet let) zaútočili na počátku dvacátých let na Polsko a pak začali nadšeně podporovat vzniknuvší nacistickou ideologii v Německu ze strany Lenina a pak i Stalina. V tomto směru by nám mělo být mučednictví „Josífka“ (jak mu s láskou říkávali jeho příbuzní a neteř) příkladem hodným následování, umění prohlásit, že ve svatostánku pořád na nás všechny čeká Spasitel, kterého mnozí buď neznají, nebo jej špiní a tupí, aby si mohli jasně dokázat, že jsou něco víc, či že jsou to jen hezké pohádky z přelomu letopočtu. Křesťanská víra je však živá i přesto, že se ji již nespočet ideologií pokoušelo vymítit. Ta komunistická není zdaleka tou poslední.

Daniel Zouhar

34 reakcí na Josef Toufar: 672 hodin mučednictví Kristova služebníka

  1. pár pozámek k Číhošti napsal:

    Pár poznámek. Jak to vlastně bylo s tím zázrakem?

    Existují dva základní postoje: buď šlo o pravý zázrak (tomu by odpovídal i ten „kříž z jinovatky“ (jako potvrzení z Nebe), nebo jde o nevysvětlitelný jev a to dost absurdní.

    Pokud by šlo o fingovaný podvod, museli by jej patrně nastrojit sami komunisté a to ještě přirozeně před onou nedělí adventní. Což by ovšem neušlo pozornosti nejen faráře, ale i lidí, starajících se o interiér chrámu. Důmyslný systém drátů a gum nelze utajit. Navíc, v té době ještě běžná policejní technika neumožňovala sofistikovaný „bezdrátový“ pohyb s křížem.
    Dle tehdejšího myšlení Stb, by jistě neměli soudruzi zájem na pokusu o poněkud drahý rouhavý vtípek v zapadlé vesničce, když by něco podobného mohli udělat (s těmi dráty) někde u těžce přístupného kříže, např. v nějakém velkém centru „protibolševického odporu“.
    Pak stačilo „podstrčit“, řekněme komponenty z vysílačky, udělat „domovní prohlídku“ a proces s „klerikálním spikleneckým centrem“ mohl začít.
    Číhošť byla „využita“ ex post. Teprve po pohnutí kříže se soudruzi rozhodli věc použít pro sebe. Pak teprve udělali onu ostudnou pseudorekonstrukci.

    Pohyb sv. Kříže tak zůstává nevysvětlen. Byl bych rád, aby při případném beatifikačním procesu p. Toufara vyšla najevo i případná autenticita zázraku. A také, jak tento zázrak interpretovat. Z Číhošti by pak mohlo vzniknout poutní místo (pokud jím, svým způsobem, již není.)

    Jen drobná historická poznámka:

    nebyl vyvražděn celý ukrajinský národ.

    Lenin, ač to byl gauner k pohledání, nepodporoval, pokud se nemýlím, Hitlera, to až Stalin v době paktu Ribbentrop-Molotov.

    Jinak, dobrý článek.

    Pax et bonum

    Jan

    • antal89 napsal:

      Co se týče Leninovy podpory rozvoje nacistické strany nelze ani popřít ani doložit. Jeden můj známý mi například argumentoval s odkazem na filosfa Berďajeva a jiné, že bolševici, poté, co ztroskotali se vznikem Mnichovské republiky RAD, rozhodli se podpořit jakýkoliv režim, který by ideologicky sjednotil střední Evropu a otevřel jim pak případně prostor k tomu, aby mohli válečným způsobem jej zlikvidovat a postoupit tím do střední Evropy. To se jim pak nakonec podařilo, i když Stalinův plán nevyšel tak, jak ho původně zamýšlel a o vliv v Evropě se nakonec musel dělit se Spojenci.

      Jinak máte pravdu, nebyl vyvražděn celý ukrajinský národ, ale „téměř celý“, což mi při formulování věty vypadlo a za což se omlouvám.

  2. Emil napsal:

    Jestliže byl vrchní vyšetřovatel Osvald Zavodský členem skupiny Rudolfa Slánského, tak je jasné že Toufar padl do rukou židů…

  3. Aleš napsal:

    Jestliže byl Vrchní vyšetřovatel Osvald Zavodský člen skupiny Rudolfa Slánského, tak Toufara umlátili židé.

    • Petra Bézová napsal:

      Pánové, proč si zase chladíte žáhu na židech? Za jeho smrt jistě nemůže židovské spiknutí, ale konkrétní lidé se svými konkrétními jmény, kteří zaprodali svou duši komunistickému režimu. Jsem také židovského původu, ale komunismus jde proti každé myšlence na Boha, i proti židovské. Takto jsem to už jako dítě vnímala, je to myšlenkový svět zcela uzavřený jakékoliv Boží transcendenci.

      • Hamish napsal:

        Rozlišujte židovství a Židovství.
        Díky

      • :) napsal:

        Židovství je s malým „ž“, ať už se tím myslí příslušnost k národu nebo náboženství.

      • Lothar napsal:

        Komunismus paní Bézová bylo hnutí z převážné většiny řízené a vedené ateistickými Židy.Proč vystavujete na obdiv svůj židovský původ? Chlubím se tu já snad svým českým původem? :)

      • Petra Bézová napsal:

        Milý pane Lothare, nikdo tu nic nevystavuje na obdiv. Já se cítím být především češkou, ovšem jak známo, naši nedávnou minulost poznamenela komunistická nadvláda. Jsem z hluboce věřící rodiny, která byla z části židovská, z části křesťanská. Ani jedna z těchto cest k Bohu nemá s komunismem nic společného. Ateismus je výplod lidských mozků, je jedno jestli jsou to lidé původně křesťané nebo Židé. Jsou to lidé, kteří se zřekli Boha. Jenomže když zde někdo napíše, že za smrt p. Toufara mohou židé, většina národa, která má velké mezery v náboženském vzdělání z toho usoudí, že za to můžou židé jako etnikum, ne jen jednotliví ateisté, byť třeba původně pocházeli i z židovství nebo z křesťanství. Vyvarujte se těchto zjednodušujících schémat, ano?

      • Lothar napsal:

        Paní Petro,já tu nikde nepsal že za smrt pátera Toufara mohou židé.Židé se disproporčně velice hojně podíleli na vzniku bolševismu a ateismu především,samozřejmě vesměs ateističtí židé.Pocházíte z židovsko-křesťanské rodiny? Velmi zvláštní,mé zkušenosti jsou takové,že v židovských rodinách většinou není křesťanství vítané,židé ho většinou nemusí.Čest vyjímkám,mezi které asi patříte.

  4. Renda napsal:

    Petro, rozlišujte etnického Žida, od dnešních judaistů, kteří mají ve světě moc.

    • Petra Bézová napsal:

      Ale s p. Toufarem nemají Židé ani judaisté nic společného. Komunismus je nejhorší „náboženství“ které znám.Četli jste co dnes v noci plácal Grebeníček ve Sněmovně? Bohužel znám dost lidí, kteří na to slyší. Alespoň jsem prosila p. Toufara, aby nám u svého Pána vyprosil rozloučení se a opuštění komunistické minulosti, jsem ráda, že zákon i kvůli jeho přímluvě prošel.

      • Teofil napsal:

        komunismus je výplod světového židovstva

      • Petra Bézová napsal:

        Dovolím si s vámi nesouhlasit. Komunismus je výplod chorých mozků, které nechtějí uznat Boží existenci. Vůli Boží nahrazují vůlí lidu.

      • Petra Bézová napsal:

        Komunismus bojuje i proti židovství. Vůle Boží přeci je, aby byl Izrael spasen. Aby přijal svého Spasitele Ježíše Krista. Když umožníme návrat komunismu, toto se nikdy nestane, a nejen Židé, ale i pohané zapomenou na pravého Boha.

      • Teofil napsal:

        Jestli jste si neráčila všimnout, tak komunismus ještě neodešel, jenom nabírá síly k poslednímu úderu na Kristovu církev.
        Ráčí si přečíst knihu „S Marií proti démonům“ od P. Bahounka OP a možná jim napoví, kdo otevřel rudému draku dveře do světa.

      • Petra Bézová napsal:

        Poslyšte, zkuste se mnou trochu mluvit trochu na úrovni. Proč neustále obviňujete druhé ze současného stavu? My se zlem máme bojovat a ne na sebe útočit.Je přece jedno, kdo za to může, důležité je spojit síly v obraně dobra. Kdo neustále očerňuje židy, nemůže jim přinášet spásu ve jménu Ježíše Krista. To byste si měl uvědomit. Jsme na stejné lodi jako oni, nejsme výš ani níž. Ale když známe Pravdu, máme ji druhým přinášet bez obviňování. Dokud se nedostaneme z tohoto stavu, který použil i Hitler- že za vším zlým ve společnosti stojí Židé, nebudeme lepší než ti, kteří Ježíše ukřižovali.

      • Teofil napsal:

        Už to tady někde bylo, ale ještě to zopakuji http://dielnasj.blogspot.cz/search?updated-max=2012-01-29T04:30:00-08:00&max-results=7
        myslíte že tento světec neměl rád Židovský národ? Kdyby tomu tak bylo,tak by nikdy nedostal sílu Boží milosti jít za svého bratra na jistou smrt a ještě přitom zachraňovat duše pro Boží království. Nikdo vám nesahá na vaše předky, vždyť každý z nás může mít kořeny v Abrahámově národě a ani o tom nemusí vědět ,ale je třeba ukazovat otevřené rány dějin církve a judaismu a poučovat se z nich.

      • Petra Bézová napsal:

        Máte pravdu, ale směšovat dnešní komunisty s židovstvím je holý nesmysl. Komunismus v České republice nemá s židovstvím nic společného. V ateistické základní škole v 70. letech jsem byla terčem posměchu učitelů, kteří se vysmívali jakékoliv myšlence na Boha, ne jen katolické víře. Jde o to, aby si tady lidé nepletli dojmy s pojmy. Umučení p. Toufara nemá s židovstvím nic společného. Každý je sám zodpovědný za své činy.

      • Teofil napsal:


        na tomto pracují dnešní komunisté
        učitelky 70.let bych přirovnal k webu křesťanské maminky

      • Petra Bézová napsal:

        Je to smutné, ale pokud vymývání mozků začalo už ve škole, kde přece jen pro děti je učitel autorita, co můžeme čekat od této generace, která je teď v produktivním věku? Že se obrátí k Bohu? Tato společnost si myslí, že Boha nepotřebuje. Nezbývá, než jim obrácení vyprošovat.

  5. Lothar napsal:

    Paní Bézová,je zvláštní,když píšete o tom komunismu a židovství,že zatímco byli rabovány v Sovětském Svazu kostely,zatýkání kněží,potlačováno křesťanství,tak židé se těšili absolutní svobodě,synagogy zůstávali netknuty,jidiš byla podporováno jako jejich svébytný jazyk a dokonce se připravoval vznik židovské autonomní republiky.O provázanosti bolševismu a židovství,tak o tom se nedá pochybovat,stačí se kouknou,jak byli židé zastoupeni v Komunistické Straně.I oni sami přiznávají,že bolševismus jim byl často zbraní skrze kterou mohli svrhnout a zničit jimi nenáviděného cara.Ta bolševická revoluce v Rusku byla i revolucí židovskou.Přesto chci sám za sebe podotknout,že nemám nic proti jednotlivým příslušníkům židovského etnika jako takovým,ale odmítám tu tezi „vyvoleného“ národa,o kterém se smí mluvit jen v pozitivním a chvále a nijak jinak!

  6. Lothar napsal:

    Tady něco k provázanosti Židů a bolševismu.A to nemluvím o dalších židovských elitách,jako např.prominentkách moderního feminismu,multikulturalismu atd.

    • Petra Bézová napsal:

      Pane Lothare, za svého života jsem poznala dost komunistů a ani jeden z nich nebyl žid. Vy vzhledem ke svému mládí tyto zkušenosti nemáte. Napsat se dá cokoliv, natočit se dá také cokoliv ale osobní zkušenost je nezastupitelná. Nikdo tady neříká, že jsou bez viny, jen chci, aby se věci nazývali pravými jmény. Opakuji pro ty kteří neví o co mi jde:se smrtí pana Toufara nemají židé nic společného, zato komunisté ano. Pokud dokážete bojovat proti všem a přitom si zachovat čistý štít, klobouk dolů před vámi. Mě stačí bojovat proti komunismu, protože ten v mnohém poškodil celou moji rodinu a je to zlo, založené na lidské vzpouře proti Bohu. Pokud máte pocit že Vaši nepřátelé jsou židé, je to vaše věc a Vaše bitva.

      • Lothar napsal:

        Mí nepřátelé nejsou všichni židé jako jednotlivci bez ohledu na osobní názory toho daného jedince na celém světě,mými nepřáteli je organizované,mezinárodní židovstvo a jeho světu vládnoucí politika,židovský bolševismus,židovská nenávist a židovský rasismus.Tady nejde o žádné Vaše zkušenosti,tady jde o fakta a ty jasně ukazují podíl židů v bolševismu.Jinak doporučuji např.“Dvě stě let pospolu“ od Alexandra Solženicyna,ten reflektuje v těchto dílech podíl židovstva na bolševickém a revolučním hnutím v Rusku,vztah židů,nežidů a křesťanů v Rusku atd.

      • Pan Contras napsal:

        Petra: Pane Lothare, za svého života jsem poznala dost komunistů a ani jeden z nich nebyl žid.

        Pan Contras: Stačí se podívat na mojžíška Fischera. Ten se hlásí k judaismu a zároveň to byl nomenklaturní bolševik.

        Taky by mně zajímalo, jak vysvětlíte, že stát Izrael podporuje obscénní pochod hrdosti, který má vyrazit od „koně“ a posmívat se tak národním světcům a Bohu samotnému; pevně doufám, že si to Bůh nenechá líbit a sv. Prokop dostojí své pověsti světce bojovného a rázného.

      • Petra Bézová napsal:

        Lothare a Contrasi, mě politika nezajímá, ani ta státu Izrael. Mým nepřítelem je ďábel a jeho svody, na posuzování druhých nemám čas, ani na konspirační teorie. Věřím že pánem dějin je Bůh a nikoliv lidé. Proto taky nesoudím lidi podle národnosti, jak to zde někteří z vás dělají, ale podle skutků, které ukazují, jestli se dotyčný utíká k Bohu nebo ne. Židů si vážím, protože to je nejstarší národ na světě, který přežil díky snaze o věrnost Tóře. To co dělají ti z nich, kteří odpadli od Boha jen ukazuje, že je mezi nimi stále dost těch, kteří čekají na Mesiáše možná i usilovněji než my, kteří budujeme svůj život na mamonu a hromadění věcí. Jistěže komunismus „vymysleli “ židé, protože je to protipól jejich zbožnosti. Kdyby někteří z nich nebyli zbožní, nemohli by existovat ti, kteří jsou nezbožní, nebo-li ateističtí. Vám to ale nedává právo je za to soudit a všechny házet do jednoho pytle. To od vyvoleného Abraháma máte svoji víru, takže místo strachu z židovského ovládnutí světa, byste měli cítit soucit s tímto národem, který nepoznal svého Mesiáše. Toto je postoj, který od nás dnes očekává Kristus, také Žid.

  7. Michal napsal:

    O vztahu židovství a křesťanství ke komunismu a nacismu napsal před časem zajímavý článke Roman Joch http://www.obcinst.cz/cs/Zidobolsevici-Klerofasiste-c1621/.
    Ve zkratce: komunisty či nacisty byli často odpadlí židé či křesťané, kteří si podrželi koncept Mesiáše, na kterého si pak hrají sami; komunismus i nacismus jsou novopohanská mesianistická politická náboženství.

  8. cinicius napsal:

    Dámy a pánové, příspěvky na téma židovství a komunismus a podobně považuji za off topic. Další už nepovolím a později promažu i ty, co se zde objevily. Smyslem diskuse je přispět k rozvoji článku, ne odvést diskusi někam stranou.

    • Lothar napsal:

      Respektuji a chápu Vaše rozhodnutí dále nezveřejňovat a promazat to,já už tu na toto téma v tomto vlákně psát nebudu více.

    • Petra Bézová napsal:

      Promiňte Ignáci, nečetla jsem váš příspěvek, tak jsem ještě psala, máte pravdu je to k ničemu. Raději to promažte. Ta diskuze nemusela vzniknout, kdyby ti pánové nehledali neustále vinu u druhých, teď konkrétně u Židů.

  9. Pokud jde konkrétně o Osvalda Závodského, jeho židovský původ prokázán není, nacisté ho zavřeli do koncentráku jako odbojáře, a ne jako osobu židovského původu. To, že měl pozitivní vztah ke státu Izrael a k židovskému národu, zatímco jiní soudruzi negativní, není až tak zásadní okolnost celého případu.

    Mnohem podstatnější je, že Závodský byl interbrigadista, a tedy byl na té „správné“ straně i podle dnešní ČSSD a SZ.

  10. montezooma napsal:

    Hanba Vám. Nad klidnou vzpomínkou umučeného nešťastníka tu řešíte jakousi pseudo nacisticko-židovskou otázku. Měli by jste se stydět vy idioti.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: