Promluva o nečistotě

Sv. Jan Maria Vianney

Abychom poznali, jak ošklivý a opovrženíhodný je tento hřích, ke kterému nás ďáblové pokoušejí při každé příležitosti, ale sami se ho nedopouštějí, potřebujeme vědět a znovu uvážit, co to znamená být křesťan. Křesťan je stvořen k Božímu obrazu, vykoupen Boží krví. Křesťan je dítětem Božím, bratrem Božím, dědicem Božím! Křesťan je předmětem zalíbení tří božských osob! Tělo křesťana je chrámem Ducha svatého. Pohleďte tedy, co tímto hříchem bývá zneuctěno.

Jsme stvořeni, abychom jednou v nebi kralovali. Pokud jsme však tak nešťastní, že spácháme hřích nečistoty, pak směřujeme k ďáblovi do pekla. Náš Pán řekl, že nic nečistého nevejde do jeho říše. Jak by mohla duše, která se poskvrnila tak ošklivým způsobem, předstoupit před Boha, který je nekonečně čistý a svatý?

My všichni jsme takovými malými zrcadly, ve kterých se Bůh zhlíží. Jak by se ale mohl Bůh poznat v mé nečisté duši?
Jsou duše, které jsou tak mrtvé a shnilé, jsou zahleděny do své hniloby, jako by pro ně už nebyla možnost se pozvednout. Všechno je láká ke zlému. Vše jim připomíná zlé, a to i to nejsvětější. Před očima mají stále něco hanebného jako nečisté zvíře, které si zvykne na výkaly, v nichž nalézá svou radost, v nich se válí, v nich spí, v blátě chrápe. Takoví lidé jsou v očích Božích a svatých andělů oškliví.

Hleďte, milé děti, náš Pán byl korunován trním, aby zadostiučinil za hříchy naší pýchy. Ale pro tyto prokleté hříchy byl bičován a rozdrásán na těle, jak sám říká, že by každý po jeho bičování mohl býval spočítat jeho kosti.

Ach, milé děti, kdyby nebylo tu a tam čistých duší, které občas dobrému Bohu přinášejí náhradu, a tím odzbrojují jeho spravedlnost, pak byste měli vidět, jak bychom byli trestáni! Vždyť nyní je tento hřích tak běžný ve světě, že se člověk toho musí hrozit. Milé děti, je možné říci, že peklo chrlí svou ohavnost na zem tak, jako komíny ze sebe chrlí kouř.
Ďábel dělá všechno možné, aby poskvrnil naši duši, a naše duše je přece vším. Naše tělo je jenom hromada shnilotiny. Jděte na hřbitov a podívejte se tam, co má rád ten, kdo má rád své tělo.

Jak jsem již častokrát řekl, není nic tak opovrženíhodného jak nečistá duše. Byl jednou světec, který prosil dobrého Boha, aby mu nějakou ukázal. Spatřil takovou ubohou duši a zděsil se. Vypadala totiž jako rozkládající se mršina, která už týden leží na slunečním žáru.

Potřebujeme jen dobře pozorovat člověka, abychom poznali, zda je skutečně čistý. V pohledu čistého je otevřenost a slušnost, které hned prozrazují, že se srdce rádo zaobírá dobrým Bohem. Naproti tomu pohled nečistého prozrazuje příšerný oheň. Satan vstupuje do jeho očí, aby přivedl jiné k pádu a strhl je ke zlému.

Ti, kdo ztratili čistotu, podobají se kusu látky, která je plná mastných skvrn. Perte ji, sušte ji, skvrny se vrátí vždy znovu. Proto je někdy potřeba i zázrak, když má být nečistá duše znovu opět čistou.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): Promluvy sv. Jana Marie Vianneye, ze „svobodné knihovničkyA.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu).

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

%d bloggers like this: