Diskuse o manželství s pseudokřesťany

Tak jsem si včera zadiskutoval na stránce události Křesťané na Prague Pride, kterou si provozuje skupinka pseudokřesťanů, co se domnívají, že křesťané by měli projevit svou „lásku k homosexuálům“ účastí na Prague Pride, nebo alespoň podporou této akce. Potvrdil jsem si předchozí zkušenosti: krátká smysluplná diskuse se sodomity i jejich „křesťanskými“ podporovateli je prakticky nemožná, protože si prostě nemůžeme porozumět…

První problém je, že pseudokřesťané se sice ohánějí Biblí, ale ve skutečnosti je její obsah naprosto nezajímá. Slouží jim jen na podporu jejich představ o životě, lásce a křesťanství získaných ve světě a za tímto účelem dokáží dělat s biblickými texty neuvěřitelné prostocviky, v jejichž rámci ztrácí i ten nejjasnější výrok svůj význam (včetně např. naprosto jasného a nezpochybnitelného odmítnutí homosexuálního styku sv. Pavlem).

Logickým důsledkem je následující diskuse na téma „V čem by měl být problém?“ Proč by homosexuální sex měl být špatný? Proč by homosexuální manželství mělo být problém? To se ale nedá vysvětlit bez toho, abychom se shodli na tom, co je to manželství a k čemu je sex. A tady je druhá potíž. U většiny křesťanů narazíme na to, že nejenže nemají absolutně žádný přehled o přirozeném zákoně, katolické morálce a katolickém pohledu na manželství, ale fakticky již zcela akceptovali s nimi naprosto neslučitelný pohled pohanský. U některých to lze částečně považovat za důsledek jejich vyznání (především u protestantských a z křesťanství vycházejících sekt, které nechápou manželství jako svátost), ale bohužel sem patří i katolíci.

Je smutný faktem, že snad v žádné jiné oblasti moderní pozemská církev neselhala natolik, jako při vysvětlování a vyučování sexuální morálky a věcí okolo ní. Ačkoliv je to jedno ze zásadních životních témat, se kterým se ve velmi zásadních otázkách setká každý, drtivá většina kněží naprosto rezignovala i na pokusy mladým alespoň řádně popsat, vysvětlit a odůvodnit, co je po nich Bohem vyžadováno. A to je navíc ještě ten lepší případ. Jsou i horší – viz četné liberální kněze, kteří beztrestně vedou mladé na zcestí. Příkladem mohou být otec Vácha a jeho těžce nekompetentní kritika učení Církve o kontrole porodnosti na Getsemanech, otec Czendlik a jeho vyjádření v tisku o tom, že v předmanželském sexu dvou milujících se lidí, co se chtějí vzít, nevidí problém, otec Piler a jeho slova ke studentům českobudějovického vysokoškolského spolča o tom, že manželství je nerozlučné a je třeba vybírat partnera pořádně, ale když se to nepovede, tak nemají zoufat, protože církevní právníci jsou kabrňáci a vysekaj se ze všeho, i z manželství.

Ale nejde jen o vyjádření pro veřejnost, ale také třeba o zpovědní praxi, která často nerespektuje učení Církve v těchto věcech a dává tak věřícím ještě zásadnější špatný signál. V některých diecézích to údajně zašlo tak daleko, že dokonce nečetní kněží, kteří učení Církve respektují a jasně a srozumitelně hlásají, jsou trestáni za „pastorační necitlivost“ a je jim zakazováno kázat a  odebíráno pověření zpovídat.  Ovšem právě tato zbabělost a zrada víry jsou nejen strašlivým zločinem provinivších se duchovních na věřících, ale též velkou strategickou chybou, která na církev tvrdě dopadá a je hlavní motorem její sebedestrukce. Protože víra je ucelený systém a podminováním/oslabením jedné její části ji likvidujete komplet celou.

Důsledkem je, že dokonce i mnozí katolíci neznají, nechápou a nepřijímají ani ty nejzákladnější body učení Církve v této zásadní oblasti. Naprostá neochota a neschopnost kněží a katechetů je s nimi byť i jen podrobněji seznámit je pro ně navíc jasným důkazem toho, že a) nejsou tyto věci důležité, b) to učení je tak nesmyslné a přežité, že mu nevěří a nehájí je ani sami kněží a biskupové (což je bohužel u některých duchovních i pravda). Přidejte k těmto omylům ještě ty po druhém vatikánském koncilu se rozšířivší nesmyslné teze o tom, že Boží přikázání zavazují jenom katolíky, takže nikomu nesmíme nic vnucovat, že křesťanství nemá nic společného s kritizováním a moralizováním, a celé to korunujte nezřízeným metáním bezobsažných fází o toleranci a lásce. Výsledek je předem daný. Jako by dotyčný nikdy nečetl Bibli, jako by se s křesťanstvím nikdy nesetkal, jako by nikdy nečetl ani katechismus. I když u katechismu je třeba přiznat, že ona ho většina českých katolíků nejspíše opravdu nikdy nečetla.

Častěji mi to opakují liberální protestanti a pohané, nicméně i u katolíků se už setkávám s tvrzením, že svatba je jen církví vyžadovaná formalita (!) stvrzující a zoficiálňující vztah vzniklý už dříve a že vztah dvou dlouhodobě se milujících homosexuálů má svou cenu a smysl a příliš se neliší od manželství (!!), takže není správné jim odpírat právo na tělesné spojení. Což je mimořádně zoufalé, protože nikoho, kdo zná a přijímá byť i jen základy katolické nauky o manželství a morálce, nemohou takové pitomosti ani napadnout.

Zopakujme si to alespoň ve velestručné podobě:

Manželství je svátost, která činí z muže a ženy jedno tělo a jednu duši. Posvátná a nezrušitelná smlouva před Církví a před Bohem, která je základem, na němž stojí rodina. A sex je dar od Boha, který má být potvrzením a obnovením této smlouvy, realizací manželské lásky a cestou k ještě většímu daru, který Bůh pozemskému člověku dal a v jehož realizaci tkví hlavní smysl manželského života: zrození dítěte.

Co z toho plyne?

1) Manželství není žádná formalita. Je to zásadní skutečnost. Porušení manželského slibu není jen zločin spáchaný na manželovi a dětech, ale též strašná svatokrádež, protože jen málo věcí může být horších, než porušení závazku, jehož oficiální svědkem je Bůh. Jak to ale vysvětlit někomu, kdo zcela propadl společnosti, která už naprosto nechápe pojmy jako právo, povinnost, smlouva, svátost a posvátno? Jak vysvětlit závažnost a realitu svátosti manželství někomu, pro něhož je standardem rodina formální? Někomu, kdo rozvod a „nový sňatek“ považuje za přijatelné řešení problémů špatného výběru a selhávajícího manželství? (V této souvislosti by možná stálo za to znovu si položit tuto otázku.)

2) Sex zde není pro potěšení a zábavu. Nelze mluvit o žádném právu na sex. Sex byl dán manželům a jen jim patří. Jakýkoliv sex mimo manželství je znesvěcením Božího daru, znesvěcením manželství a pohaněním lidské důstojnosti. Zneužitím, které je v jasném rozporu s účelem, kvůli kterému sex existuje. Velice závažným vybočením z rámce, který nám Bůh dal. A to i v případě, že se děje mezi milujícími lidmi, co se „jen ještě nestihli vzít“. Ale jak to vysvětlit někomu, kdo považuje sex za nezávaznou zábavu, nebo (v pseudokřesťanské verzi) ne zas až tak problematickou zábavu lidí, co se milují a zvažují, že se vezmou?

3) Homosexuální pár nemůže nikdy uzavřít manželství, protože není schopen naplnit obsah této svátosti (sjednocení muže a ženy). Tzv. registrované partnerství či „manželství“ homosexuálů nejsou ničím jiným, než směšnou a svatokrádežnou karikaturou manželství, kterou může brát vážně pouze ten, kdo nemá představu o tom, co to manželství je. Také jakýkoliv sex mezi dvěma homosexuály je vždy hříchem sodomie, zneužitím Božího daru proti jeho účelu a lidské důstojnosti. Ale jak to vysvětlit někomu, kdo nezná nic z toho, o čem jsem tu psal?

Ignác Pospíšil