Svatí košičtí mučedníci

Svatí košičtí mučedníci

Dnes si připomínáme památku svatých košických mučedníků, tří jezuitů umučených v roce 1619 kalvinisty v Košicích: Melichara Grodeckého, Marka Križína a Štěpána Pongrácze.

Nám Čechům i Moravanům jsou velmi blízcí – sv. Melichar Grodecký byl polský šlechtic z Těšínska, který řadu let strávil studiem a duchovní prací v Čechách i na Moravě. Jeho strýcem byl sv. Jan Sarkander. Na Moravě studoval i sv. Štěpán Pongrácz z Maďarska.

Otcové Melichar, Marek a Štěpán se spolu vypravili na východní Slovensko a začali působit v  Košicích. Za protihabsurského povstání se většina kalvinistických Košičanů spojila  povstalci a město jim proto otevřelo brány. Kalvinisté zajali otce jezuity a nutili je k odpadu od víry. Když tito odolali jak přemlouvání, tak mučení, byli nakonec v noci z 6. na 7. září povražděni. Jsou pro nás vzorem pro svou neúnavnou práci pro Církev a hlásání víry napříč národy. Jsou pro nás vzorem pro svou víru, která nepadla ani pod mučením a neustoupila ani tváří v tvář smrti. A – u toho bych se chtěl zastavit – jsou pro nás vzorem i svou důsledností, vycházející z poznání, že každý ústupek zlu mu otvírá cestu…

Dnes je pátek, což je krásně symbolické, protože hodlám připomenout jeden detail jejich mučednictví, který se týká pátečního postu. Jednou je jejich kalvínští trýznitelé nechali před pátkem tři dny o hladu a poté jim v pátek přinesli k jídlu něco masa. Nechali to tam a odešli. Poskytli vězňům soukromí. Když se ale po dlououououhé době vrátili, byli zklamáni. Maso zůstalo nedotčené tam, ke je položili…

Tento detail připadá dnes absurdní bohužel i leckterému katolíkovi. Kolik z nás vůbec dodržuje páteční půst byť i jen tehdy, když nám v tom absolutně nic nepřekáží a pomůže nám ten zázrak, že si vzpomeneme, že nějaký půst je? Koneckocnů půst se dá nahradit modlitbou vlastně kdykoliv, že ano… Většina z nás by to maso slupla jako malinu a ťukala by si na čelo, jak jsou ti kalvinisti blbí. A nechápala by, co vůbec myslí tímhle nesmyslem…

Ale košičtí kalvinisté nebyli blbí. Znáte to, podej čertu prst a schramstne celou ruku. Času je dost a salámová metoda funguje spolehlivě. Začněme ne u Božího zákona, ale u půstu, církevního nařízení ne zcela nejdůležitějšího. Když podlehnou, otevře se skulinka, do níž se můžeme opřít. Kdo uhnul jednou, uhne i podruhé. A potřetí už bude couvat sám…

Kdo bere svoji víru vážně, nerozlišuje příliš mezi církevním nařízením a Božím zákonem. Obojí mu vymezuje jeho povinnosti. A když mu něco komplikuje dodržování postu, uvažuje o tom, jak to udělat, aby jej dodržel, i když má z nějakého důvodu právo na výjimku. Výjimky využije, až když není zbytí. Možná.

Je ironické, že dnešní katolíci si svůj salámek okrájeli sami – třebas řadou příliš benevolentních až nesmyslných výjimek na mnoho nařízení církve. Načež si učenliví laici teď sami přičinlivě automaticky udělují výjimky i z Božích zákonů (viz antikoncepci, potraty a podobně)…

Ano, to je to, co bychom se od košických mučedníků dnes měli naučit. Co to znamená brát svou víru a svůj duchovní život vážně. Čtyřiadvacet hodin denně. A jak je to důležité.

Ignác Pospíšil

Reklamy

22 Responses to Svatí košičtí mučedníci

  1. nino napsal:

    tak, tak… V Amerike, pred Koncilom, v stvrtiach, kde zili katolici, tak v rychlych obcerstveniach deti v piatok pred polnocou odratavali sekundy… dnes tazko si niekto spomenie vobec na toto..

  2. slovak napsal:

    Ad nino: Aha, takže to bol ten „správny“ pôst a jeho zmysel nevedieť sa dočkať polnoci a potom sa nažrať do popuku klobásky. V tom prípade je akákoľvek náhrada mnohonásobne lepšia, ak je úprimná (napr. návšteva sv.omše, modlitba ruženca, čitanie Sv.Písma, Krížová cesta). Dokonca náhrada môže byť oveľa ťažšia a náročnejšia ako nejesť mäso celý deň, hlavne pre to, kto sa s mäsom až tak nebratríčkuje. Okrem toho sú deti oslobodené od tohto pôstu, pokiaľ viem.
    PS: S článkom súhlasím, myslím, že vystihuje aj podstatu pôstu.
    Howgh

    • Petra Bézová napsal:

      Jestli jsem to dobře pochopila, tak jde v článku o to, že katolíci rádi mění círk. nařízení podle své libovůle, a Církev jim to dnes ještě umožňuje. Každý ať si zvolí půst podle svého vkusu. Problém je v tom, že lidé nemilují sebezápor už ze své podstaty, a tak si vybírají takový kající skutek, který nejvíc lahodí jejich přirozenosti. čili v podstatě žádný sebezápor nekonají. Jsem také pro páteční půst, snažím se ho i v rodině dodržovat, ačkoliv v práci to vždy nejde, kvůli mému zaměstnání. Proč by se katolíci neměli v tak důležité věci jako sebezápor sjednotit? Mé děti přijímají páteční půst bez reptání, protože jsou k tomu odmala vedené.

      • slovak napsal:

        Ja som tiež za piatočný pôst. S tým nemám problém, len som sa snažil poukázať na to, že sú aj oveľa ťažšie sebazápory ako je nejesť mäso. Nemám na mysli liberálnych „katolíkov“, ktorým je akýkoľvek sebazápor ukradnutý.

      • nino napsal:

        Slovak, suhlasim, ze su aj tazsie sebazapory, ale tie vlastne vobec nemusia nesuvisiet s piatocnym bezmasitym postom, nie?
        Naco relativizovat nieco dobre (bezmasity post), niecim inym dobrym, ci osoznym, nie?

    • nino napsal:

      Slovak, preco myslite, ze cakali, aby sa dopopuku najedli? Proste decka bola v piatok vo svojej stvrti vonku, a casto to neboli mozno ani z tych najzboznejich rodin, ale aj tak pamatali na svoju vychovu, nabozenstvo a kulturu, a maso si dali az po polnoci.
      A nerozpravajte mi o nejakych nahradach. Piatkovy post nas zjednocuje s tym vierou, s predkami, s nasou kulturou. Uz vymyslanie nahrad doslo tak daleko, ze dnes uz vacsinou ziadni katolici ziaden post bez masa nedrzia, a nesnazte sa ma presvedcit, ze namiesto toho sa modlia sv. ruzenec, idu na sv. omsu, ci si citaju Pismo, lebo sa zasmejem…

      • Lukáš Biskupický napsal:

        Nino. Opět naprostý souhlas. Páteční půst od masa byl u nás de facto odstraněn a nedodržují ho ani mnozí kněží (sami se účastní opékání špekáčků na farních zahradách). Takové ty moralizující řeči, že si odepřou něco jiného nebo že udělají dobrý skutek, jsou jen výmluvy a kecy. Nakonec se nedodrží vůbec nic. A přitom se vytváří dojem: „my dnes děláme všechno lépe, opravdově, upřímně“ bla bla bla…

      • slovak napsal:

        nino, pokiaľ viem, tak KBS definuje presne o aké náhrady ide a všetko sú to duchovné veci. Nie sú to žiadne výmysly. Na vašu reakciu som našiel celkom výstižnú odpoveď:
        „V horšom (a častejšom) je to len formalizmus, folklórna
        tradícia, ktorú zachovávame práve preto, že od nás nevyžaduje
        v podstate žiadnu námahu a už vôbec nie nejakú zmenu
        života. Naopak, dáva nám ten „pekný“ farizejský pocit toho,
        akí že sme to dobrí a zásadoví, všetko dodržiavajúci kresťania,
        ako to my „všetko zachovávame“, „to by ani inak nemohlo
        byť“ a podobne.
        Tradičné „zdržiavanie sa mäsa“ v piatky, tak, ako sa na
        Slovensku bežne praktizuje, je toho žiarivo temným príkladom“
        http://www.inky.sk/Viera/Bunkove/309.pdf

      • slovak napsal:

        Okrem toho sa môžete zasmiať, pretože ja to tak niekedy praktizujem, že sa namiesto nejedenia masa pomodlím ruženec alebo si čítam zo Sv.Písma. Kľudne sa smejte. Ideálne je spojiť oboje. Ale nejesť mäso a tváriť sa strašne zásadovo je veľmi povrchné. V prípade troch košických mučeníkov išlo o provokáciu a Boh im dal silu aby obstáli v skúške. V bežnom živote však ide hlavne o pohodlnosť.

      • Petra Bézová napsal:

        ad. slovak. Nevím, co je povrchní na tom, když člověk dá svým půstem okolí najevo, že je jeho víra pro něho důležitější, než pro jeho nevěřící okolí. Já už například vlivem své profese o páteční půst neusilovala, ale můj muž je velmi zásadový a jeho příklad mě podržel a přivedl zpátky k pátečnímu půstu, stejně tak i jedna věřící učitelka, která v pátek ve školní jídelně nejedla maso, čímž si vysloužila posměch okolí- mimochodem také křesťanů, kteří už páteční půst nedrží. Kdo koná vnitřní pokání, ten se většinou chce vyjádřit i navenek svým postem. To jenom nás, kteří pokání nekonáme, to tak dráždí. V opačném případě si z těchto lidí můžeme vzít příklad a ne je obviňovat z neupřímnosti.

      • Lukáš Biskupický napsal:

        Ad Slovak, pěkný farizejský pocit ovšem můžete mít i Vy, že to děláte lépe než naši předkové…

      • nino napsal:

        Lukáš Biskupický, suhlasim. Presne, ten post dava i urcite pevne a jasne pravidla a sebadisciplinovanost- ak tym zacneme hybat, relativizovat to, vacsinou skoncime tak, ze ani nevieme, ze nejaky piatok bol, cest vynimkam, ale pre vacsinu ludi to naozaj prirodzene tak funguje, presne ako pisete.

      • nino napsal:

        Slovak, pisete:
        ,,V horšom (a častejšom) je to len formalizmus, folklórna
        tradícia, ktorú zachovávame práve preto, že od nás nevyžaduje
        v podstate žiadnu námahu a už vôbec nie nejakú zmenu
        života….Tradičné „zdržiavanie sa mäsa“ v piatky, tak, ako sa na
        Slovensku bežne praktizuje, je toho žiarivo temným príkladom”
        ..
        To je uplne skreslenie. Formalizmus by to bol, keby to bolo nieco jednoduche, bezne- lenze ono to bezne neni, kedze bezmasity post nikto na Slovensku uz skoro nedodrzuje (okrem mozno niekolkych starych ludi), naopak, chce to minimalne si pamatat, kedy je piatok, a proste obstat, co prave ziaden formalizmus neni, hlavne u tych, co maju v okoli samych ludi, ktori toto nedodrzuju, takze nemaju ziadnu oporu, ba ani ziadnu zabranu- tych, co sa stravuju v jedalnach, atd- ani nehovoriac.
        Cize ziaden formalizmus, formalizmus je skorej tvrdit, ze si ten post niecim nahradzujem.
        ,,Tradičné „zdržiavanie sa mäsa“ v piatky, tak, ako sa na
        Slovensku bežne praktizuje..“- to asi nemyslite vazne…. Mozem sa spytat, kde presne zijete, lebo v mojom okoli okrem par vynimiek z najuzsieho okruhu nikto vacsinou bezmasity post v piatok nepraktizuje… a modlitba sv. ruzenca a podobne, vami spominane veci im duplom nic nehovoria…

      • nino napsal:

        Slovak, pisete:
        ,, V bežnom živote však ide hlavne o pohodlnosť.“- aku pohodlnost? Snad nepoznam nikoho, kto dodrzuje bezmasity post v piatok, zeby tak konal z pohodlnosti, prave naopak, takze nesudme naozaj takymto sposobom, lebo to naozaj tak neni.

      • nino napsal:

        Peťa Bézová, presne, inac, piatkovy bezmasity post je naozaj vec, ktora bezi len medzi nami a Bohom.
        Ked budeme klamat, tak nahnevame casto ludi, a vytknu nam to. Avsak bezmasity post, ktory dnes nikto nedodruje je hrozne lahke a pohodlne obist, nikto nam to nevytkne. Ono nam to ani krestania nebudu vycitat, ani tym, ako krestania v ociach druhych nemusime klesnut, a ked to tak robia vsetci, nikto si to ani v podstate nevsimne. To je uplne jednoduche, bez problemu sa to da obist. Avsak krasne na tom je, ze to je naozaj vec, len medzi Bohom a mojim svedomim a pohodlnostou, dodrzat to. A prave, ked sa to podari zaviest si tieto piatky, je to krasny pocit, lebo clovek si naozaj moze byt isty, ze prave toto nerobil pre druhych, pre inych krestanov, ale toto naozaj bolo cisto medzi nim a Bohom, vierou…

      • Petra Bézová napsal:

        Nino, dík za pěkné vysvětlení.

    • MichalD napsal:

      Co je na tom, že sebezápor je časově omezený (v tomto případě bez mez masa do půlnoci), neupřímného? Samozřejmě přecpat se klobáskami po půlnoci asi není ze zdravotního hlediska nejvhodnější, ale o to tady asi nejde.

      Zdržet se v pátek masa je minimum, které můžeme obětovat (a čím také můžeme o naší víře svědčit). Ten, komu maso stejně nechutná nebo má na víc, ať si k tomu klidně něco přidá. Vidím to stejně jako nino: kdyby nic jiného tak páteční půst od masa nás sjednocuje s našimi předky a s tradicí, „náhrady“ nás sjednocují leda tak s modernismem.

      • nino napsal:

        MichalD, suhlasim. V podstate, ked to clovek ma v hlave, tak ma v hlave i ten piatok, ak to zrelativizuje, postupne mu vacsinou zacne unikat.
        Bezmasity piatok je na pohlad jednoducha vec, avsak chce to aspon minimum sebadiscipliny, poriadku v mysleni a konani (co je inac pre desneho cloveka casto az-az), a hlavne to chce osobny vztah k Bohu a svojej viere- lebo prave porusenie tohto je uplne jednoduche, bez zjavnych nasledkov vo vztahoch, v ocach krestanov, atd- avsak je to naozaj casto len medzi mnou a Panom Bohom, a to je aj na tom krasne.
        A ano, bezmasity post v piatok je tiez sposob postu a viery, ktory nas zjednocuje s nasimi predkami, celymi predchadzajucimi generaciami katolikov, a tiez s katolikmi sucasnosti, vsade na svete, kdekolvek su (v Juznej Amerike, Kanade, Libanone, vsade), ktori toto dodrzuju, tak ako my… cize krasne spojenie katolikov v case i priestore…

    • slovak napsal:

      Tak sa mi zdá, že debata vedie do slepej uličky. Ja uznávam piatočný bezmäsitý pôst, len sa mi zdá, že to nie je postačujúce. Možno pre toho, kto musí mať každý deň mäso, to je veľmi náročné. Dohovoril som.

  3. Václav napsal:

    Půst je jednou ze základních duchovních zbraní a prostředkem lásky a dobra. Společně s modlitbou je dokonce tou nejlepší prevencí a ochranou proti zlým duchům a posedlosti. Co kdybychom potichu a každý sám za sebe obnovili starobylou tradici dvou postních dnů, pátku a středy a požívali v ty dny jenom chleba a vodu (ta se dá pokud se nepletu nahradit neslazeným bylinným čajem). Co kdybycho neukazovali ztrápenou tvář a nekoukali co dělají ostatní ale šli v síle tohoto pokrmu, radostní a s hlavou pomazanou vonným olejem, tak aby to nikoho ani nenapadlo, že se postíme ? A co kdybychom to co ušetříme dali Církvi a chudým a modlili se za ty kteří Boha nepoznali a nezajímají se o Něho i za ty kteří se proti Němu staví, za naše nepřátele ? Ne jako ti dobří za ty špatné ale zároveň prosme o skutečnou a nezištnou lásku k nim. A pamatujme přitom i na sebe, když se modlíme za cizí hřích. Na vlastní hříchy a nevěru.
    Říká se že ten kdo se s láskou modlí se nebojí budoucnosti a ten kdo se postí se nebojí zlého. A ten kdo má Boha za Otce a Pannu Marii za Matku se nebojí vůbec ničeho.

  4. Václav napsal:

    Nedávno jsem slyšel jednu zajímavou homilii na téma zázračné nasycení 5 000 mužů, nepočítaje ženy a děti. Náš Pán Ježíš Kristus se ptal apoštolů, přestože věděl co chce udělat. Ti spočetli kolik denárů by bylo třeba vynaložit (denár=obvyklá denní mzda té doby) aby každý alespoň něco dostal. A Pán Ježíš počkal na jednoho chlapce, který se zřekl svého celodenního přídělu jídla, chleba a ryb. Ve prospěch druhých. Přestože mohl udělat zázrak i bez něho. Bůh takhle rád rozmnožuje to čeho se zřeknem a proto můžeme doufat že se k hladovým dětem v Africe může dostat i malý kousek čokolády který si odřekneme a cestou pěkně naroste, když bude Bůh chtít. Vždycky je důležitější láska, soucit a oběť než jenom shánět jako bohatí lidé hromadu denárů a sponzorovat bez Boha.

  5. […] Svatí košičtí mučedníci Share this:FacebookTwitterPrintEmailLike this:LikeBe the first to like this. […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: