„Tatíček“ Masaryk? O tzv. Judově aféře

Tomáš Garrigue Masaryk

Žádný publicista nevzpomenul, že na podzim roku 2005 uplynulo sto let od tzv. Judovy aféry, která se bezprostředně dotýká prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Je třeba, aby o tomto muži zazněly i trochu jiné hlasy, než jaké obvykle slyšíme. Není pochyb o tom, že Masaryk se zasloužil o vznik samostatné republiky (i když dosud nebyla náležitě zodpovězena otázka, jestli Rakousko-Uhersko nemělo přece jen raději zůstat zachováno, ale to by bylo na jiný článek). Za první republiky byl vytvořen kolem Masaryka „tatíčkovský kult“, který vyzvedával jeho údajnou čestnost, pevnost charakteru a lásku k lidem. Tuto úctu k „prezidentu Osvoboditeli“ pěstovali i někteří katolíci z lidové strany. O Masarykovi se hovořilo a psalo jako o křesťanovi, byť evangelického a nikoli katolického vyznání. Polistopadová demokracie se opět na základě iniciativy Václava Havla přihlásila k Masarykovu odkazu. Jeho pomníky, odstraněné komunisty, opět zdobí náměstí a parky našich měst, ulice a školy opět nesou jeho jméno.

Máme-li být objektivní, tak je nepochybné, že srovnáme-li celkový osobnostní profil T. G. Masaryka s profilem komunistických předáků Gottwalda, Slánského, Zápotockého, Novotného, Husáka nebo Jakeše, tak srovnáváme nesrovnatelné. Masaryk, univerzitní profesor, přece jen tyto reprezentanty zločinného bolševismu o mnoho převyšoval jak intelektuálně, tak morálně, zvláště pak ale na Masarykových rukou nelpí krev, neboť první republika při všech svých lumpárnách nebyla totalitním státem, neměla vyhlazovací koncentráky a nevynášela rozsudky smrti z politických důvodů. Masaryk jako symbol těchto hodnot byl po válce komunistům nepohodlný a proto památka na něj musela zmizet.

Nicméně nutno pravdivě konstatovat, že Masarykův prvorepublikový obraz byl značně zidealizovaný a jako takový zůstává do dneška. „Tatíček“ Masaryk měl své závažné nedostatky mravní povahy – a nebylo jich málo. O tom by mohli vydat svědectví katolíci z doby před cca sto lety. Masaryk, jak známo, se už ve studentském věku s Katolickou církví, v níž byl vychován, rozešel. Vstoupil do evangelické církve reformovaného směru, ale nikdy se nestal jejím praktikujícím věřícím, což mu vyneslo konflikt se superintendentem (nejvyšším duchovním této denominace) Císařem. Po svém sňatku s Američankou Charlottou Garriguovou, která byla unitářského vyznání, akceptoval její názory, ač formálně zůstával nadále reformovaným protestantem. Unitáři odmítali víru v Nejsvětější Trojici a v božství Ježíše Krista, jehož pokládali za proroka na stejné úrovni s Buddhou, Vivekanandou, Zoroasterem atd., přesně v duchu svobodného zednářství a zejména New Age. Že Masaryk tyto postoje doopravdy zastával, není třeba příliš dokazovat, stačí jen nahlédnout do knihy rozhovorů s ním od Karla Čapka a zejména od německého spisovatele Emila Ludwiga. V Ludwigových rozmluvách říká Masaryk o Ježíši Kristu: „Ježíš, neříkám Kristus, byl člověk, prorok…“ Masaryk sice věřil v osobního Boha a v existenci nesmrtelné duše, ne však v Boží Trojici a v božství a vykupitelskou úlohu Ježíše Krista. Pak ale vzniká otázka, jestli je možno ho považovat za křesťana?

V duchovním zápase katolicismu s osvícenstvím, liberalismem, zednářstvím a socialismem stál Masaryk jednoznačně na straně odpůrců Kristovy Církve, ba co více, v době před první světovou válkou patřil k předním protikatolickým agitátorům. Ve své knize „Světová revoluce“ píše úplně v závěru, když předtím napadá údajnou středověkou katolickou teokracii jako „netolerantní“, nehoráznou větu, že prý „teprve Francouzská revoluce kodifikovala práva člověka a uskutečnila je v ohledu náboženském.“ Ani slovo o tom, že Francouzská revoluce „kodifikovala a uskutečnila práva člověka“ gilotinou a potoky krve stovek tisíců lidí, kteří se „provinili“ pouze tím, že zůstali věrni dědictví otců, katolické víře, jako např. sedláci v kraji Vendée. To jasně svědčí o tom, do jakého tábora Masaryk náležel a z kontextu lze usuzovat, že krvavý teror proti vyznavačům Kristovým by mu asi nebyl proti mysli.

Před první světovou válkou Masaryk proslul hrubými, agresivními výpady proti katolíkům, při nichž se bez skrupulí uchyloval ke lživým manipulacím. Nejmarkantnějším dokladem je tzv. Judova aféra a po ní následující tzv. „aféra Konečného“. O co šlo? V Prostějově zorganizoval na podzim r. 1905 bezbožecký spolek „Volná myšlenka“ výstavu obrazů malíře Kupky, které zesměšňovaly víru v Boha. K výstavě byl vytištěn almanach, do něhož napsal úvodní článek profesor prostějovské reálky Karel Juda. Ten byl velkým ctitelem Voltairea, zejména jeho názoru, že „náboženství vzniká tehdy, když se setká podvodník s hlupákem“. V tomto duchu se nesl i jeho úvodník v almanachu. Výstavu navštívil a Judův článek si přečetl též prostějovský farář, katecheta a známý katolický básník Karel Dostál-Lutinov a rozhodl se k akci. Napsal Judovi osobní dopis, kde jej vyzval, aby se za své urážky náboženského cítění věřících veřejně omluvil, nabízel mu také osobní setkání, v případě ale, že Juda nebude do určitého termínu reagovat, pohrozil polemikou v tisku. Protože Juda neuznal za vhodné se „s farářem bavit“, objevil se v novinách Dostálův článek, který byl nejen polemikou s Judou, ale také steskem katechety na tehdejší školský systém, platný od r. 1868, jenž na jedné straně sice ponechával náboženství jako povinný vyučovací předmět pro žáky z katolických rodin, na druhé straně však umožňoval pod pláštíkem svobody svědomí učitelům Judova typu na všech stupních škol, aby náboženství všestranně uráželi, napadali a zesměšňovali. Judu uvedl Dostál jako jeden z mnoha případů a požadoval radikální změnu školského systému, který je schizofrenní, když současně poskytuje prostor jak náboženské výuce, tak i protináboženské agitaci, což znesnadňuje katechetům pozici na školách, neboť mnozí žáci, infikovaní nevěreckými učiteli, je neberou vážně, nehledě k tomu, že rozpory mezi tím, co žáci slyší v hodinách náboženství a tím, co jim říkají učitelé biologie, dějepisu atd., jenom působí zmatek v jejich hlavách.

Tato umírněná replika však vyvolala bouři rozhořčení odpůrců katolicismu. Studenti pražské univerzity se sešli na Žofíně, kam si pozvali profesora Masaryka jako hlavního řečníka, jenž odsoudil Dostálův článek jako výzvu ke „klerikálnímu násilnictví a ujařmení svobody svědomí“ a pronesl památnou větu, že „takový katecheta, to je státem placený denunciant.“ Masaryk moc dobře věděl, že to není pravda. Dostál-Lutinov profesora Judu nikomu neudal, pouze ve veřejném médiu polemizoval s jeho článkem, publikovaným taktéž ve veřejném médiu (almanach k výstavě nutno za veřejné médium považovat). Každý v té době, kdo měl zdravý rozum, musel konstatovat, že Masarykův výrok je nehorázný a zároveň nelogický, neboť jakékoliv denunciace katechetů, že kantoři „štvou proti Církvi“, byly bezpředmětné, protože rakousko-uherské zákonodárství dávalo učitelům možnost vyučovat podle svého přesvědčení. Ani kdyby nějaký katecheta „udal“ učitele, že vede politicky nevhodné řeči, tak by se mu nic nestalo, protože Rakousko-Uhersko před r. 1914 ctilo svobodu projevu. Proč by tedy katecheté učitele udávali? To postrádalo logiku, jenže Masarykovi bylo dobré všechno, co jitřilo nálady proti katolíkům. O pokrytectví pozdějšího „prezidenta Osvoboditele“ svědčí, že o pár let později se zastával skutečného denuncianta, národně socialistického poslance Karla Švihy, ačkoliv bylo skrytě pořízenou fotografií prokázáno, že předával za úplatu policejnímu komisaři tajné informace politického rázu. Tady Masaryk varoval, že „obvinit českého poslance z konfidentství, to není jen tak…“ (cit. z knihy Jana Herbena: Chudý chlapec, který se proslavil). Obvinit ale zcela bez důkazů a proti vší logice všechny katechety z téže špatnosti, to bylo podle něj asi v pořádku.

Juda se stal předmětem mediálních polemik. Jeho pozice na prostějovské reálce byla neudržitelná, proto jej školské úřady přeložily na gymnázium do Příbora, to byl jediný „trest“ za jeho chování. Srovnejme s tím, jak později nakládali komunisté s pedagogy, kteří měli odvahu hlásat veřejně katolický světový názor: neponechali je ve školství ani vteřinu. Katecheté, napadeni Masarykem, se pochopitelně bránili. Téměř 700 jich podepsalo soudní žalobu. Nepochodili však, protože rakouský zákoník znal postih za urážku na cti pouze vůči jednotlivci, nikoli vůči celé profesní skupině.

Krátce po Judově aféře následovala tzv. Konečného aféra. Konečný byl řídícím učitelem v obci Komňátka na Šumpersku a spolu s penzionovaným kantorem Ťalpou tam vedl protikatolickou agitaci. Ťalpa si ve své závěti nepřál ani církevní pohřeb. Když ale r. 1906 zemřel, jeho manželka byla jiného názoru a prosila místního faráře, aby alespoň těsně před pohřbem vykropil hrob svěcenou vodou. Kněz jí vyhověl. Jakmile však vstoupil spolu s ministranty na hřbitov, aby vykonal obřad, přihnal se Konečný s dalšími kumpány a násilím odvlekli faráře ven, přičemž mu roztrhli pluviál. To byl podle rakouského zákoníku trestný čin výtržnictví, rušení náboženského obřadu a fyzického napadení. Něco takového stíhá každý civilizovaný stát. Konečný ale trestu unikl, neboť zemská školní rada se bála, že odsouzení učitele by mohlo podlomit autoritu tohoto povolání ve společnosti. Proto se domluvila s komňatským farářem, aby žalobu nepodával, ona zase na oplátku Konečného přeloží hodně daleko od této vesnice, což se také stalo.

Masarykovi i toto velkorysé chování rakouských školských úřadů bylo důkazem „klerikálního a teokratického násilí“, v univerzitních přednáškách a na politických mítincích vyzvedával Konečného jako „mučedníka“ svobody svědomí. Zapomněl ale, že i ve většině demokratických států by tento rváč a násilník dopadl podstatně hůř, neboť by skončil ve vězení. Masaryk zde postupoval podobně jako strůjci Velké francouzské a později ruské bolševické revoluce. Také oni se zastávali různých výtržníků a rváčů nebo i horších kriminálníků jen proto, aby předložili „důkazy“ o perzekuci, která neexistovala.

Takových morálně temných skvrn v Masarykově životě je daleko víc, tyto dvě jsme připomenuli, protože mají své „jubileum“ a nadto se týkají katolíků. Příležitostně budeme později psát i o jiných Masarykových kauzách, o nichž se český občan běžně nedočte. Tím více je třeba ocenit knihu olomouckého literárního historika Pavla Marka „Český reformní katolicismus“, jenž popisuje i tyto skutečnosti. Marek samozřejmě straní modernismu, odsouzenému papežem sv. Piem X., rovněž tak je ctitelem Masaryka, nicméně fakta podává objektivně a nezkresleně. Český a moravský katolík se samozřejmě nikdy nesníží na komunistickou úroveň, aby devastoval Masarykovy pomníky, ale stejně tak nepropadne nekritickému obdivu vůči tomuto muži, který představoval zejména v letech před první světovou válkou pro Církev v českých zemích vážné nebezpečí.

Radomír Malý

Převzato ze stránek MONOSu

Advertisements

26 reakcí na „Tatíček“ Masaryk? O tzv. Judově aféře

  1. Václav napsal:

    Málokdo také ví že se prezident Masaryk chtěl před smrtí vyzpovídat a prosil aby k němu přivedli kněze. K čemuž nedošlo, protože to zakázal jeden z jeho nejbližších příbuzných. Takže umřel ve stavu touhy po svátostech ale bez nich. Odpočinutí věčné dej mu ó Pane a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen. Prezident Husák se vyzpovídal, byl pomazán a přijal svátostného Krista. Stejně jako František Sauer. Bývalý bohém a výtržník ze Žižkova, přítel spisovatele Jaroslava Haška a člověk který přivedl dav ke stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Umřel v klášterní nemocnici u sester Boromejek, ve stavu hluboké lítosti.

    • Hamish napsal:

      To si pletete Masaříka a Beneše.
      K Benešovi bratříci z lóže nepustili kněze. Masařík nic takového nechtěl.

      • Václav napsal:

        Ale chtěl. To o prezidentu Benešovi zas nevím pro změnu já. Mám za to že umřel náhle a nečekaně. Ve stavu silného rozčílení, když mu přišli komunisti říct že hodlají vládnout bez něho a přitom se k němu pravděpodobně chovali sprostě a arogantně. Nevíte o tom něco bližšího ? Byl bych moc rád kdyby i on toužil v poslední hodině po Bohu a po svátostech.

      • Hamish napsal:

        Odjinud – „Jistý kněz přišel k Masarykovi krátce před smrtí několikrát, pokoušeje se ho obrátit na víru, naposledy mu nabídl i svátosti, avšak Masaryk odpověděl: “Otče, nač ty řeči” a kněz odešel. Žádný jiný kněz už pak k němu nepřišel.“

      • Paul Max napsal:

        Václave, komunisti chtěli vládnout bez něho? Vždy on sám byl komunista jeden z nejvyšších spolu se soudruhem Stalinem. Soudruh Beneš byl agentem NKVD drahnou řádku let. Etnická čistka na možných oponentech komunistů (obyvatelstvo v Sudetech) byla mimo jiné i přípravou na bolševizaci republiky. Poválečné RG kromě rabování, znásilňování, šikany a vyhnání obyvatel měly hlavní úkol od bolševika Beneše: zajistit úřad starostů a tím budoucí politický vliv komunistů na pozdější dění, jak se tomu velmi často stalo. Bylo by naivní si myslet, že poválečný vývoj byl pouhým „vypořádáním“ se s němci. Cílem byla především bolševizace. Vždyť vyhnání obyvatel bylo možné jen „díky“ pomoci velkého tatíčka Stalina. Bolševici tu vládnou od r.1945, nikoliv od r.1948…
        Také jsou známé velmi úzké vazby rodin soudruha Beneše a soudruha Fierlingera v Sezimově Ústí.

        http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Fierlinger

      • Lothar napsal:

        Pokud vim,zednar Benes zkolaboval a zemrel nahle,udajne tisni z unora 48,kteremu sam pripravil podhoubi.

      • Mirekk napsal:

        to Paul Max ..vyhnání obyvatel bylo možné jen “díky” pomoci..západních politiků a proběhlo napříč Evropou. Vzhledem k tomu, že nyní máme možnost vidět , kolik lidí na vedoucích politických místech v demokratických zemích jsou zednáři , nedělám si iluze o křesťanském pozadí politiků vítězných mocností.

    • R.S. napsal:

      Jen bych dodal dvě věci:1. Čistky v sovětské armádě před II. sv. válkou na příkaz Stalina se děly díky Benešovi, kterému SD podstrčilo falešné dokumenty o spolupráci sovětských důstojníků s Němci.
      2.Jeden z mála prezidentů, který zemřel zaopatřen sv. svátostmi byl JUDr. G. Husák

  2. Paul Max napsal:

    Masaryk si tak jako tak ušpinil ruce od krve. Nejen jeho vlastizrádnou prací v Mafii pro válečného nepřítele proti vlastním českým spoluobčanům, ale také jistým podílem na krvavém potlačení občanů usilujících o rovnoprávné „právo na sebeurčení“ v pohraničí, politickým podílem na atentátech některých .politiků a rovněž tak i střelbou do dělníků během jeho slavné 1.republiky. Důsledky jeho bezbožecké a zednářské politiky přinesly českému národu mnoho neštěstí a také často jako dohru i mnoho prolité krve. Jako zločinec by měl být správně pověšen a nemá tudíž nejmenší morální nárok na jakýkoliv pomník.
    T.G.auner.Masaryk

  3. cinicius napsal:

    Drahý pane Contrasi, nebudu zde již tolerovat nesmyslné vzájemné napadání, které se navíc netýká tématu článku. To je důvod, proč jsem smazal poslední Vaše příspěvky a nebudu váhat mazat i další, bude-li to potřeba… Cenu Emanuela Moravce mi za to klidně dát můžete… Přiřadím ji k dalším podobným poctám a skvostům, kterých jsem již hrdým vlastníkem. Kupř. extrémně vulgární hanopis na moji osobu z klávesnice Filipa Sklenáře, hanopis na moji osobu na Exotopedii, výhrůžky násilím od neonacistů či mimořádně sprostý e-mail od pana Štampacha…

    • ploci napsal:

      Zprvu to vypadalo, že cena Emanuela Moravce bude udělována lidem hodným tohoto v jistém smyslu děsivého zrádce(v jistém smyslu, neboť přes veškeré zlo, které z jeho činnosti vycházelo, ho považuji za oběť doby). Začíná to však vypadat, že ji budou dostávat slušní lidé a její nositelství bude známkou důvěryhodnosti. Kdo nevěří ať se podívá na současnou anketu, katolík věrný arcidomu Habsburskému je favoritem, Kradousek se za ním krčí a jedna z nejzločiněčtějších organizací po roce 1989 má pár hlasů…

      • Hamish napsal:

        No, tak on pan Sladký krom vámi zmiňovaných ctnostní má i řadu nectností, že…

      • Paul Max napsal:

        Hamish, jsou snad zpovědníkem pana Sladkého, že tak dobře do něj vidíte? Snad nevypil pivo z Bavor, to by byl opravdu zrádce národní myšlenky.

      • cinicius napsal:

        Pánové, dost, už mne to vážně nebaví..,. Další komentáře tohoto typu už opravdu neprojdou a později smažu i ty, co tu jsou…

      • Hamish napsal:

        Svatý Václave, vyžeň buzny vydávající se za katolíky!

      • Petruch napsal:

        Zajímalo by mě, jak Ignác Pospíšil donáší na různé kněží. A co na ně donáší? Co o tomhle vlastně Putna ví?

      • cinicius napsal:

        Patrně má na mysli, že na Katopedii ve článcích o jednotlivých liberálních kněžích uvádím i bludy, které hlásali a hlásají a dokládám to odkazy a zdroji…

      • ploci napsal:

        Tak dobře jako u té slátaniny jsem se dlouho nebavil :-D

      • MichalD napsal:

        mne tedy nejvíce dostala ta jeho závěrečná sugestivní asociace Jacques Maritain – Dietrich Bonhoeffer – Martin Luther King – Charta 77 – Pussy Riot

      • Lukáš Biskupický napsal:

        „jurodivé provokatérky, bojovnice proti pravoslavné verzi nového autoritářství – Pussy Riot“ (copyrigt M. C. Putna) – to je něco asi tak pravdivého jako např. výrok: „M. C. Putna, tento tichý a pokorný prorok, je vzorem svatosti a správného směřování v naší neklidné postmoderní době“.

  4. Michal Kretschmer napsal:

    Ad Paul Max – v zásadě souhlas. Stálo by za to, aby někdo lépe znalý historie první republiky sepsal všechna její hlavní svinstva – nejen ono násilné potlačovní demonstrací, ale zhodnotil také spravedlnost války v roce 1919 v oblasti Těšínska. Bylo by také vhodné zhodnotit „politické“ paragrafy tehdejšího trestního zákona, panující cenzuru a protiněměckou a protimaďarskou politiku té doby. Nemluvě už o proticírkvení politice, která se pak poněkud zmírnila po uzavření konkordátu.

  5. Řezníček z Brna napsal:

    Fakt je, že zatímco v 90 letech bylo v mediích doslova přemasarykováno, teď jak když utne. Minulý týden měl výroči a ticho po pěšině. Vysvětluji si to tím, že jeho motto: NEBÁT SE A NEKRÁST se nehodí vládnoucí zlodějské klice do krámu

  6. Michal Kretschmer napsal:

    Narazil jsem teď na zajímavý článek Adama B. Bartoše na
    http://www.narmyslenka.cz/view.php?nazevclanku=legenda-o-tgm-k-vyroci-masarykovy-smrti&cisloclanku=2012090025 . Pravdivost autorových výpovědí neumím posoudit

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: