Včera ke 20:00 se odstoupením Benedikta XVI. uprázdnil Stolec sv. Petra a začalo období sedisvakance. Modleme se za odcházejícího papeže, za kardinály, aby volili moudře, a za papeže, který by dokázal správně vést církev bojující v časech současné katastrofální krize.
V této souvislosti upozorňuji na zajímavou iniciativu Adoptuj si kardinála, o níž v češtině informují třeba na Res Claritatis (ZDE). Já se zaregistroval a systém mi vygeneroval kardinála Rigaliho, emeritního arcibiskupa Filadelfie.
Celkem to vypadá jako dobrý nápad, nicméně neměli bychom kvůli němu rezignovat ani na výše zmíněné úmysly a sbor kardinálů jako celek.
Duše a hvězdy 
Mě se ta aktivita adoptuj si kardinála ani trochu nelíbí. Modlím se za toho kardinála, který podle mě dává nejvíce prostoru Duchu svatému ve svém dosavadním životě, alespoň z dostupných zpráv, a za toho se modlím, aby se ještě více otevřel Duchu Božímu a mohl se stát papežem.
Anežko, já nevím, který z kardinálů je opravdu nejzpůsobilejší k vykonávání tak velikého úřadu ale Bůh už to ví. A tak si myslím, že je užitečné modlit se k andělu strážnému přiděleného kardinála, aby mu vnuknul dar Ducha správného poznání a volil toho nejlepšího. Vždyť ti kardinálové se navzájem také příliš neznají…
To je pravda, proti modlitbě nic nemám, jen nevěřím, že technika nahradí moje přemýšlení nad tím, kdo z kardinálů by byl nejlepší pro takový úkol. Kdyby se každý katolík za to modlil, věřím, že v modlitbě se dá dojít k docela dobrému poznání, kdo bude tím pravým, který má bázeň Boží. A za toho je třeba se modlit, aby se svého úkolu nezalekl, protože je to břemeno, které v podstatě nikdo nechce, alespoň z těch, kteří pro to mají předpoklady. Bůh jim určitě neodepře Ducha svatého, tedy volitelům, otázka spíš zní, zda jsme my připraveni na svatého papeže, nebo nám stačí průměrný. To spoléhání na techniku místo na Boha, mě fakt štve.