Zemřela „Železná lady“

Margaret Thatcher

Ve věku 87 let zemřela baronka Margaret Thatcher, premiérka Spojeného království v letech 1979-1990, která je z mnoha důvodů idolem a vzorem „pravicové“ a „konzervativní“ ODS.

Není divu – podobně jako u hlavního proudu ODS lze i o Thatcherové mluvit jako o konzervativní a pravicové političce pouze v ekonomické oblasti, zatímco u společenských a hodnotových témat může být jen symbolem úpadku britských konzervativců a jejich rezignace na obhajobu konzervativních pozic, především v oblasti práva na život.

Nicméně i přes toto je jistě na místě ocenit ekonomické úspěchy její vlády, její osobní pracovitost, odhodlanost, bojovnost a nesmlouvavý protikomunistický postoj a v naději, že se kála (v prvé řadě za svoji propotratovou politiku), se modlit za její duši.

Ignác Pospíšil

Advertisements

27 Responses to Zemřela „Železná lady“

  1. Pan Contras napsal:

    Ignáci, opravdu si myslíš, že ekonomický liberalismus, ruinování lidí a daň z hlavy jsou konzervativní hodnoty? No ano, autenticky pravicující DOST pánů Bahníka a Semína si říká konzervativní, ale není.
    Tady se mezi pravicujícími vohnouty a lidlujcími mařenami nemluvilo o tom, jak se Britové vzbouřili proti dani z hlavy, stavěli domobrany proti exekutorům a baba skončila. Už jsem jí zapil.

    • Michal Semín napsal:

      K tvrzení Contrase snad jen tolik, že článek L. Petříka na Protiproudu, v níž MT za neoliberální politiku kritizuje (a nejen za ní), byl napsán na mé přání. Kdo chce Semína s Bahníkem bít, hůl si prostě najde. I když jsem proti neoliberalismu napsal nejeden článek a uspořádal nejednu přednášku, z poslední doby např. přednášku Johna Laughlanda, v níž kritizoval globální kapitalismus, Contras si bude dál mlít svou.

      • Pan Contras napsal:

        http://akce-dost.cz/20121023a.htm

        Není třeba to komentovat.

        Přesto pár otázek ryze řečnických:

        Co je ten „platný společenský řád“?

        Co je ta Kuberova AUTENTICKY PRAVICOVÁ POLITIKA? Liberální kecy o tom, že když ženu opustí manžel doporučuje jí Kubera zahájit konkubinát s jiným? Či snad jeho odpor k tomu, aby lidi umrzající na ulici neměli azylák, který si zde Kubera VÝSLOVNĚ NEPŘEJE.

        Co je tedy ten laciný sociální populismus, kterému bývalý Kubera čelí?

      • Pan Contras napsal:

        Stále jsem ještě nepřišel na to, co je ten „platný společenský řád“ a „laciný sociální populismus“?

        Možná tohle?: http://www.blisty.cz/art/68166.html

  2. Karol Dučák napsal:

    Veľmi dobre, pán Pospíšil. Vašu kritiku Margaret Thatcherovej ešte doplním. Bývalá premiérka VB bola typickou predstaviteľkou neoliberalizmu, hospodárskej politiky, ktorá povýšila hospodársky zisk nad všetky iné hodnoty. A keďže liberalizmus každého razenia je fatálnou hrozbou do budúcnosti aj pre nás, katolíkov, je potrebné povedať o ňom aspoň pár slov.
    Ale začnime aspoň stručne od Adama. Obrazne aj doslovne. Otcom pôvodného liberalizmu, predchodcu dnešného neoliberalizmu, sa stal v 18. storočí škótsky filozof a zakladateľ politickej ekonómie Adam Smith, ktorý presadzoval požiadavku nezasahovania štátu do ekonomiky. On a jeho nasledovníci žiadali vytvorenie voľného trhu, odmietali obmedzovanie výroby, obchodné bariéry, či clá. Ekonomický liberalizmus našiel široké uplatnenie zvlášť v Spojených štátoch v 19. a začiatkom 20. storočia. Kríza v 30. rokoch 20. storočia však vyvolala pochybnosti o opodstatnenosti ekonomického liberalizmu. Ekonóm John Maynard Keynes spochybnil liberalizmus ako najlepší politický systém pre kapitalistov a presadzoval názor, že pre rast a rozvoj kapitalizmu je nevyhnutná plná zamestnanosť, ktorú možno dosiahnuť len intervenciami vlád a centrálnych bánk v záujme zvyšovania zamestnanosti. Keynesova teória našla svoje znamenité uplatnenie v politike amerického prezidenta Roosevelta známej ako New Deal, ktorá skutočne zlepšila život spoločnosti. Táto skutočnosť prispela k vzniku presvedčenia, že vláda má podporovať verejné blaho. Avšak kríza kapitalizmu v 70. rokoch 20. storočia, ktorá spôsobila neustále klesajúcu mieru ziskov, inšpirovala predstaviteľov najvplyvnejších korporácií k oprášeniu pôvodného ekonomického liberalizmu a jeho revízii vzhľadom na zmenené pomery vo svete. Vznikol nový smer, neoliberalizmus, ktorý sa usiluje o dereguláciu medzinárodného obchodu, t.j. maximálnu demontáž regulačných kompetencií národných vlád v prospech nadnárodných súkromných obchodných spoločností s cieľom umožniť ich nekontrolovateľný pohyb z miesta na miesto podľa zvýhodnení, ktoré im tá-ktorá krajina poskytne, a bez ohľadu na lokálne potreby. S prudko akcelerujúcou globalizáciou sa v súčasnosti stávame aj svedkami šírenia neoliberalizmu v celosvetovom rozsahu. Dôležitým nástrojom presadzovania neoliberalizmu na nadnárodnej úrovni sú medzinárodné finančné inštitúcie, ako Medzinárodný menový fond (IMF), Svetová banka (WB), či Svetová obchodná organizácia (WTO). Napríklad Svetová banka sa podieľa na financovaní megalomanských projektov, akými sú stavby gigantických priehrad, ktoré síce prinášajú isté pozitíva, no zároveň spôsobujú nezvratné zmeny životného prostredia na veľkých územiach zatopených oblastí a v ich okolí. Charakteristickými črtami neoliberalizmu vo všeobecnosti sú predovšetkým tieto: diktát voľného trhu, krátenie verejných výdavkov na vzdelávanie, zdravotníctvo, verejnú dopravu a iné sociálne služby, deregulácia, privatizácia, znižovanie daní, rast sektora finančných služieb, časté uzatváranie zmlúv (napríklad práca na dohodu, krátkodobé zmluvy, atď.), eliminácia podielu štátu na verejnoprospešných aktivitách, atď.
    Neoliberalizmus sa snaží presadiť v celosvetovom meradle všemocný trh, ktorý údajne vyrieši všetky potreby obyvateľstva. Presadzuje absolútnu voľnosť pohybu kapitálu, tovaru a služieb. Usiluje sa de facto likvidovať národné ekonomiky a vytvoriť jednu celosvetovú ekonomiku s neobmedzenou vládou nadnárodných korporácií.
    Podľa neoliberálov len deregulovaný trh môže zabezpečiť vyšší ekonomický rast, z ktorého bude mať v konečnom dôsledku úžitok celá spoločnosť. Najzábavnejšou perličkou tohto obludného ekonomického smeru bola napríklad predstava Ronalda Reagana, podľa ktorej rastúce bohatstvo najbohatších postupne „presiakne“ do celej spoločnosti. Teda jednoducho povedané, ak sa budú mať dobre tí najbohatší, postupne sa bude mať dobre celá spoločnosť. Aj na Slovensku som takéto bludy počúval napríklad z úst politikov pravicovej OKS. Paradoxne však práve neoliberalizmus nedokáže zabezpečiť blahobyt pre celú spoločnosť, pretože nemá záujem o prerozdeľovanie materiálneho bohatstva. Len dobre fungujúci štát, ktorý má účinné prerozdeľovacie mechanizmy, môže zabezpečiť, aby sa z bohatstva tých najbohatších ušlo aj ostatným. Toto je však v diametrálnom rozpore s princípmi neoliberalizmu a tak sme v praxi svedkami toho, že bohatstvo „nepresakuje“ zhora nadol, ale naopak, ostáva „prilepené“ na tých najbohatších. A tak sú bohatí ešte bohatšími a chudobní ešte chudobnejšími. Závratná priepasť medzi bohatými a chudobnými sa nezmenšuje, ale naopak, závratne sa zväčšuje. Štatistiky dokazujú, že trojica najväčších superboháčov sveta má viac majetku ako 600 miliónov obyvateľov rozvojových krajín dokopy. Divíme sa potom, že svet ohrozujú sociálne nepokoje či terorizmus?
    Predstaviteľov neoliberalizmu neomylne spoznáte podľa niekoľkých fráz, ktorými sa oháňajú na každom kroku. Napríklad o ľuďoch, ktorí sú v živote neúspešní, vám neoliberáli povedia, že títo „skrachovanci“ sú leniví a neschopní a sami sú na vine vlastného neúspechu. Lenže ruku na srdce: je to naozaj vždy tak? Môžem spomenúť prípad z okruhu môjho príbuzenstva, ktorý spochybňuje tvrdenia neoliberálov. Jedná sa o muža, ktorý bol dobrý žiak na základnej a strednej škole a nadpriemerne schopný matematik. Na vysokej škole však vážne ochorel a odvtedy živorí na pokraji spoločnosti. Alebo iný príklad. Jeden môj známy ukončil 2 vysoké školy. Navyše pôsobil aj ako talentovaný počítačový expert a majster mnohých remesiel. Vo svojom živote som nepoznal veľa ľudí takých mimoriadnych schopností ako on. Lenže aj tento výnimočný človek sa ocitol vo vážnych problémoch. Prišiel o prácu a tak sa na úrade práce rekvalifikoval na zvárača. On, úspešný absolvent 2 vysokých škôl, pracoval nejaký čas ako zvárač. Istú dobu bol na tom tak zle, že užíval antidepresíva a hrozilo mu, že skončí v rukách psychiatra. Vďaka pevnej viere v Boha sa z toho napokon dostal a dnes pracuje ako úradník. Nie vždy a nie každý človek sa teda môže vlastnými silami postarať o svoju existenciu tak, ako to požadujú neoliberáli. Lenže neoliberalizmus akceptuje iba schopných, silných a zdravých jedincov. Slabí, neschopní a nezdraví preňho nemajú cenu. Jednoducho majú smolu. Ešte šťastie, že máme štát a kresťanské cirkvi, ktoré svojou angažovanosťou vo všemožných charitatívnych projektoch realizujú úlohy, ignorované liberálnym trhom.
    Neoliberalizmus cieľavedome a zákonite ruinuje národné ekonomiky a vytvára predpoklady pre ich ovládnutie nadnárodnými korporáciami. Prakticky všetky krajiny, ktoré sa vydali týmto smerom ekonomického rozvoja, sú dnes rekordne zadĺžené. Toto isté sa stalo aj v USA počas prezidentovania Ronalda Reagana. Niektorými opatreniami, ako napríklad znížením daní, síce Reagan naozaj dosiahol dočasný ekonomický rast krajiny, ale zároveň
    spôsobili najväčšie zadlženie USA v celých dovtedajších dejinách. V rokoch 1981 – 1989 za vlády Ronalda Reagana sa štátny dlh USA zhruba strojnásobil a dosiahol dovtedy neslýchanú hodnotu 2,87 bilióna dolárov. Reagan tak svojím účinkovaním v Bielom dome neúnosne zaťažil dlhmi niekoľko ďalších generácií Američanov a je otázne, či vôbec niekedy v budúcnosti bude možné aspoň čiastočne eliminovať škody, ktoré tento prezident svojej krajine spôsobil. Reagan rozpútal preteky v zbrojení doposiaľ nevídaných rozmerov. Zabezpečil zákazky pre americký zbrojársky priemysel, ktoré síce výrazne oživili americkú ekonomiku, ale za cenu ďalšieho zadlžovania krajiny a zvyšovania vojenskej hrozby pre zvyšok sveta. Urobil do istej miery to, čo Adolf Hitler pred 2. svetovou vojnou. Na rozdiel od Hitlera však Reagan predsa len nebol taký netvor ako Hitler a takisto na rozdiel od Hitlera nerozpútal svetovú vojnu, aj keď svet k nej počas Reaganovho úradovania v Bielom dome nemal ďaleko. Stalo sa tak napríklad aj 1. septembra 1983, keď bolo zostrelené dopravné lietadlo KAL 007 s 269 ľuďmi na palube. Práve Reaganovi sa pripisuje značný diel viny na tomto medzinárodnom incidente, ktorý posunul svet k priepasti jadrovej vojny.
    Margaret Thatcherová bola súputníčkou a priateľkou Ronalda Reagana. Intenzívne s ním spolupracovala, avšak treba povedať k jej cti, že bola omnoho vzdelanejšia a inteligentnejšia ako jej americký kolega. Pred nástupom k moci M. Thatcherovej bola značná časť britského verejného sektoru zisková a prinášala krajine nemalé príjmy. V roku 1984 prispeli štátne podniky do štátneho rozpočtu sumou 7 miliárd libier. Margaret Thatcherová tento sektor zruinovala a dnes tieto prostriedky plynú do vreciek súkromných akcionárov.
    Veľa sa hovorí o oživení ekonomiky Veľkej Británie počas úradovania Železnej lady.
    Málo sa však spomínajú jej výrazné negatíva. Jedným z nich bola vojna o Falklandy (po španielsky Malvíny). Chladné a takmer bezcenné Falklandské ostrovy sa stali v roku 1982 príčinou vojny medzi Argentínou a Veľkou Britániou, ktorá si vyžiadala životy približne 650 Argentínčanov, 255 Britov a 3 civilných obyvateľov ostrovov. Je pravda, že vojnu v roku 1982 vyprovokovala Argentína, ale dá sa dlho polemizovať o tom, kto má právo vládnuť tomuto zapadnutému súostroviu. Pôvodne boli ostrovy podobne ako neďaleká Argentína súčasťou španielskeho koloniálneho panstva. V období boja latinskoamerických štátov o získanie nezávislosti od Španielska prevzala Argentína vládu nad ostrovmi a v roku 1820 ich vyhlásila za suverénne územie krajiny, pričom bola ustanovená vláda, ktorá mala nad daným územím moc. Táto okolnosť, ako aj fakt, že ostrovy sa nachádzajú iba 464 kilometrov od argentínskych brehov, zakladajú právny nárok Argentíny na tieto ostrovy. Napokon však územie násilím ovládli anglickí kolonizátori, ktorí v roku 1833 ukončili argentínsku dominanciu a vyhlásili Falklandské ostrovy za britskú kolóniu. Argentína v nasledujúcom období, predovšetkým v 20. storočí, dôrazne protestovala proti britskému vlastníctvu ostrovov, avšak Veľká Británia ako koloniálna veľmoc prevalcovala medzinárodné právo a vynútila si na medzinárodnom spoločenstve právo na vlastníctvo ostrovov. V čase vypuknutia vojny boli ostrovy formálne pod správou Spojeného kráľovstva. Tieto ostrovy nemali pre Veľkú Britániu prakticky nijaký hospodársky význam a ich strata nemohla britskú ekonomiku významnejšie poškodiť. Thatcherová však chcela ukázať svoju železnú päsť a demonštrovať vojenskú silu Veľkej Británie s jej vlastníctvom jadrových zbraní. Preto vyhnala britské armádne jednotky tisíce kilometrov ďaleko od územia materskej krajiny, aby udržala vlastníctvo ostrovov ako výdobytok anglického kolonializmu. Na tento konflikt doplatili nielen Argentínčania, ale aj víťazní Briti. Na britskej strane bolo 255 mŕtvych a 777 ranených. Nikto však nevyčísli morálne škody tohto nezmyselného konfliktu. Niet teda veľa dôvodov oslavovať ženu, ktorá napáchala toľko zla v histórii.

    • Hamish napsal:

      Dočetl to někdo?

      • nino napsal:

        :) Ja som to zvladol po vetu:
        ,,Ale začnime aspoň stručne od Adama.“- ale az teraz som si vsimol, ze sa nejednalo o prveho cloveka :) ale docitat to aj tak nejdem :)

      • MichalD napsal:

        Já jsem se pokusil a musím říct, že zejména ten závěr nemá chybu. „Argumenty“ typu „Thatcherová chcela ukázať svoju železnú päsť“ ve mně vyvolávají nostalgické vzpomínky na mládí, kdy jsem podobné články čítával v tehdejších tiskových orgánech zdejších partají. Rozdíl byl jen v tom, že ty ostrovy nazývali Malvíny a tehdejšímu US prezidentovi naše profesorka dějin MDH (mezinárodního dělnického hnutí) říkala „soudruh Rígn“.

    • romano napsal:

      Pane Dučáku, pojem „neoliberalismus“ se čas od času vynoří, když chtějí socialisté kritizovat poslední zbytky kapitalismu, které ještě zbývají. Jiný smysl, myslím, ani nemá.
      Na hospodářskou krizi z roku 29 je několik různých pohledů, ale považuji za pravděpodobné, že se Roosvelt svým New Dealem a zasloužil o její podstatné prodloužení. Ten Roosvelt, který tolik obdivoval Stalina. Před naprostým krachem tento program „zachránila“ až válka. Hovoří pro to fakt, že předchozí krize z roku 1920 měla stejný nástup, ale bez výraznějšího angažmá státu došlo k velmi rychlému zotavení. Otázkou je, nakolik se na vzniku těchto krizí podílela politika Fedu založeného o pár let dřive.
      Nechápu také, jak můžete adorovat člověka, který podporoval současnou spotřebu na úkor spoření (tedy budoucnosti), neboť „v delším horizontu jsme všichni mrtvi“. V tom také tkví podstata keynesiánství, které bylo příčinou stagflace 70tých let a jehož moderní odnož stojí za současným nehorázným tiskem dolarů, což opět podporuje chybné investice, prodlužuje krizi a povede pravděpodobně k dlouhodobému zchudnutí Západu, zejména nižších příjmových skupin.
      Reagan měl samozřejmě pravdu, když tvrdil, že celkovým bohatnutím společnosti se zvyšuje životní úroveň těch nejchudších. Bohatství spočívá ve zvyšování produkce při současném snižování nákladů. Proto nijak nezáleží na tom, zda horních 10tis. stále více a rychleji bohatne, pokud si ty prachy vydělají produkcí a nikoliv politikou.
      Reagan ale nějakou extra liberální hospodářskou politiku nepěstoval. Zvyšování schodku není prokapitalistická politika, zbrojení také ne a podpora určitých odvětví také ne. Zato je to ryze konzervativní politika na americký způsob, ve které se shlíží i takový Pat Buchanan, jehož názorů si jinak vážím. Thatcherová alespoň privatizovala a Británie se díky tomu na čas sebrala.
      Ad nadnárodní korporace do omrzení. Samy o sobě nejsou problém, kdyby tam nebyl přesah na politiku. Tento byznys byl vždy živ ze svého silného propojení na stát, protože peníze daňových poplatníků jsou největšími existujícími snadno dostupnými penězovody. Soutěžit o zákazníky je mnohem obtížnější než soutěžit o kapsy politiků. Proto ten tlak na vytváření nadnárodních uskupení. Nicméně jde o selhání politické, protože především politici o tom rozhodují.
      Vidět ve státu protiváhu tzv. nadnárodních korporací je protimluv, protože politiku a byznys nelze oddělit (viz třeba škola veřejné volby). A vidět v přerozdělování lék na společenské problémy je vyložený nesmysl. Má-li být Církev bohatá, aby mohla plnit i své společenské úkoly, musí být ze stejného důvodu bohatý i stát. Ale ten může zbohatnout jedině tím, že budou jeho občané produktivní, což bez vytváření úspor není možné. Úspory se vytvářejí lépe tam, kde stát nechává kapsy daňových poplatníků na pokoji.

      • Pan Contras napsal:

        Stagflace 70. let není primárně krizí a důsledkem keynesiánství, ale kapitalismu, který k tomu, aby nesl prosperitu, potřebuje nutně jednou za čas válku a vraždění. Pak prosperuje, když buduje, co se zničilo. Oháníte se neopakovatelnou resp. bez války neopakovatelnou prosperitou poválečného zhruba čtvrtstoletí. Po většinu trvání kapitalismus přinášel především bídu, TBC, svrab a neštovice pro většinu lidí.

        Ale to se musí nechat, že byste si s „autentickou pravicovou politikou“ pana Kubery rozuměl.

      • Karol Dučák napsal:

        MichalID, ale veď som to tam jasne napísal. Briti používali pomenovanie Falklandy, v španielsky hovoriacom priestore sa používalo označenie Malvíny. Tak to bolo už od začiatku. Tvrdenie, že Vaša učiteľka označovala Reagana „súdruh Rígn“ jednoducho neberiem. Reagan bol známy udavač. Ako bývalý herec bol v roku 1947 zvolený za predsedu odborového zväzu filmových hercov. V tejto ťažkej epoche mccarthizmu sa stal iniciátorom honby na umelcov, ktorá postihla stovky scenáristov, režisérov a hercov. Osobne sa podieľal na vypracovaní štyristostranového fasciklu vykonštruovaných obvinení proti Charliemu Chaplinovi, v dôsledku čoho bol Chaplin nútený emigrovať z USA. Už ako guvernér nechal Reagan strieľať do štrajkujúcich, ba neštítil sa ani vysokoškolskej krvi. Počas študentských nepokojov nariadil policajtom strieľať do amerických vysokoškolákov a zahynul pritom jeden z nich. Ďalších dvesto študentov bolo zranených a niekoľko stoviek zatknutých. A toto je len začiatok zoznamu Reaganových zločinov. Žiadna učiteľka v socialistickom štáte by si nedovolila nazvať takého zločinca „súdruh Rígn“. Buď to robila z recesie, alebo nemala v hlave všetko v poriadku. Za normálnych okolností by žiadna učiteľka neriskovala vyhadzov a opletačky s vtedajšou Verejnou bezpečnosťou. Takže ak Vám to ostatní čitatelia zhltnú, prosím, ale ja Vám na to neskočím.

      • Karol Dučák napsal:

        romano, píšete: „Reagan měl samozřejmě pravdu, když tvrdil, že celkovým bohatnutím společnosti se zvyšuje životní úroveň těch nejchudších. Bohatství spočívá ve zvyšování produkce při současném snižování nákladů. Proto nijak nezáleží na tom, zda horních 10tis. stále více a rychleji bohatne, pokud si ty prachy vydělají produkcí a nikoliv politikou.“
        Zrejme ani Vy sám nemôžete uveriť takému nezmyslu, tak nechápem, prečo to tu píšete.
        Tak, ako človek potrebuje pre život, aby mu v tepnách a žilách prúdila krv, aj hospodárstvo potrebuje pre svoje zdravé fungovanie životodarnú krv. Tou krvou hospodárstva sú peňažné toky. Ak sa zastavujú, ekonomika chradne. Neoliberalizmus tým, že pomáha koncentrovať bohatstvo v rukách hŕstky najúspešnejších, znižuje kúpyschopnosť väčšiny obyvateľstva krajiny. Bohatí majú všeobecne tendenciu umŕtvovať kapitál. Netvrdím, že sú všetci rovnakí, ale mnohí boháči ulejú peniaze kamsi do švajčiarskej či inej zahraničnej banky a tieto peniaze potom chýbajú v reálnej ekonomike krajiny. Ekonomika krajiny nevyhnutne potrebuje nielen to, aby sa produkovalo – ako to zdôrazňujete Vy -, ale aj to, aby sa vyprodukovaný tovar čo najviac predával. Hnacím motorom ekonomického rozvoja je predovšetkým spotreba. Podniky môžu produkovať donekonečna, ale pokiaľ sa ich produkty nepredávajú, ekonomika krachuje. V princípe platí, že čím bohatší sú ľudia, tým skúpejší sú. Je všeobecne známe, že v pomere k výške svojho bohatstva najviac míňajú nie bohatí, ale tí chudobnejší. Je to paradox, ale čím chudobnejší sú ľudia, tým sú štedrejší. Nie je to trend len tejto doby. Už v Svätom písme je nádherná pasáž o chudobnej vdove, ktorá vhodila do chrámovej pokladnice 2 drobné mince. Pred ňou tam boli boháči, ktorí hodili omnoho viac ako tá chudobná vdova, lenže Ježiš vtedy povedal svojím učeníkom: „Veru, hovorím vám: táto chudobná vdova vhodila viac ako všetci, čo hádzali do pokladnice. Lebo všetci dávali zo svojho nadbytku, ale ona pri svojej chudobe dala všetko, čo mala, celé svoje živobytie.“ (Mk 12, 43-44) (Lk 21, 1 -4)
        Míňajú samozrejme aj boháči, ale v pomere k výške svojho bohatstva míňajú omnoho opatrnejšie. Ťahúňom spotreby je stredná trieda a tú neoliberalizmus ožobračuje práve tak, ako najchudobnejších obyvateľov krajiny. Takže rovnomernejšie rozdelenie bohatstva je nielen sociálne spravodlivé, ale zároveň je zárukou zdravého vývoja ekonomiky.
        Musím sa pristaviť pri ďalšej Vašej perličke. Píšete: „Zvyšování schodku není prokapitalistická politika, zbrojení také ne…“
        Znovu si kladiem otázku: „Veríte vôbec sám tomu, čo píšete?“
        Zadlžovanie USA teda nebolo typické len pre Ronalda Reagana. Celé generácie amerických prezidentov pred Reaganom aj po ňom zadlžovali Spojené štáty. Reagan bol výnimočný len v tom, že počas 8 rokov zhruba strojnásobil americký štátny dlh. Taký „husársky kúsok“ sa nepodaril žiadnemu inému americkému prezidentovi. Trvalo 31 rokov, kým sa prvý povojnový dlh strojnásobil, ale Reagan to dokázal za osem. Nie je nič charakteristickejšie pre kapitalizmus, ako život na dlh.
        Tvrdenie, že zbrojenie nie je prokapitalistické, je ďalší nezmysel. V roku 1914 boli štáty ako Rakúsko-Uhorsko, Nemecko, Veľká Británia, USA, cárske Rusko kapitalistickými štátmi. Odkiaľ by mali zbrane, ak by zbrojenie nebolo prokapitalistické?!

      • MichalD napsal:

        ad Karol Dučák: ale vždyť já jsem nic tvrdit nechtěl, to byl jen (nepodařený) vtípek, který měl ukázat na duševní úroveň tehdejších ideologů. Proč mi to vytanulo na mysli zrovna když jsem se pokoušel přelouskat Váš komentář, už ani nevím …

        Ještě na vysvětlenou, aby nevzniklo další nedorozumění: vůbec jsem nechtěl do diskuse zatahovat Reagana a ta profesorka žádné opletačky neriskovala, neb to byla kovaná komunistka a „soudruh“ říkala jednoduše všem.

      • romano napsal:

        Pane Dučáku, mám dojem, že ignorujete základní principy ekonomie. Vaše přirovnání peněz ke krvi je sice poetické, ale naprosto irelevantní a zmatené. Často omílané tvrzení, že oběh peněz vytváří bohatství, je mylné.
        Skutečným bohatstvím jsou kapitálové statky, protože umožňují stále složitější a efektivnější výrobní postupy a ty zase masovější a tím pádem i levnější produkci výrobků, které si pak mohou dovolit i lidé, kteří by si je jinak dovolit nemohli. Kapitálové statky lze pořídit jedině skrze spoření neboli odložení spotřeby. Spoření se nemusí dít nutně v penězích, ačkoliv v moderní ekonomice je to samozřejmě daleko nejvýhodnější. Spořit nemusí nutně kapitalista, ale kdokoliv, kdo je ochoten poskytnout své stranou odložené prostředky na tvorbu kapitálových statků. Peníze jsou pouze nejlépe směnitelným, univerzálním statkem, a proto mohou sloužit jako nejlepší uchovatel hodnoty a také jako jednotka umožňující ekonomickou kalkulaci. Nejsou ale bohatstvím jako takovým, tím jsou spotřební statky, které si lze za ně koupit.
        Údajná koncentrace bohatství v rukách těch nejúspěšnějších je empiricky diskutabilní a z hlediska teorie sice možným, avšak vzácným jevem na skutečně volném trhu. V současném světě lze však jen těžko o volném trhu hovořit. Nevím, kde jste vzal, že bohatí mají tendenci „umrtvovat“ kapitál. To je nesmysl. Peníze v bankách jsou v současnosti používány k investicím, takže nejsou „mrtvé“. I kdyby někdo měl prachy zakopané v hrnci na zahradě, způsobí tím pouze, že se hodnota zbývajících peněz v oběhu zvýší, protože budou vzácnější. Vznikne tlak na snížení cen. Poptávka po investicích zvýší úrok, což bude silná motivace pro takového Harpagona peníze opět poslat do oběhu.
        V reálném světě se však setkáváme s opačným jevem. Hodnota peněz se uměle snižuje inflací, tedy zvětšováním objemu peněz v ekonomice. Úroky se díky tomu snižují, stejně jako ochota spořit. Ekonomika se pomalu stává úvěrovou ekonomikou a je přeinvestovaná, což má za následek vracející se krize, život na dluh a konzumerismus tak často kritizovaný. Ty jsou obrannou reakcí ekonomiky, pokusem „zreálnit“ ji. Bohužel, mocenské struktury tomuto procesu brání umělou podporou spotřeby, kterou zde obhajujete, a prodlužují tak krizi jako kdysi New Deal. Politika vlády USA na podporu bydlení umožnila rizikové úvěry a spustila proces vedoucí až hypoteční krizi. Bankovní systém pak exportoval tento chaos do celého světa.
        Vaše úvaha o bohatých a chudých je povrchní. Lze namítnout, že bohatým k jejich bohatství dopomohla kromě jisté dávky štěstí také schopnost spořit a obezřetně zacházet s bohatstvím, což není mezi chudými zas tak obvyklá vlastnost. Chudá vdova učinila vynikající investici do své budoucnosti, ale Církev z toho nikdy neučinila společensky závazné pravidlo. Jenom sekty jako táborité…
        Střední třídu momentálně nejvíce ožebračují vlády, aby zaplatily dluhy, které demokraticky napáchaly. Rovnoměrnější rozdělení bohatství je utopie a pokusy o její uskutečnění končívají v bankrotu ekonomickém, sociálním a morálním.
        Z toho dalšího, co jste napsal, plyne, že vůbec nevíte, co kapitalismus je. Chápete ten pojem historicky (v jistém smyslu jako Marx), zatímco ve skutečnosti se jedná o ekonomický systém založený na soukromém vlastnictví (narozdíl od socialismu). Zjednodušeně řečeno „za svoje“ versus „za cizí“. Reaganovo zadlužování bylo „za cizí“ a nemá tedy se skutečným kapitalismem nic společného. Zbrojení také není příliš kapitalistické. Sice znamená bohatství pro majitele zbrojovek, ale ostatním kapitalistům (a nejen jim) škodí, protože převádí omezené prostředky do odvětví, kam by lidé sami příliš neinvestovali. Tento prospěch několika na úkor většiny je výsledkem mocenské zvůle vlád. V případě obrany jde o nutné zlo, ale ekonomice jako celku válka prostě neprospívá. Ztotožňovat několik kapitalistů s kapitalismem jako takovým je chabá úvaha, stejně jako tvrzení ve vašem dalším příspěvku, že privatizace státních podniků vede k zadlužení státu. Stát nedokáže hospodařit s penězi získanými privatizací státního majetku a navíc vytváří dluhy – to je běžný problém demokratického vládnutí, jehož kořen spočívá v onom „za cizí“. Nejedná o nějakou „neoliberalistickou“ politiku, nýbrž o obyčejný socialismus. Proto považuju pojem „neoliberalismus“ za nesmyslný – zakrývá totiž pravou podstatu takových politik a tou je právě socialismus. Nezáleží na tom, zda jde o socialismus bolševický nebo konzervativní, ekonomicky je to pořád socialismus čili kolektivní nakládání s majetkem. Menšinový balík akcií nic z toho neřeší. Je úplně jedno, zda stát získá prostředky jako dividendy ze svých podílů ve firmách nebo prostřednictvím daní. Nakonec s nimi nakládají lidé, kteří se jinak chovají „za vlastní“ a jinak „za cizí“ – ostatně jako většina z nás.

      • MichalD napsal:

        romano, díky, napsal jste to výborně. Jen bych si dovolil dodat k tomu „menšinovému balíku“, že není až tak úplně jedno, zda stát získává prostředky jako dividendy nebo prostřednictvím daní. Kdyby nic jiného, tak to první vede ke konfliktu zájmu státu jako zákonodárce a investora se všemi neblahými důsledky, z toho plynoucími.

  3. Rozprava o sociálním učení Církve napsal:

    Domnívám se, že by v současnosti bylo dobré otevřít seriozní diskusi o sociálním učení Církve. Co je autentická sociální nauka katolické církve? Je to ekonomický liberalismus typu Miltona Friedmana dole podezděný charitou? Nebo Nowak? Mieses? Schumpeter?… Nebo Keynes?

    Je to otázka současnosti. Ne snad prvoplánově pro fakt, že na stolec sv. apoštola Petra nastoupil otec František, ale především pro ekonomickou krizi, která již pár let cloumá výrazně nejen Evropou.

    Kdo by si před pár lety dovedl představit occupy Wall Street a že divnopisník Slavoj Žižek -(nekteré lidi nepoučí ani desetiletí slovinského komunismu)- se stane vůdcem levice a je řazen mezi 100 top:) intelektuálů světa.

    Mluví se o Humanae vitae o rodině a sexu. Bité Popelce katolického magisteria po 40 let.

    Sociální učení Církve je na tom ovšem podobně. Když se na něj může odvolávat Mečiar i vyznavači Ron Paula:), kde je zakopaný pes?

    (možná by to chtělo aby někdo kompetentní (nejsem ekonom!), napsal do DaH kvalitní článek a rozběhla se diskuse. Uvědomme si, že toto bude možná – (nejsem prorok) – prubířským kamenem věrohodnosti katolíků blízké budoucnosti….

    Pax et bonum

    Jan

    • romano napsal:

      Podle meho laickeho nazoru je zakopany pes v tom, ze papezske socialni encykliky nejsou nijak zvlast urcite. Zastanci vsemoznych -ismu si tam mohou najit to sve. Nevim, mozna Cirkev ceka, az se nazory na ekonomickou a socialni problematiku vice vytribi. Kazdopadne se katolicka socialni nauka nema prilis o co oprit a nelze se divit, ze neni brana prilis vazne.
      Jednou ze zakladnich otazek je, zda existuje neco jako ekonomicke zakony. Papezove, zda se, o tom nebyli prilis presvedceni. Vysledkem je nazor, ze socialni problemy lze resit mocensky, prislusnou legislativou.
      Dalsi vec, ktera by si zaslouzila rozbor, jsou ruzne automaticke predpoklady, se kterymi se v encyklikach operuje. Napr. ze volny trh vede k postupne koncentraci kapitalu v rukou male skupiny lidi, z cehoz pak vychazela doktrina distributismu. Tento predpoklad je v rozporu z fakty.
      Dalsi bod k vyjasneni je, zda chapat kapitalismus a socialismus jako historicke jevy, jako to delaji zastanci katolicke socialni nauky, nebo jako jevy ekonomicke. To uzce souvisi s otazkou ekonomickych zakonu a s otazkou tzv. treti cesty, kterou ma katolicka socialni nauka byt.

    • Karol Dučák napsal:

      romano ešte niečo. Píšete: „Thatcherová alespoň privatizovala a Británie se díky tomu na čas sebrala.“
      Na jednej strane máte pravdu, ale je to veľmi krátkozraký pohľad na vec a typický príklad nepochopenia nebezpečenstva neoliberalizmu. Áno, rozsiahla privatizácia, ktorú diktuje neoliberalizmus, prináša štátu krátkodobý zisk z predaja štátnych podnikov do súkromných rúk. Predaj štátnych podnikov bol vždy lukratívnym obchodom, na ktorom sa kdekto nabaľoval. Na ospravedlnenie privatizácie sa používa notoricky známe konštatovanie, že štátne podniky sú neefektívne. Nuž áno. Aj na tom je čosi pravdy. Je nespochybniteľným faktom, že práve štátne podniky sú najvýnosnejším zdrojom úplatkov a rozbujnenej korupcie. Lenže peniaze, získané privatizáciou, sa veľmi rýchlo rozkotúľajú a štát zrazu nemá prostriedky na výstavbu diaľníc, zdravotníctvo, školstvo, kultúru, sociálne projekty, armádu, školstvo, atď. A čo musí robiť v takomto prípade? Požičiavať si. Tým sa neúmerne zadlžuje. Práve táto krátkozraká neoliberalistická politika spôsobila súčasné astronomické zadlženie všetkých významných svetových ekonomík a z toho vyplývajúce vleklé hospodárske ťažkosti.
      Jestvuje teda nejaká „zlatá stredná cesta“ , ako eliminovať neduhy privatizácie a zároveň zvýšiť efektivitu štátnych podnikov? Samozrejme, že áno. Štát si predsa môže v podnikoch, ktoré určí na privatizáciu, ponechať menšinový balík akcií. Takto vyrieši produktivitu podniku a zároveň si ponechá istý zdroj zisku, takže sa potom nemusí nebezpečne zadlžovať.

  4. Kamila napsal:

    Priznávam,veľmi sa týmto témam nevenujem,bola som dieťa,ked tzv.“železná lady“viedla britskú vládu.No viem iste-bola a aj zostala jedným zo symbolov tohto satanom ovládaného sveta,ktorý smeruje k svetovláde a zotročeniu každého jednotlivca,a jej odpor k zjednotenej Europe bola pochopiteľne taká istá fraška,ako je aj celá tzv.demokracia.Nemusíme detailne ovládať politickú scénu,zdravý rozum,a láska k Ježišovi nám musí napovedať,že socializmus,kapitalizmus aj demokracia sú predlžené páky tej istej hlavy-satana a jeho posluhovači len plnia ním zadané úlohy.To,že neobhajovala nenarodený život je len dôkazom toho,že aj ona k predlženým rukám diabla patrila,jej ekonomické ukazovatele pre kresťana týmto strácajú hodnotu.Mimochodom,aj cesta k nim je spochybniteľná,v tomto súhlasím s Contrasovým názorom na kapitalizmus,nakoniec,23 rokov je aj u nás,a s akým výsledkom-toľko ľudí žijúcich pod hranicou biedy neprodukoval ani Husák s Jakešom,a je úplne jedno,či konkrétne v Británii vládli tzv. konzervatívci,alebo tzv.laboristi.Co sa týka Falklandov,alebo Malvín,nezáleží,ako ich nazveme,nechápem ten boj o slovíčka,samotný pápež František vyzval Britániu,aby ich navrátila Argentíne,možno to nebude len tým,že je sám Argentínčan.Ale to som už trochu odbočila,záverom len toľko-skutočný kresťan by nemal túto osobu ospravedlňovať,nie je na to žiadny dôvod,je potrebné jediné-modliť sa za ňu,ona si už bohužiaľ svojho „boha“ vybrala,a Ježiš to nie je…

    • MichalD napsal:

      Kamilo, jestli Vaší poznámkou o slovíčkaření Falklandy/Malvíny jste narážela na moji pozn. výše, tak musím upřesnit, že já nejsem žádný velký ctitel nebožky Thatcher, reagoval jsem zejména na způsob argumentace pana Dučáka.

      Jinak bych radil trochu zdrženlivosti v soudech, jakého “boha” si lady vybrala, to posoudí v konečném důsledku jen Bůh.

      Docela by mě zajímala ta papežova výzva k „navrácení“ ostrovů. Můžete prosím poskytnout nějaký odkaz na zdroj této informace? Já jsem zatím jen zjistil, že jediné, co má současný papež společného s bývalou britskou premiérkou, je to, že oba jsou „kolegy“ v čestném členství Rotary Club (viz http://www.rotaryfirst100.org/history/famous/honorary.htm#Francis).

      • Lukáš Biskupický napsal:

        Tedy ta poslední informace o papežově čestném členství v Rotary je síla
        http://ostatniproroci.webnode.cz/news/papez-farantisek-rotarianem/

      • MichalD napsal:

        Síla je ale taky to, že členství v RC je dnes v hierarchii patrně dost běžné. Např. podle svědectví P. Josefa Hurta (a ten je v těchto věcech myslím věrohodný a zasvěcený svědek), jsou členy např. kardinál Karl Lehmann, předseda Německé biskupské konference (RC Freiburg-Zähringen), biskup Algermissen z Fuldy (čestný člen RC Bielefeld – Süd), arcibiskup Hans-Josef Becker z Paderbornu (RC Paderborn – Kaiserpfalz), světící biskup Karl-Heinz Wiesermann (RC Menden/Sauerland), biskup Reinhard Marx z Trieru (RC Clubu Paderborn). Pokud toto je výčet jen z německé BK, pak celosvětově to budou zajímavá čísla – docela zajímavé by bylo, kolik z kardinálů volitelů je rotariánů.

        Výše uvedené informace byly z článku P. Hurta na signaly.cz, před časem jsem již na toto upozorňoval v diskusi na ISJ, článek pak byl ale odstraněn a nyní je dostupný již jen v google archivu: http://goo.gl/uzrBY

  5. Kamila napsal:

    Michal,nechcela som sa Vás žiadnym spôsobom dotknúť,nemám skrátka rada hry o slovíčka,to je celé,iste mi dáte za pravdu,že je úplne jedno,ako ostrovy nazveme.Co sa týka pápežovej výzvy na ich navrátenie Argentíne,dávali to v správach na TV Markíza minulý mesiac,deň si nepamätám,počula som to na vlastné uši.Ak vás to zaujíma,tak si pozrite napr.stránku Idnes.cz zo dňa 17.3.2013,v článku sa píše o.i. o tom,že podľa pápeža sa Briti ostrovov zmocnili,nebudem tu uvádzať obsah celého článku,ale hovorí o tom,čo som o vzťahu pápeža k Falklandom napísala vyššie.To,že pápež je členom Rotary clubu som nevedela,ale ma to neprekvapuje-poslední piati pápeži boli modernisti,a niektorí pravdepodobne aj členmi loží,tento šiesty len pokračuje v nastúpenej línii,bohužiaľ.Rozumejte,súkromné názory pápeža pre nie sú znakom neomylnosti,ja sporu o zmienené ostrovy nerozumiem,len mi napadlo,že by to s nimi mohlo byť aj inak,ako sa domnievajú Briti,preto som uviedla vyhlásenie takejto autority.Pokiaľ ide o to,že som napísala,že Thatcher si už boha vybrala,a Ježiš to nie je,nuž,jej členstvo vo Vami zmienenom klube to len potvrdzuje,rovnako to potvrdzuje jej postoj k nenarodeným deťom,človek,ktorý skutočne pozná a miluje Ježiša,a patrí do jeho Cirkvi celým srdcom,musí mať iného Boha.To,že som sa takto vyjadrila neznamená,že je podľa mňa zatratená,možno to tak vyznelo,ale nie to som mala na mysli,o tom naozaj rozhodne Boh,súhlas.Písala som o tom,že“Podľa ovocia ich poznáte“,to sú slová nášho Boha,ale to Vám iste nie je neznáme…

    • MichalD napsal:

      Děkuji za odkaz, jestli to ale dobře čtu, tak se jedná o nějaké jeho starší projevy jako argentinského arcibiskupa, jako papež se k této otázce ještě nevyjádřil.

      Co se týká toho „vybírání boha“: Já nemám vůbec nic proti tomu, aby bylo ovoce jasně pojmenováno, jen mi Vaše původní poznámka přišla trochu nešťastná. Teď vidím, že se na to díváme asi dost podobně.

  6. Kamila napsal:

    Máte pravdu Michal,no tv Markíza túto správu podala minulý mesiac,a to takým spôsobom,akoby to bolo stanovisko pápeža Františka,a nie kardinála Bergolia.Sú také správy,ktoré si neoverujem,ono sa to ani technicky nedá,okrem toho,nie všetky správy sú pre mňa dôležité,a vyjadrenie pápeža k Falklandom k tomu patrí.Každopádne,jeho stanovisko k tomuto problému sa podľa mňa novou funkciou zrejme nezmení,aspoň to predpokladám.Som rada,že ste moje vysvetlenie zobrali,a že máme na tieto veci podobný pohľad,nech sa darí…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: