Něco málo k diskriminaci

Představitelé slovenského hnutí pro-life jsou v šoku: železniční společnost Wagon Service travel jim odmítla vypravit zvláštní vlak z Bratislavy do Košic a zpět s následujícím odůvodněním: “Po dôkladnom zvážení a analyzovaní problematiky sme dospeli k názoru, že náš pohľad na ochranu života pred a po počatí je iný ako Váš, preto nedokážeme vybaviť prijatú požiadavku k Vašej spokojnosti.”  (více ZDE)

Poněkud podivné, uvážíme-li, že společnost nabízí tyto služby bez toho, že by byly vázány na názorovou shodu s objednavatelem. Nemluvě o tom, že u společnosti, která dlouhodobě spolupracuje s Konferenciou biskupov Slovenska a dalšími církevními organizacemi na vypravování poutnických zájezdů do Lurd a dalších míst, je tak zásadně jiný názor poněkud překvapivý…

Slovenské hnutí pro-life je rozhořčeno a jeho členové poukazují na to, že se ze strany firmy jedná o protizákonnou diskriminaci. Sami představitelé Fóra života, kteří vlak chtěli objednat, na to zatím reagovali tak, že dali veřejně najevo své zklamání z tohoto přístupu a slíbili, že se obrátí na jiné společnosti. O nějaké soudní dohře zatím nemluví, což v jistém smyslu je a v jistém smyslu není dobře…

Není pochyb o tom, že se ze strany Wagon Service travel jedná o nezákonnou diskriminaci, jak koneckonců ukazují jiné případy, při nichž byla podobná odmítnutí poskytnutí služeb slovenskými soudy hodnocena jako nezákonná a trestána. Na druhé straně nepochybuji o tom, že je to chyba, protože tento stav hrubě porušuje práva a svobody majitelů firem. Dle mého soudu by každá nestátní firma (s výjimkou těch, co mají státem garantované výsadní postavení) měla mít právo tímto způsobem službu odmítnout. Jakoukoliv, komukoliv.

Existence tzv. antidiskriminačních zákonů, které podobné odmítání služeb těm, s nimiž nesouhlasím, znemožňují a zakazují, představuje naprosto zásadní a neospravedlnitelné znásilňování svědomí a práv majitelů firem, kteří jsou tak nuceni obchodovat a spolupracovat s lidmi, se kterými nesouhlasí, na akcích, se kterými nesouhlasí. A to není správné.

Nikdo nemá mít právo nutit slušné lidi, aby fotili pseudosvatby sodomitů či spolupracovali na jejich přípravě. Nikdo nemá mít právo nutit obsluhu v restauraci, aby obsloužila toho či onoho. A není ani důvod nutit výšezmíněnou společnost, aby vypravovala zvláštní vlak na pochod pro život. Na druhé straně zákony jsou jaké jsou a druhá strana je bezostyšně využívá k pronásledování křesťanů a slušných lidí, co například odmítají podílet se na zvrácených sodomitských akcích. Nabízí se proto otázka: Tak dokud platí, proč je nepoužít? Samozřejmě s tím, že budeme pracovat na jejich odstranění.

Někdo se zeptá: a jak tedy zabráníme diskriminaci, když tuto pochybnou antidiskriminační legislativu odstraníme? Má odpověď zní: prostě nijak. Já jsem zcela smířen s tím, že jako dobrý katolík budu některými víceméně odpornými společnostmi diskriminován a vůbec mi to nevadí. Že se s některými lidmi nedohodnu. Ostatně – s gustem jim to budu vracet tím, že u nich nebudu nakupovat či ucházet se o (spolu)práci (což už konečně v mnoha případech dávno dělám). Není to vždy zadarno, ale moje morální integrita mi za to stojí.

Jediná nediskriminace, kterou má stát zařizovat, je nediskriminace občanů ze strany státu a s ním významně propojených firem a institucí. Do jakékoliv jiné „diskriminace“ nemá co strkat nos…

Ono mezi námi, kdyby slovenští katolíci za něco stáli, ta společnost by si to nikdy nedovolila. Protože by neriskovala ztrátu tak velkého počtu zákazníků, protože by nechtěla ukončit spolupráci s KBS. Že to ale s nimi v průměru zas až tak dobře nevypadá (čest všem výjimkám), tak si firma zřejmě myslí, že si to může dovolit, aniž by utrpěla větší škody, protože katolíci budou na její deklaraci nehorázných a s katolickou vírou neslučitelných postojů kašlat a duchovní rovněž. Ukažte jí, že se  mýlí, a třeba si to příště rozmyslí. Nebo ani žádné příště nebude, protože mezitím zkrachuje.

Ignác Pospíšil