Je to ještě tatáž víra?

Interiér kostela sv. Vojtěcha

V listopadu loňského roku jsem zde zveřejnil článek Kostel je „jen“ kostel, v němž jsem se snažil vyargumentovat a vysvětlit, proč je nevhodné pořádat v kostelech koncerty. Článek vyvolal opravdu rozsáhlou diskusi, v níž se mi dostalo něco podpory a spousty odporu. Některé protiargumenty nestály za nic, některé stály za zamyšlení. Ale nejzajímavější reakce přišla až v lednu.

Autor podepsaný jako Vojtěch Smetana mi svým rozsáhlým nesouhlasným příspěvkem paradoxně poskytl velikou a pádnou oporu pro mé v článku prezentované stanovisko. Na první pohled je totiž zřejmé, že pan Smetana vychází ze zcela odlišných premis a vlastně celý jeho přístup ke kostelu a úctě k Bohu je zcela jiný. Člověk se tak pomalu musí ptát, zda je jeho myšlení ještě vůbec konzistentně katolické. Zda jeho a moje víra ještě vůbec jedno jsou…

Už první odstavec páně Smetanova textu přichází s myšlenkou, kterou naprosto nemohu akceptovat. Mému textu je vytýkána bojovnost. Ta by v něm prý vůbec neměla být, protože „Církevní učení nás vede k dialogu, ne k meči.“ Problém je v tom, že to není pravda. Naše víra nás samozřejmě vede k tomu, abychom se vyhýbali zbytečným sporům a hašteření. Ale pokud dochází k důležitým sporům u zásadních témat, je meč třeba a je naší povinností se ho chopit – a popírat to by znamenalo přímo protiřečit logice i samotnému Kristu (viz Mt 10:34). A koneckonců sám pan Smetana mi čelí také bojovně a ne zrovna pokojně…

Nechci příliš polemizovat s tím, jaká všechna hudba povznáší k Bohu a kde přesně je hranice mezi koncertem a bohoslužbou. Ale řekl bych, že čistý koncert je natolik málo bohoslužbou, že nepotřebuje kostel. A že semínka naděje na povznesení k Bohu a otázkách po smyslu kostela by měla být dost velká na to, aby převážila nevýhody a rizika, která takový koncert přináší. Což podle mne nejsou. A stejně tak je třeba zdůraznit, že ne každé společenství se má realizovat v kostele. To už bychom se dostali k letohradskému páně Vackovi a jeho servírování občerstvení přímo v chrámové lodi. A to už by možná rychle couval i pan Smetana.

Nicméně zastavme se u dalšího zásadního bodu, kde pan Smetana přichází s logikou, která mi připadá jen obtížně slučitelná s myšlením konzistentního věřícího člověka. „Je jednoznačně nevhodné z hlediska eucharistické úcty, aby docházelo ke koncertu před „plným“ svatostánkem. Zde není co vytknout. Nicméně copak není možné Eucharistii „přenést“? Existuje také např. kaple vedle na faře, kde může být po dobu koncertu Eucharistie uchována.“ Samozřejmě, Eucharistii lze přenést a dělá se to. Některé potíže se tím vyřeší. Ale! Zamyslete se nad tím. Je normální, aby se Bůh, ten který má být ve všem první, musel klidit z kostela (nota bene právě z kostela, domu vybudovaného pro něj a pro setkávání s ním!) kvůli nějakému koncertu? Připadá vám to logické a správné? Připadá vám správná symbolika, kterou takovéto dění s sebou nutně nese? Myslím, že asi nemusím vysvětlovat, jak to vidím já…

Poté následuje další zcestná (a v tomto případě i logicky totálně nekonzistentní) argumentace ohledně lavic. Je přece nesmyslné poukazovat na to, že pravoslavné chrámy nemají lavice či že lavice jsou různé, v některých se klečet dá, v některých ne, a že smysl je víc než forma, takže je jedno, jestli máme v kostele lavice či židle… Jsme přece katolíci. Bavíme se o katolických kostelech, které slouží katolickým bohoslužbám. A katolické bohoslužby, dokonce i nomácké, stále ještě obsahují části, při nichž mají věřící klečet. Proto je třeba kostely vybavit tak, aby se v nich při Mši svaté (ale i třeba adoraci) klečet dalo. To totiž vyžaduje jejich smysl, kterému se forma musí podřídit! Proto je nutné vybavovat kostely lavicemi (samozřejmě těmi, ve kterých se klečet dá, ve kterých mohou klečet i staří lidé). A jakékoliv řeči okolo, kterými se snaží pan Smetana tento velice jednoduchý a každému srozumitelný fakt zamluvit, jakékoliv výmluvy na „středověkost lavic“ jsou zbytečné a zavádějící.

(V této souvislosti bych poukázal na obrázek – českobudějovický kostel sv. Vojtěcha je ještě o dva roky mladší – dokončen 1939 – a jeho salesiánské správce bych rozhodně nepovažoval za strážce konzervativismu. Přesto je vybaven lavicemi a nikdo nemá pocit, že by díky tomu vypadal „jak z doby husitské“. Koneckonců nechce se mi věřit, že by se ve 30. letech nějaké katolické kostely stavěly bez lavic – bezlavičnost kostela pana Smetany bude nejspíše záležitost nějaké pozdější „modernizace“.)

Text pana Smetany má i další vady – nepřesné citace mého textu, nepodložené emotivní výpady proti mojí osobě či míjení se s podstatou sporu – viz kostel jako konzertní hala. Nechci se ale zdržovat každou drobností: co jsem tak nějak „rozebral“ výše, je asi všechno to nejdůležitější, co bylo vhodné probrat.

Ignác Pospíšil

Advertisements

104 reakcí na Je to ještě tatáž víra?

  1. Hamish napsal:

    Zajímavé, že ve středověku lavice v kostele vůbec nebyly.

  2. Tomáš napsal:

    Bez lavic je kostel u BiGy v ČB. Židle se přesouvají podle potřeby nebo nepotřeby…

    • cinicius napsal:

      Což je ale hodně pozdní záležitost… Koneckonců zcela odstranit lavice se neodvážil ani vikář Pintíř při své neslavně proslulé destrukci interiéru českobudějovické katedrály..

  3. + b. Jan napsal:

    Díky za článek, zcela souhlasím. … je to bolest, kterou bezmocně prožívám každý rok při vánočních koncertech…
    V článku máte p. Ignáci malou chybu, píšete: „letovickému páně Vackovi“. Myslím, že jste chtěl napsat: „letohradskému páně Vackovi“.
    Ještě jednou díky… a ať Vám Pán žehná + J

  4. krmič napsal:

    V jednom z ostravských kostelů jsou židle, které se nedají přemisťovat. Ano, je to pro nás staré lidi velice nepohodlné. Ale má být kostel stánkem tělesného pohodlí? Nevím. Osobně mi připadají lavice, snad všech výtvarných stylů, ošklivé. Ale až na opravdu nepovedené výjimky se v nich dobře klečí, to ano. :-)

    • krmič napsal:

      Teď jsem si vzpomněl, že za mých mladých let by mě ani nenapadlo sedět v lavici (taky bývaly plně obsazené, ale o to teď nejde). Připadalo mi normální stát a klečet na holé podlaze.
      (Promiňte hloupou poznámku, nic jsem tím nemyslel, jen jsem si vzpomněl :-))

      • cinicius napsal:

        To ovšem chce zdravá kolena…

      • Armin Cordianus napsal:

        Na klečení to chce nejen zdravá kolena, ale i neobézní postavu ;-)

      • Gorazd napsal:

        Predstavte si, že to čo ste zažívali za svojich mladých let, je na Slovensku ešte stále bežné, teda, že kostol je plný a nedá sa sedieť, len stáť a kľačať na holej podlahe. :) Na druhej strane niektorí, čo sedia napr. vzadu si nekľakajú ale len sa posediačky skrčia trocha a to je všetko. Presne vidno, kto má návštevu bohoslužby len ako otravnú pravidelnú povinnosť a kto tam skutočne chodí z presvedčenia… :)

  5. vonrammstein napsal:

    Před mnoha lety jsem byl na rorátech ve vyšebrodském klášteře. Ještě za otce Borise. Lavice tam pochopitelně byly a pořád jsou, pokud vím. Ale kromě kněží jsme tam byli jen dva laici a bohoslužba se-i vzhledem k zvláštnímu dělení chrámové lodi-odehrávala úplně vepředu, před oltářem. Na židlích.

    • cinicius napsal:

      Dnes se v klášteře slouží výhradně tradiční liturgie. Rozdělení vycházející z toho, že jde o mnišský kostel (chórové lavice vpředu jsou určeny mnichům) je stále stejné, i židle tam jsou (ale jen před prostředními lavicemi a pokud se přesunují, tak jen před kaple, když se slouží Mše svatá v některé z nich), ale věřící je zpravidla nepoužívají, pokud nejsou prostřední lavice plné. Obvyklá účast je cca 20-25 lidí (včetně kněží a ministrantů) v zimě a 100-200 lidí v létě…

      • Gorazd napsal:

        Pán Ignác, ticho „závidím“, že máte možnosť tam chodiť pravidelne na tradičnú liturgiu… :) Na Slovensku je to stále bieda, jedine v Bratislave sa dá chodiť pravidelne v nedeľu a ešte niekde na východe…

      • vonrammstein napsal:

        Pak je to naprosto skvělé! Chystám se tam letos na jaře či v létě zas po letech podívat, jsem rád, že tam na mě nečíhají žádná nepříjemná překvapení, ba naopak :)

    • Tomáš napsal:

      Ad vonrammstein: Tak to muselo být opravdu hodně dávno. Kterého otce Borise myslíte? Já do VB jezdím od r. 1993 a nikoho toho jména jsem tam nepotkal…
      Jinak skutečně do doby, než se ve V. Brodě začalo sloužit v tradičním ritu, byly mezi presbytářem a chórovými lavicemi židle, tuším ve třech nebo ve čtyřech řadách. Po obnovení tradičních mší bylo toto zrušeno, neboť to tam „nepatří“. A taky to překáží…

      • vonrammstein napsal:

        Příjmení toho patera neznám, byl vysoký, trochu při těle, vousatý a s brýlemi, nicméně mladý, tak asi lehce přes třicet. Na rok si nevzpomínám, ale na svoje tehdejší auto, kterým jsme tam jeli, ano. Měl jsem ho tři roky a předtím ještě nějaké další roky k občasnému užívání, takže to bylo někdy mezi rokem 2000 a 2007. Přibližně.

      • Tomáš napsal:

        ad vonrammstein: Aha, všechno jasné. V tom případě se jedná o P. Justina, nynějšího převora administrátora kláštera. Na kněze byl vysvěcen tuším v r. 1999 (teď si nejsem úplně jistý), byl převorem pod opatem Alberichem a po jeho smrti r. 2007 se stal převorem administrátorem. Ano, tehdy někdy mezi 2000 – 2007 se ve VB sloužila ještě NOM, tradiční mše je věcí relativně novou, tak 2 až tři roky. To by věděl spíše někdo, kdo tam jezdil a jezdí častěji. Já jsem odtud odešel v r. 2002 při velkých povodních… Nyní už jen sporadicky.

      • cinicius napsal:

        Tridentská mše se ve vyšebrodském klášteře slouží od roku 2011, tj. cca 2,5 roku…

      • Tomáš napsal:

        Ignáci díky za doplnění, tak jsem to měl přece jen v hlavě přesně :-) Jo V. Brod zůstává stále i po tom všem srdeční záležitostí :-)

      • vonrammstein napsal:

        Tomáš: Víte, že máte asi pravdu? Zřejmě mě zradila paměť a jméno jsem zaměnil s otcem od řeckých katolíků z Mikulášského hřbitovního kostela v Plzni na Slovanech. Má obdobnou fyziognomii. To by i víc odpovídalo, slouží se tam mše podle sv. Jana Zlatoústého a byl to, tuším, Ukrajinec. Krásně zpíval.

  6. Stáňa napsal:

    Účastním se ve Vyšším Brodě tradiční mše na velké svátky, je to tak povznášející a útěšné, že lituji že nemohu častěji, bydlím 70 km daleko. Je to velký rozdíl oproti Novusordo. Hlavně v soustředění se na vrchol mše – oběť a Eucharistii. Žádný stálý hluk a hraní a mluvení jak u husitů, prostě vše směřuje k Bohu.
    Vadí mi u pokoncilní mše neustále mluvení řečnění a hlavně neúcta k Nejsvětější svátosti, kdy se jí dotýkají laici, když podávají hostie. U nás dokonce do svatostánku chodí laik jak pro hostie tak tam vrací kalich s hostiema a doslova se v něm přehrabuje, než je vrátí do skříňky. Už jsem se ho chtěla zeptat, co tam počítá, jestli dělá statistiku nebo je přerovnává. No prostě je to odporné, a faráři to nevadí a dovoluje tohle dělat. A pokud nevěříte, tak se při jeďte podívat do Třeboně na opravdu unikátní jev, který jsem nikde neviděla.
    Stana

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Podivuhodné :-) Jak to tak dobře víte? :-) Já naivně myslel, že jsou katolíci po přijetí Krista ponořeni do setkání s Ním. Je vidět, že někdo zvládne velmi pozorně i sledovací činnost. :-)
      A když už to tak pěkně máte vypozorované, proč jste už dávno nezašla za přerovnávačem a za falářem? :-) Pokoj a odvahu! :-)

      • Stáňa napsal:

        Jaroslave dekuji za radu, zajdu a hned za biskupem. Já nevím, co je divného, že se dívám na oltář? Můžete mi to objasnit? Podivné chování laika u svatostánku snad každého trkne, ne? Me to teda vadí, a vždy budu na to poukazovat

    • Tomáš napsal:

      No zas tak neobvyklé to není. Tedy to přehrabování nevím, s tím jsem se taky ještě nikde nesetkal, ale braní ciboria ze svatostánku, podávání sv. přijímání a ukládání do svatostánku v některých farnostech skutečně dělají laici, kteří mají pověření akolyty. Ostatně i ve Vyšším Brodě se kdysi toto praktikovalo (jó, to už je dávno, ještě za NOM a ještě když tam byli bratři, kteří akolytát měli…). A kdo pověření akolyty od biskupa nemá, může dostat jednorázové od celebrujícího kněze…

    • Milo napsal:

      Stáňo, při Mši Svaté mám stejný pocit, jaký popisujete ve svém prvním odstavci. Lituji, že jsem na to nepřišel už dávno, promarnil jsem značnou část života.

  7. Lukáš napsal:

    Lavice v kostelích vymysleli luteráni, aby lid vydržel půlhodinová kázání na téma „Proč je vše katolické špatně“. Tyto lavice pak velmi dobře sloužily při rekatolizaci, aby lid navracený k pravé víře zvládl hodinová kázání :“Proč budou všichni protestanti zatraceni?“ :-)

    • cinicius napsal:

      Myslím, že je to trošku složitější… Ony lavice postupně stále více potřebovala rostoucí skupina starších a nemocných lidí, co lavice umožňující sezení a klečení potřebovali. Dříve totiž bylo těchto lidí málo a jejich choroby zpravidla rychle zlikvidovaly i jejich schopnost o kostela docházet. Lepšící se medicína ovšem vedla k tomu, že počet starých lidí rostl a jejich nemoci byly mírněny.

    • hostyn napsal:

      Tak, Lukáši, to bylo pěkné! Tady mi to taky tak někdy připadá.

  8. Cristero napsal:

    Nevím. Tady se někomu nelíbí koncerty v kostelech, ale historiografei ukazuje, že například ve středověku se v kostelech snad i tančilo.

    • cinicius napsal:

      A co? Za komunistů se z kostelů dělali stáje. Že se něco někdy dělalo, vůbec neznamená, že to bylo (či je) dobré…

      • Cristero napsal:

        Tak srovnávat komunisty a středověk je trošku mimo mísu. Jen jsem chtěl říci, že pohled na význam prostoru křesťanského chrámu se časem přece jenom měnil. A tato středověká použití se mi rovněž nelíbí, aby bylo vše jasnější. Na druhou stranu kostel není žádná nedotknutelná řecká pohanská svatyně.

    • Hamish napsal:

      Ve středověku lidé v kostele i srali, doslova. A co?
      To je skutečně argumentace, jak noha vod kulébru.

      • Takypijus napsal:

        Ve středověku církev věřila, že nevadí, když se v kostele vyměšuje?

      • Hamish napsal:

        Ha ha, to jsem se nasmál, až mi praskl knoflík u kamaší.
        Lid často v kostele tropil všelicos, ale dokazuje to co? Leda kulový.

      • hostyn napsal:

        Hamish, tohle sis mohl odpustit, odkliď se klidně jinam, k sobě rovným

      • Hamish napsal:

        Mrzí mne, že jsem nebyl pochopen. A ještě víc mne mrzí, že se opět zaměřuje někdo na formu spíše, než na obsah. Pokud bych napsal „káleli“, asi je vše v pořádku, že, hostýne?
        Ale to se znovu dostáváme od merita věci, kterým je nesmyslnost argumentace tím, co se dělo, nebo nedělo v kostelech v té a oné době.
        Ve svatostánku přebývá Bůh živý a dělat mu z jeho domu divadlo, nepovažuji za nejlepší nápad.

      • P. Jan Špaček napsal:

        Pro Hamish:

        Souhlasím s názorem, že ve svatostánku přebývá živý Bůh a není nejlepší nápad mu dělat z jeho domu divadlo. Z tohoto morálního hlediska je to v pořádku. Proto např. v mých kostelech je koncertů minimálně (prakticky 1x ročně – tříkrálový koncert v Kardašově Řečici a adventní koncert v Dírné) a výběr skladeb je přísný – smějí tam zaznít pouze duchovní skladby vztaující se k příslušné liturgické době. Pořádat časté koncerty v kostele a s jiným druhem hudby než sakrálním bych nikdy nepřipustil.

        Z čistě teologického hlediska si však myslím, že živý Bůh ve svatostánku unese i „divadlo“ ve svém domě. Bůh je povznesen nad všechno stvoření a není na něm nikterak závislý. Ale je to pouze hledisko teologické, neodrážející míru vkusu. Za naprosto nenormální ovšem považuji jakékoliv přenášení Sanctissima před koncertem někam jinam. ON je tam doma, a tak musí zůstat ve svém svatostánku.

      • Hamish napsal:

        Ano, padre, živý Bůh snese i ta nejhorší rouhání. O tom není sporu. Jen si nemyslím, že zrovna toto je relevantní argument. Proč zrovna v kostele, který je Jeho domem non plus ultra, měl by snášet koncerty a tyjátry. Dost jich má všude jinde, venku, ve světě, kde se Mu vysmívají popové hvězdičky, rádoby katoličtí věřící svým trdlováním v postě a adventu, hřeší co hrdlo, nebo jiné oudy žádají. Kostel by měl být domem ticha, klidu, modlitby. Ne vřeštění sebelepšího sopránu známé zpěvačky.

    • Markus napsal:

      Cristero
      rancovat sa bude, uz pápez o tom hovoril, to je aj dovod, preco sa pri jeho omsi v kostole tancovalo tango:

      Pápež v utorkovej homílii: Modlitba chvály nás robí plodnými
      sk.radiovaticana.va/news/2014/01/28/pápež_v_utorkovej_homílii:_modlitba_chvály_nás_robí_plodnými/slo-768097

      Vatikán 28. januára 2014 – Modlitba chvály nás robí plodnými – povedal pápež František v homílii dnešnej rannej svätej omše v Dome Sv. Marty. Komentoval radostný tanec Dávida, o ktorom hovorí prvé čítanie (2 Sam 6, 12b-15. 17-19), a poukázal na to, že ak sa uzavrieme do formalizmu, naša modlitba sa stane chladnou a neplodnou. Svätý Otec sústredil svoju homíliu na obraz radosti z druhej knihy Samuelovej, kde čítame: «Dávid z celej sily tancoval pred Pánom.» Všetok Boží ľud oslavoval, pretože archa zmluvy sa vrátila domov. Dávidova modlitba chvály „ho vyvádzala z rovnováhy a tancoval pred Pánom zo všetkých síl“. To bola skutočne modlitba chvály! – poznamenal Svätý Otec a dodal , že pri čítaní tejto state myslí na Sáru, ktorá po pôrode Izáka povedala: „Radostný tanec mi privodil Boh.“ Táto starena, rovnako ako mladý Dávid, tancovali od radosti pred Pánom. Pre nás je ľahké pochopiť modlitbu, v ktorej Pána prosíme o nejakú vec, alebo modlitbu vďaky, aj modlitbu adorácie nie je ťažké pochopiť. Ale modlitbu chvály „nechávame stranou, neprichádza tak spontánne“ – poznamenal pápež a pokračoval:

      „‚Ale, otče, to je pre tých z Obnovy v Duchu Svätom, nie pre všetkých kresťanov!‘ Nie, modlitba chvály je kresťanská modlitba pre nás všetkých! Vo svätej omši každý deň spievame Svätý, svätý… Toto je modlitba chvály: Chválime Boha za jeho veľkosť, pretože je veľký! A hovoríme mu pekné veci, pretože sa nám to páči. ‚Ale, otče, ja to nedokážem…‘ Dokážeš kričať, keď váš tím strelí gól, a nie si schopný spievať na chválu Pánovi? Vyjsť trochu za rámec svojho správania, aby si spieval? Chváliť Boha je úplne slobodné! Nepýtame, neďakujeme, chválime!“

      Musíme sa modliť „z celého srdca,“ pokračoval Svätý Otec: „Je to tiež skutok spravodlivosti, pretože on je veľký! Je naším Bohom.“ Dávid „bol veľmi šťastný, pretože sa vrátila archa, vrátil sa Pán. Aj jeho telo sa modlilo cez tanec“:

      „Jednu dobrú otázku si môžeme dnes položiť: ‚Ako je to s mojou modlitbou chvály? Viem chváliť Pána? Viem chváliť Pána, alebo keď sa modlím Glória alebo Svätý, robím to iba svojimi ústami, nie celým svojím srdcom?‘ Čo mi hovorí Dávid, ako tu tancuje? A Sára, ktorá tancuje od radosti? Keď Dávid vstúpi do mesta, začína niečo iné, oslava !“

      „Radosť chvály – povedal Svätý Otec – nás vedie k radosti sviatku, sviatku rodiny. Pápež pripomenul, že keď Dávid vstúpil do paláca, dcéra kráľa Saula, Michol mu dohovára a pýta sa ho, či sa nehanbí za to, že tancoval takto pred všetkými, že je kráľ. Michol Dávidom opovrhovala“:

      „Pýtam sa, koľkokrát my pohŕdame v našich srdciach dobrými ľuďmi, ktorí chvália Boha tak spontánne, pretože nie sú vzdelaní, nedodržiavajú formálne postoje? Ale opovrhnutie! Biblia hovorí, že Michol zato zostala neplodná celý život! Čo nám tu chce Božie slovo povedať? Že radosť a modlitba chvály nás robia plodnými! Sára tancovala vo veľkej chvíli svojej plodnosti, keď mala deväťdesiat rokov! Plodnosť, ktorá nás privádza k chvále Pána, slobodnej chvále Pána. Ten muž alebo tá žena, ktorí chvália Pána, modlia sa chváliac Pána, majú radosť, keď sa modlí Glória, keď sa spieva Sanctus v omši, spievajú to s radosťou, je to plodný muž alebo žena.“

      Naopak tí, ktorí „sú uzavretí v chladnej formálnej modlitbe, odmeranej, možno skončia ako Michol, v neplodnosti svojej formálnosti.“ Svätý Otec nás teda vyzval, aby sme si predstavili, ako Dávid tancuje „so všetkou silou pred Pánom a aby sme premýšľali, aká pekná je modlitba chvály“. Bude teda pre nás užitočné opakovať slová 24. žalmu, ktorý sme sa dnes modlili: «Zdvihnite, brány, svoje hlavice a vyvýšte sa, brány prastaré, lebo má vstúpiť kráľ slávy.» -jk-

      Uz rozumiem, preco v Riu na omsi na plázi biskupi a kardináli tancovali ako keby boli mentálne postihnutí a bláznivá disco roc hudba hrala.

      • kustos sankté kjézé napsal:

        @“Uz rozumiem, preco v Riu na omsi na plázi biskupi a kardináli tancovali ako keby boli mentálne postihnutí a bláznivá disco roc hudba hrala.“

        To by nebylo ještě to nejhorší co se v Riu na Fesťáku mládeže dělo! Nejhorší bylo, když byla vystavena nejsvětější svátost, a ten Perkóljo Buonasera před ní seděl na židli jako kdyby byl někde v putyce a chlastal tam pivo. To je rouhání a znesvěcení nejsv.svátosti!

      • P. Jan Špaček napsal:

        Pro „kustos sankté kjézé“:

        Ve Vašem krátkém příspěvku je tolik nesmyslů, že musím reagovat:

        1) Mám za to, že „ten Perkóljo Buonasera“ je zřejmě Svatý otec František. Když pominu, že píšete foneticky (jeho příjmení je Bergoglio a nikoliv Perkóljo), jakým právem mu říkáte „Buonasera“? Že takto pozdravil po svém zvolení Boží lid z loggie Svatopetrské baziliky? Ostatně, jak je na Duších a hvězdách dobrým zvykem, nejste jediný, kdo papeži říká „Buonasera“. Nevím, co je špatného na tom, když nově zvolený papež popřeje přítomným lidem dobrý večer.

        2) V Rio de Janeiro se nekonal žádný „Fesťák mládeže“, ale Světové dny mládeže.

        3) „nejsvětější svátost“ byste měl zásadně psát s velkým písmenem a úplně, tedy „Nejsvětější svátost oltářní“ nebo „Sanctissimum“ nebo „Velebná svátost“.

        4) Je pravda, že Svatý otec František seděl před vystaveným Sanctissimem na židli. Viděl jsem na TV NOE přímý přenos z té modlitební vigilie na pláži Copacabana a viděl jsem velmi dobře postoj Svatého otce. Ano, seděl na židli, ale rozhodně nikoliv tak, „jako kdyby byl někde v putyce a chlastal tam pivo“. Postoj ožralců, chlastajících pivo v putykách, je zcela jiný, než byl postoj papeže Františka! Seděl na židli hluboce skloněn před Velebnou svátostí a když kamera zabrala detail jeho tváře, mohli jsme v ní vidět mimořádnou usebranost a pokoru před svátostným Kristem.

        Je od Vás neomalenost vyčítat papeži jeho tělesný handicap. Není přece žádným tajemstvím, že špatně chodí (to je zřetelně vidět na všech záběrech s papežem) a že nemůže klečet.

        Když jsem se doma modlíval breviář a recitoval jsem ze sv. apoštola Pavla „při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí…“, moje maminka – dej jí Pán Bůh věčnou slávu – mi říkala: „Milej chlapče, moje koleno se nemůže ani ohnout!“ Jako politický vězeň si odnesla z bolševického kriminálu těžký rheumatism a arthrosu, a ke sklonku svého života skončila na vozíčku. Nemohla před naším Pánem sklonit své koleno, ale sklonila před ním své srdce! A totéž platí o našem Nejvyšším Veleknězi Františkovi.

        5) Každý si zde volíme přezdívku (nick) anebo píšeme pod vlastním jménem (jako např. já). Nevím, co chcete vyjádřit Vaším nickem „kustos sankté kjézé“. Domnívám se, že ve fonetické kombinaci latiny („custos sanctae“) a italštiny („chiesa“) jste se označil jako „Strážce svaté Církve“ („Custos Sanctae Ecclesiae“). Což je ovšem naprostá nehoráznost – jediným „Strážcem svaté Církve“ je svatý Josef, přečistý Snoubenec blahoslavené Marie vždy Panny a pravý Pěstoun Pána našeho Ježíše Krista! Zatímco z Vašeho jedovatého a urážlivého příspěvku vyplývá, že byste měl být spíš „Custos conscientiae meae“ („strážce svého svědomí“), neboť Vaše svědomí jestiť přinejmenším bludné (doufejme, že nezaviněně).

        Pax et bonum!

      • Markus napsal:

        Aby ste si mohli predstavit, co bolo na tej plázi v Riu:

        *Disco-cirkus-zábava. Jezis Kristus bol ten najposlednejsí, co ich zaujímalo. Len sa zabávali, tancovali, otrasné, ohavné.
        Kde aké fifleny nemorálne oblecené rozdávali sv. hostie v umelých kelímkoch…..ziadná úcta k Bohu, nic, len zábava.

        P. Jan Špaček
        Má problémy s kolenami ale veselo si chodí po Ríme:
        V nedávném rozhovoru arcibiskup Konrad Krajewski naznačil, že se na jeho noční procházky Římem přidává v přestrojení také sám papež František a společně rozdávají bezdomovcům peníze.

        Zaujímavé je, ze ked pápez chce, tak si aj klakne.

        http://zpravy.idnes.cz/papez-omyl-nohy-mladistvym-delikventum-f0w-/zahranicni.aspx?c=A130328_192743_zahranicni_paw

        Pred Jezisom Kristom klaknút, to má problémy s kolenami, ale klaknút pred kriminálnikmi a umývat im nohy, ktorí sa dopustili trest. cinov a moslimkam, vyznávackam perverzného masového vraha zlocinca Mohameda, to ano, to si aj klakne, lebo chce.
        Jezis Kristus umýval nohy apostolom! A nie nejakým ludom, ved keby chcel, tak by mu apostoli priviedli mnoho obycajných ludí, aby im Jezis umyl nohy.

        Papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. byli staří a nemocní, ale klekali, i s pomocí druhých. Šlo o svátek Těla a Krve Páně, který je jen 1x v roce, kdy se musí klekat.

        Este som nepocul pozdravit pápeza katolíckým pozdravom Laudetur Iesus Christus – Pochválený bud Jezis Kristus.
        To sa hanbí povedat na chválu Pána Jezisa?

        Nevím, co je špatného na tom, když nově zvolený papež popřeje přítomným lidem dobrý večer.

        Spatné na tom je, ze dáva katolíkom zlý príklad!
        Pozdravit katolíkov Laudetur Iesus Christus je pre neho „nemoderné“ a preto tak zdraví, aby katolíci sa tak zdravili a nezdravili sa katolíckým pozdravom.
        To je na tom spatné, ze dáva zlý príklad. P Jan Špaček.
        Ci máte nasadené ruruzové okuliare? Nechcete vidiet, ze to nie je náhodné ale zámer?
        On odstranuje posledné zvysky katolicizmu, co este zostal po IIVKoncilovej kataklizme!
        Vedzte, ze pápez Benedikt neodstúpil dobrovolne, ale musel, lebo ho chceli zabit!
        Mne to bolo jasné, ked som cítal:

        Sprisahanie proti pápežovi Benediktovi XVI.: Kardinál oznámil, že zomrie do 12 mesiacov!
        http://www.topky.sk/cl/11/1340216/Sprisahanie-proti-papezovi-Benediktovi-XVI—Kardinal-oznamil–ze-zomrie-do-12-mesiacov-

        Chystá sa vražda pápeža Benedikta XVI.?
        http://www.magnificat.sk/2012/02/chysta-sa-vrazda-papeza-benedikta-xvi/

        Ako to mohol ten kardinál vediet? Len tak si to vycucal z prsta?
        Velmi dobre vedel, co chystá cirkevná masoniera vo Vatikáne!
        Teda satanská legia, o ktorej hovoril rímský exorcista Amorth:
        Gabriele Amorth : Exorcista vypráví:
        Jak to půjde dál, když se satanismus šíří a exorcismy jsou neúčinné, a nesmíte se účastnit papežské audience?

        Amorth: Satanův dým se tlačí všude. Všude! Snad jsme byli při papežské audienci proto nežádoucí, protože byly obavy, že by se tak velkému počtu exorcistů na jednom místě mohlo podařit spoutat satanské legie, které se usadily ve Vatikánu.
        http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11177-predni-exorcista-satanske-legie-se-usadily-ve-vatikanu.aspx
        http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11177-predni-exorcista-satanske-legie-se-usadily-ve-vatikanu.aspx

        To Dobrý den, dobrý vecer, dobré ráno, dobrá nedela, dobrú chut….

        http://gloria.tv/?media=561810

        to sú nejaké „nové“ katolícké pozdravy? Vedzte, ze sa to vela katolíkom nepáci!
        Co malo znamenat od pápeza neudelit pozehnanie, lebo aby náhodou „neurazil“ ateistov a vyznávacov iných bludných nábozenstiev?
        Takto sa správa katolícký pápez? Velmi divné.

        Andrej Stevko: Najprv mi prišlo zvláštne, prečo nedal požehnanie, ale keď som si prečítal, čo povedal, tak ho vlastne dal rešpektujúc, že nie všetky denominácie prijímajú znamenie kríža za svoje – stretol som sa napríklad s protestantmi, ktorí sa pýtali prečo katolíci neveria v Ježišovo zmŕtvychvstanie, keďže ho zobrazujú často na kríži a on na kríži už, samozrejme, nie je. Tak si myslím, že v duchu ekumenizmu urobil Svätý Otec dobre, požehnal a pritom im nevnucoval symboly rešpektované len katolíkmi a pravoslávnymi kresťanmi. Evanjelici sa napríklad tiež neprežehnávajú pri omši a modlitbe a to neznamená, že nežehnajú iným, len rozličným spôsobom.

        Teda herézy a bludy protestantov má pápez vo velkej úcte a respekt.
        Velmi divné od katolíckého pápeza!

        On buduje bláznivú cirkev:

        videnia bl.A.K. Emmerichovej:
        Budovali velikou a bláznivou církev, kde by si byli všichni rovni, a tam, kde stál oltář, bylo pusto a strašlivo…

        Mělo to být pravé společenství nesvatých, jedno stádo pod jedním pastýřem, katolíci, evangelíci a všechny sekty se stejnými právy…“

        Vidím takovou spoustu zrádců! Oni nesnášejí, když se jim říká, že je něco špatně. Všemu a každému dají za pravdu, jen aby se mohli dát oslavovat světem, nepřítelem Krista!

        zeby náhoda? Ved takto sa správajú katolíkí biskupi, kardináli, preláti, knazi….správajú sa v pohode, vsetkým dajú za pravdu, nechávajú sa oslavovat svetom, neznásajú, ked im niekto povie, ze je nieco spatné, svetu sa prisposobujú…

        Opusťte Cirkev Pohody : http://www.youtube.com/watch?v=w6GJoHgdlz8

        ČO SME STRATILI http://www.youtube.com/watch?v=yAHKqXDEHyk

        Z vidění sv. Anny Kateřiny Emmerichové
        (Vláda Antikrista – falošná cirkev)

        „Viděla jsem obrovské množství lidí, kteří byli zaměstnáni bouráním dómu svatého Petra, ale také jiné, kteří se pokoušeli o jeho stavbu spojení všech jejich pomocníků obepínalo celý svět a já jsem žasla nad spojitostmi. Ničitelé strhávali celé kusy zdiva a byli mezi nimi obzvlášť přívrženci různých sekt a odpadlíci.

        Jako podle plánu a příkazů bourali ti lidé, kteří byli oblečeni v bílé zástěry s modrým lemem a kapsami. Měli zednická kladívka zastrčena za pasem, ale na strhávání zdí se sami nepodíleli, nýbrž jen kladívky na zdivu naznačovali, kdo, kde a jak má vybrat kus zdiva. Jinak byli oblečeni v šatech různého typu.

        Byli to velcí, tlustí, vážení lidé i v uniformách s hvězdičkami, ale ti sami nepracovali, jen řídili celou akci. K mému zděšení jsem viděla mezi těmito zednáři i katolické kněze někdy hned nevěděli, kde bourat dál aby si byli jistí, vyhledali jednoho ze svých, který měl velkou knihu, jakoby zakreslenou plány stavby a postupu ničení. Potom narýsovali zednickým kladívkem přesně, kde se má bourat dál a hned bylo zdivo dole. Tito lidé bourali s naprostým klidem a jistotou, ale utajeně a byli stále jako na číhané.

        Celou noc jsem se musela dívat, jak nepřátelé vláčí Pána Ježíše na Kalvarii a trýzní jej!

      • Markus napsal:

        P. Jan Špaček
        dávam este lepsí dokaz, ze ked pápez Frantisek chce, tak si klakne:
        http://www.topky.sk/cl/11/1344204/Historicke-stretnutie-papezov–Frantisek-dal-Benediktovi-XVI–sosku-Madony
        http://www.topky.sk/gl/175032/1204228/Historicke-stretnutie-papezov–Frantisek-dal-Benediktovi-XVI–sosku-Madony
        http://gloria.tv/?media=419390
        Papež František klečí při ranní modlitbě před ikonou Panny Marie uvnitř baziliky Santa Maria Maggiore v Římě
        http://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?r=domaci&c=A130314_194430_domaci_klm

        Kristu se František nepoklonil o slavnosti Těla a Krve Páně
        http://gloria.tv/?media=565517

        Preco?

      • Markus napsal:

        P. Jan Špaček
        ekumenizmus a medzinábozenský dialog je totálný nezmysel!
        Je to presne to, co multikulturalizmus!

        Slobodomurári – free mason (prednáška)
        http://www.orol.tv/videos/slobodomurari-prednaska/
        od 34:59
        od 37:51 V skutocnosti máme slobodomurárov-free mason-zednárov, ktorí chvália ucenia II vatikánského koncilu. Francúzký slobodomurár-free mason-zednár Yves Marsaudon napísal knihu s názvom: Ekumenizmus videný tradicným.
        Povedal a teraz citujem: „Vsetky cesty vedú k Bohu a to to volnomyslienkárstvo prúdi zo slobodomurárských lozí a rozsiruje sa dalej ponad Dom Svatého Petra.
        Ak slobodomurári-free mason-zednári chvália ucenia II VK ekumenického koncilu, potom je tu nieco nesprávné na tomto IIVK ekumenickom koncile.
        Máme tiez novú omsu, ktorej autor je Aniballe Bugnini, ktorého vlastná autobiografia poskytuje dokaz o tom, zre bol slobodomurár-free mason-zednár a nie je ziadným tajomstvom, ze komisia povedala, ze Bugniniho omsa NOM neodráza bohoslovectvo omse. Pápez Pavol VI dovolil, aby 6 objektívných kacírov – protestantských pastorov http://www.ecclesia-tv.cz/odstrasujici/instrukce-k-misalu-pavla-vi.html
        http://onetruecatholicfaith.com/Roman-Catholic-Articles.php?id=51&category=Vatican%20II%20Apostasy&title=The+Invalid+New+Mass+%28Novus+Ordo+Missae%29
        ktorí odmietli bohoslovectvo omse, radili a konzultovali, ako má katolícká omsa vyzerat.
        Videnie pápeža Leva XIII Vision of Pope Leo XIII Vision del Papa
        Presne 33 rokov pred veľkým zázrakom slnka vo Fatime, teda 13. októbra 1884, pápež Lev XIII mal pozoruhodnú víziu. Keď slávil sv. omšu v jeho súkromnej kaplnke Vatikánu, ktorej sa zúčastnilo niekoľko kardinálov a zamestnanci Vatikánu, náhle sa zastavil u päty oltára. Stál tam asi 10 minút, ako v tranze,tvár mal popolavú až bielu. Potom šiel okamžite z kaplnky do svojej kancelárie,kde zložil modlitbu svätého Michala.(zatl)
        Biskup Pavel M. Hnilica 14. 7. 1996 na charizmatickom stretnutí vo Zvolene o tom povedal:
        “Pred 100 rokmi mal pápež Lev XIII. (pontifikát v rokoch 1878 -1903) videnie v kaplnke, kde slúžil svätú omšu. Videl, ako diabol búral chrám svätého Petra, ktorý symbolizoval Cirkev. Na jeho výkrik Boh poslal archanjela Michala, ktorý diablov zahnal. Lev XIII. hneď napísal modlitbu ku svätému Michalovi, ktorú nariadil modliť sa…“

        Pred liturgickou reformou, keď sa svätá omša slúžila ešte po latinsky, si kňaz na konci omše kľakol pred oltárom a modlil sa modlitbu k Svätému Michalovi Archanjelovi, aby chránil cirkev v boji proti diablovi. Je to škoda, že dnes sa túto modlitbu, známu ako modlitba pápeža Leva XIII., už nemodlíme.
        http://www.mojakomunita.sk/web/bobal.roman/blog/-/blogs/vidina-papeza-leva-xiii
        http://vedomie.wordpress.com/2011/07/05/videni-dabla-ktere-mel-lev-xiii/

        http://www.stjosephschurch.net/leoxiii.htm

        The Vision Of Pope Leo XIII October 13, 1884 Exactly 33 years to the day prior to the great Miracle of the Sun in Fatima, that is, on October 13, 1884, Pope Leo XIII had a remarkable vision. When the aged Pontiff had finished celebrating Mass in his private Vatican Chapel, attended by a few Cardinals and members of the Vatican staff, he suddenly stopped at the foot of the altar. He stood there for about 10 minutes, as if in a trance, his face ashen white. Then, going immediately from the Chapel to his office, he composed the prayer to St. Michael, with instructions it be said after all Low Masses everywhere. When asked what had happened, he explained that, as he was about to leave the foot of the altar, he suddenly heard voices – two voices, one kind and gentle, the other guttural and harsh. They seemed to come from near the tabernacle. As he listened, he heard the following conversation: Let us think about this for a minute. This happened in 1884. The devil said he needed 75 to100 years. Well, 75 years from 1884 is 1959. Wow, what a coincidence that it was on January 25, 1959, that John XXIII publicly summoned the Second Vatican Council. Remember that after the vision, Pope Leo XIII immediately wrote the Prayer to St. Michael to help us overcome the devil in his quest. He instructed that it be said after every low Mass. One of the first changes to come from Vatican II, was the deletion of the Leonine Prayers which included the prayer to St. Michael. These prayers were eliminated in 1964, the 80th year of the devils 75 – 100 years needed to destroy the Catholic Church. It would seem that this would be the time to especially say that prayer, not to delete it. The 100th year would be 1984. By 1984 John Paul II had let the devil develop a church that is called Catholic, but is not. The devil has twisted and distorted church teachings so much that there truly is a brand new church, a new order (Novus Ordo) and the true church has been reduced in population to a mere shell of what it once was, but it will survive: „That thou art Peter; and upon this rock I will build my church, and the gates of hell shall not prevail against it. And behold I am with you all days, even to the consummation of the world.“ Matt. 16:18 & 28:20 Here is the original version of the prayer to St. Michael, written by Pope Leo XIII in 1884. The shorter version follows, which is the version said after low Masses. Prayer to Saint Michael the Archangel Most glorious Prince of the Heavenly Armies, Saint Michael the Archangel, defend us in “our battle against principalities and powers, against the rulers of this world of darkness, against the spirits of wickedness in high places” (Ephes., VI, 12). Come to the assistance of men whom God has created to His likeness and whom He has redeemed at a great price from the tyranny of the devil. Holy Church venerates thee as her guardian and protector; to thee, the Lord has entrusted the souls of the redeemed to be led into heaven. Pray therefore the God of Peace to crush Satan beneath our feet, that he may no longer retain men captive and do injury to the Church. Offer our prayers to the Most High, that without delay they may draw His mercy down upon us; take hold of the dragon, “the old serpent, which is the devil and Satan,” bind him and cast him into the bottomless pit “so that he may no longer seduce the nations” (Apoc. XX.2). In the Name of Jesus Christ, our God and Lord, strengthened by the intercession of the Immaculate Virgin Mary, Mother of God, of Blessed Michael the Archangel, of the Blessed Apostles Peter and Paul and all the Saints, we confidently …

      • MichalD napsal:

        Důstojný pane, dovolím si k vašim poznámkám přidat můj názor:
        ad 1) naprosto souhlasím, podle mého názoru by takové příspěvky cenzor neměl vůbec pouštět, zbytečně to zde kalí vodu a dává to do rukou nepřátel tradice levný klacek
        ad 2) zde nevidím až takový problém (rozhodně je to nesouměřitelné s bodem 1), bohužel podle toho, co bylo možné na SDM vidět, označení „Fesťák“ je výstižné (pamětníkům Světových festivalů mládeže a studentstva se vtírá nejedna asociace)
        ad 3) úplný souhlas
        ad 4) víte o tomto postižení Svatého otce něco bližšího? Já jsem o tom zatím nic neslyšel a bylo mi divné, že jsem ho nikdy neviděl při mši sv. pokleknout. Na druhou stranu, když umýval na Zelený čtvrtek delikventům a delikventkám nohy, tak u toho po celou dobu klečel a zdálo se, že bez nějakých větších problémů (jen mu pak ceremoniář trochu pomohl při vstávání).

      • nino napsal:

        pre Jana Špačka:
        1.) No, a preco sa Vam nepaci oslovenie Buonasera? Ja myslim, ze Bergogliovi, ktory je znamy ,,neformalnostou“ by sa mozno i pacilo. No, ale su aj ine moznosti, ako ho volat, napr. argentinsky ruhač :) Kazdopadne, su dolezitejsie veci,ako oslovenie Bergoglia, ktore by sme mi, katolici mali riesit.
        No a, Bergogliove popriatie dobreho dna? Preco nepouzil nabozensky pozdrav? Lebo chce desakralizovat Cirkev a papezstvo? Ano, krestanske pozdravy nam vymieraju, lebo su dokazom krestanskej identity, a to je hrozba bergogliovym planom, a planom modernistov
        2.) co sa dialo v Riu, to bolo kazenie mladeze, a nivocenie kultury a zdraveho vkusu
        4.) a ako Bergoglio sklana srdce? Ruhaniami a kacirstvami, znevazovanim Krista a viery?
        5.) ale no, vycitame bratom triesku v oku, a brvno v oku Bergoglia nechceme vidiet a pomenovat?

      • MichalD napsal:

        ad nino ad 1): Souhlasím, že jsou „dolezitejsie veci,ako oslovenie Bergoglia“, proto si myslím, že bychom to neměli stále řešit a jednoduše papeže oslovovat, jak se na katolíky patří. Hanlivým oslovováním ničeho nedosáhneme a jen odvádíme pozornost od podstaty problémů někam úplně jinam. Ušetřený čas pak můžeme věnovat modlitbám za Svatého otce, aby dostál svým povinnostem a jednal tak, aby nebylo rozporu mezi jeho vystupováním a tituly, které úřadu Petrova nástupce právem patří.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý nino, vidím, jak důsledně neoslovujete nového papeže jeho papežským jménem. Chápu, pro Vás to není papež, KHS pro Vás není Církev. OK. Proč tedy těmto tématům věnujete tolik pozornosti, když jde o někoho cizího, o něco cizího? :-( A proč tak iritujícně, když jde o cizí? :-) Nechte KHS její ubohosti, a nasměrujte své nasazení Kristu pro své bratry a sestry ve víře a v plném společenství s Vámi.

  9. václav napsal:

    Jedním z nejbojovnějších admirálů všech dob byl zřejmě britský admirál Horatio Nelson. Který prý zastával životní zásadu že žádný námořní velitel nemůže udělat chybu když přiblíží svůj koráb ke korábům nepřítele……Vidím to tak že koncert sice možná nepotřebuje kostel ale potřebují ho ti kteří na ten koncert přijdou a Boha neznají. Věřím že posvátné prostředí ve spojení s vhodnou hudbou může vykonat a také koná doslova zázraky. I když se nemusí projevit hned.
    Náš Pán se nebál celníků, nevěstek, pohanů a hříšníků. Dokud chodil mezi námi. Neodcházel z jejich přítomnosti aby se neposkvrnil a neschovával se. Čímž nechci přejít do opačných extrémů ale nevidím ten problém jako zásadní. Rozhodnutí jak se v které situaci konkrétně zachovat ponechávám na církevních otcích.

    • nino napsal:

      spajate nespojitelne. Kristus sa nebal oslovovat hriesnikov, pohanov. Ale chram bol pre Neho chram, preto vyhnal kupcov z chramu.
      Chram je urceny na oslavu Boha, modlitbu, obetu.
      Neni to ani v prvom rade kulturna pamiatka, ani koncertna sala, ani turisticka atrakcia. Bodka.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý nino,
        nedávno jsem procházel archív jednoho kapitulního kostela, hledal jsem tam nějaké dokumenty stahující se k restitucím. Co mě zaujalo, byla sloha plakátů ze začátku 20. století. Plakáty oznamovaly, že tu a tu neděli bude uvedena při Sanctae missae ta a ta hudební skladba, ten a ten opus, v provedení toho a toho umělce/souboru/orchestru – to bylo vždy velmi tučně. A někde dole se vždy malinkým písmem krčilo, kdo bude tu dotyčnou mši svatou sloužit. Tridentská bohoslužba …. v kapitulním chrámu. Na plakátě evidentně – koncert těch a těch … Hudba a oslava Boha byla vždy propojena, přijde mi účelově čistější slavit mešní oběť a pak mít jindy koncert, než mít koncert při slavení mše svaté. :-)

  10. Petr Gabriel st. napsal:

    Nedokážu si představit dostatečně pádný a o víru opřený argument, proč by v kostele nemohl být pořádán důstojně organizovaný koncert, divadlo, dramatické vystoupení, beseda, zvláště na téma opřené o křesťanství a provedené a organizované věřícími. Copak to není součást života věřící komunity a forma chválení Boha ?

    • cinicius napsal:

      Ano, to chápu. Tzv. moderní katolíci, kteří dávno ztratili smysl pro posvátno a ohlodali svou úctu k Bohu, samozřejmě nemohou pochopit argumentaci, která je na těchto základních katolických instinktech vystavěna…

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Jak je svět krásný, když je vše tak jednoduché a já jsem ten jediný pravý pravověrný. Bohu díky, že nás nepostavil do zkoušky těch, ke kterým promlouval Pán Ježíš třeba v Nazaretě, určitě bychom na ty Jeho novoty hledaly patřičné kameny …

      • cinicius napsal:

        Asi byste nepřežil, kdybyste místo nepodložených osobních útoků musel skutečně argumentovat…

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Krásný den. Obávám se, že asi chápu Váš příspěvek špatně, když jej vztahuji jako reakci na výše napsané. Pro jistotu ale ujišťuji, že mi o žádný osobní útok, ani vůči Vám, ani vůči komukoliv jinému, nešlo. A je-li to myšleno tak, že je nutná obrana vůči osobním útokům, pak nám Pán Ježíš dal božský příklad obrany i mlčenlivosti – a my máme růst v šikovnosti, kdy se bránit a kdy přijmout vítěznou bezmocnost kříže.

  11. Lenka napsal:

    Slavení eucharistie je mnohem víc než pouhá hostina: je vlastní památkou Ježíšovy Paschy, ústředního tajemství spásy. „Památka“ neznamená jen vzpomínku, pouhou připomínku, nýbrž skutečnost, že kdykoli slavíme tuto svátost, účastníme se tajemství umučení, smrti a vzkříšení Krista. Eucharistie je vrcholem spásonosného Božího činu: Pán Ježíš se stává chlebem lámaným pro nás, neboť nás obdařuje svým milosrdenstvím a svou láskou, takže obnovuje naše srdce, naše bytí a způsob, kterým se vztahujeme k Němu a k bratřím. Proto, když přistupujeme k této svátosti, říká se jí „svaté přijímání“. To znamená, že mocí Ducha svatého nás účast na eucharistickém stolu jedinečně a hluboce připodobňuje Kristu a dává nám již nyní předběžně zakoušet plné společenství s Otcem, které bude charakterizovat nebeskou hostinu, kde se budeme se všemi svatými radovat z kontemplace Boha tváří v tvář.“

    • MichalD napsal:

      ad Lenka: Mše sv. je samozřejmě víc než pouhá hostina, v první řadě je to ale skutečná oběť, smírná Oběť za živé i mrtvé, která je přinášena za naše hříchy a za vykoupení duší (viz Offertorium a Kánon). Nic z toho ve Vámi zvoleném citátu přes přemíru slov nenalézám.

      Ještě pozn.: pokud někoho citujete, je slušné také uvést zdroj (v tomto případě je patrně zde).

      • Markus napsal:

        Dobrý den, drazí bratři a sestry,
        to je nový katolícký pozdrav?
        Laudetur Iesus Christus – Pochválený bud Jezis Kristus je tak ponizujúce dnesného pokoncilového katolíka?
        Nemoderné, stredoveké nehodné?
        Keby pápez Frantisek pozdravil Laudetur Iesus Christus, asi by sa mu spravilo spatne.
        Keby aspon povedal: Pán Boh daj dobrý den ….
        Ano komunistické obcianské pozdravy sa mu pácia, no katolíckým pozdravom pohrda.

    • Lukáš Biskupický napsal:

      Mně na té definici od Lenky chybělo zdůraznění oběti mše svaté, a hle: ona je to definice současného papeže!

    • Hamish napsal:

      To je omyl. Mše svatá není památka. Kristus Pán přece jasně říká „slavte NA mou památku“, nikoli „JAKO památku“.
      Navíc, svaté přijímání podstatně ke mši svaté nepatří.

    • Michal napsal:

      Jaký je věcný rozdíl mezi formulacemi „skutečná oběť“ či „nekrvavé zpřítomnění Kalvarské oběti“ a „skutečnost, že … se účastníme tajemství umučení, smrti a vzkříšení Krista“? Na jedné straně definice, na druhé jejich obsah v širším kontextu jinými slovy; žánr nebyla vědecká přednáška.
      Svaté přijímání kněze ke mši sv. podstatně patří. Bez toho by zůstala konsekrační slova naplněna jen z části. Při indispozici celebranta jiný kněz mši sv. dokončí, byť by šlo jen o sv. přijímání.
      Mše sv. má úplný smysl jako celek provázaný mnoha souvislostmi. Nelze se omezit na „tvrdé jádro“ zpřítomnění oběti, ale důležitá je např. i míra přijetí jejího účinku, kterou rozvádí papež František. Komplexní přístup zdůrazňovali i předkoncilní papežové.

      • MichalD napsal:

        Chápu co chcete říct, ale problém je dnes právě v tom, že pro samou snahu o „komplexní“ přístup a „popularizaci“ účinků se nám zcela ztrácí podstata. Není pravda, že o podstatě je možné mluvit jen žánrem vědecké přednášky, dříve kazatelé o ní dokázali mluvit i formou přístupnou prostému lidu.

        I v jiných oblastech se dobrý popularizátor pozná právě podle toho, že pro nadmíru vedlejších efektů nezamlčí podstatu jevu. Představte si, že by třeba někdo popisoval horkovzdušný balón, vytrvale se vyhýbal zmínkám o Archimédově zákonu a tepelné roztažnosti plynů a místo toho se zaměřil na to, jak je příjemné balónem za hezkého dne letět, co při tom cítíme a tak. Byl by to dobrý popularizátor fyziky? Nehrozilo by, že mezi jeho žáky se začnou šířit zcela mylné představy – třeba že ten balón nadnáší nějaké tajemné víly?

      • MichalD napsal:

        Ještě pozn. k tomu „dokončení mše sv. jiným knězem“, což zde už opakujete po druhé (viz zde): Přijímání kněze jistě uzavírá oběť mše sv. a patří její integritě, ale, jestli jsem dobře pochopil přednášku kněze na jedněch duchovních cvičeních, tak oběť by byla dokonána i se všemi účinky, i kdyby, nedej Bože, kněz těsně po pronesení konsekračních slov náhle zemřel (v této souvislosti se vtírá otázka, co by se stalo, kdyby zemřel těsně před konsekrací kalicha, ale dopustil dobrý Bůh vůbec kdy něco takového?). Není mi jasné, co znamená, že „konsekrační slova zůstanou naplněna jen z části“, zejm. co to znamená pro otázku, zda Oběť byla nebo nebyla vykonána. Také si nedovedu představit, jak by se takové, Vámi popisované, dokončení mše sv. provádělo třeba v nějaké odlehlé farnosti – to by mše sv. trvala až do sehnání náhradního celebranta? Třeba v Amazonii by se takto mohla protáhnout na několik týdnů …

      • Michal napsal:

        Souhlasím s tím, že se dnes často málo zdůrazňuje míra důležitosti jednotlivých aspektů. U analogie s balónem je určitě nejdůležitější fyzikální podstata, ale pokud se neseznámím se zásadami letu balónem a neproletím se v něm, zůstává pro mne v teoretické rovině bez praktického dopadu.
        U mše sv. není osobní přijetí jejího účinku nepodstatný vedlejší efekt, ale asi hned druhá věc v pořadí důležitosti. Slyšel jsem pěkný příměr, že lze umřít hlady u plného stolu, pokud si osobně jídlo z něho nevezmu.

      • MichalD napsal:

        ad Michal: Oběť a to ostatní („účast na tajemství“, „míra přijetí účinku“, sv. přijímání, …) přece nejsou jen různými aspekty mše sv., které se liší pouze svojí důležitostí. Jako že bychom se mohli třeba nějak dohodnout, že tu budeme více akcentovat jednu stránku, jindy zase, abychom to moc nepřepískli, zase trochu přidáme jinde. Oběť má kvalitativně jiné postavení – je podstatou mše sv. Nemá smysl mluvit o jednotlivých aspektech, pokud se zamlčí (nebo zkreslí) podstata.

        Máte pravdu, že není správné opomíjet ani zmíněné aspekty. Ten příměr se stolem také není špatný, ale jak si z něj mohu něco s užitkem vzít, když nevím, co tam leží a co si mám brát? Pokud budeme jen donekonečna rozebírat, jak vnitřně prožívat účast na mši sv. a budeme si přitom myslet, že je to hostina, společenství putujícího lidu, nebo že se tam obětují plody naší práce, tak mám nad tím „přijímáním účinků“ docela otazník.

      • Michal napsal:

        Mše sv. je ústředním tajemstvím Nové smlouvy, a k uzavření smlouvy musí být dva. Klíčová je bezesporu Boží aktivita, bez ní bychom si „neškrtli“ a v první řadě je potřeba znát její podstatu. Tato aktivita je ale jistá (za daných podmínek), na rozdíl od míry našeho přijetí, jež je vždy aspoň trochu s otazníkem (nejde o pocity).
        Snad nepohorším jedním příkladem; objevují se tady jiné kalibry. Za reálného šokializmu se jako „technická pornografie“ označovaly katalogy nedostupných zahraničních součástek, nad nimiž se dalo nejvýš vzdychat, jak by se s tím krásně pracovalo. Analogicky někteří řadí k duchovní pornografii, když někdo vzdychá nad tím, jak je Pán Ježíš úžasný, ale tím jeho duchovní život končí. Jednostranným zdůrazňováním obětního charakteru mše sv. při ignorování postoje druhé smluvní strany Nové smlouvy lze skončit až na pozici duchovní pornografie. Příbuzným jevem je sv. přijímání bez náležité dispozice, jež někdo označil za duchovní prostituci (přijetí bez adekvátního závazku).
        Podle mne je u mše sv. vždy potřeba zmínit obě smluvní strany Nové smlouvy, aby se předešlo jednostrannostem. Jak klíčový obětní charakter mše sv., tak naši odpověď.

      • Michal napsal:

        MichalD – Není mi jasné, co znamená, že “konsekrační slova zůstanou naplněna jen z části”:
        Jejich součástí je i „vezměte a jezte …, vezměte a pijte …“, tedy výzva k přijetí účinků Oběti, jež vykonána / zpřítomněna bezesporu byla. Tím nechci zabředávat do diskuze, kdy a za jakých okolností účinky mše sv. působí; prvoplánově (v okamžiku sv. přjímání) to samozřejmě chápat nelze.
        Od dokončení mše sv. jiným knězem zřejmě existuje dispenz, pokud je okolnosti rozumně nedovolují.

      • Markus napsal:

        Když jdeš na mši svatou, je to stejné, jako bys šel na Kalvárii pod kříž, na kterém umírá za tebe Pán Ježíš. Rád, s úctou a se svatou bázní proto pospíchej na mši svatou nejen v neděle a zasvěcené svátky, kdy jsi k tomu povinen pod těžkým hříchem, ale i dobrovolně ve všední den! Ať se nikdy svým chováním při mši svaté nepodobáš vojákům a Židům pod křížem. Měj při mši svaté podobnou úctu, zbožnost a lásku, jakou měla pod křížem Panna Maria, svatý apoštol Jan, svatá Maria Magdaléna a ostatní svaté ženy. Pěstuj v sobě takové obětní smýšlení, aby ses co nejvíce přiblížil obětnímu smýšlení samého Pána Ježíše. Vytrvale se o to modli. Jen tak se staneš dokonalejším vyznavačem Krista, dokonalejším křesťanem.

  12. Armin Cordianus napsal:

    @ Lenka:
    Vámi uváděný text mi přišel divný, a tipoval jsem to na II. Vatikánský koncil. Zdroj však, Vámi neuvedený, je katecheze papeže Františka I.: Slavení eucharistie je víc než pouhá hostina (5. 2. 2014). Ano, to platí o NOMu (protestantský Novus Ordo Missae vulgo „česká mše“).

    Mše Svatá všech dob (přesně Mše Svatá svatého Pia V.) je nekrvavým zpřítomněním krvavé Kalvarské Oběti našeho Pána Ježíše Krista.

    Více viz například zde: Mše. Proč tradiční latinskou Mši? Proč ne novou?

    • Pan Contras napsal:

      Přesně. Falešný prorok vytáhl tuším že Rahnerovu teorii paschálního mysteria, která směšuje podstatu eucharistické oběti – zpřítomnění Kalvárské oběti a její další vedlejší vlastnosti totiž anamnesi dalších mysterií spásy- viz kánon po konsekraci, či třeba Bazilova anafora: „… Když tedy vzpomínáme i my, Vládce, jeho spasitelné utrpení a životodárný kříž, jeho třídenní pohřbení a zmrtvýchvstání, jeho vstoupení na nebesa, zasednutí po pravici tebe, Boha Otce, a jeho slavný a strašný druhý příchod, …“.

      Modernisté věrni fenomenologické metodě tyto věci směšují a tím zastírají pravou podstatu. Jde jim totiž zřejmě o to, aby i z oběti Kalvárské udělali jen mystickou anamnesi a popřeli, že mše sv. je verum sacrificium.

  13. Lenka napsal:

    Je dobře, že čtete papežovy promluvy, že nechápete, je škoda. Je varovné, že historická zaslepenost farizeů a jejich tvrdá srdce vás o ničem nepoučily.

    • Lukáš Biskupický napsal:

      Ad Lenka: Óoh, tedy mše svatá je dnes něco jiného než před 50 lety. Kdo si toho rozdílu v definici všimne, tak má farizejského ducha?

    • Armin Cordianus napsal:

      @ Lenka:
      (…) Je varovné, že historická zaslepenost farizeů a jejich tvrdá srdce vás o ničem nepoučily.

      Je smutné, že používáte argument ad hominem, i když Vám (zde) nikdo takovým druhem argumentu neodpovídal.

      Více než údajná zaslepenost katolíků (rozuměj integristických katolíků), hlásaná papežem Františkem I. (a Vámi jen opakovaná), by mě zajímalo, zda jste četla článek, uvedený v odkazu. Kvůli Vám jsem to tam psal, abyste viděla i „pohled z druhé strany“: ano, jistě, může Vás to rozčílit, můžete si říct, že to jsou nesmysly a lži, ale proč se bojíte pravdy? Proč se bojíte číst a přemýšlet? Proč se bojíte vidět a raději zavíráte oči před jasem Pravdy? A není to jen o Vás osobně, vůbec ne, mnoho pokoncilních katolíků trpí stejným syndromem… Možná syndrom II. Vatikánského koncilu v duších katolíků..? Byl jsem na tom stejně, znám to na vlastní kůži.

      Teologicky nejpřesnější kritika NOM (Novus Ordo Missae) viz Stručný kritický rozbor Nového mešního řádu vulgo Ottavianiho intervence. Je příznačné, že v duchu II. Vaticana na ni papež vůbec neodpověděl.

  14. hostyn napsal:

    Vážení znalci,
    nevím kteří a kolik z Vás jsou kněží, ale žonglovat umíte… Za celý svůj kněžský život jsem nevynechal ani jeden den Mši svatou. Je mi naprosto nepochopitelný tzv. „aliturgický“ den v týdnu jak si to někteří zdůvodňují. Kdo to dělá, nezná JEJÍ CENU.
    Nevšimli jste si, kolikrát se např v 1. kánonu opakují slova o oběti?

    … přijmi a požehnej tuto oběť svatou a nekrvavou.
    … Učiň Bože, ty sám, ať je tato oběť v plnosti tvého požehnání tobě zasvěcená, právoplatná, a duchovní, hodná tvého zalíbení; ať se nám stane tělem a krví tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista…
    – Slyšeli jste to někdy? … „učiň ať je právoplatná“ – tak to přece dělá jenom ON! (Nebo snad vy?)
    …dar z tvých darů, oběť čistou, oběť svatou, oběť neposkvrněnou: svatý chléb věčného života a kalich věčné spásy. …
    … jako oběť svého služebníka spravedlivého Ábela, jako oběť našeho praotce Abraháma, jako oběť z rukou svého kněze Melchizedecha, jako oběť svatou a neposkvrněnou.

    První kánon je téměř totožný se „starým ordo“. Proč lidem pletete hlavy? Proč neustále hledáte vady na církvi, za kterou se obětoval náš Pán? Kdo Vás platí?
    Přijďte se podívat do pohraničí, abyste viděli důsledky starých způsobů. Děláte to podobně jako svědkové Jehovovi – přetahujete lidi z církve, proč neoslovíte nevěřící? Protože byste museli změnit svoje chování.

  15. Lenka napsal:

    O pýše v dobrých skutcích (předpokládám, že napomínání, že přijde do pekla ten, který neslaví tradiční mši, je zde míněn jako dobrý skutek pro zbloudilé):

    …odpor k pýše je tak silný, že Bohu se líbí víc pokora ve špatných skutcích, než pýcha v dobrých. Člověk se natolik vzdaluje Bohu, nakolik je pyšné jeho srdce, a řítí se do propasti. Naopak, pokorné srdce přiměje Boha, aby se k němu sklonil a byl mu blízko…
    (můžete autora opět hádat)

  16. Sergej napsal:

    Pokorou ve špatných skutcích myslíte tu klaunovskou mši??

  17. Michal napsal:

    Dnes papež František kázal o tajemství liturgického slavení eucharistie:
    „Ve mši je totiž Pánova přítomnost reálná, doslova reálná. … Je to opakované prožití umučení a výkupné smrti Páně. Je to teofanie: Pán se zpřítomňuje na oltáři, aby se obětoval Otci ke spáse světa.“
    Stačí?
    .
    Často zde opakovanou myšlenku, že mše sv. je obeť, jsem v její izolované podobě dovedl ad absurdum. Věřím, že k takové politováníhodné dezinterpretaci dochází v tradičních kruzích maximálně jednou za deset let (pokud vůbec). Jistý stupeň analogie lze vidět s Halíkovým dřívějším výrokem, že Kristovo vzkříšení není pouhé oživení mrtvoly. To lze izolovaně bez dalších souvislostí interpretovat jako popření vzkříšení těla, nicméně širší kontext tuto interpretaci nepodporuje. Dnes Halík tuto problematickou formulaci nepoužívá a místo toho říká, že Kristovo vzkříšení je víc než oživení mrtvoly. Zde taková dezinterpretace není možná.
    Což tak říkat, že mše sv. je PŘEDEVŠÍM oběť?

    • Hamish napsal:

      Já furt nechápu to vymýšlení nových výrazů. Cožpak ty staré, prověřené už dnešní „poučený“ katolíček nechápe, takže je nutné dráždit mu prázdnou lebku stále novým a novým aparátem slovních spojení, díky nimž si bude připadat dospělejší, než ti zapšklí tradicionalisté, kteří trvají na starém a ověřeném „mše svatá je oběť“?
      Nevím, podle mého vidění světa jsou stále nové a herezi blízké formulace jen trapným pokusem maskovat modernismus. A kdo modernistu omlouvá, sám je co, Míšo? Ano, správně, modernista.

    • P. Jan Špaček napsal:

      Jakožto „dnešní poučený katolíček“ si dovoluji snad trochu chápat staré a prověřené výrazy, a ač nejsem „zapšklý tradicionalista“, trvám také na tom, že Mše svatá (psát by se mělo důsledně s velkým „M“) je OBĚŤ. Je zavádějící říkat, že je to „především“ oběť atd. atd.

      Eucharistie je ovšem také jedna ze sedmi svátostí, a zde je třeba si uvědomit rozdíl mezi svátostí a obětí:

      Ačkoliv se svátost i oběť uskutečňují toutéž konsekrací, přece jen jsou pojmově rozdílné:

      1) Eucharistie je svátostí, pokud se v ní Kristus požívá jako pokrm duše. – Eucharistie je obětí, pokud se v ní Kristus nabízí nebeskému Otci jako obětní dar.

      2) Účelem svátosti je v první řadě posvěcení člověka (sótéria anthrópú). – Účelem oběti je oslava Boha (doxa Theú).

      3) Jako svátost je Eucharistie „res permanens“ (trvalou skutečností). – Jako oběť je Eucharistie „actio transiens“ (přechodným úkonem).

      Tedy „Večeře Páně“, „nebeská hostina Beránkova“, „svaté přijímání“ NENÍ totožné s obětí Mše svaté. Mše svatá je OBĚŤ, zatímco svaté přijímání je pokrm duše – přivlastnění ovoce Kristovy oběti.

      • Jarča napsal:

        Existuje otázka: co je chápáno jako mše svatá. Zda „svatý děj“, začínající In Nomine a končící Ite, missa est. Pak je, rigorizováno, mše svatá toto: Bohoslužba slova (katechumenů) a Bohoslužba Oběti (bohoslužba věřících). Objektivně vzato: mše svatá je Obět. Jde o obnovení, opakování a zpřítomnění Oběti Krista na Kříži, který se na Oltáři znova nekrvavé láme. (výraz opakování neznamená samozřejmě opakování jako vytváření nových obětí, ale opakování(obnovování) Jediné Oběti na Kříži. Jde o Obět chvály, díků a smírnou. Nedíĺnou součástí mše svaté ovšem je sv. přijímání kněze a přijímání věřících (které samozřejmě není povinné) a toto je „obětní hostina“. Říci, že mše svatá je obětní hostinou není přesné. Mše svatá je Obětí a součástí „svatého děje“ je Obětní Hostina, která je ovocem toho, co nazývá východní liturgie „milosť mira, žertva chvalenija“. Každá mše svatá má jedinečné účinky pro ty, kteří se jí zbožně účastní. Nevím, proč se v této diskusi staví proti sobě dvě podoby téhož západního ritu. Ritus sv. Pia V. a ritus Pavla VI. (jehož beatifikace probíhá). Ano.
        Ty „klaunské“, „divoké“ mše svaté vyvolávají v duši bolest. Ale může za to ritus? Nebo kulturní pád? Zmatek ducha? Ve Fatimě se „novus ordo“(?) slouží zbožně. A nejen tam.

    • Armin Cordianus napsal:

      Na svém XXII. zasedání učí tridentský koncil o Nejsvětější oběti mše svaté: „Protože, jak dosvědčuje svatý
      Pavel, ve Starém zákoně pro bezmocnost levitického kněžství neexistovalo naplnění, tak musel na příkaz Boha, Otce milosrdenství, povstat jiný kněz podle řádu Melchisedechova, náš Pán Ježíš Kristus, který všechny, kteří měli být posvěceni,
      mohl dovést k dokonalosti a svatosti [srov. Žid 10, 14].

      Tento náš Bůh a Pán sice chtěl sám sebe přinést na oltáři kříže ve smrti jako oběť Bohu Otci, aby přinesl světu věčné vykoupení. Protože však smrtí nemělo jeho kněžství vyhasnout, zanechal při poslední večeři v té noci, kdy byl zrazen, své milované Nevěstě, Církvi, viditelnou oběť, jak to
      vyžaduje lidská přirozenost, v níž ona krvavá oběť, která
      měla být jednou prolita na kříži, měla být ukázána, jeho památka až do konce časů uchována a jeho spásonosná moc na odpuštění hříchů, jichž se denně dopouštíme, uplatněna. Tak o sobě prohlásil, že je ustanoven knězem na věky podle řádu Melchisedechova [viz Ž 109, 4]; přinesl Bohu Otci své Tělo a svou Krev pod způsobami chleba a vína, podal je apoštolům, které tehdy ustanovil kněžími Nové smlouvy, pod týmž znamením k požití a poručil jim a jejich následovníkům v kněžském úřadě přinášet tuto oběť slovy: „To čiňte na mou památku“ atd. [Lk 22, 19; 1 Kor 11, 24]. Tak tomu katolická Církev vždy rozuměla a učila tomu tak. Neboť po slavnosti starého velikonočního beránka, kterého množství synů Izraele poráželo na památku východu z Egypta, ustanovil nového velikonočního Beránka, sebe sama, aby jej Církev rukama kněží obětovala pod viditelným znamením na památku jeho přechodu z tohoto světa k Otci, když nás prolitím své Krve vykoupil, vytrhl nás z moci temnosti a převedl do svého království [Kol 1, 13]…

      Dále je to ona oběť, která byla předznačena mnohotvárnými oběťmi v dobách přirozeného i zjeveného zákona, neboť v sobě obsahuje jako jejich naplnění a dokonání všechna dobra, jež jimi byla naznačena.

      Protože v této božské oběti, jež je ve mši svaté slavena, je obsažen a nekrvavě obětován tentýž Kristus, který sám sebe jednou provždy obětoval krvavým způsobem na oltáři, učí svatý církevní sněm takto: Tato oběť je skutečná smírná oběť a působí, že ‚dosahujeme milosrdenství a nacházíme milost, kdykoli potřebujeme pomoci‘ [Žid 4, 16], když předstupujeme před Boha s upřímným srdcem, pravou vírou, s bázní a úctou, zkroušení a pohotoví k pokání. Smířen přinášením této oběti, dává Pán milost a dar pokání a odpouští provinění a hříchy, ať už by byly jak těžké. Neboť je to jedna a tatáž oběť, a je to tentýž, který nyní skrze službu kněze obětuje a jenž se tehdy sám na kříži vydal v oběť, pouze způsob obětování se je jiný. Plody oné oběti, krvavé totiž, jsou onou nekrvavou přebohatě dosaženy, takže na žádný pád není ona krvavá umenšena nekrvavou. Není proto právem přinášena podle podání apoštolů pouze za hříchy žijících věřících, za jejich tresty, dostiučinění a jiné potřeby, nýbrž také za v Kristu zemřelé, kteří ještě nejsou dokonale očištěni.“ Tolik tridentský koncil.

      Z tohoto výkladu vysvítá, že:
      1. mše svatá je skutečná oběť, která je přinášena pouze Bohu;
      2. tato oběť je přinášena ke chvále a klanění se trojjedinému Bohu, na díkůvzdání a jako prosba, přednostně ale jako smír za naše každodenní hříchy;
      3. Kristus se přitom sám pod způsobami chleba a vína obětuje svému nebeskému Otci;
      4. jako velekněz Nové smlouvy uskutečňuje on sám tuto oběť skrze lidského kněze a službu Církve.

      Více viz P. Franz Schmidberger FSSPX in Teologie a spiritualita Nejsvětější oběti Mše Svaté. Srovnání tradičního a nového ritu (PDF).

      KKC 1328: Nevyčerpatelné bohatství této svátosti se vyjadřuje různými jmény, která se jí dávají. Každé vyzdvihuje některé její rysy. Nazývá se: Eucharistie, protože je díkůvzdáním Bohu. Výrazy „eucharistein“ (děkovat) (Lk 22,19; 1 Kor 11,24) a „eulogein! (žehnat) (Mt 26,26; Mk 14,22) připomínají židovská požehnání, která – především během jídla – velebí Boží díla: stvoření, vykoupení a posvěcení.

      KKC 1329: Večeře Páně, protože jde o večeři, kterou měl Ježíš se svými učedníky v předvečer svého utrpení a o předjímání svatební hostiny Beránka v nebeském Jeruzalémě. Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře použil Ježíš, když požehnal a rozděloval chléb jako „první u stolu“, zvláště během Poslední večeře. Podle tohoto gesta ho učedníci poznali po jeho zmrtvýchvstání; tímto výrazem také první křesťané označovali svá eucharistická shromáždění. Tím vyjádřili, že všichni, kteří přijímají jediný rozlámaný chléb, Krista, vstupují do společenství s ním a vytvářejí s ním jedno tělo. Eucharistické shromáždění [synaxis], poněvadž eucharistie se slaví ve shromáždění věřících, jež jsou viditelným výrazem církve.

      KKC 1330: Památka utrpení a zmrtvýchvstání Páně Nejsvětější oběť, protože zpřítomňuje jedinou oběť Krista Spasitele a zahrnuje také oběť církve; nebo také oběť mše svaté, „oběť chvály“ (Žid 13,15), duchovní oběť, oběť čistá a svatá, protože je naplněním všech obětí Starého zákona a jejich překonáním. Svatá a božská liturgie, protože veškerá liturgie církve má svůj střed a svůj nejhutnější výraz ve slavení této svátosti; a v tomtéž smyslu se také nazývá slavením svatých tajemství. Mluví se také o Nejsvětější svátosti, poněvadž je to svátost svátostí. Tímto výrazem se označují eucharistické způsoby uchovávané ve svatostánku.

      KKC 1358: Musíme tedy eucharistii považovat – za díkůvzdání a chválu Otci; – za obětní památku Krista a jeho Těla; – za přítomnost Krista mocí jeho slova a jeho Ducha.

  18. + b. Jan napsal:

    ad hostyn
    Milý Otče v Kristu a Panně Marii.
    Díky za příspěvek.
    Ve Vašem vzplanutí je mnoho pravdy. Mám radost, z Vaší citace I. kánonu, z Vašeho, jeho nadšeného prožívání i z Vaší radosti, denně prožívat Nejsvětější oběť mše svaté.
    Tedy, že prožíváte své kněžství…, tak to na mě působí…
    Bohužel dnes přibývá kněží, kteří už neví, proč denně sloužit mši svatou a už vůbec ne, proč by měli sloužit I. kánon…
    Na těchto stránkách jsou otázky, kterým se, ať chcete či ne, do budoucna stejně nevyhnete a nepomůže je vytěsňovat z naší mysli.
    Třebaže je tu, převážně, diskutují laici, více či méně obratně…

    Nerozumím Vaší větě: „Přijďte se podívat do pohraničí, abyste viděli důsledky starých způsobů.“ Rád se podělím o Vaše zkušenosti, sám působím v sudetském pohraničí…

    Srdečně v Kristu a Panně Marii + b. Jan

  19. Lenka napsal:

    Nikdy nesmíme zapomenout, že Ježíšova Poslední večeře se konala v „tu noc, kdy byl zrazen“ (1 Kor 11,23). V onom chlebu a vínu, které obětujeme a kolem nichž se shromažďujeme, se pokaždé obnovuje Kristův dar těla a krve na odpuštění našich hříchů. Musíme jít na mši pokorně jako hříšníci a Pán nám uděluje smíření.
    Poslední cenný ukazatel nám nabízí vztah mezi slavením eucharistie a životem našich křesťanských společenství. Vždycky je třeba mít na paměti, že eucharistie není něčím, co děláme my; není nějakým naším připomenutím toho, co Ježíš řekl a učinil. Nikoli. Je to vlastní čin Ježíšův! Kristus působí a je na oltáři. Je to dar Krista, který se zpřítomňuje a shromažďuje nás kolem Sebe, aby nás sytil svým Slovem a životem. To znamená, že samo poslání a totožnost církve pramení odtud, z eucharistie, tam dostávají podobu. Liturgie se může jevit bezchybnou a krásnou z vnějšího hlediska, ale pokud nás nevede na setkání s Ježíšem Kristem, je zde riziko, že nepřinese našemu srdci a našemu životu žádnou výživu. Kristus však skrze eucharistii chce vstoupit do naší existence a prostoupit ji Svojí milostí, aby v každém křesťanském společenství byla spojitost mezi liturgií a životem. (opět František, převzato z z RaVat)

    • cinicius napsal:

      A co tím chtěl básník říci?

    • Pan Contras napsal:

      Inženýre, katolíci rukama kněze neobětují chleba a víno, ale Neposkvrněnného Beránka, zase vyhřezlo to, že NOM deformuje víru. Mešní obětování NENÍ obětování chleba a vína.

      Plody země a lidské práce obětoval pravda Kain, a podle toho to dopadlo.

      • Michal napsal:

        Kdo chce psa bít, hůl si najde.
        V části mše sv. „obětování“ se obětuje chléb a víno (viz např. http://www.vendee.cz/texty/obetovani_mse.html). Zaměňujete s proměňováním.
        Ještě citace P. Čaly z Vendée: „Chléb je obraz práce, obraz potu („v potu tváře jísti budeš chléb svůj“). Víno je obraz utrpení, protože bývá lisováno. V chlebě a víně tedy přinášíme to, co je hlavní obsah celého našeho života, totiž práci a utrpení.“ Zase ta práce a dávno před NOM; co s tím budete dělat?

  20. Armin Cordianus napsal:

    Že máme číst texty papeže Františka I. jako zásadní a nepostradatelné pro náš křesťanský život. :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: