Nebezpečná iluze – ale zároveň naděje

PhDr. Radomír Malý

Obhájci pokoncilního vývoje v Katolické církvi se brání proti poukazu na úbytek věřících v důsledku tohoto faktu obvykle tím, že statistická data vykazují opak: Počet katolíků dnes ve světě činí cca 1,2 miliardy, zatímco před 50 lety to bylo pouze něco přes 500 milionů. A rok od roku toto číslo vzrůstá.

Ano, to je pravda, jenže zpráva agentury Kath.net 29.1., opírající se o výzkum Centra pro studium světového křesťanství v americkém Bostonu, uvádí ještě další, mnohem směrodatnější údaje: V uplynulém roce činil celkový počet všech křesťanů, hlásících se k nějaké konfesi, 1,6 miliard (nejsou započítáni ti, kteří se pokládají za tzv. „bezkonfesní křesťany“ bez vazby na nějakou denominaci). Z tohoto počtu však pravidelně navštěvuje bohoslužby pouhých 310 milionů, u katolíků je to zhruba 200-250 milionů.

A máme hned jiné číslo, reálné a méně povzbudivé: praktikujících katolíků je ve světě pouze něco přes 200 milionů. Statistiky o počtu katolíků na naší planetě, které každoročně publikuje vatikánská Annuale Pontificio, ve skutečnosti nic neříkají, neboť se opírají o počty těch, jejichž jména jsou zaznamenána v křestních matrikách, případně o státní údaje o procentuálním počtu občanů v dané zemi, již se formálně hlásí ke katolické konfesi. Dodejme, že v tradičně katolické Latinské Americe a v Africe mají rodiny velký počet dětí, které dávají pokřtít, což se samozřejmě do statistik o celkovém počtu katolíků ve světě promítne. Tato čísla ve skutečnosti  zahrnují i odpadlíky a pronásledovatele Církve, jestliže byli katolicky pokřtěni a jsou vedeni někde v nějaké matrice, zcela určitě jsou do toho započítáni i kubánský komunistický diktátor Fidel Castro se svým bratrem a nástupcem Raulem nebo španělský socialistický expremiér José Zapatero, známý protikatolický bojovník, obhájce potratů a sodomie. Tito byli pokřtěni v Katolické církvi, jsou tedy matrikově registrováni jako katolíci a na tom nic nemění ani jejich apostaze.

Chceme-li se dopídit informací o počtu opravdových katolíků, kteří věří a účastní se církevního života, musíme především sledovat účast na bohoslužbách. A tady se nenabízí nic potěšujícího. Stav v Evropě je známý a stačí jenom svědectví pamětníků, není k tomu zapotřebí žádných statistik. Jak to, že ve vyspělých západních zemích ještě na počátku 60. let kostely v neděli praskaly ve švech, zatímco dnes se jich čím dál víc prodává ke světským účelům, protože do nich nikdo nechodí? Z bývalých chrámů, kde se ještě před 20 lety slavila liturgie, jsou dnes galerie, nákupní střediska, sportovní centra, v Holandsku dokonce někde i bordely. Toto je reálná statistika, k níž není třeba cokoliv jiného dodávat.

Ale kdo si libuje v číslech, tak prosím, uvádím podle statistických údajů Německé biskupské konference: Ještě na přelomu 50. a 60. let za éry starého dobrého Konrada Adenauera chodilo každou neděli na katolické mše cca 15 milionů lidí, dnes to není ani 1 milion. Pokud dobře počítám, tak v pokoncilní epoše to znamená pokles o cca 93 procent. A v Holandsku je situace ještě horší. Na počátku 60. let se účastnilo každou neděli katolické liturgie cca 4-5 milionů občanů, dnes je to necelých 100 tisíc. Podobně vypadá situace v Belgii, Francii, Švýcarsku, Rakousku, USA, Kanadě, dramatický pokles nastal i v tak tradičních katolických zemích, jakými jsou Itálie, Španělsko, Portugalsko a Irsko. Z postkomunistických zemí se dosud dobře drželo Polsko, nicméně i tam si dnes biskupové stěžují na pokles účasti na nedělní mši sv. úměrně ke vzrůstu a upevňování neomodernismu na jistých katolických učilištích a v některých katolických periodikách.

A u nás? Stačí jenom pamatovat si něco z minulosti. Mohu dosvědčit, že ještě koncem 80. let jsem si v brněnských chrámech, když jsem nepřišel v neděli na mši s několikaminutovým předstihem, nesedl, zatímco dnes jsou v každé lavici 1-2 lidé. Všechno se nedá svádět na „zlé komunisty“ a jejich pronásledování Církve. Samozřejmě se to na úbytku věřících podepsalo, ale zdaleka ne tak dramaticky jako polistopadová éra náboženské svobody, kdy jsme měli k dispozici katolické školy i média. Zatímco komunistická perzekuce mnoho katolíků v jejich víře upevnila, polistopadové neomodernistické rozřeďování základních pravd uvnitř samotné Církve je přivedlo, zejména mladou generaci, ke skepticismu, náboženské lhostejnosti nebo i k úplnému ateismu. Přesně podle západoevropského a severoamerického vzoru.

Zastánci „ducha koncilu“ tato smutná čísla nepopírají, nemohou ignorovat, co vidí na první pohled každý, kdo si něco pamatuje a je schopen srovnávat. Argumentují však, že toto je pouze evropský a severoamerický fenomén jakožto důsledek blahobytu, na jiných kontinentech je prý situace zcela jiná, zvláště v Latinské Americe a v Africe Církev utěšeně a rychle vzkvétá. Jenže i toto je hluboký omyl. Jestliže v Latinské Americe Církev „vzkvétá“, jak potom vysvětlit, že v tradičně katolické Guatemale se dnes už přes 50 procent obyvatel hlásí k letničním a evangelikálním sektám severoamerického původu? Jak to, že k těmto denominacím v katolické Brazílii za posledních pár desítek let odpadlo cca 60 milionů katolíků?

A Afrika? Je pravdou, že diecézní semináře jsou přeplněny, o kněžský dorost není nouze, jenže pokoncilní nauka hlásající toleranci i k šamanským ritálům, jež jsou ve skutečnosti vzýváním démonů, způsobila, že tyto pohanské, ba dokonce satanistické prvky ve velké míře pronikly do konkrétní praxe náboženského života tamních katolíků. Poslání kněze si domorodci mnohdy pletou s posláním šamanů a čarodějů, klasickým příkladem je bývalý arcibiskup Millingo, před lety postižený exkomunikací. Nutno si položit varovnou otázku, jestli obrovský zájem o kněžství v Africe není důsledkem toho, že věřící od katolického duchovního očekávají totéž, co animisté od svého šamana: zázraky, rituální tance, vzývání „duchů“ (ve skutečnosti démonů) atd. Znepokojující je rovněž skutečnost, že velká část afrických kněží žije promiskuitně podobně jako animističtí šamani. To rozhodně není v souladu s očekáváním, které vkládali do evangelizace Afričanů katoličtí misionáři minulých staletí. Arcibiskup Marcel Lefébvre při svém misijním působení v Gabunu striktně dbal na to, aby katolická spiritualita se důrazně lišila od šamansko-animistické – a měl úspěchy, dodnes Gabun patří k jedněm z katolicky nejzachovalejších afrických zemí.

Poměrně dobře si vede Katolická církev v Asii. Filipíny jsou tradičně katolickou zemí, svádějící těžké boje s islámem, katolíci nevykazují žádný úpadek, v Jižní Koreji již několik desetiletí probíhá neustálý nárůst praktikujících katolických věřících, podobně je tomu v Indii, kde je pořád živý duch bl. Matky Terezy navzdory útlaku ze strany hinduistů. Rychle narůstá počet praktikujících katolíků v komunistických zemích, kde je Církev pronásledována: v Číně a ve Vietnamu. Dobře si vede Katolická církev i ve státech bývalého Sovětského svazu, především na Ukrajině a v Bělorusku.

Konečným výsledkem tedy je, že Církvi se daří v tom nejlepším slova smyslu tam, kde je buď více nebo méně pronásledována a musí svádět zápas o svoji identitu (asijské státy), nebo tam, kam dosud nepronikl ve větší míře zhoubný pokoncilní neomodernismus (země bývalého SSSR). Reálně však proti poměrům před 50-100 lety počet praktikujících katolických věřících celkově poklesl a zdaleka nelze říci, že z těch cca 250 milionů, již dosud praktikují, všichni zastávají autentickou katolickou nauku. V Západní Evropě a v Severní Americe žel i značná část těch, co pravidelně chodí v neděli do kostela, akceptuje antikoncepci a mimomanželský sex, nevěří v transsubstanciaci při mši sv., v existenci ďábla a pekla apod., dožaduje se kněžského svěcení žen atd. V Latinské Americe zase velká část praktikujících věřících zastává pod vlivem některých duchovních teologii osvobození, slučující křesťanství s marxismem, v Africe se zase zhoubně projevuje propojení křesťanství s pohanským a démonickým animismem.

Objektivně proto nelze nad statistickými čísly nynější Katolické církve vůbec jásat. To má být „jaro Církve“, které sliboval Druhý vatikánský koncil? Nicméně slib Pána, že „brány pekelné ji nepřemohou“, je neodvolatelný a vždycky platný. V Západní Evropě a v Severní Americe se schyluje k těžkému konfliktu Církve s genderovou ideologií, jak dokázaly loňské události ve Francii a jak je zřejmé nyní z Evropským parlamentem schválené zprávy poslankyně Lunacekové. To povede nutně k perzekuci, možná i ke krvavé. Neomodernistická rozřeďující teologie  se tady odhalí jako zrádce a spojenec všech socialistů a liberálů, propagujících genderistická zvěrstva. Katolická ortodoxie se tak prokáže jako jediná myšlenková síla schopná bránit přirozený mravní zákon a autentické morální hodnoty. V tom je naděje Církve do budoucna.

PhDr. Radomír Malý

Reklamy

108 Responses to Nebezpečná iluze – ale zároveň naděje

  1. Stáňa napsal:

    Děkuji za krásný a výstižný článek o stavu katolické církve ve světě. A co na to naši biskupové, kteří jsou na srazu v Římě? Včera pan kardinál hlásal, že nastává zrod Nového řádu. Tak mi zatrnulo. Modernismus úplně převrátil hodnoty, z pravé je levá strana, jako u oltáře. Kam to dopracovala pokoncilní církev, je to víc než smutné. Dokud však je jiskřička naděje v podobě tradičních mší, tak máme naději.
    Dík za článek, pane profesore Malý!!

  2. Hamish napsal:

    „Chceme-li se dopídit informací o počtu opravdových katolíků, kteří věří a účastní se církevního života, musíme především sledovat účast na bohoslužbách.“
    Fatální omyl. Účast na bohoslužbě přece vůbec neimplikuje katolickou víru. Mnohde – u nás třeba zhusta na Moravě, se jedná jen o folklor, zvyk. Německo podobně, atd.

    • A jaký jiný ukazatel byste chtěl použít? Pravidelná účast na bohoslužbách přece jen o čemsi vypovídá, i když nemusí jít ještě o autentickou katolickou víru, nota bene já to v další části svého článku píšu.

      • Hamish napsal:

        Ano, vyvracíte sám sebe.
        Nevím, jak jinak to počítat, ale to jaksi není můj problém, ale Váš :)

      • cinicius napsal:

        Já bych to viděl tak, že je to dobrý ukazatel, až na to, že si musíme připustit, co ukazuje: počet lidí, kteří by mohli být „opravdovými“ katolíky. Protože kdo není zdravotně úplně grogy (nebo nemá nějakou jinou zásadní překážku) a do kostela pravidelně nechodí, ten opravdový katolík zjevně není, protože ignoruje i ty nejzákladnější povinnosti, které jako katolík má. Což samozřejmě neznamená, že ten, kdo do kostela pravidelně chodí, je opravdovým katolíkem…

        V článku zmíněná statistika nám tedy říká, že klesá počet lidí v kostelých – tj. počet lidí, co jsou ochotni plnit i ty nejzákladnější (a vlastně nejsnáze splnitelné) požadavky, které na ně katolická círa klade…

      • Pan Contras napsal:

        Podíváme-li se na dostupnost katolických bohoslužeb, tak striktně zato většina katolíků mimo Prahu do kostela chodit v neděli nemůže…

        Pro nás třeba cesta na mši sv. tam a zpět vyžaduje cesty v trvání 5 hodin, proto i když jdeme, stejně nemusíme, zvláště v zimě.

  3. VlaM napsal:

    Nevím. Pokud je mi známo, zastánci koncilu a pokoncilního vývoje argumentují tím, že II. VK byl svolán právě proto, že církev už v 50. letech pociťovala příznaky toho úbytku, který je v článku popisován. Jinými slovy, je dost dobře možné, že by k němu došlo i bez koncilu.

    • nino napsal:

      ono, urcite, i pred koncilom sa siril uz v Cirkvi liberalizmus, dokonca i v 18. a 19. storoci uz Cirkev bola trosku dezorientovana, a dokonca medzi krestanmi a ba i hodnostarmi mali silne miesto osvietenske hodnoty, ktore Cirkev vinou slabich papezov (18. storocie) ticho akceptovala, a tak sa pod ortodoxnym povrchom rozsirila liberalna prax a sposob zivota. Avsak nikto si az do koncilu nedovolil odvrhnut tak verejne a v takom rozsahu nauku Cirkvi, a postavit modernizmus a liberalizmus ako ofocialnu doktrinu.
      Ano, zosvetstenie krestanskych mas predstavovali problem uz red koncilom, avsak liekom nemalo byt este viac svetskosti, to je jasne.
      Katolicizmus sa v Europe uz v 19. storoci nevyznacoval tou tradicnou stredovekou bojovnostou a vyhranenostou, mozno okrem casti spanielskej populacie. To uz neboli pravoverni katolici, ale skor konzervativci iba moralizujuci nad vyvojom, neschopni ponuknut realnu alternativu.
      Uz pred koncilom nemozno hovorit, ze by pod povrchom pravovernych dogiem v Europe bol pravoverny katolicizmus u ludi.
      Zoberme si par prikladom, a porovnajme ako by reagovali napr. krestania v stredoveku, ci este i v baroku.
      Zjednotenie Nemecka. K nemu by nikdy nedoslo pretoze katolici v stredoveku, ci v baroku by nikdy nechceli sa spojit, ci podriadit kacirom, ci s nimiposobit v statnej sprave a organizacii statu.
      Alebo uvediem priklad zo Slovenska. Napr. u mnohych konzervativcov u nas je Tiso povazovany za pravoverneho krestana, avsak jeho krestanstvo bolo pomylene, osvietenske.
      Uz len jeho odsun zidovskeho obyvatelstva by sa nikdy nestal v stredoveku. Ano, aj vtedy napr. zo spanielska vyhnali zidov, ale neposlali ich umyselne do krajiny, kde by hrozila i mozno smrt. Takisto nedeportovali by krestanskych konvertitov z radov zidov, ako to urobila Tisova vlada, uz to znamena pomylenie, to uz neboli krestania, za Tisu na slovensku, ale casto pomerne dezorientovani ludia, ktorych krestanstvo bolo az niekde vzadu v hodnotach, ci ako fasada, avsak boli uz uplne vzdialeni povodnemu krestanstvu.
      Tiso tiez povedal, ze iba odstranil zvyhodnenia lutheranov, a tym to skoncilo, vo vztahu k nich.
      To je chore. Katolici a neverci zili v stredoveku oddelene. Neucastnili sa statnej spravy, nemiesali sa, neverci, napr. zidia zili vo zvlastnych ghetach.
      Cize keby bol Tiso naozaj krestanom, tak by oddelil komunity katolikov a lutheranov (a inych nevercov). Takisto v Tisovej armade posobili neveriaci velitelia, generali. Za spanielskeho krala Reccareda bolo zakazane, aby neveriaci velil katolikovi, a aby ho mohol potrestat. Takisto za Tisu v sudnictve posobili neverci, a pritom katolika by mal sudit a katolikov rozsudzovat len katolik.
      Vo vlade posobili neverci, lutheran bol ministrom obrany. Ziadne oddelenie veriacich a nevercov neexistovali, praktizoval sa uz vtedy na slovensku ekumenizmus, z mnohych dokumentov sa umyselne vypustalo slovo ,,katolicky“ a nahradzalo slovami, ktore by neurazali kacirov a ateistov (,,vseludske krestanske hodnoty“ alebo ,,krestansky“).
      Velebili sa za Tisovho rezimu osvietenski ,,katolicki“ narodni buditelia.
      To uz vtedy, pod pokrievkou ludovej zboznosti, na Slovensku chybala jasna katolicka orientacia, katolicizmus bol z politiky odsunuty, nebol prvou hodnotou, nebol vo svojej povodnej bojovej a vyhranenej podobe, naopak znacne ekumenicky bol.
      Koncil tieto veci ustanovil ako ,,doktrinu“. A to je zlo, neznamena to, ze koncil padol z cista-jasna, uz pred nim sme k nemu speli. Niektori sa mu snazili postavit, ako sa dalo, napr. sv. Pius X., ale ten musel konstatovat, ze v tomto boji je v Cirkvi skoro uplne opusteny. Cize uz za jeho casov v tomto svojom snazeni nemal ziadnu medzi krestanmi, skoro. Ti uz boli na inej kolaji.
      Vsetko to zacalo humanizmom a renesanciou, ktorych korupcia a upadok mravou viedol k reformacii, ktora rozhupala krestansky svet. Katolicizmus po dlhom vahani zmobilizoval vsetky pozitivne sily, a este ako tak ortodoxny katolicizmus povstal v baroku. Potom vsak bojovnost upadla, prislislabi papezi a ti otvorili okna osvietenstvu, cim zacal pomaly prerud katolickej mentality a zapas. Vitazstvo osvietenstva nad Cirkvou, zdanlivo definitivne, bol 2. vatikansky koncil, kde boli zdanlivo rozprasene posledne zvysky ortodoxie, a papezstvo namiesto katolicizmu prijalo osvietenstvo a lutheranstvo za oficialne ucenie Cirkvi.
      Samozrejme, iba zdanlivo, lebo Boh ma posledne slovo, aj ked to vyzera, ze ludsky nemozne, zvratit toto. Nasou ulohou je bojovat, vitazstvo, to kedy ho Boh nam dopraje, to nie je nasa vec, ale iste je, ze raz pride.

      • VlaM napsal:

        Nevím o tom, že by se s II. v. koncilem nauka víry jakkoliv měnila, dokonce oficiálně, jak píšete.

      • nino napsal:

        Nauka Cirkvi sa zmenit nemoze, ale biskupi a papez hlasaju opak nauky, na zaklade aj spominaneho koncilu.

      • VlaM napsal:

        „… postavit modernizmus a liberalizmus ako oficialnu doktrinu“. Já čekal, že se tu uvede, jak a čím byl zaveden nějaký článek víry v tomto smyslu a ono nic. Slabé. V podstatě příklady místní praxe v rámci ekumenických setkání, která se jen někomu nelíbí.

      • nino napsal:

        Ta prax sa nie ze niekomu nepaci, ale je v rizpore s Cirkvou, a vychadza prave z modernizmu, osvietenstva a liberalizmu.
        Takze naozaj, prikladov je tolko, ze ich nevidi len ten, kto nechce.
        Viete, najlepsie je to, ze ak by Bergoglio, ci Montini, a Wojtyla posobili tak v stredoveku, ci este v 16. storoci a zac. 17. storocia, za svatych papezov, za sv. Roberta Belarmina, tak zrejme skoncia vsetci na hranici. A som stastny, hrdy a dojaty, ze ja nie, ze moja viera je rovnaka ako viera krestanov v tych casoch. Samozrejme, nie som sam, takych je vela (relativne, na to, ake pokusenia viere su dnes kladene), moja viera je totozna s vierou pravovernych katolikov dnes, ci su v Spanielsku, Cesku, v Brazilii, a nielen priestorovo. Je totozna i v case, rovnaka ako v stredoveku, staroveku. My vsetci sme bratia a sestri. V case i priestore, zjrdnoteni svatou a nemennou katolickou vierou. Zial, Bergoglio stoji mimo tejto jednoty, a nielen on, ale vsetci, co vyznavaju moderne ,,pravdy“, pokrivene a falosne, sebapopierajuce.

      • Takypijus napsal:

        nino: Taková farizejská pýcha se hned tak nevidí. :-(

      • Hamish napsal:

        Co je pyšného na tom vědět, že věřím stejným věcem, jako katolíci přede mnou?
        Vysvětlit, prosím.
        A s halíkovským chvěním můžete víte co…

      • nino napsal:

        Takypijus, podstatou farizejov bolo, ze nahradzali Bozie prikazania svojimi vlastnymi vymyslami, ku ktorym nutili ludi.
        To mi pripomina vas, co ste zahodili Bozie prikazania a od koncilu ste prijali nove pravdy, vase vlastne vymysly, ako vseobecnu nabozensku slobodu, falosny ekumenizmus, novu omsu, nove ponatie knazstva, papezstva a podobne a podobne ludske konstrukty.
        A ano, som hrdy a stastny, ze mam rovnaku vieru ako svatci a ludia baroka, ci stredoveku. A kazdy tradicny katolik moze za to dakovat Bohu. Vy by ste si s nimi, krestanmi, svatcami, tej doby, nemali moc, co povedat, asi :( ale aspon mate svojho Bergoglia a Wojtylu

      • Takypijus napsal:

        nino, hamish: Bože, děkuji Ti, že nejsem jako ostatní lidé, humanistická katolická sekta, pobloudilý papež, modernističtí biskupové nebo třeba Halík. Chodím jenom na Tradišní Mši a věřím přesně tak, jak věřili lidé v baroku.

      • nino napsal:

        Takypijus, verim tak, ako verili katolici v staroveku, stredoveku, baroku, a pravi katolici i neskor, vdaka Bohu za to, naozaj. A Vas Halik bude zase zrejme hrdy, ze veri ako Luther, Kalvin, ci nie?

    • To je ovšem tzv. „kdybysmus“, na tom stavět nemúžeme. Nikdo neví, jak by to dopadlo, kdyby nebyl koncil. Nicméně buď jak buď, lidí v kostelích tenkrát v 50. letech rozhodně neubývalo, snad v některých zemích maličko, ale určitě ne masově jako po koncilu. Ostatně je zajímavé, že v epoše velkých papežů bl. Pia IX., Lva XIII. a sv. Pia X. bylo možno pozorovat, alespoň jsem to vyčetl z dobového tisku, ve většině evropských zemí naopak přírůstek lidí na nedělních mších sv. v kostele – a po II. světové válce se také poukazovalo na vyšší religiozitu, což souviselo se zkušenostmi lidí během válečných útrap.

  4. Jarča napsal:

    Největší záhadou je mi situace v Jižní Americe – apostaze směrem k pentekostálním nebo jiným protestantským denominacím. Co je příčinou tohoto jevu? Těžko masivní příklon k „liberální“ theologii ala Hans Küng a spol.

    Zvlažnění víry? Theologie „osvobození“?

    Arcibiskup Milingo nebyl nějakým šamanistou. Naopak! Byl exorcistou, „odmítačem“ šamanismu, radikálem. Rozhodně nebyl „neo-modernistou“. Nevím, co se stalo, ale patrně nějaká duchovní, či duševní porucha. Chtěl se oženit (ve svých letech!) s ženou z Moonovské sekty (!). (tato sekta „dohazuje“ mužům ženy (a opačně) jak při plemenitbě (je přidělen životní partner. Náboženská společnost patří mezi „hard“ sekty.). Takle „hrábnout“ nemůže obyčejný katolík, natož biskup. Neodsuzuji jej, jen mě „res“ děsí.
    Bl. Jan Pavel II. jej vyzval: shrnuto – vrať se do katolické církve. Jak je to s ním nyní, nevím.

    • cinicius napsal:

      Otázka zní: Proč by tam lidé měli být katolíky? Evangelikálové jsou bohatší (jejich sociální síť zásobují penězi američtí evangelikálové), v mnoha ohledech odvážnější v šíření křesťanství a obhajobě křesťanských hodnot. Katoličtí biskupové jsou tam většinou á la Bergolio, kteří dělají z katolické církve pseudoletniční skanzen, zatajují či popírají dogma extra ecclesia nulla salus a klidně chodí na evangelikální bohoslužby a nechávají si tam žehnat od evangelikálních pastorů…

      • Jarča napsal:

        Mariánský nadšenec papež František (Bergoglio) zrovna není dobrým příkladem pro nějaké couvání před protestanty letničního typu. Podpora rozumných katolických charismatických proudů může být svým způsobem „alternativou“ k letničnímu protestantství. Taky mám za sebou životní periodu s návštěvami „Maniňáků“, vím, co obnáší letniční enthusiasmus. My katolíci ale máme více než jen Bibli a odhodlanost. Máme sedm svátostí, celou svatou nauku, plnost zjevených pravd. Katolická víra je opravdu „religio vera“. Ten důvod v Jižní Americe bude asi někde jinde.

      • cinicius napsal:

        Jistě máme, ale kdo z biskupů se obtěžuje tyto pravdy hlásat a hájit?

      • nino napsal:

        Jarča, Bergoglio nie je mariansky nadsenec, Panna Maria svoje deti vedie k Synovi, Bergoglio ma asi vlastnu verziu Bozej Matky tak, ako modernisti maju vlastnu verziu Boha a katolicizmu, falosnu, subjektivnu a neexistujucu.
        Letnicne hnutie je prejavom prijmania protestantskej ,,zboznosti“, je cudzorodym importom do katolickeho sveta, je s nim nezlucitelna.
        Postavit alternativu ku kacirom tym, ze prijmeme ich prejavy (uletenost), ich metody (napr. klamstva), a ich ucenie (herezy) je hlboko nespravne, zial, dnes sa to robi. To je pravda. ,,Katolici“ chcu byt alternativou bolsevikom, tak prijmaju ,,teologiu oslobodenia“, chcu byt alternativom homosexualizmu, tak papez vravi ,,kto som, aby som sudil“, chcu byt alternativou feminizmu, tak Wojtyla hovori o ,,teologii tela a feminizme Jana Pavla II.“ a Bergoglio o ,,posilneni role zien v Cirkvi“, chcu byt alternativou Woodstoku, tak usporaduvaju Svetove dni mladeze, chcu byt alternativou demokracie, tak podporuju krestansku demokraciu, hnutie ,,My sme Cirkev“, chcu byt alternativou liberalizmu, tak predstihuju liberalov v pomylenej nabozenskej slobode, chcu byt alternativou Noveho svetoveho poriadku a globalizacie, tak svet predstihuju v ekumenizme a otvorenosti.
        Toto vsetko ale, tieto alternativy su zradou skutocneho ucenia Krista. Su len kupcenim s vierou a jej zapredanim.

      • servant napsal:

        ad Jarča: „Mariánský nadšenec papež František (Bergoglio) zrovna není dobrým příkladem pro nějaké couvání před protestanty letničního typu.“

        Skutečně, ne?

        http://www.traditioninaction.org/RevolutionPhotos/A306rcBergoglioBless.html

        Má ty prostoto..

      • Jarča napsal:

        Pane Nino, současný sv, otec je „mariánským ctitelem“, ať se Vám to líbí nebo ne. Nevím, proč přijímáte protestantskou doktrínu (?).. Uctívá snad papež Marii vždy Pannu takovým způsobem, aby jej nevedla, (Dcera Otce, Matka Syna, Nevěsta Ducha Svatého) k pravému Bohu?

        Samozřejmě pravá mariánská úcta vždy vede k Synovi. Tak jednal sv. Pius X., Pius XII., „nevolník Matky Páně“ podle spirituality sv. Ludvíka Maria Grignona z Montfortu, blahoslavený Jan Pavel II a tak jedná (podle neověřených zpráv) ctitel pobožnosti „prvních pěti sobot“, jeho svatost papež František.

      • Markus napsal:

        Jarča
        takýto je to ctitel Virgo Márie:
        Takhle smýšlí mariánský ctitel?
        http://www.stjoseph.cz/takhle-smysli-mariansky-ctitel/
        O zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jež se nekonalo –
        http://www.stjoseph.cz/o-zasveceni-sveta-neposkvrnenemu-srdci-panny-marie-jez-se-nekonalo/#sthash.82jAj3WB.dpuf

      • Hamish napsal:

        Olala, mariánský nadšenec :-D
        To se mi fakt jen zdá.
        http://www.stjoseph.cz/takhle-smysli-mariansky-ctitel/

      • Jarča napsal:

        Na stjoseph se mi jeví „mariánské“ diskuse poněkud mimo. Přece mi snad nikdo nebude namlouvat, že papež František považuje Marii Pannu za „pochybovačku“.

      • Hamish napsal:

        Nejde přece o diskusi, ale o fakta uvedená v článku.
        Takto se mariánský ctitel nevyjadřuje a vůbec…svatého Bernarda na něj!

      • Jarča napsal:

        Ještě bych upřesnila. „Nevolník Mariin podle sv. Grignona byl bl. Jan Pavel II. Jeho svatost Pius XII byl „velkým papežem Fatimy“. Zažil prý dokonce jakési malé opakování fatimského slunečního zázraku, snad po vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí.(?)
        A o jeho svatosti Františkovi máme už po roce dobré zprávy. Víte, co je to „Maria „rozvazující uzly“ z Aparecidy?

      • Hamish napsal:

        Promiňte, ale umíte číst?
        Pořád si melete svou, bez ohledu na fakta.
        A s tím „nevolníkem“ Wojtylou jděte taky do Katovic. Jeden z nejhorších, ne-li vůbec nejhorších papežů byl nevolníkem hlavně svého ega, ne Nejsvětější Panny.

      • Pan Contras napsal:

        Prosím inženýra Jarču, aby přestal trolovat.

      • ach jo... napsal:

        Hamishovi a Contrasovi v mírném hněvu:)
        1)Nechte na pokoji Jarču, inženýrem jsem tady já.

        2) Zařekl jsem se na jistou dobu, že sem nebudu psát, a můžete si to dohledat.

        3) Co píše Jarča je realita:

        Že byl papež bl. Jan Pavel II. „Nevolníkem Panny Marie“ jsem osobně slyšel z úst patera Münstera, faráře obce Zlatníky v 90- letech. Pro informaci: nikdy nepřijal současný ritus. Do konce života sloužil Gregoriánský („tridentský“) ritus.

        Více třeba: O pravé oddanosti k Panně Marii, sv. Ludvík Maria Grignion de Montfort, překl. Filip Stajner OP.
        Opět se nořím do zde-diskusního „silencia“.

        Pax et bonum

        Jan
        (nezapomeňme na 14 mučedníků od P. Marie Sněžné, tuto sobotu.)

      • Hamish napsal:

        Jene, hněváte se zbytečně. Mně je úplně jedno, co o papeži Wojtylovi kdo říkal. Viděl jsem sám, co prováděl. A takto se „nevolník“ Nejsvětější Panny nechová. Pronásleduje snad tento pravověrné katolíky? Pěstuje si kult vlastního ega? Zjednodušuje ritus svatořečení, aby sám prošel „úzkou branou“?
        Odpovídám ne.

    • nino napsal:

      No, myslim, ze Jan Pavol II. mal radsej sam seba vyzyvat k navratu k pravej Cirkvi a k jedinej pravej viere, nez druhych, myslim, ze to potreboval rovnako, ak nie viac, vzhladom k tomu, ze bol papezom, nielen biskupom, ako Milinga.

    • nino napsal:

      Myslim, ze protestantizacia a apostaza Latinskej Ameriky ma jednoduche vysvetlenie. Cele 19. a 20. storocie tam vladli slobodomurarske vlady, avsak je zaujimave, ze lud tamod Cirkvi neodpadal, prave naopak. Cirkev bola prenasledovana slobodomurarskymi liberalnymi rezimami, ale mala velku popularitu medzi ludom.
      Lud v nej videl jedinu pravu instituciu, kym vlady bolo poplatne zahraniciu. Katolicizmus vyznaval triumfalizmus a kedze nebol ekumenizmus a otvorenost, tak katolici spolu drzali, pomahali si, existovala charita, spolupatricnost, pomahali si.
      Takisto katolici boli tvrdo proti vseobecnej nabozenskej slobode, a vynucovali si, ba i na vladach obmedzenia pre americke sekty, na ktore sa pozerali ako na cudzich kacirov, zastupcov cudzej moci.
      Po koncile sa z nich stali oddeleni bratia. Katolici ich cinnost, humanitnu, misionarsku zacali medzi sebou vitat.
      Okrem toho, tito protestantski fundamentalisti su silne vyhraneni, vacsinou neuznavaju ani katolicke krsty, a povazuju katolikov za ,,modlosluzobnikov“.
      Katolici, v mene ekumenizmus, odmietaju apologiu, odmietaju sa branit tam, odmietaju branit Pannu Mariu pred utokmi tychto kacirov, odmietaju branit kult svatych. Vysledkom je, ze i obycajni katolici ziskavaju presvedcenie, ze protestanti maju pravdu. Preto i katolici tam opustaju prax procesii, opusta sa uctievanie svatych, kult Panny Marie, opustaju sa ine nadherne dedicstva latinskej ameriky, a namiesto nich sa prijma prax americkych protestantov- v architekture katolickych chramov, v tych obradoch, kde ludia ako sialeni sa spravaju, mavaju rukami, a podobne.
      Takisto maju severo-americke sekty jednu vyhodu, su masivne financovane z USA. Pokoncilovi papezi ich zradne vitaju, ako bratov, ale oni su vlci. Jeden americky prezident na zaciatku 20. storocia povedal na adresu Latinskej Ameriky:
      ,,Pokial tieto krajiny zostanu katolicke, nikdy ich neovladneme“.
      Preto USA podporovali kulturnu vojnu tam, sekularne rezimy, odluku Cirkvi a statu, nabozensku slobodu pre volne posobenie severoamerickych siekt. To je nabozenska agresia. A pokoncilovi papezi, hlupo tieto veci este sami prijali ako cirkevnu pseudodoktrinu, cim vlastne len dali konecne do ruk nepriatelov prostriedky na uspesnu expanziu na nase teritoria.
      S americkymi dolarmi za chrbtom, kryti nabozenskou slobodou skupuju vysielace, kupuju ludi, siria propagandu.
      Takisto severo-americke sekty neuznavaju pokoncilovu otvorenost, istym sposobom buduju to, co mali katolici pred koncilom, silne komunity, solidaritu, oporu.
      Preto mnohym prave protestantsky fundamentalizmus ich laka, lebo im ponuka pomoc komunity a oporu, to, co Cirkev, ktora hlasa otvorenost, a nie silnu, uzavretu komunitu uz v Latinskej Amerike nedokaze ponuknut.

      • nino napsal:

        Mimochodom, na Slovensku sa deje nieco obdobne, aspon teda pokusy o to. Medzi Romami na vychode sa velmi aktivne vraj siria, ci snazia sirit americke sekty, pocul som, ze sa tam vrazaju obrovske peniaze na toto, hlavne z USA. Dokonca v jednej sekularnej, neverecke televizii som zapocul, ako nejaky starosta z vychodu hovoril, ze ide o velke peniaze tam, ak sa nemylim.
        A inak, slovenski biskupi aktivne napomahaju sireniu protestantizmu u Romov. Napr. par rokov dozadu nasi biskupi sa s lutheranmi dohodli na vzajomnom uznavani krstov.
        Nebudem sa teraz dotykat toho, ze sa siria zvesti, ze udajne lutheranski ,,knazi“ nekrstia tak ako by mali, podla tej dohody.
        Avsak, katolici su pri krstoch prisnejsi, davaju mnohe poziadavky. Lutherani, ti nie su, oni maju prax, ze pokrstia kazdeho, bez okolkov. Cize mnohi Romovia sa davaju radsej krstit k lutheranom, kedze to maju uznane i u katolikov, a maju to tam i pohodlnejsie. To je len jeden priklad, ale takto nam biskupi pilia konar v tisicoch pripadov.

    • To, že Millingo nebyl šamanistou, je pouhá hra se slovy. Ano, yvstupoval jako exorcista, hlásil se původně ke katolickému letničnímu hnutí, ale ještě předtím, než se oženil a odpadl od Církve, byl napomínán a dokonce suspendován právě kvůli tomu, že do své exorcistické praxe pletl šamanské rituály, jak jsem sledoval tenkrát v tisku jeho případ.

  5. + b. Jan napsal:

    Pane doktore bravo. Moc díky. Velmi dobře zpracované i s vizí do budoucna… Přesně toto jsem si potřeboval přečíst… Je to natolik vyčerpávající.., že nemám ani žádnou připomínku, mohu jen podepsat.
    Ať Vám Pán žehná + J
    A už zase brzy něco napište. Už dlouho jste nepsal na stránkách Institutu sv. Josefa.

  6. Ondřej Kolář napsal:

    Obávám se, možná raději doufám, že Bůh, který jest nekonečně dobrý a laskavý, používá jinou metodiku.

  7. Rudolf napsal:

    Velmi doporučuji pro snažší pochopení shlédnutí videa přednášky PhDr Radomíra Malého z roku 2012 o rozkladu Církve zevnitř prostřednictvím infiltrace zednářů. Pan Malý přináší konrétní důkazy o tajné přípravě zednářů pro tento úkol už od dob francouzské rovoluce dodnes.

    Celý záznam trvá asi 30 minut a je dobré vyslechnoout až do konce. ROZHODNĚ NEJDE O ZTRÁTU ČASU.

    http://www.ecclesia-tv.cz/prednasky/podvratna-cinnost-uvnitr-katolicke-cirkve.html

  8. renda napsal:

    Fokolarinka např. říkala, že závidí protestantům jejich „znalost Písma.“ Že dogma Extra ecclesia…zrušil II.VK…že chápou vystoupení Luthera…takoví jsou „katolíci.“

    • Gorazd napsal:

      Aká fokolarinka, vedeli by ste aspoň uviesť jej meno a odkaz na jej slová? Lebo takto je to asi v takej rovine, že „jedna babka povedala“…

      • renda napsal:

        Za prvé ji neznáte, za druhé se jméno každého nevytrubuje. Není to ojedinělý názor. Jak mohu dát odkaz na něco, co je řečeno v soukromí?

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Vašim argumentem v diskuzi o Církvi je soukromý výrok nějaké osoby, kterou navíc ponecháváte v anonymitě? To je pokus o ftip?

      • renda napsal:

        Jardo, to není jen výrok jedné pomatené fokoušky, těch případů je celá řada. Argumentačně se od protestantů neliší. O moderních farnostech, pomýlených kněžích, pastoračních radách, článcích ve farních zpravodajich, to je síla.

    • Jarča napsal:

      Opravdu značné množství protestantů má větší znalosti Bible a jejího výkladu než někteří katolíci. Ovšem ne vše vykládají správně. Druhý vatikánský koncil nic takového nezrušil. Poněkud ale chápu některé katolíky, kteří jaksi přijímají koncil „s ostražitostí“ a hledají správný výklad.

      Po koncilu se v Holandsku, Německu i jinde mezi theology razil „princip“. Hlásej pošetilost….odvolej se přitom halasně na koncil…budeš „in“. Další theolog: přijmi pošetilost od prvního theologa…ještě to více zdeformuj, halasně se odvolej na koncil… pošli to dál….:(..

      • Nejen protestanté, ale i jehovisté projevují někdy takové znalosti Bible, že katolíci musí závidět.Jehovisté dokážou zpaměti recitovat i dlouhé pasáže ze Starého zákona, v Novém zýákoně jsou ale úplně vedle a utáhnete je na „vařené nudli“, mám s tím své zkušenosti.
        Je smutné, že katolíci neznají Písmo sv., jenže nutno je číst s katolickými poznámkami, ty ekumenické překlady nebo tzv. Jeruzalémská bible jsou spíše na zmatení, doporučuji ze starších Sýkora-Hejčl, Col a s jistými výhradami se dá použít i Petrů.

      • Rudolf napsal:

        Eneáš Silvius Piccolomini, * 1405 -+1464 +. V roce 1451 byl jmenován papežským nunciem (velvyslanec Svatého Stolce) v Českém království. Za dva roky byl zvolen papežem. Po papežské volbě přijal jméno PIUS II.= (zbožný), v roce 1458 napsal významné dílo HISTORIA BOHEMICA, jako znalec českých poměrů je autorem výroku, že „česká selka zná Písmo Svaté lépe než katolický kněz ve Věčném městě.“

      • Jarča napsal:

        Kéž by platilo i dneska, pane Rudolfe.

      • d.Camillo napsal:

        Pokud se týká znalosti Bible, jde o starý masarykovský klam (lež) která měla získat nadvládu státních a politických struktur nad Církví.
        Pokud by odloučení bratří měli opravdu znalosti Bible,nikdy by nemohlo dojít k jejich odloučení. Právě pro naprostou neznalost Písma došlo k jejich odtržení od katolické církve, neznalost spojenou s pýchou „jsem víc než Bůh“. Neznalost,která popírá všechny dary a pravomoce Kristem svojí Církvi udělené.

      • renda napsal:

        Znalostí Písma rozumíme jej správně vyložit, ne tapetovat citáty vytržené z kontextu. Heretici ji vůbec nerozumí, že znaji příslušné citáty, čísla veršů, o ničem nevypovídá.

  9. Karol Dučák napsal:

    V Južnej Kórei po voľbe Františka vzrástol počet konverzií na kresťanstvo
    P:3, 27. 03. 2013 16:06, ZAH

    Rím 27. marca (ZENIT.org) – V Južnej Kórei po zvolení nového pápeža výrazne vzrástol počet konverzií na kresťanstvo. V rozhovore pre agentúru AsiaNews to oznámil biskup Tedžonu Mons. Lazzaro You Heung-sik. „Náš pápež je úžasný. Jeho jednoduchosť a jeho charizma spôsobili tu v Kórei zlom, kontaktujú nás mnohí nekresťania, ktorí chcú konvertovať,“ hovorí biskup z Tedžonu. Hovorí to ďalej o tom, že abdikáciu Benedikta XVI. a následne voľbu nového Svätého Otca Františka ľudia správne pochopili. Mnohí kňazi, s ktorými biskup hovoril, potvrdili, že výrazne vzrástla požiadavka na vyučovanie náboženstva a želanie nekresťanov, konvertovať na kresťanskú vieru. „Národ raz uvidel viac krásy Katolíckej cirkvi“, vyjadril sa Mons. Lazzaro You Heung-sik. Avšak aj kresťania prejavujú veľkú túžbu dozvedieť sa čo najviac o dianí v Ríme a o novom pápežovi. Ako to už bolo pri pontifikáte Benedikta XVI., aj pontifikát jeho nástupcu, pápeža Františka je v znamení pokory a súcitu a „teraz je na nás, aby sme tvorili novú Cirkev a nové ľudstvo“, vyhlásil biskup Lazzaro You Heung-sik.

    Zdroj: ZENIT.org
    Preložila: Ľubica Hricová

    • V Jižní Koreji vzrůstají konverze už od 50. let

    • renda napsal:

      Konverzemi se rozumí kenverze ke katolické, nikoliv modernistické podoby víry.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Vynikající argument. Celá diskuze je úplně zbytečná – nejde přece o Církev, ale modernistickou sektu KHS – a pokles jejich členů mi musí přinášet velikou radost, protože čím dříve zanikne, tím více prostoru bude mít jediná pravá Církev.

  10. Karol Dučák napsal:

    Skromný pápež vracia veriacich do kostolov.
    http://www.stcity.sk/article.php?idc=9674

    • honza napsal:

      Karol, ono počty matrikových katolíků nejsou vše, hlavní je, čemu věří, vím, že drtivá většina katolíků katolicky nevěří. Za tu dobu neslyší, nečtou jednoznačnou katolickou věrouku, knihy jsou nasáklé neomodernismem, ekumenismem, stačí, jak je úspašný ve svých bludech P. Halík, Orko Vácha.

  11. Hamish napsal:

    Obávám se, pane Dučáku, že to, co lidi přitáhlo do kostela, není Kristus Pán, ale nekatolicismus Františkův. Jeho vzdor proti tradici, kterou svět tak fanaticky nenávidí.
    Přitáhla je jeho interpretace křesťanství, která však s katolicismem má společný možná jen nátěr. Víc nic.

  12. Karol Dučák napsal:

    Dokonca aj nepriatelia Katolíckej cirkvi uznávajú upevňovanie jej pozícií v protestantských krajinách:
    http://text.egwwritings.org/publication.php?pubtype=Book&bookCode=VSV&pagenumber=407

    • cinicius napsal:

      Jenže to upevňování na některých místech „protestantského světa“ má jen tu podstatu, že se (někdy jen zdánlivě) rozpadá pomaleji než protestantská společenství…

    • nino napsal:

      Na to su statistiky, a nie pocity, a tie hovoria jasnou recou, katolicizmus pada, niekde, v Europe, kde su moc liberalni protestanti, tak ti padaju rychlejsie nez katolici, ale to je tak asi vsetko

  13. Karol Dučák napsal:

    V slovenskej obci Veľký Kýr je 97,7 % obyvateľstva rímsko-katolíckeho vyznania:
    http://velkykyr.sk/o-obci/historia/obyvatelstvo/

    • Peter P napsal:

      Tak to je paráda. Kostol asi v nedeľu praská, kedže tých katolíkov je tam 3115 a majú až 2 omše. 1 slovenskú a jednu maďarskú. Kedže maďarov tam je cca 2000, tak to musí byť sutočná tlačenica. Či?

      • renda napsal:

        Slovenská, maďarská omša…takový nesmysl dřív nebyl, vždy byla jen jedna mše pro všechny národnosti.

      • cinicius napsal:

        V 19. století bylo běžné dělení na mše s českým a německým, resp. slovenským a maďarským čtením a kázáním… A předpokládám, že jde o starší záležitost…

    • nino napsal:

      to je trochu demagogicke vypichovat nesuvisiace veci. No ved teda uvedte, kde v roku 2011 pri scitani obyvatelstva narastol (v porovnani s rokom 2001) podiel katolikov. Neviem teda, ale v nasom okrese to ak sa nemylim nebolo nikde, dokonca, ak sa nemylim, vsade klesol i pocet.
      A inak, pri tej vasej katolickej obci je zaujimave, ako vyrazne tam klesol pocet obyvatelov, keby bola naozaj tak krestanska, a na rodinu pripadali tak styri deti, tak neverim, zeby vystahovalectvo dokazallo tak stlacit populaciu.
      Ved ta vasa ,,katolicka vymiera volnym padom uz 30 rokov, podla Vasich vlastnych udajom tam v roku 1980 bolo 3562 obyvatelov, v roku 1991 uz len 3438 obyvatelov, a v roku 2001 tam bol volny pad na 3190 ludi. Ak toto ma byt osud pokonciloveho katolicizmu, a jeho obraz, tak je naozaj az moc vystizny.
      Mimochodom, v Madarsku klesol podiel katolikov z vyse nez 50% len na asi 30%, ak sa nemylim, a neni to jedina krajina.
      U nas tiez klesol zo 72% na 66% ak sa nemylim.

  14. Karol Dučák napsal:

    Zdá sa, že pán Malý nemá tak celkom pravdu:
    http://www.kredo.sk/bforum/topic.asp?TOPIC_ID=3958

    • cinicius napsal:

      V čem nemá mít pravdu? Vysvětlete prosím, ten graf podle mne ničemu takovému nenasvědčuje…

      • Karol Dučák napsal:

        Grafy dokazujú, že Druhý vatikánsky koncil a zavedenie novej liturgie nespôsobili dramatický úpadok miestnej Katolíckej cirkvi. Skôr naopak. Pripisovať teda Druhému vatikánskemu koncilu a omši Pavla VI. úpadok Katolíckej Cirkvi v posledných desaťročiach je síce značne rozšírená, ale nesprávna diagnóza, ktorá len sťažuje hľadanie skutočnej pravdy. Už som raz citoval arcibiskupa Lefèbvra, ktorý sa vyjadril, že koncil nemohol zvrátiť negatívne vývojové trendy vo svete, ktoré mali dopad aj na Katolícku cirkev. Lenže zotrvačnosť v myslení mnohých ľudí žiaľ Bohu pretrváva.

      • cinicius napsal:

        Já vidím grafy, které buď nejsou v rozporu s tím, co píše Dr. Malý, nebo to dokonce jasně potvrzují. Třeba graf konverzí. Pokud bychom brali počet těchto konverzí jako jasný doklad stavu místní církve, pak dokazuje přesně to, co tvrdí Dr. Malý (viz ten úděsný držkopád, který ukazuje v době koncilu a po něm). Samozřejmě zůstává otázkou, které konverze vůbec jsou konverzemi. Třeba taková „konverze“ Tonyho Blaira, to je jistě mimořádně upřímný přechod na katolickou víru…

    • Věra napsal:

      Podle mne graf potvrzuje slova PhDr.Malého.

    • nino napsal:

      katolicizmus v Afrike potiahla vysoka porodnost, ktora tam ani moc s katolicizmom nesuvisela, a struktury Cirkvi, teda to, ze vzdelanie, charita, upevnenie politickej struktury su este stale iste piliere. Aj tomu ale dojde dych, ako ukazuje Latinska Amerika, takze nechapem, preco by podobne vyvoj i v Afrike nesiel tymsmerom.
      Mimochodom, nalejme si cisteho vina, islam sa v Afrike siri dva krat rychlejsie nez krestanstvo, takze kde urobil pokoncilovi sudruhovia chybu?

  15. Karol Dučák napsal:

    Katolícka cirkev v Rusku silnie, napriek odporu pravoslávnych, ktorí pôsobenie katolíckych misionárov považujú za prozelytizmus:
    http://www.teologicketexty.cz/…3/Katolici-v-Rusku.html‎
    redemptoristi.kske.sk/Q%20101-150/123_prozelkatolapravosl_.htm

  16. Karol Dučák napsal:

    Milióny moslimov v severnej Afrike a na Blízkom východe prijali kresťanstvo:
    http://www.milujtesa.org/nr/vecny_zivot/apostol_moslimov.html‎
    Je potrebné konkrétne pomáhať týmto ľuďom a hlavne neustále sa modliť za prenasledovaných kresťanov vo svete.

  17. renda napsal:

    V Afroce je to smícháno se synkretismem, oni se nechají pokřtít, jdou do kostela na mši, pak dělají pohanské obřady. Na Kubě přes 90% katolíků praktikuje santerii, nebo woodoo. Kolik katolíků věří po katolicky?

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Ano, zcela souhlas. A co praktický život formálních křesťanů před nástupem komunismu? Kolik v něm bylo magie, magických představ a praktik? :-( Koneckonců, soudruhům na venkově stačily dva roky, aby v době žní (10 týdnů od poloviny června 1951 – 1952) rozepsali práce o nedělích na formální věřící a počet návštěvníků bohoslužeb šel v průměru dolů o 50%, v pohraničí o 75-90%. Překvápko, co nikdo nečekal? :-) Ale kdepak, soudruzi velmi dobře věděli o formálnosti víry, se kterou jen málokterý kněz opravdově pracoval a která se v pronásledování naplno projevila :-(.

  18. Karol Dučák napsal:

    Problémom všetkých týchto diskusií je zjednodušovanie problematiky. Ak niekto napíše, že Druhý vatikánsky koncil a pokoncilový vývoj v Katolíckej cirkvi je príčinou úbytku veriacich Katolíckej cirkvi, musím konštatovať, že ignoruje vývojové trendy ľudskej spoločnosti po druhej svetovej vojne. Svet prešiel v tomto období dramatickými zmenami. Národnooslobodzovacie hnutie odstránilo koloniálnu nadvládu v mnohých krajinách našej planéty. Značnú časť sveta ovládli totalitné režimy, ktoré obyvateľstvu vnucovali ateistický materializmus. Tento sa stal smrteľnou hrozbou pre Katolícku cirkev. Avšak ani v západnom, slobodnom svete, nebola ideálna situácia. Kým pred druhou svetovou vojnou sa svet zmietal v hospodárskych krízach, po druhej svetovej vojne nastal neuveriteľne stabilný hospodársky rast západného sveta. Došlo k výraznému zvyšovaniu životnej úrovne miliónov obyvateľov krajín Západu. Prudká akcelerácia vedecko-technického rozvoja ľudskej spoločnosti búrlivo menila tvár tejto planéty. Mnohé veci, predtým považované za prepychové záležitosti, sa stali súčasťou masovej spotreby obyvateľstva najrozvinutejších zemí sveta. Osobné automobily, televízory, tranzistorové rádioprijímače a iné výdobytky vedecko-technického rozvoja ľudstva dramaticky menili spôsob života obyvateľov vyspelých krajín. Ľudstvo dostalo do rúk také množstvo predtým netušených materiálnych vymožeností, že si s nimi často nevedelo dať rady. 12. apríla 1961 sovietsky kozmonaut Jurij A. Gagarin po prvý raz vzlietol do vesmíru a homo technicus začal realizovať svoju odvekú túžbu dobývať vesmír. Pred našimi očami nezadržateľne vyrastala nová technická a technokratická kultúra. Táto kultúra mala tendenciu stať sa vesmírnou a svojimi podstatnými črtami sa líšila od všetkých predošlých kultúrnych foriem minulosti. Rebríček hodnôt u mnohých ľudí sa radikálne menil. Duchovné hodnoty sa ocitli na ústupe a dopredu sa neúprosne drali materiálne hodnoty. Konzumizmus sa stal pre Katolícku cirkev ešte vážnejšou hrozbou ako ateizmus totalitných režimov. Luxus a prepych zaslepil oči ľudí v predtým netušenom meradle. Túžba žiť a užívať si pozemského života ovládla masy obyvateľstva v mnohých krajinách sveta. Sekularizmus si nikdy v minulosti neosvojil tak agresívne formy ako práve v tej dobe. Jedným z mnohých prejavov tohto vývoja sa stala masová sekularizácia ľudskej spoločnosti. Homo technicus začal hromadne opúšťať kostoly, teológovia sa masovo zriekali svojej dušpastierskej služby. Veľmi dobre to pochopil arcibiskup Lefèbvre, ako o tom svedčí rozhovor s ním, zverejnený talianskou tradicionalistickou webstránkou Tradizione – Cattolicesimo & Politica. V rozhovore bola arcibiskupovi okrem iného položená otázka: „Uviedli ste, že poznáte dôvod poklesu návštevy bohoslužieb a nedostatku záujmu o Cirkev v dnešnej dobe, čo je údajne výsledok rozhodnutí druhého vatikánskeho koncilu. Je to pravda?“
    Arcibiskup Lefèbvre odpovedal: „Nepovedal by som, že druhý vatikánsky koncil by bol schopný zabrániť tomu, čo sa deje v Cirkvi dnes. Modernistické myšlienky prenikli všade už dávno a toto nebolo dobré pre Cirkev…“ (Citované podľa: Žiaden z dekrétov II_ vatikánskeho koncilu nebol vydaný s váhou neomylnosti_ Rozhovor s arcibiskupom Marcelom Lefebvrom, dostupné na: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7028-ziaden-z-dekretov-ii-vatikanskeho-koncilu-nebol-vydany-s-vahou-neomylnosti-rozhovor-s-arcibiskupom-marcelom-lefebvrom.aspx)
    Arcibiskup Lefèbvre síce nepatrí k mojím idolom, ale v tejto veci s ním absolútne súhlasím. Príčiny poklesu návštevnosti bohoslužieb a celkového záujmu o Cirkev v niektorých tradičných katolíckych krajinách treba hľadať v dávnejšej minulosti. Je to dlhodobý proces, ktorý nemohol zvrátiť ani Druhý vatikánsky koncil, ani liturgická reforma. Spôsobil ho rozsiahly komplex príčin, ktorých rozbor si vyžaduje seriózny vedecký výskum a nemožno ho odbiť niekoľkými zjednodušenými vyhláseniami. Zastierať si oči pred pravdou naozaj nikomu nepomôže. Je to tak, ako keby lekár povedal pacientovi, trpiacemu rakovinou, že má len ľahkú chrípku a predpísal by mu nesprávne lieky. Arcibiskup Lefèbvre to pochopil a pochopil som to aj ja. Vari je to naozaj taký rébus?

    • cinicius napsal:

      Druhý vatikánský koncil by asi nedokázal zcela eliminovat pokles návštěvnosti bohoslužeb na Západě a úpadek západní části církve, ani kdyby byl koncilem dobrým (už se to nedozvíme, protože se o to ani nepokusil). Jelikož koncil sám o sobě byl strašný a pokoncilní běsnění ještě mnohem horší, otevřel cestu mnohem většímu a trvalejšímu úpadku a poklesu návštěvnosti bohoslužeb, než doba vyžadovala. Protože namísto aby s bím bojoval a podopořil a obnovil katolickou víru, tak akceptoval úpadek, vzal jej za standard a nejasnými formulacemi, extrémním kompromisnictvím a laxností otevřel dveře krizi, kterou teď máme, a poskytl jí ty absolutně nejideálnější podmínky pro rozvoj. A jsem si jist, že i to arcibiskup Lefebvre pochopil… Byť nejsem tak velkým znalcem jeho díla, abych citoval příšlušná místa…

    • Markus napsal:

      Pán Ducák, pokles by nebol taký dramatický aký je dnes, a do velkej miery to sposobilo koncilové zmatenie, teda strata katolíckej identiti a nezmyselný ekumenizmus a medzináb. dialog, co je v podstate to isté ako multikulturalizmus, vsetko výmysel mason- zenárských lozí.
      Je odporné co sa praktikuje:
      http://www.ekumena-ke.sk/
      Členovia Ekumény
      Do Ekumenického spoločenstva kresťanských cirkví na území mesta Košice patria tieto subjekty:

      Apoštolská cirkev,
      Bratská jednota baptistov,
      Cirkev bratská,
      Cirkev Československá husitská,
      Evanjelická cirkev a.v.,
      Gréckokatolícka cirkev,
      Pravoslávna cirkev,
      Reformovaná kresťanská cirkev na Slovensku,
      Rímskokatolícka cirkev,
      Teologická fakulta Katolíckej univerzity,
      Židovská náboženská obec ako jediné nekresťanské spoločenstvo je členom spoločenstva, má štatút pozorovateľa a zúčastňuje sa jeho aktivít primerane obsahu svojej viery.

      Hanbím sa za takéto „budovanie“ bláznivej cirkvi.
      videnia bl.A.K. Emmerichovej:
      Vidím takovou spoustu zrádců! Oni nesnášejí, když se jim říká, že je něco špatně. Všemu a každému dají za pravdu, jen aby se mohli dát oslavovat světem, nepřítelem Krista!

      Budovali velikou a bláznivou církev, kde by si byli všichni rovni, a tam, kde stál oltář, bylo pusto a strašlivo…

      Mělo to být pravé společenství nesvatých, jedno stádo pod jedním pastýřem, katolíci, evangelíci a všechny sekty se stejnými právy…

      Najlepsie to vyjadril kardinál Bartolucci, s ktorým robil rozhovor Riccardo Lenzi:

      R.L. : Závidíte niekedy východným cirkvám?

      k. Bartolluci:
      Tie neuskutocnili ziadné zmeny a urobili dobre. Katolícká cirkev zavrhla sama seba a svoju specifickú tvárnost – asi ako zeny, ktoré podstupujú plastickú operáciu: stanú sa nepoznatelnými a obcas sa dostavia aj vázné následky.

      Aj k hudbe v kostoloch sa vyjadril:
      Nebol Perrosi v urcitom zmysle slova heroldom súcasnej vulgarizácie posvätnej hudby?
      Dnesnou modou v kostoloch sú piesne inspirované popm a drnciacich gitár, na vine sú vsak predovsetkým oni pseudo-intelektuáli, ktorí zosnovali súcasnú degeneráciu liturgie a tým aj hudby, s pohrdaním zmietajúce dedictvo minulosti s predstavou, ze to bude ktovieako dobré pre lud.
      Pokial sa hudobné umenie nevráti ku svojej velkosti, miesto aby bolo výrazom prisposobenia, ci akýmsi vedlajsím produktom cohosi, nemá zmysel sa pýtat na jeho funkciu v Cirkvi.
      Nasim mottom musí byt: vrátme sa ku gregorianskému chorálu a k palestrínovskej polyfonii a odkial pokracujme dalej!

      Kard. Bartolucci bol velký umelec, na ukázku Adorote de vote v podaní kadinála Bartolucciho:

  19. Karol Dučák napsal:

    Cinicius, Vaše tvrdenie nepriamo spochybňujú nasledujúce fakty. Pápež Ján XXIII., ktorý koncil inicioval, bude onedlho svätorečený. Pápež, ktorý v koncile pokračoval a doviedol ho do konca, bude v krátkej dobe blahorečený. Môžem sa ja mýliť v hodnotení 262. pápeža Katolíckej cirkvi. Zásadne však vylučujem, aby sa v hodnotení tohto pápeža mýlil stigmatizovaný páter Pio, ktorý mal mimoriadne schopnosti. Často sa stávalo, že k tomuto svätcovi sa prišiel spovedať kajúcnik a páter Pio už vopred poznal jeho hriechy. Dokonca mu napovedal, ktoré hriechy ešte zabudol povedať. Páter Pio doslova videl do ľudí a poznal ich najtajnejšie myšlienky. Tento páter Pio napísal 12. septembra 1969, 10 dní pred svojou smrťou, pápežovi Pavlovi VI. list, v ktorom okrem iného píše: „Vaša svätosť!
    Používam túto príležitosť, keď sa idú s Vami stretnúť Otcovia kapituly našej rehole. Duchovne sa k nim pripájam a skladám Vám k nohám svoju úctivú lásku a oddanosť. Ja Vám verím, milujem Vás a poslúcham ako Zástupcu Krista… Viem, že Vaše srdce práve po tieto dni trpí. Znepokojujú ho osudy Cirkvi, svetový mier, ktorý je ohrozený, i nedostatky, ktorými trpia celé národy. A znepokojuje ho najmä to, že podaktorí, i katolíci, nepočúvajú Vaše naučenia, hoci nám ich dávate v mene Božom a hoci je s Vami Duch Svätý. Ja Vám tu ponúkam svoju dennú modlitbu a utrpenie. Ako Váš posledný syn úprimne na Vás myslím, aby Vás Pán posilňoval po priamej a namáhavej ceste pri obrane večnej pravdy, ktorá sa s dobou nemení. V mene svojich duchovných synov a dcér Vám ďakujem i za Vaše jasné a rozhodné slovo, ktoré ste povedali najmä nedávno v encyklike Humanae vitae. Ja verím vo Vaše osvietené vedenie a poslúcham bez podmienok. Požehnajte ma, kľačím v duchu pred Vami, i mojich duchovných synov a dcéry, požehnajte i mojich chorých a všetky moje podnikania.
    Najpokornejší syn Vašej Svätosti
    P. Pio, kapucín“ (Citované podľa: Bohuslav. Muž s ranami. Tretie vydanie (vo vydavateľstve SSV prvé vyd.). Trnava: Spolok sv. Vojtecha, 1992, ISBN 80-7162-005-X, s. 229-230)
    Nič nemôže ospravedlniť vzburu proti pápežovi, najvyššiemu predstaviteľovi Katolíckej cirkvi! Ak sa neodvážil postaviť proti pápežovi taký svätec ako bol páter Pio, ako sa to odvažujete Vy, cinicius? Raz všetci pred naším Pánom vydáme účet zo svojho vladárenia. V dobrom Vám radím, nezabúdajte na to.

    • cinicius napsal:

      Před Bohem vydáme své účty všichni, i já, i Vy i papež. Nechte jejich spočítání laskavě na něm…

    • Markus napsal:

      Páter Pio o II Vatikánskom koncile *

      Nová omša: Ešte pred koncom koncilu vo februáry 1965 niekto oznámil že čoskoro bude musieť celebrovať svätú omšu podla nového ríta ad experimentum v národnom jazyku ktorá bola vymyslená koncilovou liturgickou komisiou.Aby sa reagovalo na potreby moderného človeka ..
      Páter Pio bez toho aby videl text napísal Pavlovi VI , aby ho požiadal na udelenie výnimky z liturgického experimentu a aby mohol pokračovať v celebrovaní Svätej Omše sv Pia V.

      II Vatikánsky koncil :Keď ho prišiel kardinál Bacci navštíviť aby mu doniesol potvrdenie že môže slúžiť starú Svätú Omšu Pátrovi Piovi unikla sťažnosť v prítomnosti Pápežovho posla : Pre všetko na svete ukončite rýchlo ten koncil.
      Toho istého veku behom koncilovej eufórie ktorá slubovala novú jar pre Cirkev zveril sa jednomu zo svojich duchovných synov: V tomto čase temna sa modlime a činme pokánie za zvolených.

      Obnova náboženského života .

      V roku 1966 prišiel otec predstavený (františkánov) do Ríma pred zvláštnou kapitulou ohladom konštitúcií aby požiadal Pátra pia o modlitby a príhovory stretol sa s Pátrom Piom v kláštore :Páter prišiel som aby som odporučil vašim modlitbám zvláštnu kapitulu ohladne nových konštitúciíí ,sotva dostal z úst slova ,,,, zvláštna kapitula ,, nové konštitúcie ,,,keď Páter Pio urobil prudké gesto a vykríkol :To nie je nič než rozkladný nezmysel !!
      Ale Páter koniec koncov je tu mladšia generácia ktorú je potrebné brať do úvahy ,mladý sa vyvíjajú podla svôjho spôsobu , sú nové požiadavky …
      Jediná vec ktorá chýba je mysel a srdce to je všetko porozumenie a láska ,,potom pokračoval ku svojej cele a napoli sa otočil zdvyhol prst a povedal :Nesmieme sa zbaviť svojej podstaty !!Pri velkom súde nás svätý František nespozná..ako svojich synov !!

      aggiornamento kapucínov:
      Jedného dňa diskutovali nejaký spolubratia s otcom definiteur general- (poradca alebo radca generálneho alebo provinciálneho predstaveného náboženského rádu ) o problémoch rádu keď Páter Pio vyjadril šokujúci postoj vykríkol s odmeraným pohladom v očiach : čo na svete máte v úmysle v Ríme ?čo plánujete? Vy dokonca chcete zmeniť pravidlá svätého Františka !
      Definiteur povedal :Páter zmeny sú navrhnuté pretože mladý nechcú mať čokolvek spoločné s tonzúrou ,hábitom a bosými nohami .. Vyžente ich ,vyžente ich !!, čo môžete povedať _?
      Sú to oni kto robia službu svätému Františkovi tým že si vezmú habit a nasledujú jeho spôsob života ,alebo je to skôr Svätý František kto im ponúka velký dar?

      No nieje to zaujímavé jeden svätý mních ktorý bol v tesnej blýzkosti Boha a hovoril o týchto veciach , pýtam sa čo by teraz v tejto dobe hovoril svätý Pio na tolké zmeny a Cirkusy v našej Cirkvy ? No nadšený by nebol ako ani ostatný svätý nie .Moja prvá myšlienka keď som počúvala o modernyzovaní Cirkvy bol tento pocit :
      Prečo by mala Cirkev sa prispôsobovať tomuto svetu a luďom ? to akože neni jasné čo žiada Boh od ludí? Možno som mimo ja alebo už neviem ale neni zložité a neni nič na nechápanie aby človek pochopil čo žiada Boh od nás ? Ludsky sa spýtam každého kto nerozumie tomu čo Ježiš Syn Boží učil??? ešte raz je ťažké pochopiť prikázanie milujte Boha a milujte sa navzájom tak ako som ja miloval vás ? je ťažké pochopiť blahoslavenstvá?? tak teda kde je problém , prečo meniť Cirkev ??? to 2000 rokov fungovalo učenie Ježiša a jeho nasledovníkov len zrazu v našej dobe nedokážeme chápaťjeho jednoduché slová? To nie my sa máme prispôsobiť Bohu ale Boh nám ? Prečo ?? od počiatku vieme že pokial sa človek neobráti a nezbaví svojej hriešnej podstaty a neprijme Ježiša aj s krížom do svôjho života že aj keby sa Cirkev úplne prepracovala tak ludia budú inak konať? chápať? vôbec nie ,, to je každého osobná vec každý sa musí najprv musieť chcieť zbaviť svôjho svetského života a naozaj je to súkromná záležitosť každého človeka či verí či nie , pravda je taká že Cirkev mnoho nezmení pretože ludia sú tak strašne moc otrokmi moderného života toho svetského čo jednoducho Cirkev nemôže nasledovať pretože Cirkev je svätá a nie svetská .. alebo niekto chce povedať že žiť s týmto svetom je dobré? tak ešte raz pripomeniem Boží názor : to neviete že kto je priatelom tohoto sveta je nepriatelom Boha? to znamená nenapodobňovať svôj život tým ktorý sú z tohoto sveta : nechodiť flámovať, držať si odstup nepreberať ludské hriešne návyky ale prijať Božie , Niekto sa spýta a neni to tvrdé ? , to nemám právo žiť ? to je zlé: a že Ježiš nám dáva slobodu … Ano Ježiš nám dáva slobodu ale nie v tom pojme ako to myslia ludia , takto premýšlajú tý ktorý sú neveriaci Ježiš dáva slobodu od hriechu od otroctva tohoto sveta práve to je tá sloboda , odvrátiť sa od pozemských potešení pretože tie Boh vylúčil tieto veci sú nezlučitelné chodím v nedelu do kostola ale v sobotu či piatok si odskočím na super discotéku , podla vás Ježiš by vám o discotékach povedal že sú dobré a choďte tam ?Takto sa pýtajte Ježiša a Ducha Svätého… je to brloh diabla , málo ludí žije v dnešnej dobe podla slov a učenia Ježiša málinko ,, pýtajme sa je nám dôležité tu ako prežijeme pár rokov života alebo ako prežijeme večnosť? tu alebo tam? dobrý život tu alebo dobrý život tam , ? je to ťažké , ale hovorím kto neverí v Boha a že diabol je prítomný medzi nami tak poviem jednoduchý recept ako sa lahko presvedčíte že to je pravda Obráťte sa k Bohu žite podla jeho vôle snažte sa o jeho lásku nasledujte učenie Ježiša , zachraňujte duše a diabol vám začne odhalovať svoju skrytú tichú nenápadnú prítomnosť , jeho hnev odhalí , či ju budete prežívať zo svôjho okolia či myšlienkami alebo sa vám začne kaziť to na čom pracujete , je toho vela kde začne robiť zlotu fyzicky ale pamätajte Boh vie o všetkom čo sa vám deje zlé i dobré dopustí aby pokúšal zlý ale má len určité vyhradené miesto aby vám škodil, niekedy je to hrozné ale stane sa aj to.Nezabúdajme úzka cesta je cesta ktorou máme niesť kríže nie široká..Nežite ako tento svet .

      http://mariapro.cz/pater-pio-ukoncite-rychlo-ten-koncil/

      • Karol Dučák napsal:

        Markus, chcete spochybniť hodnovernosť listu, ktorý napísal páter Pio pápežovi Pavlovi VI.?

      • Markus napsal:

        Pán Ducák, ja nic nespochybnujem, len som dal postoj pátra Pia k „novotám“ koncilu a ku koncilu.

        Montini nebol vobec dobrý pápez, prekonal aj nemorálných pápezov ako Borigia, ci Sixta IV a dalsích:
        PAVEL VI. A JEHO PONTIFIKÁT

        Pavel VI. byl papež, kterého není možno zbavit hlavní odpovědnosti za všechnu autodestrukci církve za jeho pontifikátu.
        Destrukční působení pontifikátu Pavla VI. je možno vyčíslit následovně:

        – destrukce posvátného Oficia jakožto strážce pravověrnosti;
        – zrušení protimodernistické přísahy;
        – potlačení Indexu, který zakazoval četbu knih škodlivých víře;
        – skandální pasivita vůči holandskému schizmatu;
        – autorizace italského vydání holandského katechismu;
        – rozvrat pokladu liturgie;
        – zavedení luteranizovaného mešního obřadu;
        – veřejné pocty Lutherovi;
        – potlačování encyklik, které odsoudily komunismus, modernismus a zednářství;
        – zkáza řeholního a duchovního života;
        – soustavné jmenování progresivních nebo liberálních biskupů na uvolněné stolce celého katolického světa;

        Pavel VI. nahradil „náboženství“ principem jednoty mezi lidmi, a „svobodou“.
        S Pavlem VI. a II. vatikánským koncilem vstoupila do církve rozpolcenost i mezi hierarchií, takže máme před sebou nikoliv jednu, ale dvojí církev: církev Kristovu a Univerzální církve Člověka inspirovanou Satanem.

        Ihned po zvolení papežem dal se Pavel VI. do služeb zrození „Nové teologie“ a povolal na katedru biblistiky jezuity Lyonneta a Zerwicka, které již dříve odsoudilo posvátné Oficium; povolal do Biblické komise kardinály Alfrinka a Königa a další čtyři modernistické a progresivní vědce, kteří publikovali „Instrukci“, která odmítla „Monitum“, vydané Posvátným Oficiem na obranu historičnosti evangelií.

        Pavel VI. učinil svým důvěrníkem Michela Sindona, který spravoval finance sicilské mafie, lóže P2 a CIA. (viz)
        Pavel VI. vydal rozhodnutí o povinné demisi biskupů od 75 let a členů konkláve od 80 let pro kardinály.
        Pavel VI. odstranil mnohé formy veřejných pobožností. Nikdo ho nikdy neviděl při modlitbě. Dokonce ani ve Fatimě není svědka, který by ho viděl modlit se Ave Maria.

        Totéž je možno říci o mravech a obyčejích. Za jeho pontifikátu se rozmnožily sňatky kněží s jeho souhlasem. Pavel VI. zavedl rozvod při vzájemném souhlasu.

        Pavel VI. neodsoudil holandský katechismus a chtěl tento jed rozšířit v celé církvi.

        Přijímal ve Vatikáně teroristy a vrahy žen a dětí. V roce 1970 přijal vedoucí teroristy z Angoly, Mozambiku, Guiney-Bissau a Capo Verde.

        Za Pavla VI. byla odstraněna z výuky scholastická tomistika a „tradice“ a „přirozený zákon“ byl nahrazen metodami vědeckého myšlení, fenomenologie a existencialismu.

        Za jeho pontifikátu se rozšířili zženštilí kněží, často málo čistí, pohodlní, ekumeničtí, indiferentní k bludům kterým učili a které šířili, neschopní boje proti zlu a hledání dobra.

        Sám Pavel VI. zařídil úplnou laicizaci tisíců kněží řádně vysvěcených, kteří obdrželi dispens „pro gratia“.
        Pavel VI. oslabil kněžství zavedením trvalého jáhenství necelibátních mužů a přijetím „laických služebníků a lektorů“ a otevřel brány laickému rozdělování svatého přijímání.

        Pavel VI. trpěl u kněží odložení taláru a nošení občanského oděvu.

        Pavel VI. zrušil nižší kněžská svěcení, tonzuru a subdiakonát; dovoloval „koncelebraci“ anglikánským pastorům; pokoušel se potlačit některé formy klauzurního života;povolil „přijímání na ruku“ a podávání přijímání ženám v minisukních.

        Pavel VI. odstranil latinu v liturgii, zavedl národní jazyky a dokonce dialekty. Zničil posvátnou hudbu a dovolil dokonce „tam tam“ a rock. Přivedl před oltáře kytary, obrátil oltáře podle protestantského obyčeje, v rozporu s Humanae generis demontoval dogmata, zamlžil svátosti i přikázání, žehnal „letničním církvím“, které tančily a pokřikovaly v chrámu Svatého Petra.

        Pavel VI. svými „aggiornamenty“ a přizpůsobováním světu vyprázdnil semináře a řeholní noviciáty; dal církvi pohoršující kněze a levičáky, ponížil tajemství kříže na pouhý humanismus, potlačil mnoho závazných svátků, potlačil postní dny a půst od masa v pátek; vydal dekret o smíšeném manželství, aniž by byl požadován katolický křest dětí.

        Pavel VI. poslal kardinála Willebrandta jako svého legáta na luteránské shromáždění v Evianu, aby zde pronesl oslavnou řeč o Lutherovi.

        Pavel VI. měl zálibu v ničení katolického charakteru států, jako byla Itálie a Španělsko atd.

        Pavel VI. pro svou pýchu, svůj senzualismus, materialismus a laicismus neučinil nic seriózního a závazného pro obnovu křesťanské Evropy, která křesťanství ztrácela.

        Pavel VI. zrušil exkomunikaci „latae sententiae“ Pia X. proti církevním činitelům, kteří bojují proti dekretu Lamentabili a encyklice Pascendi, a nařídil, aby se o exkomunikaci vůbec nemluvilo.

        Pavel VI. který sám postrádal jakoukoliv teologickou formaci a postrádal také nadpřirozeného ducha, ve 2. vatikánském koncilu změnil a zprofanoval celé katolické náboženství.

        Pavel VI. sám přiznal a prohlásil: „Nynější hodina je hodina bouře! Koncil nám nedal klid, ale bohužel vyvolal zmatek“.

        Pavel VI. svým Motu proprio Sacrum diaconatus ordinem stanovil, že k diakonátu mohou být připuštěni zralí muži jak svobodní, tak ženatí. Bylo to papežské gesto, které je předehrou ke kněžskému svěcení ženatých mužů.

        Pavel VI. svým Motu proprio Matrimoia mixta zbavil nekatolického partnera slavnostního slibu, že dovolí vychovat děti v katolické církvi. Tato norma pak přešla do KCP z roku 1983 § 1125.

        Pavel VI. Instrukcí Memoriale Domini autorizoval biskupské konference povolit podávat svaté přijímání do ruky. To je svatokrádežné gesto!

        Pavel VI. instrukcí Fidei custosautorizoval laiky k podávání svatého přijímání, a to proti způsobu, jaký Ježíš vyhradil biskupům a kněžím.

        Pavel VI. zatím co se přátelil s disidenty, heretiky, světáky, odbojníky, bezvěrci a členy všech náboženství, choval trvalé a neoblomné nepřátelství vůči obráncům katolické víry. Pavel VI. odmítl přijmout 4000 tradičních katolíků z celého světa, ale přijal na audienci skupinu talmudských židů a patriarchu bonzů.
        Pavel VI. pod záminkou agiornamenta , také naukového, otevřel brány všem druhům bludů.

        PAVEL VI. A JEHO NOVÁ CÍRKEV

        Novou církev Pavla VI. je možno charakterizovat v těchto termínech:

        – měla se změnit ve svém pravém a hlubokém pojetí;
        – měla nahradit „učte“ „dialogem“;
        – měla být osvobozena od dogmat;
        – měla se stát „Církví Člověka“;
        – měla se naučit novému způsobu modlitby;
        – měla mít novou liturgii;
        – měla být odkřesťanštěna, aby se „osvobodila“ od své minulosti;
        – měla přijmout prvenství sekularizace a nikoliv náboženství;
        – měla nahradit „philosophia perennis“ jinou „revoluční filozofií“;
        – měla se otevřít světu a všem falešným náboženstvím, nevěřícím a ateistům;
        – měla přijmout ekumenický synkretismus založený na moderní filozofii;
        – měla se stát přirozeným antináboženstvím;
        – měla opustit nadpřirozeno a zavést „prosté náboženské chování“;
        – měla posloužit vytvoření k „Novus Ordo Seclorum“ podle zednářů;
        – měla se protestantizovat a podporovat vznik „Univerzální církve Člověka“;
        – měla podporovat politiku nezasahování, aby podpořila svou sebedestrukci.

        Pavel VI. v roce 1963 prohlásil: Nesmíme se divit, že po dvaceti staletích …pravý, hluboký a úplný koncept církve, kterou založil Ježíš… potřebuje, aby byl ještě více upřesněn“.

        Ve své encyklice Ecclesiam suam napsal: „Církev se stává ‚dialogem‘ a tento ‚dialog‘ musí charakterizovat „Nový katolický úkol“.
        Chtěl ji otevřít všem náboženstvím a všem ideologiím světa, aby se staly jejími spolupracovníky při její vlastní sebedestrukci, aby ji mohlo nahradit satanské „náboženství člověka“.

        Pavel VI. zaváděl v církvi nový způsob modlitby, „novou liturgii“, „nové chování vůči světu“, nový vztah k „bratřím jiných církví a křesťanských vyznání, ke „starším bratřím židům“; k nekřesťanům; k nevěřícím…

        Pavel VI. chtěl protestantizovat církev, aby ji rozpustil v zednářské „Super – Univerzální – Církvi, totiž v syntetickém náboženství O.S.N. – Organizace Spojených Náboženství.

        Pavel VI. prováděl politiku „nezasahování“, aby se vyhnul své povinnosti zabránit sebedestrukci církve, kterou on sám vedl k tomu, aby se dala do služeb Lidstva a aby došlo ke smíření všech vyznání a všech kultů v jenom Univerzálním náboženství.

        PAVEL VI. A JEHO MŠE

        Pavel VI. zastával názor, že dogmatická církev by byla největší překážkou pro ekumenismus, protože Kristem zjevená „pravda“ byla překážkou pro založení jednoty v Pravdě a jednoty všech náboženství.

        Pavel VI. konstitucí Missale Romanum a pak Novus Ordo Missae z 3. dubna 1969 nahradil Římský ritus mše svaté svou „Novou mší“, převážně z protestantského materiálu.

        „Mše“ Pavla VI. je záměrné zničení pojetí a vnitřní hodnoty eucharistické oběti, reálné přítomnosti a svátostného kněžství. Tedy zničení všech podstatných dogmatických hodnot mše svaté.
        Ekumenická mše Pavla VI. desakralizuje svaté přijímání přijímáním ve stoje na ruku a rozdělováním laiky; narušuje „smírnou oběť“ „Božího lidu“ ritem, inspirovaným zednářským synkretickým ekumenismem, který z kněze činí „předsedajícího“.

        Mši Pavla VI. ostře napadli kardinálové Ottaviani a Bacci, protože se vzdálila ohromujícím způsobem ode všech detailů katolické teologie mše svaté. Pavel VI. byl nucen změnit svou heretickou definici mše svaté, ale v „nové definici“ přidal jen ubohý detail „Sanctum Sacrificium“, aniž by změnil ostatní obsah liturgického textu.

        Svou Novou mší realizoval tytéž bludy, které odsoudil „synod v Pistoi“ svolaný proti jansenistům.

        Tím, že zrušil „nižší svěcení“ a „subdiakonát“, připravil půdu, aby laici postupně zaujali sami pozici kněze, jak to již dříve uskutečnil Luther a protestanti. (viz)

    • nino napsal:

      Pavol VI. za mna na krizi nezomrel, ani ma nespasil, naopak, od Krista ma odviest chcel, a k vzbure voci Nemu podnecoval. Nic nemoze ospravedlnit vzburu proti Bohu. Ako sa odvazujete protivit Bohu? Zo vzbury proti Bohu majte strach, dobre Vam radim, nezabudajte na to

  20. Karol Dučák napsal:

    Cinicius, chcel by som pripomenúť ďalšie záležitosti, ktoré sa často prehliadajú. Na Druhom vatikánskom koncile sa zúčastnilo vyše 2000 koncilových otcov z celého sveta. Najviac ich napočítali 8. decembra 1965, keď sa ich zhromaždilo 2392. Všetky koncilové dokumenty boli prijaté väčšinovým hlasovaním. Vo všetkých prípadoch boli dokumenty prijaté drvivou, nespochybniteľnou väčšinou. Všetci účastníci koncilu mali nielen právo, ale dokonca povinnosť vyjadriť sa k prijímaným dokumentom. Toto právo mali pochopiteľne aj odporcovia koncilových dokumentov a je známe, že ho aj hojne využívali. Predovšetkým arcibiskup Lefèbvre sa blysol svojou energickou kritikou koncilových dokumentov. Nikto mu nikdy nebránil. Každé jeho vystúpenie bolo vypočuté a zaznamenané. Nezískal však dostatočnú podporu pre svoje stanoviská.
    Aby som čitateľa neunavoval siahodlhými štatistikami, bližšie rozoberiem len dekrét Unitatis redintegratio o ekumenizme, ktorý je zdrojom vari najväčších disproporcií. O ekumenizme sa na koncile debatovalo na jedenástich kongregáciách od 12. novembra do 2. decembra 1963. Svoj postoj k osnove dekrétu zaujalo 143 koncilových otcov ústne a 156 písomne. Na základe pripomienok bola vypracovaná opravená verzia dokumentu, ktorú účastníkom koncilu rozoslali 27. apríla 1964. O tejto opravenej verzii dokumentu sa hlasovalo od 2. do 8. októbra 1964. Následne sa ešte 10., 11. a 14. novembra hlasovalo o niektorých úpravách textu. 20. novembra 1964 sa hlasovalo o celej osnove. Hlasujúcich bolo 2129, proti prijatiu osnovy bolo 64 hlasov a 11 hlasov bolo neplatných. Nasledujúci deň, 21. novembra, konciloví otcovia definitívne schválili dekrét o ekumenizme. Za prijatie bolo 2137 hlasov, proti bolo len 11 hlasov.
    Milý cinicius, ste inteligentný a vzdelaný človek. Pýtam sa Vás teda, čo by ste robili na mieste pápeža Pavla VI.? Pridali by ste sa na stranu 2137 účastníkov koncilu, ktorí hlasovali za prijatie dokumentu, alebo na stranu 11 účastníkov, ktorí dokument odmietli?
    Než mi odpoviete, rád by som pripomenul, že podobným spôsobom boli prijímané dokumenty na všetkých predchádzajúcich konciloch. Ani dogma o neomylnosti pápeža nebola na Prvom vatikánskom koncile prijatá jednomyseľne. Konečnú verziu dogmy schválilo 533 koncilových otcov a dvaja hlasovali proti. Už pred týmto hlasovaním však 57 odporcov dogmy s pápežovým dovolením predčasne opustilo koncil. Aj oni sa však neskôr podriadili rozhodnutiu koncilu. Postupovali teda diametrálne odlišne, ako arcibiskup Lefèbvre po Druhom vatikánskom koncile.
    Znovu sa Vás pýtam, cinicius, čo by ste robili na mieste vtedajšieho pápeža Pia IX.?
    Postavili by ste sa na stranu drvivej väčšiny, ktorá dogmu prijala, alebo na stranu nepatrnej menšiny, ktorá dogmu odmietla?

    • cinicius napsal:

      Pravda se neurčuje hlasováním. Takováta hlasování neříkají mnoho o pravdě a vhodnosti daných dokumentů, to spíše o těch, co je schvalovali… A nedávejte na roveň dogma a nezávazný a úmyslně nejasně a zmanteně napsaný dekret…

      • Benedikt napsal:

        Takhle jednoduše to říct nejde, to by někdo mohl namítnout, že i neomylnost papežská byla vyhlášena na základě hlasování. Důležitější je to, co hlasování vyjadřuje – „výrobu“ pravdy nebo svědectví o pravdě?
        Pravda na koncilu není hlasováním tvořena (ve smyslu consensus facit veritatem), ale je hlasováním identifikována, odkryta. Hlasování zde představuje jakési zjištění víry církve. Na základě axiomu, že celá církev (papež spolu s většinou biskupů) se nemůže mýlit, se zeptáme, jaká je víra církve. Jak se zeptáme? Hlasováním. Zjišťujeme jím již existující realitu.
        Pravda tedy existuje před hlasováním (není důsledkem hlasování) a hlasováním je jen nalezena.

        Otázkou samozřejmě je, jaký je charakter určitých dokumentů. Tady je potřeba říct, že chápání dichotomie dogmatický koncil – pastorální koncil jako ostrého předělu buď – anebo je neudržitelná. Každý koncil je dogmatický (učící) a každý je pastorální (upravující praxi církve v zájmu spásy duší).
        Druhý vatikánský nevyhlásil žádné dogma, ale podstatná část jeho textů se týká doktríny. To, že se konstituce LG a DV označují jako dogmatické neznamená, že jsou dogmatem, ale že předkládají jako výraz řádného magistéria nauku církve. Důraz 2VK je ovšem především pastorální. Nelze ale říct, že je pouze a jen pastorální.

        Asi nejméně pastorálním koncilem je dle mého soudu 1VK, ať už proto, že skončil předčasně, nebo pro něco jiného, kdo ví.

        Naproti tomu Tridentský koncil je velmi silně pastorální. Reformních dekretů upravujících pastorální praxi církve je tam celá řada. To nic nemění na tom, že je to co do nauky asi nejvlivnější a nejzásadnější koncil, takže podstatnější je asi jeho nauková složka.

        Takže Unitatis redintegratio je dokument spíše pastorální, ale vychází z určité eklesiologie. Není to tedy pouhá pastorální směrnice, jakou je např. Gravissimum educationis.

        Myslím, že kritika 2VK, jakkoli je potřebná, nemůže být jen ve stylu: není to dogma, je to nedůležitý žblebt.
        Je to úkon řádného magistéria. A jako takové si zaslouží víc pozornosti než jen ohrnutí nosu, že nejde o explicitní dogma (úkon mimořádného magistéria).

  21. Karol Dučák napsal:

    Markus, píšete o zriekaní sa katolíckej identity otcov Druhého vatikánskeho koncilu. Dokumenty koncilu však vyjadrujú diametrálne odlišné stanovisko. Druhý vatikánsky koncil jasne, jednoznačne a nedvojzmyselne deklaroval, že Katolícka cirkev je jediná pravá Cirkev Kristova a teda žiadne iné náboženstvo jej nemôže byť rovné. Dokonca v niekoľkých koncilových dokumentoch. V koncilovej deklarácii Dignitas humanae o náboženskej slobode sa okrem iného píše: „Svätý cirkevný snem ponajprv vyhlasuje, že sám Boh dal poznať ľudskému pokoleniu cestu, po ktorej ľudia, slúžiac mu, môžu dosiahnuť v Kristovi spásu a blaženosť. Veríme, že týmto jedine pravým náboženstvom je katolícka a apoštolská Cirkev, ktorú Pán Ježiš poveril, aby ho šírila medzi všetkými ľuďmi, rečúc apoštolom: ,Choďte teda, učte všetky národy a krstite ich v mene Otca i Syna i Ducha Svätého a naučte ich zachovávať všetko, čo som vám prikázal.´ (Mt 28, 19-20). A všetci ľudia sú povinní hľadať pravdu, najmä čo sa týka Boha a jeho Cirkvi. A poznanú pravdu sú povinní prijať a zachovávať.“ (Druhý vatikánsky koncil, deklarácia Dignitatis humanae, č. 1)
    Vo vieroučnej konštitúcii Lumen gentium o Cirkvi sa píše: „Toto je jediná Cirkev Kristova, ktorú vo Vyznaní viery verejne uznávame ako jednu svätú katolícku a apoštolskú, ktorú náš Spasiteľ po svojom vzkriesení zveril Petrovi, aby ju viedol (Jn 21, 17), poveriac ho, ako aj ostatných apoštolov, aby ju rozširovali a spravovali (porov. Mt 28, 18 atď.) a na veky ju vztýčil ako ,stĺp a základ pravdy´ (1 Tim 3, 13). Táto Cirkev, ustanovená na tomto svete ako usporiadaná spoločnosť, jestvuje v Katolíckej cirkvi vedenej nástupcom Petrovým a s ním spojenými biskupmi…“ (Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia Lumen gentium, č. 11)
    Nepriamo však koncil vyznáva výnimočné postavenie katolíckej viery aj v iných dokumentoch. V už citovanej konštitúcii Lumen gentium o Cirkvi sa píše: „Tento svätý koncil venuje teda pozornosť v prvom rade veriacim katolíkom. A opierajúc sa o Sväté Písmo a podanie učí, že táto putujúca Cirkev je potrebná na spasenie… Preto by sa nemohli spasiť ľudia, čo by nechceli vstúpiť do Katolíckej cirkvi, alebo by v nej nechceli vytrvať napriek tomu, že dobre vedia, že ju založil Ježiš Kristus ako potrebnú (na spasenie).“ (Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia Lumen gentium, č. 14)
    Dekrét Optatam totius o kňazskej službe uvádza: „Teologické disciplíny nech sa podávajú vo svetle viery pod vedením učiteľského úradu Cirkvi tak, aby poslucháči čerpali verné katolícke učenie z Božieho zjavenia, dôkladne doň vnikali, udržovali ním svoj duchovný život a vedeli ho hlásať, vysvetľovať a obhajovať vo svojej kňazskej činnosti.“ (Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia, dekrét Optatam totius, č. 16)
    Dekrét Unitatis redintegratio o ekumenizme uvádza: „Dokonalá plnosť prostriedkov spásy dá sa totiž dosiahnuť jedine pomocou Katolíckej cirkvi Kristovej, ktorá je všeobecným nástrojom spásy. Lebo veríme, že jedine apoštolskému zboru, ktorému stojí na čele Peter, Pán zveril všetky poklady Nového zákona na budovanie jediného Tela Kristovho na zemi…“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Unitatis redintegratio, č. 3)
    A na inom mieste toho istého dekrétu sa píše: „Hoci totiž Katolícka cirkev dostala všetku od Boha zjavenú pravdu a všetky prostriedky milosti, predsa jej členovia nežijú podľa toho s patričnou horlivosťou, takže tvár Cirkvi sa javí našim oddeleným bratom i celému svetu menej žiarivou, a tým sa brzdí rast kráľovstva Božieho. Preto sa všetci katolíci majú usilovať o kresťanskú dokonalosť, a každý z nich sa má podľa svojich možností snažiť, aby Cirkev, nosiac na svojom tele uponíženie a zomieranie Kristovo, deň čo deň sa očisťovala a obnovovala, kým si ju Kristus nepripraví slávnu, bez škvrny a vrásky.“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Unitatis redintegratio, č. 4)
    Ekumenický dialóg však v žiadnom prípade neznamená zriekanie sa katolíckej náuky. Nesmie to byť snaha o jednotu za každú cenu. Aj v tomto ohľade sa koncil vyjadril jednoznačne: „Spôsob a metóda, s akou sa predkladá katolícka viera, nesmie byť na prekážku dialógu s bratmi. Bezpodmienečne treba jasne vyložiť celé učenie. Nič nie je tak vzdialené ekumenizmu ako onen falošný irenizmus, ktorým sa narušuje čistota katolíckeho učenia a zatemňuje sa jeho pravý a nepochybný zmysel.“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Unitatis redintegratio, č. 11)
    Dekrét Inter mirifica o spoločenských komunikatívnych prostriedkoch uvádza: „Katolícku cirkev založil Kristus Pán, aby priniesla spásu všetkým ľuďom, a preto má naliehavú povinnosť ohlasovať evanjelium.“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Inter mirifica, č. 3)
    V už raz citovanej koncilovej deklarácii Dignitas humanae o náboženskej slobode sa okrem iného uvádza: „Lebo podľa vôle Kristovej Katolícka cirkev je učiteľkou pravdy a má za úlohu hlásať a hodnoverne učiť Pravdu, to jest Krista, a zároveň svojou autoritou deklarovať a potvrdzovať zásady mravného poriadku…“ (Druhý vatikánsky koncil, deklarácia Dignitatis humanae, č. 14)
    Druhý vatikánsky koncil teda mnohokrát jasne, jednoznačne a nedvojzmyselne deklaroval, že Katolícka cirkev má výnimočné, nadradené postavenie medzi všetkými náboženstvami sveta
    Verejne prehlasujem, že ak mi niekto dokáže, že sa na ktoromkoľvek mieste ktoréhokoľvek dokumentu Druhého vatikánskeho koncilu nachádza opačné stanovisko, teda
    jednoznačné, kategorické a nespochybniteľné tvrdenie, že Katolícka cirkev nie je jediná pravá Cirkev Kristova, pridám sa na stranu horlivých kritikov tohto koncilu. Nikdy som netvrdil, že dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu sú absolútne dokonalé, ale rozhodne to nie je dôvod a priori odmietať učenie koncilu.

    • Markus napsal:

      Pán Ducák, kardinál Kasper priznal, ze dokumenty IIVK boli úmyselne písané nejednoznacne:
      KASPER: DOKUMENTY II. VATIKÁNSKEHO KONCILU SÚ ÚMYSELNE NEJEDNOZNAČNÉ
      DÁTUM ZDROJA: 11. Apr 2013
      ZDROJ: unamsanctamcatholicam.blogspot.com
      Pápež František začína novú etapu realizácie II. vatikánskeho koncilu, uviedol kardinál Walter Kasper vo svojom článku publikovanom v denníku L’Osservatore Romano (4/12/2013).

      Niektorí možno kardinálove vyjadrenia pochopia len ako špekulácie obdivovateľa, čitatelia by azda takýto úsudok mohli ešte zvážiť. Dôvodom je fakt, že pápež František ho pri svojej prvej pápežskej nedeľňajšej modlitbe Anjel Pána označil za „talentovaného a dobrého teológa“.

      V každom prípade si však priblížime, o čom je článok bývalého prezidenta Pápežskej rady pre napomáhanie jednoty kresťanov prostredníctvom anglického prekladu Kasperovho článku od prispievateľa CNS Johna Thavisa.

      Ohromujúce vyhlásenie kardinála Waltera Kaspera zverejnil denník L’Osservatore Romano. Uvažujúc o výzvach, ktorým čelí cirkev, a o stále nevyriešenom probléme „pravdivej implementácie II. vatikánskeho koncilu“ Kasper, s odkazom na dokumenty koncilu, uviedol:

      „Na viacerých miestach museli [konciloví otcovia] hľadať kompromisné formulácie, v ktorých sú, v snahe ich vymedzenia, názory väčšiny často vyjadrené hneď vedľa názorov menšiny. Preto koncilové texty ako také môžu byť obrovským zdrojom rozporov a otvárajú dvere ich selektívnemu pochopeniu v oboch smeroch“ (kardinál Walter Kasper, L’Osservatore Romano, 12. apríl 2013).

      Tieto kardinálove vyjadrenia v podstate potvrdzujú základnú tézu Michaela Daviesa a väčšiny tradicionalistov, a teda, že nejasnosti sú v samotných koncilových dokumentoch a sú predmetom množstva výkladov. Koncept koncilovej nejednoznačnosti popierajú viacerí konzervatívni/pop zástancovia a tvrdia, že dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu sú úplne jasné. Za súčasný zmätok sú podľa nich zodpovední odporcovia, ktorí zlomyseľne pretláčajú ich falošnú implementáciu.

      Tradicionalisti, a čo je ironické, tiež Kasper, trvajú na tom, že deštrukciu, ktorá nasledovala po koncile, predvídali samotné koncilové dokumenty. Ak by aj konciloví otcovia nezamýšľali katastrofu, ktorá sa udiala po jej skončení (a väčšina sa zhoduje, že nie), výsledné listiny boli písané tak, aby umožnili progresívnu interpretáciu zo strany pokrokových teológov alebo biskupov. Kasper teda nesúhlasí s mantrou konzervatívcov o „dokonalých dokumentoch – nedokonalej implementácii“, potvrdzuje však kritiku tradicionalistov, že „nedokonalé dokumenty vedú k nedokonalej realizácii“.

      Rovnaký názor zastával aj Benedikt XVI.. Medzi dokumentmi a ich realizáciou je úzke prepojenie.

      Kasper však zašiel ešte ďalej. Nielenže pripúšťa, že „koncilové texty ako také môžu byť obrovským zdrojom rozporov“, navyše tvrdí, že tieto nejasnosti a potenciálne rozpory boli úmyselne naplánované. Konštatuje, že texty je možné rozlične interpretovať a nejednoznačné pasáže sú „kompromisnými formulami“ na uspokojenie dvoch protichodných strán. Takto je ich možné vykladať ortodoxným spôsobom, ale tiež môžu byť rovnako ľahko prekrútené progresívnymi stúpencami pre zdanlivú podporu ich intríg.

      Práve to zosnulý Michael Davies nazval „časovanými bombami“ koncilových textov. Napísal: „Tieto ,časované bombyʻ ako nejasné pasáže vložili do oficiálnych dokumentov liberálni odborníci alebo experti – pasáže, ktoré by bolo možné vyložiť netradičným, progresívnym spôsobom po ukončení koncilu“ (Michael Davies, Liturgical Timebombs, Rockford, Ill: Tan Books, 2004, s. 23). Frázu „časované bomby“ si Davies požičal z knihy arcibiskupa Lefebvra A Bishop Speaks, ktorý v podstate tvrdil to isté. Rozhovor s Kasperom teda obsahuje priznanie, že v textoch sú nielenže časované bomby, ale že tam boli dokonca dané úmyselne a že v tejto otázke sa on a Lefebvre zhodujú. Je to veľké priznanie.

      V článku sú aj iné zaujímavé Kasperove tvrdenia podkopávajúce ďalšie aspekty konzervatívneho videnia koncilu. Napríklad:

      „Pre väčšinu katolíkov sú zmeny, ktoré priniesol koncil, súčasťou každodenného cirkevného života. Ale to, čo zažívajú, nie je veľký nový začiatok, ani obnova cirkvi, ktoré sa v tom čase očakávali, ale skôr cirkev, ktorá vyzerá staro a vykazuje jasné príznaky krízy.“

      Vyhlásenie je v rozpore s prevažujúcou mantrou éry Jána Pavla II., že zažívame „novú obnovu“. Úprimne priznáva, že v skutočnosti tu máme krízu, hoci sú aj takí, napríklad kardinál Timothy Dolan, ktorí pokračujú v popieraní tejto zrejmej pravdy. Kasperovo jednoduché potvrdenie skutočnosti o cirkvi v kríze a o tom, že nezažívame sľúbenú pokoncilovú obnovu, má značný význam pre ďalší posun vpred. A aj keď si o Kasperovi môžeme myslieť čokoľvek, oceňujem jeho úprimnosť.

      O zmätku, ktorý nasledoval po koncile, napísal:

      „Pre tých, ktorí poznajú príbeh dvadsiatich koncilov považovaných za ekumenické, [stav zmätku] nebude prekvapením. Pokoncilové časy boli takmer vždy turbulentné. [Druhý] vatikánsky koncil je však výnimočný.“

      Toto dôležité priznanie, o ktorom som už písal aj na iných miestach, skutočne odhaľuje podstatu hlavného argumentu konzervatívnych katolíkov. Tí tvrdia, že to, čo práve zažívame v modernej katolíckej cirkvi je normálne, pretože „po koncile je vždy zmätok“. Sčasti je to pravda, ale Kasper dodáva, že zmätok, ktorý nastal po Druhom vatikánskom koncile je „výnimočný“ a odlišuje sa od turbulencií predchádzajúcich období. Toto tvrdenie rovnako často používajú tradicionalisti. Druhý vatikánsky koncil nepovažujú len za ďalšiu cirkevnú udalosť so štandardnou úrovňou zmätku, ktorý vždy prichádza, skôr ho vidia ako nový druh cirkevného javu a nemôže byť jednoducho zaradený medzi koncily minulosti.

      Potvrdzuje teda kardinál Kasper názory Michaela Daviesa, Lefebvra a tradicionalistov? Žijeme naozaj v čudných časoch.

      Parafrázu Kasperových vyjadrení môžete nájsť tu alebo si môžete prečítať originál prostredníctvom prekladača Google na tomto blogu. Stránka denníka L’Osservatore Romano v angličtine ešte nezverejnila články z posledného týždňa, pridám však link, len čo bude k dispozícii.

      John Thavis

      Jezis Kristus povedal jasne: Hovorte ano, ano, nie, nie, ostatné od zlého je!

      Preco teda nie sú dokumenty IIVK jednoznacné?
      Preco nie sú ani ano ani nie? Ale viaczmyselné, aby si rýnská skupina mohla robit co chcela, ved to koncil….
      A aj robila co chcela!
      Skadeze bol mason-zednár Suenens?

      Len pozrite, ze najvacsí úpadok je v krajinách, odkial pochádzali biskupi z rýnskej skupiny.

    • Markus napsal:

      Len pozrite, ako zapierajú cirkevní predstavitelia kríz, ktorí poschovávali do vrecák, sa musia za kríz a Jezisa velmi hanbit:

      Has Cardinal Schönborn Left the Catholic Church in Pectore Already
      http://eponymousflower.blogspot.se/2014/04/has-cardinal-schonborn-left-catholic.html?utm_source=feedburner&utm_medium=email&utm_campaign=Feed:+TheEponymousFlower+%28The+Eponymous+Flower%29
      http://eponymousflower.blogspot.se/2013/10/is-cardinal-schonborn-apron-chaser.html

      Jorge Keeps It Kosher
      http://meetingthemets.com/2014/04/02/jorge-keeps-it-kosher/

      „I spy with my little eye something hidden…“
      http://callmejorgebergoglio.blogspot.sk/2014/03/i-spy-with-my-little-eye-something.html

      Evanjelium Podľa Matúša 10:33

      33 Ale kto ma pred ľuďmi zaprie, toho aj ja zapriem pred svojím Otcom v nebi.“

    • Karol Dučák napsal:

      Benedikt, ďakujem pekne za brilantný príspevok. Je pôžitok prečítať si také kultivované úvahy.

  22. ivka napsal:

    ad Karol Dučák:
    Asi jste špatně pochopil vámi citovaný dopis P.Pia papeži Pavlu VI.
    Děkoval mu POUZE za encykliku Humanae vitae.

  23. Karol Dučák napsal:

    nino, veď ja rešpektujem Boha. Ježiš Kristus, Boh aj človek v jednej osobe, povedal Petrovi: „Ty si Peter a na tejto skale postavím svoju Cirkev a pekelné brány ju nepremôžu. Tebe dám kľúče od nebeského kráľovstva: a čo zviažeš na zemi, bude zviazané v nebi, a čo rozviažeš na zemi, bude rozviazané v nebi.“ (Mt 16, 18-19)
    Toto platilo o Petrovi, ale aj o každom jeho nástupcovi. Teda kľúče od nebeského kráľovstva si pápeži odovzdávali počnúc prvým pápežom, Petrom, a končiac súčasným pápežom Františkom. Čokoľvek zviazali na zem pápeži Ján XXIII., Pavol VI., Ján Pavol I., Ján Pavol II., Benedikt XVI. aj pápež František, je zviazané aj v nebi. A čokoľvek títo pápeži rozviazali na zemi, je rozviazané aj v nebi. Tým je povedané všetko. Tak to chápal aj páter Pio, keď napísal pápežovi Pavlovi VI. okrem iného: „Ja Vám verím, milujem Vás a poslúcham ako Zástupcu Krista…“
    Kiež by to platilo o každom jednom katolíkovi.

    • anežkaB napsal:

      Karol, páter Pio miloval Krista více nežli svůj život, proto mohl říct, že miluje papeže a věří mu. Kdo však miluje papeže více nežli Boží Slovo- Krista, ten hřeší. Kristus žádá všechnu lásku člověka.

  24. Karol Dučák napsal:

    AnežkaB, veď práve o to ide: milovať Božie Slovo – Krista a poslúchať pápeža. Tak ako to robili všetci veľkí svätci Katolíckej cirkvi. Tradícia Cirkvi hovorí jednoznačne o úcte a rešpekte voči pápežskému úradu. Známa je veta sv. Augustína biskupa: ,Rím prehovoril – vec je skončená.´ Myslíte, že sv. Augustín miloval viac pápeža ako Božie Slovo – Krista? Určite nie a predsa konštatoval, že konečné slovo v Katolíckej cirkvi má vždy pápež!
    Sv. Cyprián , biskup v Kartágu, píše pápežovi Kornéliovi o afrických bludároch, že sa odvážia plaviť sa až ku katedre Petrovej, „ku Rimanom, kde vierolomnosť nemôže mať prístup.“ Milánsky biskup Sv. Ambróz, ktorý výrazne prispel k obráteniu sv. Augustína, povedal: „Kde je Peter, tam je Cirkev.“ Inými slovami: „Kde je pápež, tam je Cirkev.“ Myslíte, že sv. Ambróz viac miloval pápeža ako Božie Slovo – Krista? Rozhodne nie, ale predsa konštatoval, že základ Cirkvi je na pápežovi. Keď na koncile v Chalcedóne v roku 451 konciloví otcovia zobrali na vedomie list pápeža sv. Leva I., jednohlasne zvolali: „Peter prehovoril ústami Leva.“
    Viva Cristo Rey!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: