Na Pochodu pro život 2014

Ukončení pochodu u sv. Václava. Zleva: 1) apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko 2) P. Pavel Maria Mayer OP 3) Mons. Andreas Laun OSFS, pomocný biskup salcburský 4) P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat želivského kláštera

Letošní národní Pochod pro život navštívilo něco okolo 3 tisíc lidí. Předcházela mu panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“ a hned tři mše svaté: hlavní celebroval u sv. Jiljí kardinál Duka, další římskokatolickou bohoslužbu celebroval u Jezulátka Mons. Andreas Laun OSFS a poslední, řeckokatolickou, celebroval u sv. Klimenta exarcha Hučko. A jak jsem to všechno viděl já?

Jelikož z Budějovic do Prahy je cesta dlouhá a já jsem se chtěl zúčastnit celého programu, nezbylo mi než vstávat už ve 3:30, abych se stihl vypravit a chytil vlak ve 4:57. Cesta proběhla bez problémů a bez potíží se mi podařilo nalézt i místo debaty v dominikánském klášteře. Čekání jsem zkrátil nejdříve tím, že jsem organizátorům pomohl s několika maličkostmi, a posléze diskusemi s ostatními čekajícími, kterým dominovala především dvě témata: zdravá výživa a biskup Bezák. Obávám se ale, že mé stravovací návyky i vysoce negativní názor na odvolaného arcibiskupa zůstaly nepoznamenány.

Panelovou diskusi (či spíše sérii krátkých přednášek) zahájila na výzvu moderátorky Zdeňky Rybové poslankyně Nina Nováková (TOP 09). Ta se coby expertka na školství soustředila především na otázku předškolní i školní výchovy, na otázku zákona o výhradě svědomí, o jehož schválení se hodlá zasadit, a na etickou výchovu, kterou by chtěla zavést. Upřímně řečeno –  v posledním bodě mne nepřesvědčila, jednak mé námitky proti myšlence, že podpora etické výchovy něčemu pomůže, stále trvají (vizte ZDE), jednak podle mne nestačí, když je dětem vštípena alespoň „nějaká morálka“ a „nějaká spiritualita“ – je třeba, aby to byla morálka a spiritualita katolická. Pokud jde o výhradu svědomí, v závěrečné diskusi vystoupila z publika MUDr. Xenie Preiningerová a upozornila paní poslankyni  (mimo jiné) na přetrvávající praxi diskriminace pro-life lékařů při přijímání do zaměstnání, kdy gynekologická oddělení vyloženě odmítají přijímat lékaře, kteří odmítají podíl na potratech. Paní poslankyně slíbila, že se tím bude zabývat, nicméně není v této věci příliš optimistická.

Jako druhý vystoupil novinář Matyáš Zrno, který mluvil o médiích, novinářích a (především) o problémech, které potkají novináře, který by chtěl častěji (a správně) psát o bioetických tématech. Vyzval přitom posluchače, aby pochvaly za psaní takových článků neposílali jen konkrétnímu novináři, ale i šéfredaktorovi.

Následovalo vystoupení psychoterapeutky Illony Burdové, která mluvila o postabortivním syndromu, antikoncepci, výchově a (ne)zralosti mladých lidí a uzavřela s tím, že jediný možný způsob nápravy vede přes návrat ke křesťanským hodnotám a daní Boha na první místo.

Po promluvil provinciál P. Bogdan Sikora OFM Conv., který se zabýval problémem evangelizace a žití křesťanů v pohanském světě a médiích a vzájemného ovlivňování těchto světů. O tom jak lidem sdělovat víru a přivádět je k ní, aniž by člověk dělal se světem příliš velké kompromisy a ztrácel svou vlastní víru. O tom, jak je důležité zabránit mainstreamu pronikat do našich myslí a jak je nutné mluvit v médiích pravdivě a jednoznačně.

Další byl na řadě filosof Jiří Fuchs, který řekl, že šance na změnu stávající situace jsou velmi malé, neboť poznání, že potrat je vražda a je nepřípustný, protože už zygota je člověk, není otázkou empirických věd, ale filosofie, a stojí na přirozeném zákoně a lidské přirozenosti, jejichž existenci však novodobá filosofie kategoricky odmítá.

Následovala přakladatelka Alena Povolná, která mluvila o nutnosti změnit argumentaci a místo poukazování na Božské zákazy ukazovat na fakta plynoucí z přirozené filosofie a lidské přirozenosti, na postoje založené na zdravém rozumu a intuitivních chápání Boha. A hlavně se nemáme bát mluvit, nabízet knížky a názory, ozvat se a zavolat do televize či rádia…

Závěrečné vystoupení pak padlo na Radima Ucháče, který se označil za optimistu. Dále prohlásil, že rozum sám nás nemůže spasit. Že rozumové důvody jsou důležité pro podepření už vytvořeného postoje, ale že obvykle tu hlavní roli při aktivaci a utváření postoje hrají (po)city. Lidi je proto třeba probudit, aby se začali ptát a hledat pravdu. Poukázal též na to, že moc médií rychle taje, protože média jednak přehnala svoji snahu manipulovta s lidmi a ti jim přestali věřit, jednak musí čelit konkurenci internetu a internetových médií.

Po debatě jsem pomalu zamířil ke svatému Klimentovi, jelikož řeckokatolické bohoslužby mi připadly jako přijatelnější možnost než NOM. Přišla na ně asi stovka lidí, z toho asi 70 římských katolíků, kteří jim dali stejně jako já přednost před NOMem. Bohužel i řeckokatolická bohoslužba byla zklamáním, protože se ukázala těžce NOMizovaná – v češtině a s několika „modernizujícími vylepšeními“. Litoval jsem chudáka diakona (či jak se ta jeho funkce jmenuje), který zjevně nebyl na českojazyčné provedení zvyklý a oblažoval nás zajímavou kombinací českých a staroslověnských slov a vět, přičemž některé z českých byli patrně ad hoc překladem, protože neodpovídaly textům, které jsme přede mší dostali.

Pochopil jsem tedy, proč se poměrně vysoké procento tradičních katolíků rozhodlo na žádnou mši nejít a spokojit se jen s návštěvou pochodu –  pokud tedy vůbec přišli. Nebyl jsem jediný zklamaný a několik pravidelnějších římsko- i řecko- katolických návštěvníků kostela se mi dokonce po mši za tento zážitek vpodstatě omlouvalo. Je opravdu škoda, že na místo NOMu pro cizince nebyla sloužena tridentská liturgie, koneckonců tradičních katolíků chodí na pochod patrně více než cizinců a řeckokatolíků dohromady a tridentská mše je už ze své podstaty vhodná i jako mezinárodní.

Po mši se pak vyrazilo na Mariánské náměstí, kde nás čekala dlouhá série zdravic a miniprojevů. Až příliš dlouhá – jak názorně ukazovala rostoucí únava zejména dětských posluchačů. Oceňuji sice osobní podporu pochodu ze strany TOPáckých a lidoveckých poslanců (v druhém případě včetně vicepremiéra Bělobrádka), jakož i dalších politiků a organizací, ale věřím, že by pochopili, že vyjmenování každé(ho) z nich a pozdravný projev každé(ho) druhé(ho) z nich představuje pro celý pochod nevelkou a vpodstatě zbytečnou zátěž. Pak už pochod vyrazil.

Zaznamenal jsem stížnosti na příliš pouťovitý charakter pochodu, na balónky a popovou hudbu. No, mně osobně balónky zas až tak nevadí a pokud jde o hudbu – jistě, dal bych přednost docela jiné hudbě, ale mám pocit, že gregoriánský chorál se k akcím tohoto charakteru patrně zas až tak nehodí… U koně následovalo vystoupení několika církevních představitelů, včetně velmi dobrého projevu biskupa Launa, který krásně a jasně vysvětlil, proč není možné akceptovat ani potraty eugenické a potraty po znásilnění. Závěrečné požehnání pronesl biskup Hučko. Na pochodu jsem kromě těchto dvou biskupů viděl rovněž biskupa Františka Lobkowicze – nevím, jestli šel celý pochod, ale určitě byl na Mariánském náměstí.

Ignác Pospíšil

 Dodatky:

Televizní reportáže:

TV Prima (od 17:46), TV Barrandov (od 6:46)

Galerie fotografií:

Fotoreportáž Kateřiny Kubíkové

Fotoreportáž Alese Nahleho (Facebook)

Fotoreportáž Jakuba Valenty (Facebook)

Fotoreportáž PavlaFSSPX (Rajče)

Fotoreportáž z Dukovy pontifikální bohoslužby (Facebook)

MKD pomáhali na pochodu pro život (Facebook)

Winnifredovy fotky (Rajče)

Pozornosti hodné články, stránky a texty:

Oficiální stránky pochodu

Prohlášení Pochodu pro život 2014

Tisková zpráva HPŽ ČR

Dominik Duka: Evropě chybí prorodinná politika

František Schildberger: Na Pochodu pro život

Národní Pochod pro život prošel centrem Prahy

Sobotní Pochod pro život demonstroval touhu po zachování kultury života

 

 

13 reakcí na Na Pochodu pro život 2014

  1. Roman napsal:

    Diakon tam nebyl žádný .Jen Mgr.Sosnovec a ten Bohu díky nic nedělal.

  2. Hamish napsal:

    Já bych tu absenci tradiční mše svaté shrnul lapidárně, ale nebudu vulgární. Výjimečně.
    Mrzelo mne to docela dost, že se letos Pražáci nepochlapili a mši svatou nezorganizovali. Nevím, jak svatý Gabriel, ale u Jezulátka to vloni bylo bez problémů.

  3. Petr napsal:

    Rozhodne souhlasim s nazorem, ze doprovodna hudba byla velmi nevhodna..

    Hnuti Pro zivot proste nemuze slouzit dvema panum. Budto se s z Pochodu stane happening a oslava zivota, nebude vadit zadna hudba a bude platit tvrzeni, ze nejvetsi dar cloveku je dite, nebo bude Pochod zameren na Pravdu a Cil kazdeho cloveka, kdy je pak zameren jako kajici „pout“, kdy se ucastnici modli ruzenec, nosi bile krize znacici zabite deti. A bude tvrdit, ze nejvetsi dar cloveka je vira.

    Ja se budu jiz ucastnit jen toho druheho, drahe Prolife.cz!!

    • honzah napsal:

      Doprovodná hudba byla nějaká smyčka či co? Nic extra, ale dalo se to přežít.

      Vysilující byla nekonečná řada zdravic na Mariánském náměstí. Člověk z toho měl dojem, že každý druhý účastník je předsedou nějakého spolku :-)

    • MichalD napsal:

      To jste vystihl úplně přesně, díky.

  4. Pan Contras napsal:

    Z pana Ucháče se stává politk. Ano, již Onkel Adolf objevil a zneužil! fakt, že dav se řídí emocemi a na ty je třeba u davu hrát, třeba i vyvolávání hysterických vášní správným směrem a pro dobrou věc. Je třeba s tím zacházet opatrně, ale takováto manipulace davem je užitečná. Když to nebudeme dělat my, budou to dělat Oni.

    • VlaM napsal:

      Nuže ano, buďme zmítáni city a pocity, ale pak se nedivme. Když slyším takové věci jako že že „rozum sám nás nemůže spasit“, tak to čtu jako výzvu k odmítnutí a zahození rozumu, jen se to řečníkovi nechce tak napřímo říct. No a ještě mi tu někde chybí vůle. Asi už fakt žádnou nemáme?

  5. Bohumil Šourek napsal:

    Preferuji spíše tichý pochod. Hudba mě rušila. Tichý pochod s transparenty a kříži je mnohem účinnější. Ticho občas řve mnohem více než jakýkoliv hluk.

  6. honzah napsal:

    Mě se to líbilo, ale byl jsem poprvé, takže nemám srovnání.

    Podle mě nejde o striktně katolické téma, takže udělat z toho čistou kající pouť nepovede k zasažení dostatečně velkého vzorku obyvatelstva.

    Otázka je, proč Slováci měli 80 tisíc lidí a my jen 3 tisíce, co by se dalo zařídit podle jejich vzoru, aby také byla vyšší účast.

    Pozitivně hodnotím zejména rozhovor s otcem Sikorou a poté s jedním tradicionalistou – otcem 10 dětí. Ten mě docela školil na téma, jak si zachovat rovnou páteř a naději, když se zdá téměr vše ztraceno (příklady: šířící se mor juvenilní justice, zednářské ideály napříč společností), jaká je k tomu opora v Bibli.

    Jinak jsem docela dostal do úzkých dva ,,tolerantní katolíky´´. Jejich potíže s formální logikou jsou velké.

  7. Sr. Radomír Malý napsal:

    Nalézám v koentářích, které tady čtu, příliš mnoho kritiky. Jistě se leckomu nemusí něco líbit, třebas i oprávněně, ale ocenil někdo tu úžasnou, řekl bych nadlidskou organizační práci pana mgr. Ucháče, pí ing. Rybové a jejich týmu? Myslíte snad, že to je maličkost? Mně osobně nevadily ani ty balónky, ani ta hudba, i když osobně bych dal přednost hudbě vážnější, decentnější, případně žádné, nicméně to je nepodstatný detail ve srovnání s tím, že tandému Ucháč-Rybová se podařilo zvýšit počet účastníků Pochodu pro život, jichž bylo ještě na přelomu tisíciletí nějakých 200, na dnešní 3 tisíce. Velmi bych rád, aby toto i kritikové náležitě ocenili a vyslovili organizátorům „Pán Bůh zaplať!“ Podle katolické morálky jsme zavázáni – aspoň tak jsem se to učil při studiu teologie – že máme nejprve předtím, než začneme s kritikou, ocenit a vyzvednout to dobré a záslužné u kritizovaného. A já myslím, že každý, kdo uvažuje objektivně, najde na letošním Pochodu pro život mnohonásobně víc přínosů než nedostatků.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: