První „pouť Odporu“ v Čechách

Korouhev

Korouhev s Kristem Králem

Dnes, tj. 10. května 2014, se v jihočeské Lužnici konala pouť ke sv. Janu Nepomuckému, kterou vedl P. Martin Fuchs, který do své rezignace v prosinci 2013 působil v řadách Kněžského bratrstva sv. Pia X. v Rakousku (na stránkách internetového časopisu REX! můžete nalézt rezignační dopis otce Fuchse i rozhovor s ním). P. Fuchs i po své rezignaci působí v Rakousku poblíž českých hranic při soukromé kapli v Aigenu, která byla dříve propůjčována kněžím FSSPX.

Je to patrně vůbec první případ, kdy se v České republice konala pouť vedená někým z tzv. „kněží Odporu“ – tj. kněží, kteří odešli nebo byli odejiti z FSSPX kvůli nesouhlasu s jeho současným směřováním ve vztazích s Římem a v pastorační praxi. Rovněž je to patrně první případ, kdy „kněz Odporu“ celebroval na území ČR Mši svatou. Poutě se zúčastnilo na 30 lidí.

Program zahájilo krátce po desáté požehnání korouhve, pak pouť okolo Lužnice se zastavením a pobožností u sochy sv. Jana Nepomuckého s modlitbami litanií a růžence a zpěvy latinských písní, následně pak Mše svatá v kostele sv. Jana Nepomuckého. Po Mši ještě následoval oběd a přátelské popovídání účastníků, mimo jiné i o krizi v současné pozemské církvi a v FSSPX.

Vzhledem k úspěšnému průběhu lze předpokládat, že takováto akce zde byla sice poprvé, ale rozhodně ne naposled.

Ignác Pospíšil

Advertisements

64 Responses to První „pouť Odporu“ v Čechách

  1. F.K.Ladislav napsal:

    No konečně! Ale příště by to chtělo oznámit dopředu.

  2. servant napsal:

    Ještě jednou díky všem za účast a za příjemnou atmosféru. P. Fuchs je skutečně kněz hodný svého jména. Vše se nakonec vydařilo lépe, než by kdo očekával!

    Akce „Odporu“ to byla zcela jistě první a doufejme, že ne poslední. Po této zkušenosti bude jistě příště oznámena širší obci věřících.

    Pozdravy všem zúčastněným!

    • Pan Contras napsal:

      Ona nemůže být s podrobnostmi oznámena předem, aby někdo nezvedl telefon např. …

      Je třeba si uvědomit, že Fellay se sešel s jeho skromností a návštěva byla srdečná, tudíž žijeme v těžkých časech, a je třeba se chránit před nepřáteli a jejich fízly.

  3. Jan Čáka napsal:

    Tohle určitě mohlo být zajímavé.Žádnou pozvánku sem nikde neviděl tak jsem se toho nemohl zůčastnit.No nemůžou být všichni všude a dopodrobna si nastudovat tuhle tématiku také není jednoduché.Je hrozný že když si nastuduji nějaké téma tak se mě kromě znalců na to nikdo neptá.
    Každopádně mám zájem nějakou takovou pouť vyzkoušet.

  4. antal89 napsal:

    Taková první velká akce a já se o ní dozvím až post temopore! To jsou ale lidi! :/

  5. servant napsal:

    Pořadatelé se všem omlouvají, ale jak píše Pan Contras, byla tu opodstatněná obava, že někdo zvedne telefon a zavolá na obecní úřad, aby akci zhatil. Pro příště víme, že je nás dost a že jsme schopni akci uspořádat i mimo kostelíček – třebas i na zahradě..

    Každopádně všem zúčastněným také díky za štědré donace. Pater Fuchs neodjížděl s prázdnou…i když nám ty donace skoro vyčítal. Skromný kněz, služebník Našeho Pána..
    A díky i tomuto blogu za veškerou podporu.. :-)

  6. Jiří Emmer napsal:

    Taky bych se rád účastnil, kdybych se o tom ovšem dozvěděl. Dokonce jsem měl i čas, což se moc často nestává a navíc to mám za rohem…

    Ještě by mě zajímalo: ten kostel patří obci? Vím, že se o něj po duchovní stránce stará P. David Henzl z Třeboně, zrovna příští sobotu tam mají pouť :-) Ale něco mi říká, že se to stejně lidi ze vsi dozvěděli, pochybuju, že by někdo přehlídl procesí a kdyby někdo měl potřebu to zhatit, tak to určitě udělá…

    No každopádně když se příště bude konat něco podobného, tak budu moc rád, když mi dáte vědět, můžu pomoct i s muzikou (nebo udělat komplet, pokud bude třeba).

    • Pan Contras napsal:

      Hlavně žádné poučené interpretace a kreace. Nemůžu si pomoci, ale je to jen jeden z postmoderních špásů stejně jako provozování tradiční liturgie čistě z těchto pohnutek.

      • Jiří Emmer napsal:

        Pan Contras: Buď já nevím, o čem mluvíte, nebo to nevíte ani sám. Pokud tomu mám rozumět tak, že poučená interpretace barokní hudby je postmoderní špás, tak vězte, že tento postmoderní špás je založen na studiu starých nástrojů a spisů o tom, jak se na ně má hrát, jak nakládat s ozdobami, stejně jako spisy o hudbě obecně. Je to teda způsob, jak se přiblížit tomu, jak ta hudba znít měla a nechápu, jak kdokoliv, kdo má hudební sluch a aspoň půlku mozku, může preferovat styl, kterým se u nás tato hudba hrála třeba za Venhody (dej mu Pán věčné nebe…)

        Stejně jako zpěv gregoriánského chorálu z neum. Ty vychází z dlouholetého pečlivého studia benediktinů ze Solesmes a to zase vychází ze studia pramenů GCH kolem desátého století, tedy doby, kdy GCH byl v největším rozkvětu a rozmachu. A začali už dávno před naším oblíbeným 2. vatikánským koncilem.

        Možná by bylo fajn vědět, co kritizuji…

        Jinak moje důvody k preferování tradiční liturgie jsou čistě teologické – úcta k Eucharistii, úcta vůbec k úkonu oběti, větši důraz na konání in persona Christi… To je na dlouho, ale rozhodně ne z důvodu, že je to skanzen pro starou muziku…

      • Amadeus napsal:

        Souhlasím, lepší ticho nebo zpěv a capella. Jen si nepouštějte pana Emmera a jeho partu k hudbě. To je spíš pak osobni prosazování a koncert než důstojný obřad. Vlastní zkušenost!
        Pak se jedná o barokní špásování. A vím co mluvím. A na poučování je pan Emmer, jak vidím, kadet. Už z toho článečku vám musí byt jasné, že nic by nebylo podle vás, ale podle něj.
        Jinak vašemu počínání pane Pospíšile přeji hodně štěstí, ať je víc podobných setkání s Kristem. Všichni to potřebujeme.
        Amadeus

      • cinicius napsal:

        1) Já to neorganizoval. Byl jsem pouze návštěvník a to ještě napůl jako novinář… Hlavním organizátorem byl pan Staněk.

        2) Pokud jde o literáty, nemyslím si, že jejich cílem je osobní prosazování a koncert, nebo že by jejich angažmá bylo na úkor důstojnosti obřadu. Naopak podporuji stav, kdy věřící zpívají jenom něco a něco (či dokonce skoro všechno) zpívá sbor. Smyslem liturgické a kostelní hudby je okrášlení Mše a podpora jejího ducha, ne přinucení všech zpívat, i když to neumí či zrovna chraptí, i když potřebují spíše čas a prostor na rozjímání a vnitřní soustředění, v čemž by jim byla aktivní pěvecká účast jen na překážku. Nemám sice rád ty zpívané mše, kde rozličné české texty nahrazují Credo, Agnus Dei, Glorie etc. (ano, i to literáti dělají, nicméně říkám, že se mi to nelíbí, ne že je to nutně špatně), ale nemám nic proti tomu (a moc se mi líbí), když se při Kyrie, Credo a Gloria prostřídávají zpěvák či sbor s věřícími a když při mši zpívají a hrají složité písně či zpívají traktus profesionální či odborní hudebníci. Neuznávám totiž představu, že aktivní účast lidu = zpěv lidu či (jak vidíme u NOMu – čtení lidu, přímluvy lidu). Naopak vidím, že takovéto nucené a nepatřičné aktivizace jsou často v rozporu s řádnou účastí na Mši svaté a někdy i s její důstojností.

      • Pan Contras napsal:

        Děkuji za kvalifikované poučení. Jsem přece simplicistní blb, který neví co kritizuje, že.

        Vzhledem k tomu, že poučených interpetů znám dost, vím taky o čem mluvím: o postmoderním špásu bez vnitřního obsahu. Svého času jsem do toho byl taky velmi nadšen, dnes jsem ta toho Venhodu vděčný.

      • Jiří Emmer napsal:

        @Amadeus
        Očividně jsme vás něčím naštvali. Každopádně házením špíny na internetu pod nic neříkající přezdívkou se nic nevyřeší, akorát se jitří emoce. Já bych se každopádně rád dozvěděl, kde jsme udělali chybu.

        Můžete nám teda popsat svojí vlastní zkušenost se mnou a mojí „partou“? Kde to bylo, kdy, co jsme dělali tak špatně? A můžete jako dospělý člověk, který se nestydí za svoje názory, uvést i svoje celé jméno? Já zde také pod ním vystupuji.

        Já si totiž neuvědomuji, že bych dělal cokoliv z toho, z čeho mě tu obviňujete a už vůbec ne úmyslně! V podstatě se ztotožňuji s tím, co napsal Ignác.

      • Jiří Emmer napsal:

        @Pan Contras
        Ještě tady od Vás nezazněl jediný argument ve prospěch Vašeho tvrzení. Tím pádem nemohu jinak, než Vás považovat za to, čím jste se tak trefně označil. Každopádně po uvedení jakéhokoliv objektivního argumentu svůj názor rád přehodnotím. Ostatně pokud stojíte o slušnou diskusi na úrovni, bylo by vhodné zde uvést svoje plné jméno.

        Jinak na adresu „postmoderního špásu bez vnitřního obsahu“ můžu uvést jen jediné: poučená interpretace se v zásadě nezabývá obsahem, ale provedením, tedy artikulací, frázováním, u varhan také třeba registrací, provedením ozdob… Obsah je záležitost analýzy textu, a to jak hudebního, tak i slovního, v případě vokálních děl. A jako takový je do značné míry nezávislý na interpretaci, protože to není tak, že interpretace ovlivňuje obsah, ale přesně obráceně. Pořád si myslím, že nevíte, o čem mluvíte.

        Také byste mohl uvést, jestli Vám vadí poučená interpretace barokní/renesanční hudby, nebo dokonce interpretace gregoriánského chorálu podle neumatické notace ze starých rukopisů ze St. Gallen a Laon… Aspoň bych měl představu o tom, jestli Vám vadí něco konkrétního, třeba i velmi oprávněně, nebo máte potřebu jenom trollovat…

      • Pan Contras napsal:

        Protože jsou lidi svině, pane Emmere, píšu jako Pan Contras, a své jméno vám zde sdělovat nebudu. Kdo mně zná, zná mně, ostatní to nepotřebují.

        1. JE: „poučená interpretace se v zásadě nezabývá obsahem, ale provedením“. No dyť to tady celou dobu melduju, tak je jim to jasné, že. A musím konstatovat, že celé toto hnutí je více méně slepá ulička a hlavně naprosto sterilní a neduchovní.

        Chrámová hudba má svá pravidla a má sloužit kultu. Kreace prakticky nevěřících, případně NOMáků provozujících v chrámech „duchovní“ hudbu jež se nezabývá obsahem, ale provedením, je prostě nepravdivá toť vše, i když je vysoce profesionální. A nejsem proti poučené interpretaci apriori, ale pouze v kostelích.

        Rád bych připoměl, že chorál není zpěv vycmrndlých buzerantů, či natřásajících se kohoutků, jistě víte, jak dal sv. Prokop pěkně na odiv zpívajícímu mnichu přes hubu, aby se nenatřásal a nepředváděl.

        2. Něco málo osobního. Stále více rozumím tomu, ač jsem léta na varhany hrál, než mně Egypt (KHS) vykopl, a umělecký svět sociálně zlikvidoval, proč jsou na východě zakázány. Ačkoliv to je hezký nástroj, viděl jsem příliš postosobností kůrových (někteří hrát uměli, jiné ne), abych si udělal závěr a před umělci utíkal.

        3. Zcela věcně:

        a) Taneční rytmy nemají v kostele co dělat. Oba např. víme a něco jsem si od vás poslechl, že Michna mnohdy na taneční rytmy psal a má-li být provozován a mám ho rád, pak je Venhodova interpretace sice nepoučená, ale daleko více zpravidla odpovídá liturgickým pravidlům pro chrámovou hudbu.
        Srovnejme např. Venhodou nahrané Prosíme tě o růžičko, s novějšími intepretacemi na způsob naurotického třasáku.

        Poučená intepretace je až příliš podobná kytarovým odrhovačkám z Hosany. Trendy zesvětštění liturgie tu totiž byly vždy, ne až po DVK a vždy bylo třeba je korigovat.

        b) K chorálu mám toliko to, že nejde ani tak o archeologii, ale měl by to být skutečně liturgický zpěv, nikoliv vycmrndlost pro snoby např. u Salvátora. Proč jen jen těm různým interpretům tak cizí tradice, a lnou k Halíkovi? Protože to co dělají není katolické a vůbec nejde o kult Boží.

      • Pan Contras napsal:

        Aby nedošlo k nedorozumění, za sloupou uličku zamozřejmě nemyslím Odpor, ale hnutí za poučenou interpretaci.

      • Jiří Emmer napsal:

        @Pan Contras
        Děkuji za věcnou a obsažnou odpověď.

        Když jsem psal o tom, že poučená interpretace se nezabývá obsahem, možná jsem měl dodat, že obsahem se zabývá každý poctivý muzikant. Je naprosto nezbytné vědět, proč byla skladba/píseň napsána, k jaké příležitosti sloužila, kdo ji asi mohl hrát a z toho všeho se nám pak ukáže obsah, neboli co tím chtěl básník/skladatel říct. Proto je třeba důležité, aby se v kostele nehrály skladby, které pro mši svatou nebo jinou pobožnost nebyly složeny, protože jakkoliv poctivý způsob přednesu zvolím, vždycky z toho vznikne něco jiného, než liturgická skladba.

        Takže to, že prováděná skladba nemá obsah, není chyba interpretace, ale muzikanta. A podle mě někdo, kdo neumí najít a vyjádřit obsah skladby nebo písně, se nemůže nazývat profesionálem, bez ohledu na typ a počet vystudovaných škol.

        Myslím si, že je důležité si vyjasnit pojmy, nebo dojde k situaci, kdy s vaničkou vylejeme i dítě. Poučená interpretace není módní výstřelek, ale výsledek bádání se zcela logickým požadavkem – přiblížit se k původnímu stylu a určení dané hudby. Jako takový je důležitou pomůckou, ale ne cílem. Je pouze prostředkem, který nám pomůže vyjádřit původní myšlenku a účel skladby.

        Škoda, že o neumatickém přednesu gregoriánského chorálu nic nevíte. Bylo by fajn si někdy sednout ke Graduale triplex, projít si texty a jejich melodie, podívat se, jaká slova jsou zvýrazněná melismaty a jakým způsobem. Chce to samozřejmě ovládat neumatický zápis. Dokud tohle neuděláte, nemáte nárok tento způsob přednesu, s největší pravděpodobností originální, nijak odsuzovat. Opět se zde dopouštíte logické chyby – používáte argument ad hominem (sv. Prokop) jako argument proti celé intepretaci. Chyba není ve studiu a interpretaci chorálu, ale v osobě toho jednoho mnicha, který místo toho, aby dával na odiv krásu GCH, dával na odiv krásu svého hlasu…

        Což je mimochodem argument, který se zde nese jako zlatá nit celým Vaším příspěvkem. Bohužel hudbu zpívají lidé, muzikanti. Že je mezi nimi spousta pitomců, o tom asi žádný spor nebude. Nerad bych ale, aby kdokoliv shazoval dobrý způsob interpretace jen proto, že ho používají egoističtí pitomci a ještě třeba na Halíkových bohoslužbách…

        Jinak díky za reakci!

      • Pan Contras napsal:

        Jednak bych chtěl Ignácovi poděkovat, že to náglovské svinstvo smazal, a jednak odpovím panu Emmerovi:

        Je to prosté pane Emmer, mám rovněž hudební vzdělání, skládal jsem církevní hudbu ba i provozoval, mnoho let hrál v různých kostelích na varhany, ale když jsem poznal, že NOM je nekatolická zvrácenost, přestal jsem se na tom podílet a dohrál, protože jsem dal přednost pravdě. Bůh mi k tomu pomohl tím, že se mnou modernisté vyběhli a já se jen chytil příležitosti, do té doby jsem hledal sílu a hnus z NOM topil v tvrdém alkoholu, byť s mírou. Že těm, kteří nedokázali odejít, nebo se jim nedostalo takové pomoci, ležím v žaludku, není můj problém. Každý má dostačující milost jednat pravdivě.

    • servant napsal:

      Kostel patří obci. Právě proto, že tam má být příští sobotu pouť, byla akce „v předvečer“.

      O lidi z obce nešlo. Šlo o to, aby někdo, kdo nám nepřeje, nezvedl telefon a na obci nevylíčil, že jsme ti „schizmatici“ a ještě ti radikální „williamsonovci“, jak se teď s oblibou říká.

      Pokud bude, dá-li Bůh, nějaké příště, je vítán každý tradiční katolík s dobrou vůlí, který nepřijde vyvolávat spory a je srozuměn s tím, že účastí na akci vyjadřuje také podporu katolickému hnutí „Odporu“ a nesouhlas s politikou současného vedení FSSPX.

      • F.K.Ladislav napsal:

        Chápu Vaše obavy, udavačství je náš národní sport, ale kostel patří obci a obec není náboženská instituce. Zastupitelům nemůže vadit, když se v kostele slouží mše, nehledě na to, že odemknout musel někdo z radnice nebo jí pověřený. Určitě tam běžně pořádají koncerty a nejen církevní hudby.
        Nedovedu si představit, že udělám v kostele ,,akci“ na zapřenou a budu přitom trnout strachem, že se to majitel doví a vyžene mě.

      • servant napsal:

        Nebyla to akce na zapřenou. Ale pokud někdo zavolá knězi místní farnosti a řekne, že tam budou ti „zlí schizmatici“ nebo nějaký podobný blábol a kněz potom zavolá starostce v podobném duchu, tak nějaké naše argumenty nikdo poslouchat nebude. Jasně jsme řekli, že jsme tradiční katolíci a že přijede kněz z Rakouska. Kdyby se ptal někdo na něco víc, odpověděli bychom mu.

        Rozhodně jsme netrnuli strachy, připraveni jsme byli na všechny varianty.

      • Jiří Emmer napsal:

        Díky za věcnou odpověď. Vzhledem k buňce FSSPX v nedalekých Štěpánovicích je to obava pravděpodobně oprávněná.

        Mně osobně je tedy taky mnohem sympatičtější linie zakladatele FSSPX, arcibiskupa Lefébvra, ve které dnes pokračuje asi jen biskup Williamson. Škoda, že za tím vším PR se zřádka skrývá pravda… Zatím se, co se katolické tradice týče, držím v „oficiálních vodách“, ale akci katolického hnutí „Odporu“ rád podpořím.

  7. ivka napsal:

    Deo gratias!

  8. Šebesta napsal:

    FSSPX už není jediné správné Bratrstvo, jak příznivci Odporu tvrdili před několika lety? A zakladatel je Lefebvre nebo Williamson? Nějak se v tom ztrácím… :-(

    • Hamish napsal:

      Trolové se zásadně co?
      Ano, nekrmí :)

    • Armin Cordianus napsal:

      @Šebesta :

      (ad primo) Nevím, co údajně tvrdili příznivci Odporu před několika lety.
      (ad secundo) Trochu slušnosti by bylo zapotřebí vzhledem k oslovování katolických biskupů či arcibiskupů.
      Zakladatel FSSPX je J. E. Msgr. Marcel František Lefebvre, ke kterému se hlásí i hnutí tzv. „Odporu“ (orig. „Résistance“).

      V celé kauze FSSPX vs. Résistance nejde o nic menšího než o katolickou Víru v její integrálnosti.

      Komentář Eleison : „Víra jako první“ (Víra na prvním místě, prvořadá)

      Nejde přece o to, že „hoši co spolu mluví“ ergo FSSPX projevují své animozity, nesnášenlivost a stalinistické způsoby* vzhledem k J. E. Msgr. Richardovi Nelsonovi Williamsonovi FSSPX, ke katolickým kněžím a věřícím a dokonce i ke řeholním řádům, spřáteleným s FSSPX. Nejde o osobní animozity, nepřátelství a „osobní spory“ (P. Luděk Čekavý FSSPX) jednotlivých osob, jak je to velmi často ze strany FSSPX prezentováno.

      Blog REX! :
      • Článek „S vírou si člověk nezahrává!“
      „Deklarace Odporu k 25. výročí biskupských svěcení

      _______________
      * například slovní hříčka : Menzingen [sídlo představeného FSSPX J. E. Msgr. Bernard Fellaye FSSPX] + Stalingrad = Menzingrad

  9. servant napsal:

    Před pár lety žádný „Odpor“ neexistoval. FSSPX pracovalo v intencích svého zakladatele, tj. arcibiskupa Lefebvra. Protože současné vedení činí kroky v rozporu s původním směřováním FSSPX, ozvala se proti tomu nezanedbatelná část kněží FSSPX a nezanedbatelná část věřících. Kdosi je pojmenoval jako „Odpor“, takže je to jen rozlišovací nálepka, nic víc. Biskup Williamson byl pro svou kritiku vedení z FSSPX vyloučen. Nic nezakládal a nic nevede. Nadále pracuje jako dřív a plní své kněžské a biskupské povinnosti.

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Když jsme před nějakou dobou napsal, že neústupnost v postojích FSSPX nutně lidsky povede do budoucna k rozdělení, vysmál jste se mi a označil mě za idiota. :-). Každé rozdělení prohlubuje krizi Církve, a pokud není ochota jej překonat, zjizvuje tvář Církve. :-( A tady jako by někteří diskutující spíše vyjadřovali uspokojení z probíhajícího vývoje.

      • servant napsal:

        Tak to si mě asi s někým pletete. V žádné diskuzi jsme nepoužil slovo idiot.

      • Hamish napsal:

        Obávám se, že jste poněkud nepochopil situaci.
        FSSPX naopak ustoupilo, pročež vzniklo hnutí Odporu – jedná se právě o odpůrce ustoupení podmínce, kterou vždy prosazoval abp. Lefebvre: Řím se musí vrátit ke katolické víře.
        Rozdělení je bolestivé a nikoho nebolí víc, než katolíka, který vidí, jak nehodní pastýři trhají Nevěstu na kusy. Se špatným papežem Františkem v čele a posledním přesvědčeným laikem na ocase.
        Láska, o níž mluvíte níže, jíž jsme povinováni především Pánu Bohu, je primárně zaměřena na Pravdu. Protože láska bez pravdy je faleš.

  10. jjstodola napsal:

    Stav nouze ve stavu nouze.

    • servant napsal:

      Nesmyslný bonmot.

      • jjstodola napsal:

        Díky za informaci. Ono to sice dává smysl zcela evidentní, ale proč Vás tím zatěžovat, že ano?

    • Hamish napsal:

      Nakolik je pro Neobratrstvo stav nouze, dokazuje bp Fellay svými výlety do Vatikánu.

      • jjstodola napsal:

        Stav nouze dal vzniknout Bratrstvu, jenže to se ocitlo rovněž ve stavu nouze, což dalo vzniknout hnutí Odporu. Jde tedy o nouzi uvnitř nouze.

      • Hamish napsal:

        Ale kdeže.
        Bratrstvo skutečně vzniklo jako řešení, pro stav nouze v Církvi. Jenže – v poslední době vidíme, že se jeho vedení chová, jako by snad pominul. Nakolik je to reálná představa, nechť každý posoudí sám. Odpoví-li však „ano, Řím opět nalez ztracenou katolickou víru“, možná by nebylo od věci navštívit exorcistu, nebo psychiatra.
        Stav nouze trvá a jediný, kdo si to asi ještě uvědomuje, jsou kněží Odporu a biskup Angličan, jehož právě proto z Bratrstva vyloučili (uvozovky?).
        Tahle výsměšná sofismata Tě nejsou hodna.

    • Armin Cordianus napsal:

      Prosím, Vy si spíše zaměťte před vlastím prahem – podívejte se na Vaši českou dominikánskou provincii, v jakém je rozkladu a na rušení dvou dominikánských klášterů, ve Znojmě a v Uherském Brodě.

    • cinicius napsal:

      Ale no tak… Podobně přihlouplé hraní se slovy není tak vzdělaného a chytrého člověka hodno.

      Fellayovci i tzv. hnutí Odporu vidí obojí jednu a tutéž nouzi, kterou viděl i arcibiskup Lefebvre a která se od jeho smrti ještě výrazně prohloubila. Jen se zjevně rozešli v názoru na to, jak je hluboká a jak je možné ji řešit. A nutno podotknout, že postoji arcibiskupa Lefebvra jsou zřejmě mnohem blíže ti druzí…

      A nepředstírej, že tu nouzi nevidíš, to vidí každý katolík, který otevře stránky Radia Vatikán a vidí nejen zprávy o blahořečení a svatořečení papežů velkého úpadku, ale takřka týden co týden čte informace o veřejných vystoupeních kardinálů (a to bohužel nejen těch řadových), která otevřeně zpochybňují základní body katolické víry a morálky a směřují věřící přímo na cestu do pekla. A papež, místo aby zasáhl a dotyčné suspendoval a exkomunikoval, tak je ještě veřejně chválí.

      A v mnoha farnostech to vidí i každý katolík, když přijde do kostela, v němž by nikdo od pohledu nepoznal katolický kostel, a účastní se obřadů, v nichž by nikdo od pohledu nepoznal katolickou mši (viz třeba kostel v Letohradu). Když jde je zpovědi ke knězi, co mu říká, že sex před svatbou vůbec není problém a namísto pokání posílá věřící na ryby či ke kadeřnici. Když se musí pořád znovu a znovu ptát, zda tahle mše, tahle svátost, je vůbec platná. Jestli vůbec může být platná.

    • servant napsal:

      ad jjs: Víte, je to nesmyslný bonmot. Nejsou totiž žádné dva stavy nouze. Prostě obecně vzato existuje stav nouze a existuje nezávisle na tom, zda jej současné vedení FSSPX svým jednáním de facto popírá nebo ne.

      Ano, vaše pozdější vysvětlení dává smysl, ale právě jen jako bonmot. Prostě stav nouze v Církvi je nebo není. Nemá to co dělat s tím, jak se momentálně chová FSSPX.

  11. Lenka napsal:

    v historii Církve vždy byli lidé, kteří se vyděsili ze stavu nouze a vždy následovalo štěpení a štěpení… a tak to chodí dodnes

    • Armin Cordianus napsal:

      @Lenka:

      J. E. arcibiskupa Marcela Františka Lefebvrea dělí od bludaře odpadlého mnicha Augustiniánského řádu co?

      Katolická Víra všech dob neboli katolická nauka.

      Ale to vy rádoby „konzervativci“ jako zde například Takypijus, J. J. Stodola III.OP, Vy a další zřejmě nikdy nepochopíte… Ach jo.

      • jjstodola napsal:

        Katolická Víra všech dob neboli katolická nauka.

        Jo, a víte to tak, že on to o sobě tvrdil, že ano. Tomu se říká kruhové zdůvodňování.

      • MichalD napsal:

        ad „víte to tak, že on to o sobě tvrdil“: ne, víme to podle obsahu toho, co učil, nikoliv, co tvrdil o sobě. Vzhledem k tomu, že Církev není gnostická sekta a že katolická nauka je veřejná, každý si s ní může srovnat slova J. E. Lefebvrea, zrovna tak jako i učení Lutherovo. To není žádný důkaz kruhem.

    • servant napsal:

      Pokud se bavíme o stavu nouze, pak ve vztahu k jurisdikci.

      Jinak si matně vzpomínám, že Náš Pán si klade otázku, zda najde ještě Víru až znovu přijde na zemi. Taktéž si vzpomínám na cosi o biblickém „zbytku“. Zbytek je to, co zbyde z nějakého většího celku, viďte? Dobrým vodítkem pro to, kdo se odštěpuje je věrnost neměnné nauce Církve.

    • Pan Contras napsal:

      Ale kdež inženýre, v dějinách Církve bylo dost lidí, kteří se děsili toho co Církev vždy a všudel věřila a konala a vymýšleli novoty a odštěpovali se, nejrozměrnější a „nejpovedenější“ ďáblovo dílo je v tomto smyslu Druhý vatikánský koncil.

  12. Jaroslav Klecanda napsal:

    Z této diskuze mě mrazí v zádech. Hájit pravdu je obtížné, ale odložit přitom lásku k těm, které považuji za pomýlené, znamená prohru vůči Kristovu evangeliu. I když si to vyargumentuji sebelépe. Třeba tím, že jsem zůstal posledním, kdo ještě hájí Pravdu.

    • Armin Cordianus napsal:

      Povědztě mi, pán Klecanda, čo si představujetě pod takým slovom „láska“?

      Jak zde již Hamish psal, láska bez pravdy je faleš.

      „Tak dokumenty II. Vatikana byly sepsany proto, aby se modernistum z „novej teológie“ a zednařum dostala do ruky mocná zbraň v boji proti trumfalnimu tradičnimu katolicizmu. A jedině pokoncilni papežove (včetně současnyho Františka) vyzbrojeny pokoncilnim učenim jsou schopný otočiť kormidlo dějin kupředu, zpátky ni krok!“

      :-) ale moc hořký humor :-(

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        :-) Kdyby jste mě neoslovoval parafrází výroku majora Terazkyho, nijak bych na Váš příspěvek nereagoval. :-). Ale když si to přejete, rád zareaguji. :-) Mou reakcí je podiv, že se na to ptáte, když jistě denně rozjímáte slova našeho Pána v evangeliích. :-). Citovat některé z nich se ani neodvažuji, jednak proto, že mě usvědčují z toho, jak velký jsem hříšník, jednak proto, že bych byl ve velikém pokušení z nich činit nástroj ke snaze být nad svým bližním, místo, abych je naplňoval. :-) Mou odpovědí je tedy přání: Láska, kterou dává náš Pán, ať naplňuje Vaše srdce a Vaši mysl. :-)

      • Michal napsal:

        Vztah pravdy a lásky je oboustranný, viz např. J. Ratzinger:
        Láska bez pravdy je slepá, pravda bez lásky je prázdná. Láska bez pravdy je pouhá sentimentalita, pravda bez lásky je sterilní.

      • Michal napsal:

        Ještě Edith Steinová:
        „Nepřijímejte nic jako pravdu, postrádá-li to lásku. A nepřijímejte nic jako lásku, postrádá-li to pravdu. Jedno bez druhého je ničivou lží.“

      • Hamish napsal:

        Akorát, že to není Terazky, ale kapitán Ořech, nicméně, detail.
        Ale i tak dík, protože jste se odpovědi vyhnul. Jako správný modernista, který se přímé odpovědi na přímou otázku vždycky vyhne.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý pane Hamishi, velmi Vám děkuji za Váš příspěvek. Jestli Vám moje odpověď připadá jako vyhýbání se, bohužel, s tím nejsem schopen nic udělat. :-) Dle svých nemnohých schopností jsem se výše snažil odpovědět, jak nejlépe jsem schopen, včetně vysvětlení téhož. :-)
        Velmi Vám ale děkuji za Váš příspěvek. Netuším sice, odkud mě znáte, když jsem zcela bezvýznamným člověkem, ale to je jedno. Prostě víte, že jsem modernistou, takže cokoliv bych napsal, stejně by bylo nulové, vždyť navěky propadnu peklu. Píši to já, abych Vám ušetřil námahu to o mě napsat. :-)
        Přeji Vám požehnané prožívání velikonoční doby. :-)

    • Ecclesiasticus napsal:

      Mne by spíš zajímalo, jestli komentář pana Klecandy nějak souvisí s tématem článku. Chce jím naznačit, že někdo nemá lásku? Kdo? Na základě čeho tak usuzuje? Proč to nenapíše přímo, když má potřebu to psát?
      Nebo dotyčného napomenul nejprve soukromě, jak žádá Náš Pán v Evangeliu, na které se odvolává?

    • Armin Cordianus napsal:

      @Jaroslav Klecanda:

      Z této diskuze mě mrazí v zádech. Hájit pravdu je obtížné, ale odložit přitom lásku k těm, které považuji za pomýlené, znamená prohru vůči Kristovu evangeliu.

      Jak Vy víte, že ti, kdo se snaží zde hájit Pravdu (s velkým počátečním písmenem), odložili přitom lásku? Mají snad žvatlat jako hlupáci stylem: „Milovaní katolíci – sestry, bratři, milé děti, stařenky a stařečci, vdovy a sirotci! Račte co nejrychleji odložiti všechny bludíčky a (o)mýlky, co pořád s velkou horlivostí zastávati ráčíte, abyste nepřišli do peklíčka!“ :-G Z toho je na blití…

      Vaše následující odpověď je vyhýbavá (Váš údiv není žádná konkrétní odpověď).

  13. Tomáš Eybl napsal:

    Laudetur Jesus Christus!

    V úvodu mého krátkého komentáře předesílám, že jakýkoliv anonymní dopis (i komentář v diskusi) jest projevem nekatolickým!

    Vyjadřuji PLNOU důvěru současnému vedení FSSPX, že nám katolíkům zodpovědně napomáhá v cestě ke spáse.
    Současně připomínám, že úkolem Církve je i misijní činnost. Kromě bratrstva nevím o jiné struktuře Církve, která by pravověrnou misijní činnost systematicky prováděla. Ale nevím, možná mi někdo podáte důkaz o tom, že „hnutí Odporu“ misijní činnost také vykonává, popřípadě podniká konkrétní kroky k jejímu zahájení.

    Ze všech článků „hnutí Odporu“, které jsem od minulé středy přečetl – a pravda, nebylo jich mnoho – na mně dýchá zaměřenost a řekl bych až posedlost proti Msgr. Felleyemu. Kolik z vás „odporáků“ kdy s biskupem Felleyem z očí do očí hovořilo?

    Zároveň si dokáži představit ďábla, jak se asi z tohoto nejnovějšího štěpení směje. Ano, rozdělovat věřící, narušovat jednotu Církve – to jeho úkol! A plní jej svědomitě.

    Zatím nejstřízlivější hodnocení nastalé situace jsem našel zde: http://monarchiacatholica.blog.cz/1312/resistence-biskup-williamson-a-byvali-knezi-fsspx-ma-hnuti-nejakou-budoucnost

    A ještě se vrátím k úvodní kritice – tento článek Ignáce Pospíšila byl prvním podepsaným článkem ze strany sympatisanta „hnutí Odporu“. To o lecčems vypovídá. Stejně jako oxymoron zvaný „tajná katolická pouť“.

    In Christo. Tomáš Eybl, Ostrava.

    • Hamish napsal:

      Anonymy? Kde vidíte anonymy? Najdete zde pouze pseudonymy. A pokud si vzpomínáte na postupy organisace jménem Sodalitium pianum, tak víte, ze na pseudonymech není nic nekatolickeho.
      Zbytek nekomentuji. Až příliš to připomíná „argumenty“ modernistu.

    • Armin Cordianus napsal:

      Otevřený dopis biskupa Williamsona biskupu Fellayovi k „vyloučení“ z FSSPX

      Londýn, 19. října 2012

      Vaše Excelence,

      děkuji za Váš dopis ze 4. října, v němž mi jménem generální rady a generální kapituly oznamujete své „zjištění“, „stanovisko“ a „rozhodnutí“, že již nepatřím do Bratrstva sv. Pia X. Důvody pro Vaše rozhodnutí vyloučit svého služebníka jsou, říkáte mi, následující: pokračoval ve vydávání „Komentářů Eleison“; útočil na čelní představitele Bratrstva; uplatňoval nezávislý apoštolát; propůjčil podporu bouřícím se kolegům; je formálně, zatvrzele a tvrdošíjně neposlušný; odloučil se od Bratrstva; již se nepodřizuje žádné autoritě.

      Nedají se všechny tyto důvody shrnout jako neposlušnost? Není pochyb, že v průběhu posledních dvanácti let Váš služebník řekl a udělal věci, které byly před Bohem nemístné a přehnané, myslím však, že by dostačovalo jednotlivě na ně poukázat, aby mohl ve vší pravdě a spravedlnosti učinit omluvu, která se žádá. Nepochybně se však shodneme, že základní problém nespočívá v těchto detailech, což by se dalo jedním slovem shrnout jako: neposlušnost.

      Ukažme si tedy ihned, jak mnohé více méně nepříjemné příkazy generálního představeného Váš služebník bez výjimky uposlechl. V roce 2003 opustil důležitý a plodný apoštolát ve Spojených státech, aby odešel do Argentiny. V roce 2009 opustil svůj post rektora semináře a odjel z Argentiny, aby tři a půl roku trouchnivěl v podkrovní místnosti v Londýně bez biskupských úkolů, protože mu byly odepřeny. V podstatě vše, co mu bylo ponecháno jako duchovní služba, byly každotýdenní „Komentáře Eleison“, jež odmítl přerušit [rozesílat], což představuje velký díl oné „neposlušnosti“, z níž je obviňován. A od roku 2009 pro představené Bratrstva začala „lovná sezóna“ diskreditovat a urážet jej dle své libosti a členové Bratrstva po celém světě byli jejich příkladem povzbuzováni činit totéž, pokud si to přáli. Váš služebník sotva reagoval a dával přednost mlčení před pohoršujícími konfrontacemi. Jeden by mohl zajít až tak daleko, že by řekl, že zatvrzele odmítal být neposlušný. Nechme to však být, protože toto není skutečným problémem.

      Kde se tedy nachází skutečný problém? Jako odpověď nechť je obviněnému dovoleno podat rychlý přehled historie Bratrstva, od nějž se údajně odděluje. Ústřední problém se totiž datuje daleko zpět.

      S počátkem Francouzské revoluce na konci 18. století se v mnoha dříve křesťanských státech začal etablovat Nový světový pořádek vymyšlený nepřáteli Církve, aby Boha odstavil od svého vlastního stvoření. Začal tím, že byl nahrazen starý řád, v němž trůn podpíral oltář, odlukou Církve od státu. Výsledkem bylo, že společnost se strukturovala zásadně odlišným způsobem a vytvářela Církvi vážné obtíže, protože stát, který byl napříště implicitně bezbožný, musel nakonec víru v Boha potírat vší svou silou. Byli to zajisté zednáři, kteří se pustili do nahrazování uctívání Boha uctíváním svobody, uctíváním, v němž je nestranný stát ve věcech náboženství pouhým nástrojem. Tak v moderní době započala vytrvalá válka mezi náboženstvím Boha hájeným katolickou Církví a náboženstvím člověka osvobozeného od Boha a svobodomyslného. Tato dvě náboženství jsou tak neslučitelná jako Bůh a ďábel. Musí dojít k volbě mezi katolicismem a liberalismem.

      Člověk však chce mít svůj koláč a sníst jej. Nechce si muset volit. Chce to oboje. A tak těsně po Francouzské revoluci vynalezl Félicité de Lamennais liberální katolicismus a od té chvíle se smiřování nesmiřitelných věcí v Církvi stalo běžným oběživem. Po 120 let dal Bůh ve své milosrdnosti své Církvi řadu papežů od Řehoře XVI. po Pia XII., kteří povětšinou viděli jasně a byli pevní, ale stále rostoucí počet laiků tíhnul k nezávislosti na Bohu a k materiálním potěšením, která liberální katolicismus činí mnohem přístupnějšími. Zkaženost se šířila, dokud nenakazila biskupy a kněze. V tomto bodě jim Bůh nakonec dovolil vybrat si takové papeže, jakým dávali přednost, jmenovitě papeže, kteří předstírali, že jsou katoličtí, ve skutečnosti však byli liberály, jejichž mluva mohla být pravicová, ale jejichž jednání je levicové, a kteří jsou charakterizováni svými rozpory, nejednoznačností, hegelovskou dialektikou, stručně řečeno svými lžmi. To je novocírkev Druhého vatikánského koncilu.

      Muselo to tak být. Jen snílek může smiřovat věci ve skutečnosti nesmiřitelné. Přesto Bůh, jak říká sv. Augustin, neopouští duše, které prvně nechtějí opustit Jeho, a tak přichází na pomoc malému zbytku duší, který není ochoten přidat se k tiché apostazi Druhého vatikánského koncilu. Pozvedá jistého arcibiskupa, aby vzdoroval zradě koncilních kněží. Tento arcibiskup respektuje realitu, nemá žádnou touhu smířit nesmiřitelné, odmítá snít a hovoří se srozumitelností, konzistentností a pravdou, která ovcím umožňuje rozpoznat hlas Božího Pastýře. Kněžské bratrstvo, které zakládá, aby formoval skutečné katolické kněze, začíná v malých poměrech, ale svým rezolutním odmítnutím koncilních omylů a jejich základu v liberálním katolicismu k sobě po celém světě přitahuje zbytek pravých katolíků a utváří v rámci Církve páteř celého hnutí, které bude vystupovat pod jménem tradicionalismu.

      Toto hnutí však nemohou snést kněží novocírkve, kteří zamýšlí nahradit katolicismus liberálním katolicismem. Podpořeni médii a vládami států dělají vše, co mohou, aby zdiskreditovali, zostudili a ostrakizovali statečného arcibiskupa. V roce 1976 jej Pavel VI. suspenduje „a divinis“, v roce 1988 jej Jan Pavel II. „exkomunikuje“. Je pro koncilní papeže vrcholně nepříjemný, protože jeho hlas pravdy má za účinek to, že vynáší na světlo jejich balík lží, a ohrožuje zradu, kterou hodlají provést. A navzdory tomu, že je pronásledován, navzdory tomu, že je „exkomunikován“, pevně se drží, stejně jako velké množství kněží Bratrstva.

      Taková věrnost pravdě obdrží od Boha tucet let vnitřního míru a vnějšího rozkvětu Bratrstva. V roce 1991 arcibiskup umírá, ale jeho dílo pokračuje dalších devět let, věrné antiliberálním zásadám, na nichž bylo zbudováno. Co tedy koncilní Římané učiní, aby odpor ukončili? Vymění bič za cukr.

      V roce 2000 velká pouť Bratrstva do Říma v Jubilejním roce demonstruje v bazilikách a ulicích sílu Bratrstva. Na Římany to navzdory sobě samým činí dojem. Kardinál zve čtyři biskupy Bratrstva k opulentnímu obědu ve své rezidenci. Tři z nich přijímají. Okamžitě po tomto nanejvýš bratrském setkání se vztahy mezi Římem a Bratrstvem, které za posledních dvanáct let značně ochladly, znovu obnovují a s nimi začíná silný proces pokušení, jak by člověk řekl, za pomocí šarlatových knoflíků a mramorových vstupních hal.

      Kontakty jsou skutečně opět tak rychle vřelejší, že do konce roku jsou již mnozí kněží a laici Tradice znepokojeni kvůli smíření, které se mezi katolickou Tradicí a liberálním koncilem odehrává. Ke smíření v onu chvíli nedochází, ale jazyk v ústředí Bratrstva v Menzingenu se začíná měnit a během dvanácti nadcházejících let se bude prezentovat jako stále méně nepřátelsky naladěný vůči Římu a stále otevřenější k novocírkvi, jejím médiím a jejich světu. A zatímco se ve vedení Bratrstva dláždí cesta pro smíření nesmiřitelného, tak se mezi kněžími a laiky postoj vůči koncilním papežům a Církvi, vůči všemu světskému a liberálnímu stává stále více příznivým. Konec konců, je moderní svět, který nás obklopuje opravdu tak špatný, jak se líčí?

      Tento postup liberalismu v rámci Bratrstva, jehož si všímá menšina kněží a laiků, patrně však nikoliv velká většina, se stal zjevným mnoha dalším na jaře tohoto roku, když se následně na jaře 2011 po neúspěchu věroučných rozhovorů, které měly sblížit tradiční nauky a koncil, dosavadní katolická politika Bratrstva „žádná praktická dohoda bez věroučné shody“ přes noc změnila na liberální politiku „žádná věroučná shoda, tedy praktická dohoda“. A uprostřed dubna generální představený jako základ pro praktickou dohodu nabídnul Římu dvojznačný text, který byl otevřeně příznivě nakloněn „hermeneutice kontinuity“, což je oblíbený recept Benedikta XVI. ke smíření právě koncilu s Tradicí! „Potřebujeme nový způsob myšlení,“ řekl generální představený v květnu na setkání s kněžími Rakouského distriktu Bratrstva. Jinak řečeno, vedoucí osobnost Bratrstva založeného v roce 1970, aby vzdorovalo novotám koncilu, navrhovala jeho smíření s koncilem. Dnes je Bratrstvo smířlivé. Zítra bude zcela koncilní!

      Je těžko uvěřit, že arcibiskupův základ mohl být přiveden k tomu, aby dal do závorky zásady, na nichž byl založen, ale taková už je vábivá moc fantazií našeho bezbožného světa, modernistického a liberálního. Bez ohledu na to realita nepodléhá fantaziím a část reality tvoří to, že člověk nemůže zrušit zásady zakladatele, aniž by zrušil jeho základ. Zakladatel má zvláštní milosti, které žádný z jeho nástupců nemá. Jak vykřiknul Padre Pio, když představení jeho kongregace začínali „obnovovat“ jeho kongregaci v souladu s novým způsobem myšlení koncilu, který právě skončil: „Co to děláte se Zakladatelem?“ Generální představený Bratrstva, generální rada a generální kapitula si mohou ponechat arcibiskupa Lefebvra jako viditelného maskota, to však nepomůže, jestliže se všichni podílí na novém způsobu myšlení, který pomíjí zásadní důvody, kvůli nimž Bratrstvo založil. Jakkoliv dobré proto jejich záměry mohou být, vedou Bratrstvo ke zkáze skrze zradu ve všech ohledech podobnou zradě Druhého vatikánského koncilu.

      Buďme však spravedliví, nezveličujme. Od počátku tohoto pomalého zhroucení Bratrstva zde vždy existovali kněží a laici, kteří viděli jasně, a dělali to nejlepší, aby vzdorovali. Na jaře tohoto roku se jejich odpor stal významnějším a početnějším, takže generální kapitula v červenci postavila do cesty mylné dohodě Řím – FSSPX překážku. Udrží se však tato překážka? Člověk se může obávat, že nikoliv. Před nějakými čtyřiceti kněžími Bratrstva generální představený, když mluvil o své politice vzhledem k Římu, v září při exerciciích v Écône připustil: „Mýlil jsem se.“ Čí to však byla vina? – „Římané mě podvedli.“ Podobně ohledně celé jarní krize řekl, že zde vyvstala „velká nedůvěra v Bratrstvu,“ kterou bude potřeba zahojit „skutky a nikoliv jen slovy“. Čí to však byla vina? Když soudí skrze své skutky od září, které zahrnují tento dopis ze 4. října, obviňuje kněze a laiky, kteří selhali v tom, že mu jako svému vůdci nevěřili. Po kapitule jako před ní se zdá, jako by nemohl strpět žádnou opozici vůči své smířlivé a koncilní politice.

      A to je skutečným důvodem, proč dal generální představený několikrát formální příkaz zastavit „Komentáře Eleison“. „Komentáře“ vskutku opakovaně kritizovaly smířlivou politiku čelních představitelů Bratrstva vůči Římu, čímž je nepřímo napadaly. Jestliže v této kritice a těchto útocích někdy došlo k selhání v zachovávání úcty, jíž jsme normálně dlužni úřadu nebo osobám čelních představitelů Bratrstva, okamžitě prosím o odpuštění kohokoliv dotčeného, myslím si však, že kdokoliv, kdo ve skutečnosti čte konkrétní „Komentáře“, které jsou s tím spojovány, rozpozná, že kritika a útoky obvykle abstrahovaly od konkrétních osob, protože věci, o které jde, jsou mnohem důležitější než jen osobní.

      A když dospějeme k velkému problému, který daleko přesahuje pouhé osoby, připomeňme si ono ohromné zmatení, které v současnosti vládne v Církvi, a které staví v ohrožení věčnou spásu bezpočtu duší. Cožpak není povinností biskupa odkrývat skutečné kořeny tohoto zmatení a veřejně je kritizovat? Kolik biskupů v celém širém světě vidí jasně jako viděl jasně arcibiskup Lefebvre, a kolik jich podle toho učí? Kolik z nich vůbec ještě učí katolickou nauku? Určitě jen velmi nemnozí. Je tedy nyní chvíle na to, pokoušet se umlčet biskupa, který tak činí, jestliže to člověk posuzuje podle počtu duší, které se drží „Komentářů“ jako záchranného kruhu? Jak je může obzvláště jiný biskup chtít zastavit, když sám musel připustit před svými kněžími, že se sám nechal po celý dlouhý rok klamat ve stejných závažných otázkách?

      Podobně, pokud se vzpurný biskup rozhodl – poprvé skoro za čtyři roky – pro nezávislý apoštolát [myšlena biřmování v Jižní Americe v nedávné době bez povolení generálního představeného – pozn. překl.], jak může být obviňován za to, že přijal pozvání přicházející z vnějšku Bratrstva, aby poskytnul svátost biřmování a učil slovo pravdy? Cožpak to není samou úlohou biskupa? A je-li obviňován, že učil to, co je slovem „zmatení“, je tu vždy tatáž odpověď: to, co řekl v Brazílii, bylo matoucí jen pro lidi, kteří následují linii, o níž bylo přiznáno, že je mylná, jak bylo uvedeno výše.

      Jestliže se tedy zdá, že se po léta odděloval od Bratrstva, je pravdou, že se distancoval od smířlivého Bratrstva a nikoliv od Bratrstva arcibiskupova. A jestliže se zdá, že byl neposlušný jakémukoliv uplatnění autority ze strany vedení Bratrstva, je pravdou, že se to vztahuje pouze na příkazy jdoucí proti cílům, pro něž bylo Bratrstvo založeno. Kolik vlastně vůbec ve skutečnosti existuje příkazů, kromě příkazu zastavit „Komentáře“, pro něž může být obviňován, že neuposlechnul „formálním, zatvrzelým a tvrdošíjným“ způsobem? Existuje ještě alespoň jeden takový příkaz? Protože arcibiskup Lefebvre odmítal poslouchat pouze úkony autority církevních vůdců, které měly charakter ničení Církve, byla jeho neposlušnost spíše zdánlivá než skutečná. Stejně tak odmítání zastavit „Komentáře“ je neposlušností spíše zdánlivou než skutečnou.

      Dějiny se totiž skutečně opakují a ďábel se vracívá. Stejně jako chtěl včera Druhý vatikánský koncil smířit katolickou Církev s moderním světem, tak by dnes člověk mohl říci, že Benedikt XVI. a generální představený Bratrstva oba chtějí smířit katolickou Tradici a koncil; tak se zítra znovu, pokud mezitím Bůh nezasáhne, budou vůdčí osobnosti katolického Odporu snažit smířit jej s Tradicí, od nynějška koncilní.

      Ve stručnosti, Vaše Excelence, Vy nyní můžete pokročit a vyloučit mě, protože argumenty výše Vás pravděpodobně nepřesvědčí, vyloučení však bude spíše zdánlivé než skutečné. Jsem členem arcibiskupova Bratrstva od mého trvalého zaslíbení se. Jsem 36 let jedním z jeho kněží. Jsem jedním z jeho biskupů, jako Vy sám, téměř čtvrt století. To vše se nesmaže jedním škrtem pera. Členem arcibiskupova Bratrstva proto zůstávám a čekám.

      Kdybyste zůstal věrný arcibiskupovu odkazu a kdybych já sám byl výrazně nevěrný, s radostí bych uznal Vaše právo vyloučit mě. Věci jsou ale jak jsou, a já doufám, že nebudu mít nedostatek úcty vůči Vašemu úřadu, když navrhnu, že byste pro slávu Boží, pro spásu duší, pro vnitřní klid Bratrstva a pro svou vlastní věčnou spásu učinil lépe, kdybyste rezignoval jako generální představený, než abyste mě vylučoval. Kéž Vám dobrý Pán dá milost, světlo a sílu učinit takový mimořádný akt pokory a oddanosti vůči obecnému dobru všech.

      A tak, jak jsem tak často končíval dopisy, které jsem Vám za ta léta napsal,
      Dominus tecum, kéž je Pán s Tebou.

      + Richard Williamson

      Zdroj: soukromý archiv překladatele
      Překlad: D. Grof
      ______________
      Zdroj: Blog REX!

    • servant napsal:

      ad T. Eybl:

      In saecula!

      V úvodu své krátké odpovědi bych podotknul, že tu nevidím jediný anonym. Pokud jde o pseudonym, ten sám o sobě není ničím nekatolickým. Pro příklady běžte do církevní historie.

      Dále, je vaším právem vyjadřovat svou PLNOU podporu vedení FSSPX. Mnozí z nás zase vyjadřujeme nejužšímu vedení FSSPX svou NAPROSTOU nedůvěru. Možná by stálo za to se zeptat, jakou podporu a v jaké době tomuto vedení vyjadřovali vaši duchovní pastýři z řad českého FSSPX. Také by stálo za to porovnat veřejné postoje těchto pastýřů ke svému vedení a postoje zastávané v soukromí, nicméně vyjádřené před svědky.

      Misijní činnost je fajn a nikdo ji místnímu FSSPX neupírá. Kritika směřuje jinam, mimo jiné právě k biskupu Fellaymu a NYNĚJŠÍMU pragmatickému schvalování jeho činnosti. Nevím, nakolik znáte postoje a názory arcibiskupa Lefebvra, ale jeho postoje byly ve vztahu k neomodernistickému Římu zásadně jiné než postoje biskupa Fellayho dnes. Od roku 1988 až do své smrti arcibiskup zastával jasný názor, že není možná žádná dohoda, dokud nebudou vyřešeny věroučné otázky a v zásadě odmítnul i jednání, která by se měla motat v kruhu:
      „…za předpokladu, že nás Řím vyzve k obnovení rozhovorů, pak stanovím podmínky. Nepřijmu, abych byl v pozici, v níž jsem byl během rozhovorů. Již ne. Položím rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia XI., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný. Pozice pak budou učiněny jasnějšími.“

      Biskup Fellay na své pozici vykazoval totožné postoje s arcibiskupem Lefebvrem od roku 1995 do zhruba roku 2006 (požádejte si svého kněze FSSPX, aby vám zapůjčil Cor Unum z daného období, najdete tam minimálně tucet „ostrých“ citátů biskupa Fellayho).

      Pokud jde o hovor s bp. Fellaym. Budete se divit, je dost lidí, kteří hovořili nejen s ním, ale i s dalšími biskupy a kněžími FSSPX ve světě. U biskupa Fellayho ovšem v současnosti existuje jeden zásadní problém – to, co říká dnes, nemusí být pravda zítra.

      Co se týče „tajné katolické pouti“, za prvé, neviděl jsem, že by někde bylo napsáno ze strany pořadatelů, že se jednalo o „tajnou katolickou pouť“, ale o pouť veřejně nepropagovanou, možná v některých aspektech (místo konání) v režimu určitého utajení. Za druhé, slovo „oxymoron“ znamená česky „protimluv“, jeho použití z vaší strany ale v daném kontextu nerozumím. V dějinách opět máme dost příkladů poutí, které byly skutečně tajné (např. i v nedávné době za minulého režimu). A opět zdůrazňuji, že výše zmiňovaná pouť tajnou nebyla. Možná je ale na místě ptát se, proč nebyla veřejně avizovaná. Jedním z důvodů bylo i to, že někteří lidé používají nekatolické způsoby, když jim některé věci nejsou po chuti. Víte, ono i přes váš záviděníhodný idealismus, někdy realita není úplně až taková, jak jsme si ji naivně a s důvěrou představovali a chtěli ji vidět v horlivém zápalu.

      A poslední věc, ďábel má jistě radost, když se katolíci dělí. Zásadní otázkou je, kdo je dělí. Biskup Fellay má dost příkladů z minulosti ohledně toho, jak jednání s neomodernistickým Římem končí, jsou-li orientována na praktickou dohodu (ať psanou, nebo nepsanou). Biskup Fellay také není žádná nedotknutelná a nekritizovatelná osoba, takže katolík jej může slušnou formou normálně kritizovat, čehož někteří z nás využívají.

      Napadlo vás v této souvislosti, že argument o „narušování jednoty Církve“, by někdo mohl použít i proti vám a FSSPX? (A skutečně tak mnoho katolíků z oficiálních struktur činí.) Proč myslíte, že vás se tento argument netýká a „Odporu“ ano? A co když vám někdo řekne, že FSSPX narušuje jednotu Církve, protože v místě působí bez řádné jurisdikce apod.? A co když někdo v obdobě k vašemu argumentu proti „Odporu“, který kritizuje biskupa Fellayho, řekne, že vy narušujete jednotu Církve, protože kritizujete papeže? A jak mi odůvodníte, že mám poslechnout P. Stritzka a ne P. Fuchse, nebo proč bych měl poslechnout biskupa Fellayho a ne biskupa Williamsona? V zásadě chápu směr vašeho myšlení a idealismus s jakým jste příspěvek psal, ale on i pan prior by vám nakonec čestně řekl, že věci jsou v realitě trochu složitější.

      Závěrem také oceňuji skutečně katolickou slušnost s jakou píšete – někteří z nás už jsme z vašich kruhů v soukromí uvykli na nadávky a pomluvy, které jsou všechno jiné nežli katolické a bratrské.

      Pokoj vám!

  14. Armin Cordianus napsal:

    @Jiří Emmer:

    Lidé, kteří z gregoriánského chorálu udělají speciální hudební vědu určenou v první řadě a výhradně pro hudební odborníky, nakonec gregoriánský chorál pohřbí a zničí. :-( Proč? Protože gregoriánský chorál není lidovou písní v latině ani zbožnou latinskou písní ani historickým reliktem středověku, ale latinskou Modlitbou, složenou s pomocí Ducha Svatého ctihodnými mnichy výhradně pro Našeho Pána Ježíše Krista a k Jeho oslavě při Mši Svaté všech dob. Modlitbou s velkým M.

    Tím se gregoriánský chorál liší od všech ostatních skladeb typu lidové písně v národní řeči nebo hudebními umělci složené latinské písně. To vše není a priori modlitba par excellence. I když to samozřejmě vůbec nebrání tomu, zpívat tyto hudební útvary zbožně (to se nevylučuje).

    Proto vůbec nestačí znát neumy a umět chorál výborně „profesionálně provést“: protože jde per se o modlitbu, tak u lidí, kteří nejsou katolíky, jsou jinověrci či ateisty to těžko bude právě katolická modlitba par excellence, ježto gregoriánskému chorálu bude chybět obsah neboli bude to profesionálně bez chyby, avšak vnitřně prázdné! Už rozumíte, vážený pane Emmere?

    Divte se, že ve středověku zpíval lid (!) v kostele gregoriánský chorál. Jak to mohli zvládnout bez hudebního vzdělání, že? :-D Asi z toho nedělali vědu. ;-)

    Ještě v „Boží cestě“, která má Imprimatur z roku 1939, naleznete následující poznámky ke Gregoriánskému chorálu:

    Poznámky o chorálu.
    Chorál jest vlastní a nejstarší zpěv Církve. Jmenuje se „gregoriánský“ neboli „řehořský“, poněvadž papež sv. Řehoř Veliký (590-604) dal tyto zpěvy sebrati. Podle přání sv. Otců Pia X. a XI. má chorál opět zdomácněti v chrámu Páně, neboť věřící mají se účastniti bohoslužby s knězem zpěvem a modlitbou. Chorál se zpívá latinsky a používá se ho při mši sv. zpívané (knězem); nezpívá-li kněz (tichá mše svatá), zpívají se mešní písně v rodném jazyku.
    U dvojslabičných slov je přízvuk na p r v é slabice, u víceslabičných je nazačen znaménkem „‚“.
    Pauzy k oddechu jsou naznačeny čárkou nahoře napříč přes jednu linku, delší pauzy přes všechny linky. Jedna nebo dvě noty před delší pauzou se protáhnou.
    Zpívej polohlasem a nekřič! Nepředbíhej ostatních, ani se neopožďuj! Zpívej plynule, spojuj noty v jeden proud! Varuj se umělkování a snahy vynikati hlasem nad ostatní! Chorální zpěv jest modlitba, proto, kdo se zpěvem pokorně modlí, zpívá chorál pěkně.

    Gregoriánský chorál nebyl složen ani proto, aby byla dávána na odiv jeho krása. To se rovněž velmi mýlíte, pane Emmere.

    ________________________________

    @Jiří Emmer:
    (…) poučená interpretace se v zásadě nezabývá obsahem, ale provedením, tedy artikulací, frázováním, u varhan také třeba registrací, provedením ozdob… Obsah je záležitost analýzy textu, a to jak hudebního, tak i slovního, v případě vokálních děl. A jako takový je do značné míry nezávislý na interpretaci, protože to není tak, že interpretace ovlivňuje obsah, ale přesně obráceně. (…)
    Když jsem psal o tom, že poučená interpretace se nezabývá obsahem, možná jsem měl dodat, že obsahem se zabývá každý poctivý muzikant. Je naprosto nezbytné vědět, proč byla skladba/píseň napsána, k jaké příležitosti sloužila, kdo ji asi mohl hrát a z toho všeho se nám pak ukáže obsah, neboli co tím chtěl básník/skladatel říct. Proto je třeba důležité, aby se v kostele nehrály skladby, které pro mši svatou nebo jinou pobožnost nebyly složeny, protože jakkoliv poctivý způsob přednesu zvolím, vždycky z toho vznikne něco jiného, než liturgická skladba.
    Takže to, že prováděná skladba nemá obsah, není chyba interpretace, ale muzikanta. A podle mě někdo, kdo neumí najít a vyjádřit obsah skladby nebo písně, se nemůže nazývat profesionálem, bez ohledu na typ a počet vystudovaných škol.
    Myslím si, že je důležité si vyjasnit pojmy, nebo dojde k situaci, kdy s vaničkou vylejeme i dítě. Poučená interpretace není módní výstřelek, ale výsledek bádání se zcela logickým požadavkem – přiblížit se k původnímu stylu a určení dané hudby. Jako takový je důležitou pomůckou, ale ne cílem. Je pouze prostředkem, který nám pomůže vyjádřit původní myšlenku a účel skladby.

    Tak tzv. poučená interpretace se podle Vás zabývá se obsahem anebo ne? Zde si protiřečíte hned ve 2 příspěvcích!

    Zabývá-li se poučená interpretace provedením Gregoriánského chorálu (píšete o artikulaci, frázování), jeho vnitřní obsah, který je Modlitbou par excellence, zmizí. Jednoduše se soustředíte jen na to vnější, povrchní = výborně chorál profesionálně provést (záměrně uvádím slovo „provést“, nikoliv výraz „zazpívat“). Ano, pěkné a estetické, uchu lahodící! — ale – prázdné!!!

    Škoda, že o neumatickém přednesu gregoriánského chorálu nic nevíte. Bylo by fajn si někdy sednout ke Graduale triplex, projít si texty a jejich melodie, podívat se, jaká slova jsou zvýrazněná melismaty a jakým způsobem. Chce to samozřejmě ovládat neumatický zápis. Dokud tohle neuděláte, nemáte nárok tento způsob přednesu, s největší pravděpodobností originální, nijak odsuzovat. Opět se zde dopouštíte logické chyby – používáte argument ad hominem (sv. Prokop) jako argument proti celé intepretaci. Chyba není ve studiu a interpretaci chorálu, ale v osobě toho jednoho mnicha, který místo toho, aby dával na odiv krásu GCH, dával na odiv krásu svého hlasu…
    Což je mimochodem argument, který se zde nese jako zlatá nit celým Vaším příspěvkem. Bohužel hudbu zpívají lidé, muzikanti. Že je mezi nimi spousta pitomců, o tom asi žádný spor nebude. Nerad bych ale, aby kdokoliv shazoval dobrý způsob interpretace jen proto, že ho používají egoističtí pitomci a ještě třeba na Halíkových bohoslužbách…

    Jak můžete vědět, že pan Contras neví nic o neumatickém přednesu gregoriánského chorálu? To je tedy argument ad hominem, ale Váš, pane! Nebo znáte jeho CV, že vše tak dobře víte a znáte?!

    Gregoriánský chorál nebyl složen ani proto, aby byla dávána na odiv jeho krása (chce se mi napsat: nebyl složen _dokonce (!)_ ani proto, aby byla dávána na odiv jeho krása – napsat to kvůli postmoderním estétům – muzikofilům, kteří vidí v chorálu jen krásu, potažmo estetiku). To se rovněž velmi mýlíte, pane Emmere. Jde o katolickou Víru všech dob! O nic méně! A této katolické Víry je vyjádřením rovněž úctyhodný Gregoriánský chorál.

    Výborně to vyjádřil pan Contras (viz dále).
    Pan Contras:
    Chrámová hudba má svá pravidla a má sloužit kultu. Kreace prakticky nevěřících, případně NOMáků provozujících v chrámech “duchovní” hudbu jež se nezabývá obsahem, ale provedením, je prostě nepravdivá toť vše, i když je vysoce profesionální. A nejsem proti poučené interpretaci apriori, ale pouze v kostelích.

    Souhlas. NEpravdivé to je, protože to nejsou katoličtí křesťané, kteří jediní se mohou (jsou schopni) křesťansky modlit, je to prostě vnitřně prázdný či vyprázdněný gregoriánský chorál, a ten pak neslouží ničemu jinému, než lidské pýše a stavění na odiv (ať chorálu nebo interpreta).

    Rád bych připoměl, že chorál není zpěv vycmrndlých buzerantů, či natřásajících se kohoutků, jistě víte, jak dal sv. Prokop pěkně na odiv zpívajícímu mnichu přes hubu, aby se nenatřásal a nepředváděl.

    Samozřejmě, máte pravdu. Znám tuto část z legendy o svatém Prokopovi. Poučné bohužel dodnes. Viz k tomu výše, že ještě ve 40. létech minulého století katoličtí křesťané v kostelích měli zpívat Gregoriánský chorál při Mši Svaté svatého Pia V.

    Poučená intepretace je až příliš podobná kytarovým odrhovačkám z Hosany. Trendy zesvětštění liturgie tu totiž byly vždy, ne až po DVK a vždy bylo třeba je korigovat.
    b) K chorálu mám toliko to, že nejde ani tak o archeologii, ale měl by to být skutečně liturgický zpěv, nikoliv vycmrndlost pro snoby např. u Salvátora. Proč jen jen těm různým interpretům tak cizí tradice, a lnou k Halíkovi? Protože to co dělají není katolické a vůbec nejde o kult Boží.

    Přesně tak. Katolická Tradice všech dob, kam jistě patří i Gregoriánský chorál, se nesnáší s (neo)modernistickým pokoncilním výtvorem zvaným NOM (Novus Ordo Missae). Navíc pro takovéto interprety (byť naprosto profesionální) je chorál jen estetická záležitost na ozdobení protestantského NOMu, něco jako třešnička na dortu. :-(

    • Amadeus napsal:

      Velmi stručně odpovím panu Emmerovi:
      ať vysvětlujete cokoliv, Váš zpívaný hudební projev je pro jakoukoliv mši nevhodný. Měl byste se zamyslet nad tím, jak provozujete zpěv. Slyšel jsem Vás mnohokráte a vždy jsem si kladl otázku, proč tento člověk to vůbec dělá, když to neumí. Proto jsem napsal, aby Vás a partu sevitů nepoušteli k hudbě. Účinek ze mše je pak nulový.
      Servi nejsou literáti, jen s nimi občas spolupracují. Nebo je to jinak? A pane Emmere přednǎšky o chorálu nemusíte dělat, je to zbytečné, myslím si, že teorie a praxe nemají ve vašem případě nic v společného. A prosim o jednu věc – vůbec jste mě osobně nenaštval, osobně Vás neznám, jen z poslechu vaší doprovodné hudby. Nechtěl jsem ani reagovat, ale vaše spisovatelská aktivita mě inspirovala. Pane Emmere nic ve zlém, jen trocha pokory a sebekritiky a najděte si učitele zpěvu, ať to neděláte tak amatérsky.
      S pozdravem pokoje
      Amadeus

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: