Pro a proti: Ignác Pospíšil vs. Ivan Štampach

Vydavatel časopisu Duše a hvězdy Ignác Pospíšil a religionista a odpadlý kněz Ivan Štampach diskutovali 3. dubna v pořadu Českého rozhlasu Pro a proti o papeži Františku I., Katolické církvi a katolické víře. Diskusi si můžete poslechnout ZDE.

Ignác Pospíšil

Je popeleční středa, začíná doba postní

„Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.“

Je 5. března 2014 – popeleční středa, která slavnostně otevírá dobu postní. Začíná tedy doba 40 dnů modliteb, postů a almužen, kdy se život křesťanů má ještě více než jindy soustředit na rozjímání a pokání. Nechť se vám to daří, protože to je to nejdůležitější.

Tak jako zpověď předchází svatému přijímání a právě její upřímnost a poctivost rozhoduje o tom, zda člověk vůbec má právo příjímat a očekávat, že mu svaté přijímání něco dobrého přinese, tak je poctivě a upřímně prožitá postní doba nepostradatelným základem pro tu pravou radost z Velikonoc, ze Zmrtvýchvstání Páně.

Tradiční oslavy Božího Těla

Oslavy FSSPX (2011)

Na čtvrtek 30. května 2013 připadají oslavy Božího Těla. Zde je seznam příležitostí, kde je možno je v ČR tradičně oslavit tradiční Mší svatou s eucharistickým průvodem.

Nejsem vševědoucí a mám jen omezený čas, který mohu věnovat shánění těchto informací, takže je možné, že tento seznam není kompletní. Pokud víte o nějaké další příležitosti, neváhejte a upozorněte na ni v diskusi, rád seznam aktualizuji.

Malé ohlédnutí za Velkým pátkem

Malé ohlédnutí za Velikonočním triduem: Uctívání sv. Kříže ve vyšebrodském klášteře na Velký pátek 29. 3. 2012. Zpěvem doprovází literáti z Netolic.

Řeknu vám, že takové zouvání bot ve vymrzlém kostele v horách je opravdu chutný sebezápor. To určitě vymysleli v Římě, kde je o 10-15 stupňů tepleji… :-)

Ignác Pospíšil

Aktualizace – další zpěvy a záběry:

Je Svatý týden

Květná neděle včera otevřela Svatý týden, na jehož konci si o Velikonočním triduu připomeneme umučení a smrt našeho Spasitele Ježíše Krista. Na přelomu soboty a neděle se pak dočkáme i oslav jeho Zmrtvýchvstání.

Tradiční katolíci mají stále ještě jen poměrně omezenou paletu možností, kde prožívat Triduum a Velikonoce v tradiční formě, nicméně ve srovnání s časy nedávno minulými se počet těchto příležitostí zvyšuje.

Je popeleční středa

„Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.“

Je středa 13. února a letos na tento den připadá popeleční středa, která slavnostně otevírá dobu postní. Připomínám, že tento den je dnem přísného postu (maximálně jen jedno syté jídlo denně plus dvakrát něco malého, pochopitelně všechno bezmasé) a že v kostele, kam by každý, kdo má tu možnost, měl dnes zajít, se během obřadů spřažených se mší světí popel a uděluje znamení popelce, které symbolizuje pokání a pomíjivost pozemského života.

České Una voce obnovuje činnost

Minulý obnovila činnost česká odnož katolického laického hnutí Una voce. Níže zveřejňuji tiskovou zprávu, kterou při této příležistosti hnutí vydalo. Další informace naleznete na oficiálních stránkách sdružení.

Dne 17. listopadu 2012 se v Třebíči sešli členové a příznivci občanského sdružení Una voce Česká republika u příležitosti valné hromady Sdružení. Po úvodní debatě, přečtení zdravice dosavadního předsedy Pavla Majeráka, který valnou hromadu svolal, se všichni přítomní vyslovili po desetileté odmlce pro obnovu a další rozvoj činnosti Una voce na území České republiky s přesahem na Slovensko, kde je o tuto iniciativu rovněž zájem mezi zastánci tradiční latinské Mše sv. ve „formě extraordinaria“.

Po přijetí nových členů valná hromada schválila nové stanovy, které vymezují nové cíle sdružení, zefektivňují činnost jejího vedení a upravují závazky, povinnosti a práva členů. Oproti původnímu cíli, kterým bylo uplatnění papežského indultu podle motu proprio Ecclesia Dei z roku 1988, je novým cílem Una voce plná podpora tradiční mše jako bohoslužebného a spirituálního celku, přičemž celé směřování duchovní vize vychází jak z učitelského úřadu Církve všech koncilů, tak i z konkrétní aplikace katolické akce vzešlé z podnětu papeže Pia XI. a dalších právních ustanovení, zejména motu proprio Summorum pontificum papeže Benedikta XVI. z roku 2007 a instrukce papežské komise Ecclesia Dei Universae Ecclesiae z r. 2011 (viz Acta ČBK 2011/6).

Cyrilometodějský liturgický odkaz

Sv. Cyril a Metoděj

Blíží se výročí příchodu našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Díky jejich činnosti jsme se mohli zařadit mezi skutečně civilizované národy. Jejich přínos pro kulturu, vzdělanost, právo, jazyk atd. může každý rozebírat podle svého oboru; sám se chci na následujících řádcích zaměřit na přínos Cyrila a Metoděje pro liturgii a upozornit na některá častá nedorozumění, ke kterým v této souvislosti dochází.

V mnoha kostelích se bude ve vstupní modlitbě zpívat na český nápěv, že nám Cyril a Metoděj hlásali evangelium „slovanským ja-a-zykem“. Tuto skutečnost si mnozí berou jako záminku proti latinské liturgii. Je sice pravda, že se zde mluví o „hlásání evangelia“, ale je také známo, že soluňští bratři zavedli slavení liturgie ve staroslověnštině. Přesto je ale třeba upozornit, že se nejednalo o jazyk užívaný na našem území v běžném životě, i když mu místní obyvatelé rozuměli. Cyril sice mohl přeložit liturgické texty do běžného jazyka našich předků, ale neučinil tak. Proto není přesné, když se někdo při obhajobě současné liturgické praxe odvolává na naše věrozvěsty. Navíc můžeme na základě historických výzkumů konstatovat, že sv. Cyril a Metoděj s největší pravděpodobností užívali také liturgii latinskou a řeckou, tedy negativní postoj k latině rozhodně neodpovídá cyrilometodějské myšlence.

Forma není nic vedlejšího

Často, přečasto slýchávám při diskusích o pokoncilním úpadku od „moderních katolíků“ tu neskutečnou hloupost, ten pseudoargument nad jiné pitomý: To je jen forma, kašlete na ni, důležitý je OBSAH. Již jednou jsem o tom psal v souvislosti se svatým přijímáním a vidím, že je třeba to napsat znovu:

Ne nadarmo se člověk při svém konání snaží sladit formu a obsah. Je to důležité, neboť pokud dojde na výraznější nesoulad mezi formou a obsahem, přináší to veliké škody, neboť špatná/zanedbaná forma poškozuje obsah a je překážkou jeho správnému vnímání.

Mešní liturgie v kontextu dne

Každý, kdo se o mešní liturgii více či méně zajímá, ví z církevního kalendáře něco o jejím vztahu k průběhu ročního rytmu. Méně je známo o jejím vztahu k dennímu rytmu, což je způsobeno zejména protikladem mezi tradičním pojetím, že mše svatá se slouží ráno, a praxí vynucenou mnoha mimoliturgickými faktory, že nám často nezbývá než žádat, aby byla mše svatá večer. Opravdu, původní pojetí, že mešní liturgie (až na výjimky) má pro věřící zahájit den (přesně vzato fyziologický a astronomický den, začínající východem slunce), se projevuje i v liturgických předpisech, ty jsou však určeny v první řadě pro klérus a tam je to složitější.

Jak známo, kromě mešní liturgie existuje ještě liturgie hodin a do jejího rytmu ve starších dobách byla mše svatá integrována, jak můžeme pozorovat ještě dnes na příklad, nahlédneme-li do „usuálu“ (Liber usualis missae et oficii pro dominicis et festis cum canto gregoriano ex editione vaticana adamussim excerpto…, Desclée & Socii, Tournai), kde jsou texty a zpěvy jak pro mešní liturgii tak pro liturgii hodin uvedeny v denním pořadu pro význačnější liturgické příležitosti: liturgický den začíná prvními nešporami – tedy večerem před tím, jak chápeme den v občanském smyslu – pak se předpokládá matutinum (ač to znamená latinsky ranní, značilo to – zejména v mnišské praxi – obřady praktikované během druhé poloviny noci), primy, tercie a po nich mše sv., po které pak následují sexty, nony, nešpory (zvané druhé) a kompletář.