Není kam sestoupit

22/02/2014

V dnešním Koutku poesie představujeme báseň Romana Szpuka (* 4. 9. 1960, Teplice) umělce a všestranného člověka: byl dělníkem v továrně Spolchemia, kresličem, pomocným projektantem, figurantem v Teplicích, nočním hlídačem v kravíně, lesním dělníkem, strážcem Chráněné krajinné oblasti Šumava, poštovním doručovatelem, vrátným, výtvarníkem a uměleckým truhlářem. V současné době pracuje na meteorologické stanici na šumavském Churáňově. Sám sebe Szpuk charakterizuje jako bytost lesní, homo silvaticus, což se také reflektuje v jeho tvorbě.

Nea Marie Kuchařová

Roman Szpuk: Není kam sestoupit

Po Jákobově svahu vynášejí smrky
k Bohu červánkové svíce úzkosti.
Než zajdou za vrchol, zoblačnělé pluky
můj malý svět s dalekými pohořími přemostí.

Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

Jan Dokulil: Před narozením Panny Marie

01/02/2014

Dnes čtenářům přinášíme ukázku z díla Jana Dokulila*, katolického kněze, překladatele a básníka, narozeného 13. července 1910 v Mastníku u Třebíče a zesnulého 1. února 1974. Jelikož uplynula jen krátká doba od oslav narození Jezulátka, zastavme se ještě chvíli u Jeho panenské Matky, pro jejíž chválu a oslavu je vždycky vhodný čas…

JAN DOKULIL (1910-1974)

PŘED NAROZENÍM PANNY MARIE

Orosen svět již stoupá k výhni jitra
a plna ovocem teď jiskří zahrada;
koš prázdné tmy noc pouští nerada
nesmějíc trhati, co Panně dát chcem zítra, Číst zbytek příspěvku »


Víra

25/01/2014

Rozhodli jsme se obnovit Koutek poesie, v němž bychom upozorňovali na katolickou básnickou tvorbu a ukazovali příklady básnického zpracování katolických témat. Začneme tedy básní na věčně aktuální téma „víra,“ kterou napsal Zdeněk Rotrekl, český spirituální básník, prozaik a publicista, narozený 1. října 1920 v Brně, zesnulý 9. června 2013 tamtéž. Vybrala Nea Kuchařová.

 VÍRA

Zavátá stopa usvědčuje z váhavosti

Zastavila se u vrat

zkoušela kliku

ale zámek nepovolil Číst zbytek příspěvku »


Súrne

04/09/2013

Ako je veru dobre len nám dvom –

načúvať tichu, ako dýcha krásu.

Niet času obkolesovať sa zlom,

veď zavše ani na lásku niet času.

 

Všetučko plynie, redne ako kosť

a láme sa a mrví, no a mizne.

Niet času na zlo, veď ho nie je dosť

ani len na to utíšenie žízne. Číst zbytek příspěvku »


Prípitok

05/08/2013

Utekáme. No utekáme – pred čím?

Pred vlastným tieňom? Sami pred sebou?

Kam ujde oheň, čo sa čoraz väčším

plameňom chodí objať s pahrebou?

 

Rána sú chvosty – tisícoké,  pávie,

no nijaké nič lepšie neveští.

Želám ti lásku, dostatok aj zdravie,

najviac však chápať zmysel bolesti.

Teodor Križka


Hudba

08/05/2013

Padá mi to a padá mi to stále

odkiaľsi zhora na hlavu a každý

deň ma to sladko oživuje, ale

tak, že ma kúsok po kúsočku vraždí.

 

Od narodenia dodnes mi to padá

na temeno a prepadá sa hlbšie

než na dno – nie tam, nie tam, kde je zrada,

omnoho ďalej, do samotnej duše. Číst zbytek příspěvku »


4. dveře vpravo

19/03/2013

Sedím tady už hodinu

                       A nevypadá to, že se brzy dostanu na řadu.

       Lidé –

       někteří smíření se svou nemocí,

                       někteří trochu vyděšení,

                                       někteří laxní. Číst zbytek příspěvku »