Jsou Češi opravdu tak hloupí?

05/10/2012

Středočeská ČSSD, která se potácí pod nákladem skandálů spojených s uvězněným Davidem Rathem a jeho kamarilou, se rozhodla přitvrdit a nasbírat ještě nějaké body u voličů na tématu majetkového narovnání s církvemi. I vytiskla tedy další plakát (i s komentářem ZDE) ve stylu nacistické a komunistické propagandy. Ještě primitivnější, ubožejší a prolhanější, než ty předchozí. Co k tomu dodat?

Nová díla středočeské socdemácké propagandy jsou natolik ubohá, že manažer celostátní kampaně strany raději rychle ujistil média, že jde o lokální středočeskou kampaň, kterou strana rozhodně nehodlá používat v jiných částech republiky. Považuje celostátní vedení ČSSD obyvatele ČR za poněkud inteligentnější, než se zdají očím středočeských (a)sociálů? Nebo si jen myslí, že v jiných částech republiky by to nebylo bráno jako téma? Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

„Tatíček“ Masaryk? O tzv. Judově aféře

19/09/2012

Tomáš Garrigue Masaryk

Žádný publicista nevzpomenul, že na podzim roku 2005 uplynulo sto let od tzv. Judovy aféry, která se bezprostředně dotýká prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Je třeba, aby o tomto muži zazněly i trochu jiné hlasy, než jaké obvykle slyšíme. Není pochyb o tom, že Masaryk se zasloužil o vznik samostatné republiky (i když dosud nebyla náležitě zodpovězena otázka, jestli Rakousko-Uhersko nemělo přece jen raději zůstat zachováno, ale to by bylo na jiný článek). Za první republiky byl vytvořen kolem Masaryka „tatíčkovský kult“, který vyzvedával jeho údajnou čestnost, pevnost charakteru a lásku k lidem. Tuto úctu k „prezidentu Osvoboditeli“ pěstovali i někteří katolíci z lidové strany. O Masarykovi se hovořilo a psalo jako o křesťanovi, byť evangelického a nikoli katolického vyznání. Polistopadová demokracie se opět na základě iniciativy Václava Havla přihlásila k Masarykovu odkazu. Jeho pomníky, odstraněné komunisty, opět zdobí náměstí a parky našich měst, ulice a školy opět nesou jeho jméno.

Máme-li být objektivní, tak je nepochybné, že srovnáme-li celkový osobnostní profil T. G. Masaryka s profilem komunistických předáků Gottwalda, Slánského, Zápotockého, Novotného, Husáka nebo Jakeše, tak srovnáváme nesrovnatelné. Masaryk, univerzitní profesor, přece jen tyto reprezentanty zločinného bolševismu o mnoho převyšoval jak intelektuálně, tak morálně, zvláště pak ale na Masarykových rukou nelpí krev, neboť první republika při všech svých lumpárnách nebyla totalitním státem, neměla vyhlazovací koncentráky a nevynášela rozsudky smrti z politických důvodů. Masaryk jako symbol těchto hodnot byl po válce komunistům nepohodlný a proto památka na něj musela zmizet.

Nicméně nutno pravdivě konstatovat, že Masarykův prvorepublikový obraz byl značně zidealizovaný a jako takový zůstává do dneška. „Tatíček“ Masaryk měl své závažné nedostatky mravní povahy – a nebylo jich málo. O tom by mohli vydat svědectví katolíci z doby před cca sto lety. Masaryk, jak známo, se už ve studentském věku s Katolickou církví, v níž byl vychován, rozešel. Vstoupil do evangelické církve reformovaného směru, ale nikdy se nestal jejím praktikujícím věřícím, což mu vyneslo konflikt se superintendentem (nejvyšším duchovním této denominace) Císařem. Po svém sňatku s Američankou Charlottou Garriguovou, která byla unitářského vyznání, akceptoval její názory, ač formálně zůstával nadále reformovaným protestantem. Unitáři odmítali víru v Nejsvětější Trojici a v božství Ježíše Krista, jehož pokládali za proroka na stejné úrovni s Buddhou, Vivekanandou, Zoroasterem atd., přesně v duchu svobodného zednářství a zejména New Age. Že Masaryk tyto postoje doopravdy zastával, není třeba příliš dokazovat, stačí jen nahlédnout do knihy rozhovorů s ním od Karla Čapka a zejména od německého spisovatele Emila Ludwiga. V Ludwigových rozmluvách říká Masaryk o Ježíši Kristu: „Ježíš, neříkám Kristus, byl člověk, prorok…“ Masaryk sice věřil v osobního Boha a v existenci nesmrtelné duše, ne však v Boží Trojici a v božství a vykupitelskou úlohu Ježíše Krista. Pak ale vzniká otázka, jestli je možno ho považovat za křesťana? Číst zbytek příspěvku »


Několik poznámek do diskuze o Mariánském sloupu

15/08/2012

Mariánský sloup na Staroměstkém náměstí (1905)

Chtěl bych dodat pár poznámek k názoru Martina Šandy na obnovení pražského mariánského sloupu, zveřejněném na Christnetu v podobě článku Mariánský sloup na Staroměstském náměstí opět jablkem sváru. Autor, člen Církve bratrské,  zde zastává v podstatě racionální hledisko památkářské a uměleckohistorické, které se snaží zcela izolovat od hlediska náboženského. I z tohoto úhlu pohledu pak jasně vychází správný závěr, že by se obnovení významné raně barokní památky nemělo bránit.

Dovolím si však přesto ještě uvést (dle Martina Šandy nepochybně jaksi navíc) hledisko náboženské. Hledisko katolického věřícího, které může být dalším důvodem, proč by se nemělo bránit navrácení mariánského sloupu. Jak autor jistě ví, pro katolíky (ale např. i pro všechny tzv. východní křesťany) znamená Panna Maria velmi mnoho. Panna Maria má mimo jiné titul Bohorodičky, Matky Boží, Matky Vykupitele atd. Stačí připomenout píseň: „Tisíckrát pozdravujem Tebe“ , v jejíž první sloce zaznějí tato slova: „Ó Matičko Krista Ježíše! – Ty jsi okrasou celého nebe, tobě klaní se celá říše – ty jsi po Bohu ta nejprvnější, tobě čest a chválu nejpřednější, andělé a svatí vzdávají, Královnou Tebe nazývají.“. Tato slova vyjadřují vztah katolíků k Panně Marii. Tento vztah navíc vyrůstá z hluboké tradice. Jak víme, předpoklad Mariina panenství i titul „Bohorodička“ byly součástí víry nejstarších křesťanů a byly dogmaticky vyhlášeny v koncilech prvních staletí. Číst zbytek příspěvku »


Trwam i v Evropském parlamentu

27/06/2012

Počátkem června uspořádali polští europoslanci Miroslaw Piotrowski a Zbigniew Ziobro na půdě Evropského parlamentu veřejné slyšení na téma diskriminačních praktik polských orgánů rozhodujících o přidělování licencí na televizní vysílání. Ano, šlo o stanici TRWAM a o odmítnutí její žádosti o licenci pro pozemní digitální vysílání.

Z českých novinářů si akce povšiml jen David Klimeš z deníku E15 a asi jen proto, že o ní psal britský Guardian, jehož zpráva se vlastně licenčního řízení netýkala, protože tento deník se zjevně rozhodl toliko využít příležitost k připomenutí, jaký je zakladatel mediální skupiny kolem Radia Maryja P. Tadeusz Rydzyk „antisemita“, „homofob“ a „xenofob“, a jak se proto od tohoto kněze a od organizátorů slyšení distancují jiní europoslanci z „reformistického klubu“. Deník E15 zprávu doplnil o výroky předsedy frakce ODS Jana Zahradila: „Pozvání pana Rydzyka do Evropského parlamentu jedním z členů frakce ECR je nešťastné. Poslanci ODS se od akce pana Piotrowského distancují právě proto, že mnohé názory pana Rydzyka považují za nepřijatelné.“ Číst zbytek příspěvku »


Literatura naše (Katolická cesta J. Durycha XXXIV.)

24/06/2011

Přibližně v téže době, kdy se Durych začal zabývat myšlenkou, jak to bylo ve skutečnosti s českým národním obrozením, seznámil se s profesorem olomouckého semináře doktorem teologie P. Josefem Vašicou. Jsem přesvědčen, že si v této otázce oba muži znamenitě rozuměli a že se oba vzájemně utvrzovali v pochybách o významu tohoto obrození a zda to vůbec ve své podstatě národní obrození bylo. Zda se vůbec nějaké národní obrození „konalo“ jako důsledek josefínského „osvícenství“.

O tomto obrození zaujatě přednášeli vysokoškolští profesoři jako o nezpochybnitelné skutečnosti, která zachránila český národ. Nikdy přitom neopomíjeli zdůrazňovat, že toto obrození realizovali buď nekatolíci, nebo katolíci odpadlí – zcela v duchu masarykovského „realismu“. Co řekli profesoři vysokoškolští, opakovali po nich profesoři středoškolští, zejména pak profesoři učitelských ústavů, a tak se falešný nimbus rozšířil netoliko po vlastech českých, ale po převratě roku 1918 i na Slovensko. Číst zbytek příspěvku »


Katolická cesta J. Durycha XIII – Rekviem za český realismus

13/07/2010

U příležitosti státní návštěvy maršála Foche v Československu napadlo profesora Emanuela Rádla, že by stálo za to „osolit“ tohoto vítěze nad Němci – útokem na katolíky. Rádl Němce miloval a rád by francouzskému maršálovi oplatil všecka příkoří, kterými Němce za války častoval. To ovšem nebylo jednoduché: Francie platila za osvoboditele Československa a otírat se o jejího maršála bylo nebezpečné. Foche byl ovšem hluboce věřící katolík a tu se Rádlovi naskytla šance. Píše se však rok 1923, katolíkům se už v Čechách daří mnohem lépe a dokonce se mohou těšit na určitý rozkvět. Tedy ani na katolíky se nedá útočit odkudkoli… Číst zbytek příspěvku »


Katolická cesta J. Durycha VI – Třetí listopad

28/05/2010

Je to hrozné datum v našich dějinách. Jako kdyby tak zázračně nabytá svoboda měla již po pěti dnech skončit!

O manifestačním stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí se dobře ví. Akce byla řádně připravena, přihlížejícího obecenstva bylo dost a dost; byli přítomni politikové a novináři, takže všechen pražský tisk mohl již nazítří o této protináboženské demonstraci pražského lidu podrobně referovat. Číst zbytek příspěvku »