Bojové řády

Bojové řády, podobně jako inkvisice[1], neexistují v dnešním životě církve. Pokud formálně nezanikly, tak nevedou přípravu svých členů k boji, ale jsou to spíše dobročinné organisace. Tak Maltézský řád se oficiálně nazývá Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě. Působí tu další seskupení odvolávající se na staré tradice rytířských řádů, používající podobné symboly, avšak neustanovené církví. Svatý stolec proto v roce 2012 vydal prohlášení o tom, které rytířské řády uznává[2]. V článku se nebudu zabývat dějinami bojových řádů; od toho jsou jiní povolanější.

Nabízí se otázka, zda v dnešní době bojové řády jsou vůbec (byť v nějaké pozměněné formě) zapotřebí. Podobně je tomu s inkvisicí, jak jsem již o tom psal[3].

Čtenářům se omlouvám, že v některých věcech zde nedocházím k jednoznačným závěrům; jedná se o to, jak aplikovat obecné přístupy na dnešní situaci. Zde mohou být rozdílné názory, a proto v dalším textu jsou tyto problémy naznačeny a uvedeny i některé otázky.

Kozinec 2013

Děti se přede mší spolu s vedoucími modlí před boční kaplí v klášterním kostele.

V neděli zdárně skončilo Setkání katolických dětí na Kozinci u Vyššího Brodu 2013 (18. – 25. srpna). Sedmičlenný tým vedoucích v čele s Annou Krutskou a Ignácem Pospíšilem předal po týdnu vyplněném hrami a zdokonalováním života ve víře všechny děti (šest děvčat a deset chlapců) živé a zdravé zpět jejich rodičům.

S radostí oznamuji, že plánujeme uspořádat takovéto setkání i příští rok a že podle prvních ohlasů ze strany dětí i rodičů máme poměrně slušnou naději, že se přitom opět setkáme s většinou letošních účastníků. Rovněž také uvažujeme, že bychom mohli pro děti čas od času uspořádat nějaké víkendové či nedělní setkání nebo výlet.