Eugenics and other Evils (2): The First Obstacles

G. K. Chesterton

Now before I set about arguing these things, there is a cloud of skirmishers, of harmless and confused modern sceptics, who ought to be cleared off or calmed down before we come to debate with the real doctors of the heresy. If I sum up my statement thus: „Eugenics, as discussed, evidently means the control of some men over the marriage and unmarriage of others; and probably means the control of the few over the marriage and unmarriage of the many,“ I shall first of all receive the sort of answers that float like skim on the surface of teacups and talk. I may very roughly and rapidly divide these preliminary objectors into five sects; whom I will call the Euphemists, the Casuists, the Autocrats, the Precedenters, and the Endeavourers. When we have answered the immediate protestation of all these good, shouting, short-sighted people, we can begin to do justice to those intelligences that are really behind the idea.

Most Eugenists are Euphemists. I mean merely that short words startle them, while long words soothe them. And they are utterly incapable of translating the one into the other, however obviously they mean the same thing. Say to them „The persuasive and even coercive powers of the citizen should enable him to make sure that the burden of longevity in the previous generations does not become disproportionate and intolerable, especially to the females?“; say this to them and they sway slightly to and fro like babies sent to sleep in cradles. Say to them „Murder your mother,“ and they sit up quite suddenly. Yet the two sentences, in cold logic, are exactly the same. Say to them „It is not improbable that a period may arrive when the narrow if once useful distinction between the anthropoid homo and the other animals, which has been modified on so many moral points, may be modified also even in regard to the important question of the extension of human diet“; say this to them, and beauty born of murmuring sound will pass into their faces. But say to them, in a simple, manly, hearty way „Let’s eat a man!“ and their surprise is quite surprising. Yet the sentences say just the same thing. Now, if anyone thinks these two instances extravagant, I will refer to two actual cases from the Eugenic discussions. When Sir Oliver Lodge spoke of the methods „of the stud-farm“ many Eugenists exclaimed against the crudity of the suggestion. Yet long before that one of the ablest champions in the other interest had written „What nonsense this education is! Who could educate a racehorse or a greyhound?“ Which most certainly either means nothing, or the human stud-farm. Or again, when I spoke of people „being married forcibly by the police,“ another distinguished Eugenist almost achieved high spirits in his hearty assurance that no such thing had ever come into their heads. Yet a few days after I saw a Eugenist pronouncement, to the effect that the State ought to extend its powers in this area. The State can only be that corporation which men permit to employ compulsion; and this area can only be the area of sexual selection. I mean somewhat more than an idle jest when I say that the policeman will generally be found in that area. But I willingly admit that the policeman who looks after weddings will be like the policeman who looks after wedding-presents. He will be in plain clothes. I do not mean that a man in blue with a helmet will drag the bride and bridegroom to the altar. I do mean that nobody that man in blue is told to arrest will even dare to come near the church. Sir Oliver did not mean that men would be tied up in stables and scrubbed down by grooms. He meant that they would undergo a loss of liberty which to men is even more infamous. He meant that the only formula important to Eugenists would be „by Smith out of Jones.“ Such a formula is one of the shortest in the world; and is certainly the shortest way with the Euphemists.

Pochlapili se lidovci?

Takřka v celé polistopadové éře jsme byli u KDU-ČSL svědky nedůstojných a morálně sporných kompromisů, které straně, jež nese název „křesťanská“ a opírá se zejména o hlasy katolických voličů, nedělaly dobrou pověst. Tím spíše potom potěší náznak obratu, který vedení této partaje vyslalo veřejnosti oznámením, že není v jednáních o možné koaliční vládě s ČSSD a ANO ochotno ustoupit ani o píď ze svého stanoviska k církevním restitucím – a to i za tu cenu, že by KDU-ČSL nebyla ve vládě. Případná koalice ČSSD a ANO by tak musela hledat podporu u Okamurova Úsvitu.

Druhé kolo senátních voleb

Druhé kolo senátních voleb proběhne na třetině území ČR (ve 27 obvodech)  19.-20. 10. 2012. Zde je přehled postoupivších kandidátů s několika postřehy, radami a doporučeními.

Nejčastějším duelem je střet oranžového a rudého komunisty. Obávám se, že v této věci nelze vydat nějaké obecné doporučení, protože sociální demokraté (a dokonce i liberálové) už dávno nejsou automaticky lepší než komunisté. V konkrétních případech mohou být klidně i horší, neboť někteří „klasické komunisty“ dávno předehnali ve zvrácenosti u bioetických a rodinných témat.

Marek Vácha – etik Satanův?

Nesmějí dále zapomínati vladaři a zákonodárci národů, že jest povinností státní moci chrániti přiměřenými zákony a tresty život nevinných, a to tím více, čím méně se sami dovedou brániti ti, jejichž život je nebezpečně ohrožován; mezi ně patří ovšem na prvém místě dítky v lůně mateřském. Když však veřejné úřady těchto maličkých nejen nechrání, nýbrž svými zákony a nařízeními dovolují a tudíž vydávají je lékařům a jiným osobám do rukou, aby je zabíjeli, ať pamatují, že Bůh je soudcem a mstitelem nevinné krve, která se země volá k nebi. – Pius XI.: Casti connubii 67

Otec Marek Vácha je znám nejen jako kněz, ale rovněž jako populární spisovatel a uznávaný lékařský etik, kterému je dáván čím dál větší prostor v médiích. Bohužel, protože katolíci, kteří berou svou víru vážně, se mohou za jeho vystoupení povětšinou jen hluboce stydět, protože katolická víra nebo etika rozhodně nejsou věci, které by v nich nalézali…

Bůh má přednost, pane Tusku

Polský premiér má problém. V tamním parlamentu sedí něco katolíků. Nebo alespoň poslanců, co si rádi na katolíky hrají. Občas to představení sice zaskřípe, ale dá se říci, že skuteční katolíci a nadaní herci dají dohromady poměrně velkou skupinu. Možná i většinu. Ostatně i premiér Tusk si na katolíka občas hraje, byť tedy rozhodně patří, pokud jde o katolickost, k těm méně nadšeným a nadaným hercům.

Rozhovor s MUDr. Preiningerovou

Dnes se v Praze odehraje Pochod pro život, takže by se hodil nějaký mimořádný příspěvek na pro-life téma. Nuže, zde je rozhovor s gynekoložkou MUDr. Xenií Preiningerovou, která provozuje v Jaroměřicích nad Rokytnou katolickou gynekologickou ordinaci a je nepostradatelnou odbornou poradkyní Hnutí Pro život ČR.

Záhada jednovaječných dvojčat

Je jakýmsi záhadným druhem šamanismu pěstovaným zastánci potratů, že poté, co se seznámí s argumentací, že už zygota je jedinec druhu Homo sapiens, a zjistí, že běžnými prostředky už s ní nepohnou, tak se vytasí s existencí jednovaječných dvojčat a začnou okolo této podivné relikvie tančit prazvláštní rituální tance, které spočívají v neustálém omýlání tvrzení, že existence jenovaječných dvojčat nějakým (většinou raději blíže nespecifikovaným) způsobem tvrzení o zygotě jako o jedinci vyvrací.

Potratářův trik první: Odlidštění

Vzpomínám si na klientku, která vždycky tvrdila, že to, čeho se zbavila, byl jen „shluk buněk“. Nikdy jí nepřišlo na mysl, že i ona, ve svých pětadvaceti letech, je stále jen shlukem buněk, pouze o trochu větším, a že bude shlukem buněk i v den své smrti. Ve skutečnosti je „shluk buněk“ skvělou definicí lidských bytostí všeobecně. – Jim Forest: E-maily z pekla; 8. dopis Tasemníka Umaštěnkovi