Na Pochodu pro život 2014

Ukončení pochodu u sv. Václava. Zleva: 1) apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko 2) P. Pavel Maria Mayer OP 3) Mons. Andreas Laun OSFS, pomocný biskup salcburský 4) P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat želivského kláštera

Letošní národní Pochod pro život navštívilo něco okolo 3 tisíc lidí. Předcházela mu panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“ a hned tři mše svaté: hlavní celebroval u sv. Jiljí kardinál Duka, další římskokatolickou bohoslužbu celebroval u Jezulátka Mons. Andreas Laun OSFS a poslední, řeckokatolickou, celebroval u sv. Klimenta exarcha Hučko. A jak jsem to všechno viděl já?

Jelikož z Budějovic do Prahy je cesta dlouhá a já jsem se chtěl zúčastnit celého programu, nezbylo mi než vstávat už ve 3:30, abych se stihl vypravit a chytil vlak ve 4:57. Cesta proběhla bez problémů a bez potíží se mi podařilo nalézt i místo debaty v dominikánském klášteře. Čekání jsem zkrátil nejdříve tím, že jsem organizátorům pomohl s několika maličkostmi, a posléze diskusemi s ostatními čekajícími, kterým dominovala především dvě témata: zdravá výživa a biskup Bezák. Obávám se ale, že mé stravovací návyky i vysoce negativní názor na odvolaného arcibiskupa zůstaly nepoznamenány.

První pochod „Odvahu k životu“ v Českých Budějovicích

Pochod na náměstí P. O. II.
(foto: Kateřina Kubíková)

V sobotu 15. března 2014 se v Českých Budějovicích uskutečnil první pochod „Odvahu k životu“. Ten je, společně s dalšími lokálními pro-life pochody, které se pravidelně vícekrát za rok konají i v dalších městech (Praha, Brno, Jihlava, Plzeň a Olomouc), doplňkem celonárodního „Pochodu pro život“, jenž se od roku 2001 pravidelně koná v Praze. Hlavní organizátorem českobudějovické akce byl Lukáš Krutský z Vyššího Brodu. Cílem bylo upozornit na zlo potratů, které jsou rozšířené a zákony legalizované v české (a ve většině evropské) společnosti, ovlivněné hédonismem a relativismem. Ve skutečnosti jde o zabíjení nenarozených dětí.

Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae z roku 1995 mimo jiné jednoznačně konstatoval, že „potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit“. Největší počet potratů byl v České (tehdy federativní) republice zaznamenán roku 1990, za tento rok jich bylo napočteno celkem 110.000. V roce 2013 to bylo 23.000 interrupcí. Jen v Českých Budějovicích je každým rokem v nemocnici zabito téměř 500 nenarozených. Učení katolické církve říká, že katolíci nemohou a nesmí souhlasit s nespravedlivými zákony a nejsou ani povinni takové zákony poslouchat. Toto vyjádřil v jednom ze svých nedávných kázání i emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour.

Březen 2014

Seznam nejdůležitějších svátků a (hlavně tradičně katolických či pro-life) akcí plánovaných na březen 2014. Více informací (dle mých možností průběžně aktualizovaných) naleznete ZDE.

Především maminky a nastávající maminky z Jižní Moravy upozorňujeme také na kurzy a akce brněnského CENAPu.

Pokud máte pocit, že v tomto seznamu nějaké akce chybí, neváhejte na ně upozornit v diskusi pod příspěvkem, vždycky se dají doplnit…

3. březen, pondělí – Akce D.O.S.T. pořádá dvacáté Hovory na pravici. Na téma Kulturní boj včera a dnes vystoupí Michal Semín, Alena Povolná a Lucie Boddingtonová. Večer bude moderovat Petr Bahník. Budova ČSVTS, sál číslo 217 (Novotného lávka 5, Praha 1), začátek v 18:00. Více ZDE.

5. březen, středa – je popeleční středa, začíná doba postní. Světí se popel a uděluje popelec, držíme přísný půst. Informace k bohoslužbám o době postní ve vyšebrodském klášteře naleznete ZDE. V Praze proběhne (jako vždy o první středě v měsíci) pro-life pochod Odvahu k životu. Podrobnosti ZDE.

Papež přijal rezignaci biskupa Paďoura

Mons. Jiří Paďour

Papež František I. přijal k 1. březnu 2014 rezignaci Mons. Jiřího Paďoura OFMCap (* 1943), dvanáctého biskupa českobudějovického, kterou jmenovaný podal kvůli chatrnému zdraví již v říjnu minulého roku.

Biskup Paďour vedl českobudějovickou diecézi od 25. února 2002, kdy jako biskup koadjutor převzal její správu automaticky s rezignací Mons. Antonína Lišky CSsR. Další informace naleznete např. ZDE či ZDE.

Odvahu k životu v Českých Budějovicích

Pro-life pochod Odvahu k životu se v březnu rozšíří do dalšího města. K Praze, Brnu a Olomouci se v sobotu 15. března 2014 přidají i České Budějovice. Svolavatelem akce je Lukáš Krutský, se kterým na organizaci spolupracuje Ing. Miroslav Kratochvíl. Pochod vyráží v 15:00 od rohu Nádražní a Lannovky směrem na náměstí Přemysla Otakara II.

Plakátek akce

A opět studenti proti komunistům

Zítra je 17. listopad, Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii. V ČR si v něm připomínáme střet studentů s nacistickým (1939) a komunistickým (1989) režimem. V Jihočeském kraji budou oslavy těchto svátků zvláštním způsobem okořeněny tím, že studenti opět vytáhnou do ulic demonstrovat proti komunistům, či přesněji proti tomu, že čerstvě uzavřená krajská koalice ČSSD a KSČM dosadila na post radní pro školství komunistku Vítězslavu Baborovou.

V Zaitzkofenu vysvěceni dva noví kněží FSSPX

Vpředu novokněží P. Franz Amberger a P. Luděk Čekavý, vpravo za nimi světitel Mons. Alfonso de Gallareta…

V semináři Kněžského bratrstva sv. Pia X. v Zaitzkofenu přijali 1. července od biskupa Alfonsa de Gallarety FSSPX kněžské svěcení abbé Luděk Čekavý z Čech a abbé Franz Amberger z Německa. Svěcení se zúčastnili četní čeští věřící, z nichž mnozí vytvořili z akce fotoreportáže, které jsou postupně vystavovány na internetu.

Jak již bylo řečeno, otec Čekavý odcelebruje svoji primiční mši 7. července 2012 v kapli Královny Posvátného růžence v Brně-Černovicích (začátek v 10:00). Umístěn bude jako kaplan do Jaidhofu, odkud ale bude dojíždět do Českých Budějovic.

Zde pár odkazů na fotoreportáže:

České Budějovice čeká další exhibice liturgického barbarství

Bohužel vše nasvědčuje tomu, že České Budějovice se v krátké době dočkají už druhého projektu liturgického barbarství. K projektu přestavby interiéru katedrály sv. Mikuláše, o níž jsem informoval již dříve a který tu byl následně vášnivě diskutován, se přidá ještě mnohem horší projekt obnovy kostela sv. Rodiny, který má primárně sloužit studentům Biskupského gymnázia J. N. Neumana, ke kterému přiléhá. Podrobnosti o projektu vypracovaném architektem Josefem Pleskotem a jeho vývoji lze zatím zjistit na facebookové stránce Kostel pro BiGy, především v jejím albu.

Kostel a Madona v Rudolfově

Kostel sv. Víta v Rudolfově

Asi sedm kilometrů severovýchodně od Českých Budějovic směrem na Třeboň leží město Rudolfov. Zvláště od roku 1547 tu nastal takový rozvoj dolování stříbrné rudy, že doly převýšily výtěžkem Jáchymov i Kutnou Horu. Roku 1585 povýšil Rudolf II. osadu zvanou do té doby „Velké Hory“ na královské horní město. Za stavovského povstání bylo jedním z opěrných bodů protestantských vojsk Matyáše z Thurnu, roku 1619 bylo vypáleno císařským vojskem Karla Buquoye a později darováno Českým Budějovicím. Půdorys města je nepravidelný a svědčí o chaotické živelné zástavbě v době rozkvětu hornictví. Farní kostel sv. Víta, v rámci jižních Čech ojedinělá renesanční luteránská stavba ze šestnáctého století, slouží po roce 1620 katolíkům. Bývalý Marradasův zámeček je veřejnosti nepřístupný. Až do roku 1945 byl Rudolfov národnostně smíšenou česko-německou obcí (Rudolfstadt). Roku 1890 tu žilo celkem 1 317 obyvatel, z toho 55,8 % německých, roku 1921 celkem 1 725 obyvatel (z toho 23,2 % německých), 9,8 % příslušníků čsl. církve, roku 2001 2 390 obyvatel, z toho 32,2 % katolíků a 1,4 % čsl. církve husitské.

Tradice u Sobenského rybníka

Nedělní mše - začátek

O víkendu 27.-29. května proběhlo u Rožmitálu pod Třemšínem setkání přátel časopisu Te Deum a Institutu svatého Josefa. Akce se odehrála v rekreačním areálu při Sobenkém rybníce a jejím hlavním organizátorem byl Michal Semín.

Naše výprava (přidal jsem se do auta jedné jihočeské rodinky) dorazila na místo v pátek odpoledne jako jedna z prvních. Tak jsme se ubytovali a se zájmem očekávali věci příští. Záhy místo začalo ožívat, jak postupně příjížděli další účastníci. Celkem jich na akci dorazilo 125.

V pátek večer už kromě večeře (zapékané těstoviny, samozřejmě bezmasé) žádný program nebyl, takže se seznamovalo, klábosilo a debatilo, to vše uprostřed proudu stále dalších a dalších přijíždějících, převážně rodin s dětmi. Rád jsem se k tomuto ruchu připojil a neopomněl jsem otce Stritzka „obšťastnit“ několika všetečnými dotazy na téma vynucené přísahy. Spát jsem šel poměrně brzy.