Zlo si nezasluhuje rovné podmínky

Michal Krestchmer

Boj proti zlu není šachová partie či nějaké jiné sportovní utkání, kde by pravda a nepravda měly mít stejné podmínky pro své projevení. Zlo (jako třeba to, které obsahuje a propaguje zpráva Lunáček nedávno schválená Evropským parlamentem), nemá vůbec právo na existenci a tedy i propagaci. Za šíření rozvratných ideologií by v řádném státě měl být trest, a to případně i trest smrti, děje-li se tak ve velkém rozsahu. Zlý člověk, zločinec, nemá žádná práva k tomu, aby pokračoval ve svých zločinech; má jen právo na spravedlivý proces.

Příliš často se zaplétáme do argumentací se svými odpůrci vedené na jejich rovině. Jakkoli skutečně existují lidská práva vycházející z lidské přirozenosti a přirozeného mravního zákona, je lépe moc o nich nehovořit. Spíše hovořit o desateru a dalších Božích příkazech. Nejsem proti argumentaci ad hominem, tedy využívat něčích tvrzení k argumentaci. Jejím smyslem je však ukázat vnitřní rozpory ve smýšlení protivníka a tím ho ukázat nedůvěryhodným.

Četní europolitici chtějí podpořit ukrajinské teroristy

Četní europolitici mluví o zavedení sankcí vůči prezidentu Janukovičovi a dalším oficiálním a z demokratických voleb vzešlým představitelům Ukrajiny. Je mezi nimi i mnoho politiků českých: Lubomír Zaorálek (a vůbec celá česká vláda), Zuzana Roithová, Štefan Fühle etc. Odůvodňují to jako nutnost zasáhnout proti rozněcovatelům násilí…

Celé je to samozřejmě nesmysl. Protože viníkem násilností jsou „mírumilovní demonstranti“, jejichž přesnější charakteristika by ovšem zněla teroristé. Protože mírumilovní demonstranti nejsou po zuby ozbrojeni (a to nejen podomácku, ale i zbraněmi vojenských parametrů) a nevraždí policisty. Neničí město a vládní budovy, nenutí úředníky k odstoupení pod hrozbou zabití.

Europolitici mluví o demokracii, ale problém je, že ne banditi z náměstí, ale Janukovyč a jeho lidé byli zvoleni demokraticky a ve svobodných volbách a je to Evropská unie, která jedná jednoznačně protidemokraticky, když chce (s pomocí násilím vynucených předčasných voleb) odstranit řádně zvolené představitele jen kvůli tomu, že jednali v nejlepším zájmu své země a odmítli připustit její nevyhnutelné ekonomické zničení v bratrském obětí eurosvazu. Demokracie, páni europolitici, je o tom, že vládne, kdo byl zvolen, ne o tom, že se volby opakují tak dlouho, dokud není zvolen ten, kdo vám vyhovuje!!

Daniel Herman lidovcem

Daniel Herman

Fraška okolo Ústavu pro studium totalitních režimů získala další zajímavý rozměr. Lidovecký předseda Pavel Bělobrádek oznámil národu, že odvolaný šéf ÚSTRu Daniel Herman vstupuje do KDU-ČSL. Herman k tomu řekl, že křesťanskodemokratické principy jsou mu  nejbližší a s KDU-ČSL spolupracuje dlouhodobě. (Více informací např. ZDE či ZDE).

Říkám si, že to je vlastně pochopitelné. Herman je nyní díky svému vyhození z ÚSTR v zorném úhlu kamer a to by bylo, aby po tomhle do něj alespoň a chvíli nepronikla i sama strana. A aby díky tomu nezískala i pár hlasů antikomunisticky orientovaných voličů…

ČR se stává banánovou republikou

Jana Bobošíková

Včera jsem definitivně pochopil, že rozežranost a nesoudnost politiků a nejvyšších státních úředníků už v této zemi došla tak daleko, že jsme se stali banánovou republikou. Nevěřícně jsem zíral na Události, komentáře, v nichž vystupoval pan Václav Henych, který obhajoval postup ministerstva při kontrole náležitostí prezidentských kandidatur, a zoufale jsem se snažil pochopit, jak se člověk, který evidentně absolutně nezvládá ani nejzákladnější logické operace, může stát ředitelem odboru na ministerstvu čehokoliv…

Původně jsem vycházel z předpokladu, že neoprávněné vyřazení kandidatury Jany Bobošíkové je výsledkem hrubé chyby, které si ministerstvo vnitra nevšimlo, což už samo o sobě by bylo strašnou ostudou. Ale po vyjádření pana Henycha se zdá, že je to ještě mnohem horší a že ministerstvo vnitra tu chybu učinilo zcela vědomě. A nyní ji obhajuje naprosto neuvěřitelným tvrzením, že při aplikaci zákona není ministerstvo vázáno matematikou ani logikou a že se tedy může svobodně rozhodnout namísto výpočtem získaného odhadu počtu chybných hlasů odečíst cca dvojnásobek tohoto odhadu (!!) – protože zákon není dost podrobný na to, aby to výslovně zakazoval.

Posvátné krávy církevní hierarchie

V této krátké glose bych chtěl poukázat na prohlášení čtyř českých a moravských biskupů a na interview arcibiskupa Müllera, ve kterých je kladen důraz na věci, které nenáleží k nauce církve ohledně víry a mravů.

Členové stálé rady Stálé rady České biskupské konference, pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a plzeňský biskup František Radkovský, vydali 3. října 2012 Prohlášení k nastávajícím volbám[i]. Prohlášení je velice nekonkrétní a jeho čtenář se z něj akorát tak dozví, že by měl být odpovědný, jít k volbám a dát svůj „hlas ve prospěch demokracie a svobody“. Ale o to mi tu tak ani moc nejde. I když by pochopitelně křesťané měli jít k volbám (tam, kde je nějaký aspoň částečně přijatelný kandidát), a dát hlas ve prospěch dobra, ne tedy demokracie o sobě samé.

MONOS: Prohlášení k toleranci výtržnictví

Důsledky obdivu našeho ministra zahraničí Karla Schwarzenberga k ruské anarchistické skupině Pussy Riot, pobloudilci dnešního světa považované za bojovnice za demokratická práva v Rusku, se dostavily dříve než jsme tušili.

Tuto neděli narušila chrámový prostor v průběhu dopoledních bohoslužeb skupina českých napodobitelů, obdivujících tyto ruské vulgární „umělkyně“. Je samozřejmé, že i oni si vybrali ke své performanci nejposvátnější prostor českého státu, chrám sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě. Bez jakékoli úcty k probíhajícímu obřadu začali vykřikovat „Vévodo české země, zbav nás Nečase a svatého Duky“. Při oficiální podpoře tak vysoko postavených osobností jako je zmíněný ministr zahraničí, ale i osobností doposud široce respektovaných, jako biskup (sic!) Václav Malý, popř. zpěvačka Marta Kubišová je atmosféra v České republice samozřejmě jiná než v Rusku. Nekonalo se tudíž žádné zatčení; skupina byla policií vyvedena a ta mohla pokračovat ve svém protestu před katedrálou. Znamená to snad důkaz vyšší demokracie u nás?

Pět velkých omylů obhájců Pussy Riot

Chrám Krista Spasitele

Západními médii bouří zuřivá protiruská (či protiputinovská) kampaň, jejíž oficiální záminkou je odsouzení tří extremistek ze skupiny Pussy Riot (česky cca Kundí orgie či Vzpoura kund). Tato ruská punk-rocková skupina nanejvýš zoufalé úrovně na sebe upozorňuje skandálními a hluboce amorálními akcemi, mezi nimiž nechybí hromadné souložení v muzeu před mladistvým obecenstvem či znesvěcení moskevského chrámu Krista Spasitele.

Právě ta druhá událost zavdala příčinu k tomu, že tři členky skupiny byly za organizované výtržnosti a šíření náboženské nenávisti odsouzeny ke dvěma letům vězení či pobytu v otevřené nápravné kolonii, nad čímž levice, liberálové a a bezbožníci naprosto neopodstatněně běsní. Rád bych se zde věnoval pěti zásadním omylům, kterých se tito zuřivci ve své „argumentaci“ opakovaně dopouštějí.

Když demokracie leze na mozek…

Ekumenický portál ChristNet.cz nedávno zveřejnil článek a následně i anketu, v nichž byl pro označení Kněžského bratrstva sv. Pia X. použit zavádějící, hovorový, mírně hanlivý a v seriózních textech neužívaný termín „lefebvrista“. Pokud vím, pár mých přátel z řad tradičních katolíků se proti tomu chtělo ohradit. A nejspíše to udělali – pochybuji ale, že by čekali takovou legraci, jaká je teď k dispozici…

Kdo je to křesťanský demokrat

V dnešní době se můžeme setkat se dvěma základními typy politiků, kterým se říká křesťanský demokrat. Kupodivu se sešli pod stejným termínem, ač jsou si filosofií i cenou na hony vzdáleni. Kdysi jsem to popsal stručným bonmotem: „Existují dva typy křesťanských demokratů: křesťané, kteří občas respektují demokracii, a demokraté, kteří se občas inspirují křesťanstvím.“ Rád bych ale tento smrtelně vážně míněný vtip doplnil o jeden zásadní dodatek: skutečným křesťanským demokratem je pouze ten první. Ten druhý je jen jeho ubohá karikatura a škůdce.

Zamyšlení nad demokracií

Rok se s rokem sešel a opět tu máme 17. listopad. Od toho minulého se příliš nezměnilo, tedy co jsem napsal před rokem, dnes bezezbytku platí. Této zemi stále vládnou zloději, podvodníci a vrazi. Pravda, vraždí méně, než komunisté, a už „jen“ nenarozené děti, nicméně: to nám toto, tato verze „svobody“, opravdu stačí? Já doufám a věřím, že ne!

17. listopad je podle mne ten správný den, kdy bychom se měli alespoň krátce zamyslet nad pojmy svoboda a demokracie. Dnes zkusme mrknout na to druhé… Jaká je demokracie jako politický systém? A co může k demokracii říci křesťanství?